Říjen 2015

Fourier's Flaw- 1.kapitola 2/2

31. října 2015 v 18:27 | Any

Hermiona hledala v knihovně každý řádek o Fourierově chybě, ale nenašla nic.Požádala profesroku McGonagallovou o vstup do knihovny s omezeným přístupem, ale ani tam nic nenašla.
Přála si, kdyby se mohla zeptat Brumbála, které knihy má hledat, ale byl příliš zaměstnán hledáním viteálů s Harrym.
Zbytek řádu byl umístěn po celých Bradavicích.Které nebyly přeplněné, díky tomu, že škola nefungovala, po dobu několika měsíců.
Zkoušela nepřemýšlet nad budoucností, ale vše o Fourierově chybě ji způsobovalo, že přemýšlela, co by se mohlo stát příště.
Neměla žádný způsob, jak vědět, jak by jednou mohla změnit budoucnost, kdyby se dostala do minulosti.To by bylo, kdyby udělala dokonce úplnou změnu.

Až poslední myšlenku zažehl nápad, který se objevoval v Hermionině mysli.Zvedla se ze špinavé podlahy Bradavické knihovny.Spěchala k zadní řadě knih, kam se ani většina studentů neobtěžovala podívat.
Bradavická encyklopedie.Kniha, která obsahovala každý záznam, studenta a historickou událost, které se stali v místě a okolí Bradavic.
Byla pořádně ohromná, a s každým novým rokem přibírala na váze.Sama se posadila na podlahu a knihu si přitáhla k sobě.
Otevřela si jí na rejstříku a hledala Tomovo jméno.
"Není tady," vyjádřila svojí myšlenku hlasitě Hermiona.
"Proč tady sakra není?" Zaklapla naštvaně knihu, postavila se a kráčela do kabinetu profesorky McGonagallové.

Zaklepala, ale nevyčkala na odpověď a vešla ještě předtím než profesorka mohla zareagovat.
Profesorka byla oblečena celá v černém a zrovna si na hlavu nasazovala čapku.
Hermiona zapomněla, proč vlastně přišla.
"Jsi v pořádku, drahá?" Zeptala se profesorka McGonagallová a položila čapku na stolek.
"Proč máte na sobě tohle?" zajímala se Hermiona.
"Pohřeb tvých rodičů je už za hodinu," zamračila se profesorka.
"Ale já myslela, že pohřeb měl být až ve čtvrtek," řekla přesvědčeně Hermiona.
"Dneska je čtvrtek," řekla omluvně McGonagallová.

"Ale Harry i Brumbál jsou pryč.Oni snad na mši nejdou s námi?" Zeptala se Hermiona snažíc mluvit klidně.Profesorka přikývla hlavou,
"Měli by být zpátky do půl hodiny.Potřebovala si něco, drahá?"
"Ano, ale teď když vím, že Brumbál bude brzy zpět, mohu počkat a zeptat se ho.Děkuji profesorko.Měla bych se trochu připravit," řekla Hermiona, když na ní profesorka vrhala omluvné pohledy.Hermiona ve spěchu odešla z její pracovny.
Před obřadem nechtěla nikoho vidět.Od neděle si pořádně nevzpomněla na to, že rodiče jsou mrtví, co se jí Forierova chyba usadila v hlavě.

Ale nyní, když na to opět začala myslet nebyla smutná tak moc, když měla uspět v Brumbálově plánu.
Byla smutná, když její rodiče nebyli s ní, ale když se chystala jít do minulosti a vymazat se z tohoto života, pak být mrtvý by mělo malý význam.
Ona je už ztratila, a kdyby cestovala zpět v čase, nepamatovali by si jí.Takhle to bylo lepší, že oni umírali s vědomím, že byla živá.Možná by to mohlo být sobecké, ale takhle to cítila.

"Kde jsi byla?Pohřeb začne ani ne za hodinu," vykřikla Ginny, když Hermiona šla s půlhodinovým zpožděním.
"Promiň," řekla omluvně. "Byla jsem tak zaměstnaná, že jsem si ani neuvědomila, že je čtvrtek."
"Nemůžeš být tak přepracovaná, když víš co je dneska vlastně za den," řekla naprosto vážně Ginny.
" O co se jedná, že tě Brumbál nutí hledat v knihovně?"
"O nic," pokrčila rameny Mia a hodila okamžitě černé šaty, které jí poslala paní Weasleyová, na svá zavazadla.Našla je na zemi a urychleně se o ně začínala opírat.

"Jo, jsem přesvědčená že o nic nejde.To je důvod, proč to byla tajná schůzka," ušklíbla se Ginny.Hermiona šaty položila na postel a obrátila se k Ginny.
"Jsem prostě unavená z toho, že jsem venku z toho všeho.To je celý," řekla Ginny a začla si česat vlasy.Hermiona protočila oči a urychleně si na sebe vzala šaty.
Když se oblékla šla k Ginny a dala jí ruku na rameno,
"Ginny poslouchej mě, přísahám, že bych ti chtěla říct všechno, ale Brumbál mě požádal ať nic neřeknu.Dokonce ani Harry o tomhle nic neví."
Ginny přikývla hlavou a trošku se usmála.Hermiona si povzdechla , "Co se doopravdy děje?"

Ginny sklopila hlavu na své ruce, stále držíc hřeben, zašeptala, "Mám strach."
Hermiona to předpokládala, "Chápu, že válka se protahuje, ale my se přesto dostaneme.Všichni."
Ginny zakroutila hlavou, "No tak, Ginny.Ty musíš věřit, že tuhle válku můžeme vyhrát."
"To není válka, z čeho mám strach," řekla zvedajíc svou levou ruku.
Hermiona si dokonce všimla obrovského diamantového prstenu na jejím prstu.Ale nyní, když to viděla, divila se, že jí tohle uniklo.

"O můj bože Ginny, to je báječný," smála se Hermiona, když objímala Ginny.
"Kdy tě požádal o ruku?"
"Dnes ráno předtím, než odešel s Brumbálem," usmívala se a sledovala svůj prstýnek,
"Věděla jsem, že mě chce požádat, ale teď, když má..."
"Děláš si starosti o jeho život," řekla chápavě Hermiona.
"Pokud Harry zemře, nezvládnu žít bez něj," řekla Giny vážně.
"Vím, že bych nechtěla žít ve světě s Voldemortem, který nám všem bude vládnout.Ale myslet na život bez Harryho, to si nedovedu představit.
Hermiona se křivě usmála a objala ji znovu, odhodlána víc než uspět.

"Harry nechce zemřít," řekla přesvědčivě, "Slibuji ti to.Ty a Harry se dožijete alespoň stovky a uvidíte vaše děti mít další děti."Ginny se usmála.
"A Harry bude nejlepší bystrozor, jakého svět kdy viděl, hned vedle Rona." Na to se obě rozesmály.
"Jsem ráda, když tě vidím se usmívat.Nyní pojďme, musíme jít."

Společně sešly do Velké síně, kde mše měla probíhat.Když vešli dovnitř, Ginny našla Harryho a společně spolu šli dál ruku v ruce.
Hermiona se nad tím pousmála a rozhodla se za nimi dal nejít.
Vzpomněla si, že má ještě povinnost, kterou musí vyřídit.

Brumbála našla sedět ve středu Velké síně, v jedné ruce měl skleničku vody a v druhé hůlku.
Z dnešního dobrodružství vypadal příšerně ospale.Hermiona si vzala židli a dala ji k té jeho.
Rychle se usadila a čekala až Brumbál promluví.
Zabralo mu pomalu pět minut, než si uvědomil, že tam je.
Byl v jakémsi omámení, přesně jak vypadal.
"Ach, slečna Grangerová, věděl jsem, že nebudete příliš dlouho čekat, než mě vyhledáte," zamumlal, když se vrátil zpět do reality.
"Vůbec né dlouho, profesore," usmála se Hermiona, "dívala jsem se do Bradavické encyklopedie a..."

"Vynikající, jsem spokojen, že jste věděla, kde hledat, slečno Grangerová," usmál se Brumbál šťasně.
"Ano, ale když jsem tu encyklopedii otevřela, Tom v ní nebyl, ani zmíňka o něm," řekla všímajíc si Brumbálovo kabonícího se obličeje, "Nevíte, proč?"
"To je velmi podivné," poznamenal Brumbál zamyšleně.
"Jediné, co mě napadá je, že někdo z této školy vymazal všechny informace o něm.Pravděbodobně Draco."
Hermiona přikývla hlavou, nenáviděla, když slyšela to jméno.Draco Malfoy.Samozřejmě, vždyť on se stal smrtijedem, měl to v krvi.
Ale být smrtijed a chodit do školy, to bylo trošku moc.
Brumbál to bral, jako by to nic nebylo.
"Bez ohledu na to, ředitel školy má vždy kopii knihy na zkoumání.Seženu skřítka, který vám jí pošle"
"Pokud máte knihu celou dobu profesore, proč jste mi jí v neděli prostě nedal?" Zeptala se Hermiona naštvaně.
Brumbál se na ní otočil s jiskrou v očích a řekl, "To byste se nemohla nic naučit, pokud by vám odpovědí byly dány, slečno Grangerová."
Hermiona nemohla být na něj naštvaná, i když byl úplně šílený.
Brumbál potom vstal a začal organizoval pohřeb.
Nemohla dávat pozor, stále byla v úžasu z šílenosti profesora Brumbála.
Promarnila takovou dobu hledáním v knihovně, když Brumbál měl veškeré informace celou dobu u sebe.Takovou spoustu času ztratila.

Hermionu překvapilo, že Brumbál nechtěl, aby řekla pár slov o rodičích, ale byla ráda, že jí o to nežádal.
Věděla, že by okamžitě začala brečet a nikdo by jí nepochopil, vůbec nikdo.
Harry s Ginny, kteří spolu strávili půlku předešlého léta v jejím domě, řekli pár slov o jejích rodičích.
Nezvládla se k nim přidat, ale usmála se nad tím, jak vyprávěli příběhy z minulého léta.
Když skončili, Brumbál ukončil obřad a každý pomalu opuštěl Velkou Síň.Brzy skoro všichni odešli a zůstali jen ti, co tam byli předtím, řád.
I se všemi okolo se Hermiona cítila sama.Nepomohla ani Ronova ruka v té její.

"Jsi v pořádku Hermiono?" zajímal se Ron, když společně opouštěli Velkou síň.
"Jsem jen unavená," lhala Hermiona, "Myslím, že si půjdu lehnout."
"Ale vždyť je teprve poledne," řekl zvědavě Harry.
"Byla jsem dlouho vzhůru, hledala jsem v knihovně," zívla si Hermiona, snažíc se, aby se lež zdála být více reálná nejen jim, ale i jí samotné.

Ron se rozesmál, "Hermiono, prosímtě, co teď můžeš studovat?"
"To bych sam rád věděl," řekl Harry a zvědavě nadzvedl obočí, "Vsadím se, že to má co dočinění s tím, co ti řekl Brumbál, mám pravdu?"

"Přestaň být takový pokrytec, Harry," řekla naštvaně Hermiona, "Řekla jsem ti, že Brumbál mi nic neřiká.Musíš respektovat prosby nás obou.Požádal si mě, ať tě nechám samotného a já to udělala.Tak proč ty nemůžeš udělat to samé?"
"Omluvám se," řekl Harry a úzkostlivě se podíval na Ginny.Něco jí zašeptal a ona pokrčila rameny.
"Mimo to, nehodlám nadále chodit do školy," zamumlala Hermiona naštvaně.Nenáviděla, když si Harry s Ginny takhle šeptali.Cítila, že mluví o ní.

"Cože?" ztuhnul Ron, "Ty tady nemůžeš nebýt Hermiono.Kdo za nás bude dělat všechny úkoly?"
"Jsem přesvědčen, že vy a Potter si najdete někoho nového," řekl hlas za nimi.
Hermiona zavřela oči, dobře věděla kdo to je stejně jako ostatní.Ginny se zamračila a Ron zrudl.Harry ho naopak úplně ignoroval, "Nenechám tě zničit si život, Hermiono."
"To se vás netýká Pottere," řekl profesor Snape, "Mám něco pro slečnu Grangerovou, má to co dělat s její budoucností, předpokládal bych, že vlastně s minulostí, pokud mě Brumbálová hádanka nezmátla."
"Sklapni Snapee!!" zavrčel Harry a vrhal na něj zlověstný pohled.
Profesor Snape stál za nimi se založenýma rukama, a se zlomyslným výrazem.
"Pro vás profesor Snape, pane Pottere," řekl, odkašlal si a tázavě pohlédl na Hermionu.
"Vy mi to můžete dát teď, oni si to stejně nebudou pamatovat," natáhla ruce Hermiona.
"Na to potřebujete obě ruce," zasmál se profesor, když jí podával velkou knihu, kterou měl skrytou ve svém plášti.

"Brumbál řekl, že mi jí donese skřítek," prohlížela si Hermiona Bradavickou encyklopedii.Ron si pro sebe něco mumlal a Snape po něm střelil pohledem.

"Skřítci byli zadrženi ministerstvem," řekl profesor stále sledující Rona, "Nesmím říct proč, ale Brumbál chtěl, ať vám ji okamžitě dám.Řekl, že máte dva dny a potom odcházíte."
Hermiona přikývla hlavou, Snape stále koukal na Rona a rozhodl se odejít.Po pár krocích se otočil zpět a dal Ronovi pohlavek.
Hermiona se rozhodla odejít, když Snape odcházel na druhou stranu, avšak podklouzla a spadla i s knihou.

"Co to je?" zeptal se Harry, když Ron si pro sebe zase něco šeptal, tentokrát naštvaně.
"Bradavická encyklopedie, je tam něco o každém od otevření této školy až do dneška," řekla věcně Hermiona.Cítila na sobě jejich pozorné pohledy, zastavila se u jmen v sekci písmena R.
Obrátila list a našla jeho jméno, přes celou stránku.Pod tím byl dlouhý seznam oceněních, které tady získal.
V dolní části bylo číslo stránky s titulkem "Černá magie".

"Hermino," řekl Harry smutně, "prosím, že ti Brumbál neříkal že chce, aby si se vrátila v čase a zastavila tohle vše ještě na začátku."
"Co když ano?" zamumlala nedbale Hermiona.
"Doufám, že si nemyslíš, že s něčím takovým budeme souhlasit," řekli zároveň Ron s Ginny.
"Už jsem mu řekla, že chci a je mi jedno co vy říkáte, vy hned stejně zapomenete, že jsem pryč.A nechtějte jít se mnou, nedovolím vám to," řekla Hermiona rozhodně, "Proč ztrácet všechny naše životy?"

"To by nebylo mrhání životem, Hermiono, my ti s tím můžeme pomoct," řekla Ginny vzrušeně.
Hermiona prošla knihu s Ronem a zastavila je přede dveřmi, "Vy to chcete vzdát?"Mávla rukou, "Vy všeho chcete zanechat, když jsme pracovali tak tvrdě jen proto, abychom to zachovali neporušené?A co s vaší svatbou?A co s tvými rodiči, Rone?Ginny?Harry ty nemůžeš odejít, i kdyby Voldemort byl zastaven na svém začátku, svět tě stále bude potřebovat.Oni nepotřebují takovou čarodějku jako já."

"Nenechám tě v tom samotnou," řekl rozhodně Harry.
"Už jsem se rozhodla a ty nejdeš," řekla Hermiona.
"Brumbál mě jít nechá," rozčiloval se Harry.
"Netahej to sem, přísahám že pokud půjdeš, já zůstávám," převědčovala ho.
"Dobře," přikývl hlavou Harry, "potom já půjdu, zabiju Voldemorta a vrátím se zpět."
"Nemůžeš se vrátit zpět," zakřičela Hermiona, "Nedochází ti to?Jakmile projdeš tak dlouhým časovým úsekem, není způsob, jak se vrátit zpět.Budeš navěky zapomenut v celém tomhle světě.Budeš doslova jen pouhý zjev z minulosti.Tohle Harry nechceš."
"Ale ty taky ne," řekl Harry.
"Jedna oběť, jen jedna oběť, která může zachránit svět, který jsem milovala," řekla Hermiona, "Harry prosím, nekaž mi to."

"Když s tebou pošlu někoho jiného.Né někoho z nás, bude to tak v pořádku?" zajímal se smutně Harry.
"Proč?" podívala se na něj tázavě Hermiona.
"Nechci, aby si v tom byla sama, Hermiono," odpověděl upřímně, "A navíc pořebuješ něčí pomoc."
"A koho bys se mnou chtěl poslat?" zeptala se tázavě Hermiona.
"Prostě řekni ano, nebo ne," řekl Harry, "A pokud řekneš ne, přísahám, že s tebou půjdu sám."
"Dobře, v tom případě se mnou pošli koho chceš, ale v žádném případě se mnou nejdeš ty," řekla Hermiona naštvaně, "Nemůžu uvěřit, že s tím souhlasím, ale má odpověď je ano."Harry se triumfálně usmál, "Půjdu si promluvit s Brumbálem," řekl a políbil Ginny na tvář, "Brzy budu zpátky.Věřím, že s tebou půjde skvělá osoba."
Hermiona nad tím zakroutila očima a oddupala zpět do řádu, zanechávajíc Ginny s Ronem samotné.

O tři dny později zaklepala Hermiona na dveře Brumbálovy pracovny.Měla pouze malou tašku, se základními věcmi, spolu s její novou identitou.
Profesor Snape jí pověděl vše, co bude potřebovat teprve včera.Slyšela jemným hlasem "dále", a tak vešla.
Stále si nebyla jistá, kde Harry, Ron a Ginny jsou.Myslela si, že se s ní budou chtít rozloučit.Když vešla, Brumbál nebyl sám.Byly tam s ním tři osoby, z nichž Hermiona neznala jedinou.

"Ach, slečna Grangerová," řekl Brumbál, sledujíc jednoho z mužů, "Pojďte se seznámit s těmito čaroději, kteří půjdou s vámi."
Hermiona popošla dopředu a upřeně si muže prohlížela.
"Hermiona," usmíval se Brumbál s jiskrami v očích, "Tohle jsou bystrozoří Kenton, Morris a Jenson."
Když Brumbál dořekl jejich jména, všichni směrem k ní zdvořilostně přikývli hlavou a ona se na ně jemně usmála.
¨
"Bystrozoří?Omlouvám se profesore, ale nemyslíte si, že tihle bystrozoří jsou příliš staří, aby chodili do školy?" Zeptala se pobaveně a viděla Kentona, jak se šklebí.
"Oni budou jako špioni proti smrtijedům.Buďte si jista, že jsou ti nejlepší z nejlepších.Stačí lusknout prstem a budou z nich znovu teenageři.."
Hermiona přikývla, "Jste už připravena jít?"Hermiona znovu přikývla, ale stále chtěla vědět, kde jsou Harry, Ron a Ginny.Už se chtěla zeptat, když někdo zaklepal na dveře.Brumbál se zvednul a šel otevřít.
Ginny, Harry a Ron vešli dovnitř.Vypadali bledě a unaveně.

"Jsme připraveni vyrazit," řekl Brumbál s úsměvem, "Harry, Ron a Ginny procvičovali celou noc zaříkávání."
Hermiona se tázavě zahleděla na Brumbála, "Na přemístění potřebuješ alespoň dva na kouzlo a tři v případě, že někomu z nich je míň než dvacet.Ginny chtěla pomoct.A já ji to přece nemůžu odepřít."
Hermiona se souhlasně usmála a všechny je objala.

"Nezapomeňte na mě," řekla Hermiona pobaveně.Bystrozorové se postavili okolo ní a Brumbál, Harry, Ron a Ginny chodili kolem nich.
"Zavři oči," řekl věcně Harry, "Bude to rychlejší."
Hermiona přikývla a udělala přesně co říkal.Cítila, jak se bystrozoři za ní třesou.Ze strachu?Nebo vzrušením?Sama neměla žádné pocity.Ve chvíli, kdy měla být vymazána ze světa, který milovala, nic necítila.Jen chtěla, aby to skončilo.

Slyšela mluvit Brumbála, Harryho, Rona a Ginny.Mohla rozumět všem slovům, které odříkávali.Mluvili plynně francouzsky.
Místnost okolo ní začala zářit tak moc, že její oči zůstávali stále zavřený, ale i tak cítila bělost okolo ní.

Zaklínadlo nebylo delší než dvě věty, ale přišlo jí, že snad nikdy neskončí.

Fourier's Flaw- 1.kapitola 1/2

31. října 2015 v 17:39 | Any
Ahojte :)
Jak jsem slibovala, tak jsem se konečně dala do překládání povídky Fourierova chyba.Mám tu pro vás první kapitolu a kvůli délce bude rozdělana na dvě části.
Prosím o zanechání nějakého komentáře, jak se vám to líbí a hlavně, abych věděla, že to někdo čte a že má cenu dál překládat.
Přeji příjemné čtení :)