Fourier's Flaw- 1.kapitola 1/2

31. října 2015 v 17:39 | Any
Ahojte :)
Jak jsem slibovala, tak jsem se konečně dala do překládání povídky Fourierova chyba.Mám tu pro vás první kapitolu a kvůli délce bude rozdělana na dvě části.
Prosím o zanechání nějakého komentáře, jak se vám to líbí a hlavně, abych věděla, že to někdo čte a že má cenu dál překládat.
Přeji příjemné čtení :)


Pátek, 14.srpna, 1998
Albus Brumbál prošel skrz sutiny domu, Minerva McGonagallová ho následovala.
"To je hrozné, Albusi,"řekla a zamračeně zakroutila hlavou. "Hermiona musí být po smrti."
"Musela být přece informovaná, Minervo," povzdech si Brumbál. "Naštěstí nebyla doma, když přišli."
"Totéž nemůžeme říct o jejích rodičích," řekla McGonagallová těžce. "Neunese to, Albusi.Nemluvě o článku, který bude vydaán na zítřejší přední straně novin.Obrázky a to všechno."Brumbál nereagoval, stál se založenýma rukama ve středu toho, co zbylo z kuchyně.
"Kde je teď Hermiona, Minervo?" zajímal se Brumbál.
"Na Grimmauldovo náměstí.Řád čeká náš návrat s nějakými novinkami," odpověděla, "Hermiona musí vědět, že se něco děje.A nikdo jí nic neřekne.To je prostě hrozné, Albusi."
Brumbál položil Minervě ruku na rameno., "Vem nás na Grimmaldovo náměstí, Miinervo."
"Samozřejmě," řekla McGonagallová.Nechápala, proč se nemůže přemístit sám.

Objevili se přímo před domem.McGonagallová několikrát zaklepala na dveře.Moody otevřel dveře a spěšně je pustil dovnitř.
Kuchyň byla plná členů řádu, všichni se shromážďovali okolo Hermiony, která nejspíš všechno právě zjistila.Když viděla Brumbála a Mcgonagallovou postavila se a toužebně na ně hleděla.
"Jsou mrtví?" Brečela Hermiona.Brumbál bez jakékoliv jiskry v očích smutně přikývl.Dívka se opět posadila a rozbrečela se ještě víc.
"Musel jsi být tak unáhlený?"Naklonila se McGonagallová k Brumálovi. "Přišla o rodiče, vinou smrtijedů." Brumbál neodpověděl, ale místo toho se otočil ke členům řádu.
"Můžu prosím mluvit se slečnou Grangerovou sám?" Podival se na všechny šeptající v místnosti.
Všichni utichli a podívali se na Brumbála.Pár jich odešlo hned, když je o to požádal, ostatní byli měně ochotni odejít.
Harry pomohl odvést zaražené členy. "Pojďme, dáme jim trochu soukromí, ty taky Rone."Ron, který byl celou dobu u Hermiony se zvedl a neochotně následoval Harryho ven z místnosti.
Brumbál kývnul hlavou a obrátil se k Hermioně, stále plakala.

Brumbál popadl nejbližší židli, posunul ji směrem k sobě a posadil se.Vrzání židle zaujalo Hermioninu pozornost, zvedla hlavu a začala si s rozpaky utírat slzy. "Kdo je zabil?" zamumlala.
"Pokud bych mohl spekulovat, řekl bych, že v tom mají prsty Lucius, Bellatrix, Rookwood a Avery," řekl Brumbál zamyšleně, "sousedé řekli, že viděli čtyři zahalené osoby, jedna byla žena."Hermiona zatřásla hlavou.
"Oni jsou prostí otroci," zamumlala.Brumbál jí se zájmem sledoval, "oni prostě dělají, když je jím řečeno."
"Lord Voldemort," řekl Brumbál obezřetně.Hermiona kývla hlavou.
"On ví, že může být brzy konec.Harry je poslední viteál.Snaží se nás rozptýlit," řekla Brumbálovi do očí.
"Pravděpodobně chtěl víc, než pouhou zábavu, slečno Grangerová," řekl Brumbál zamyšleně svírajíc své ruce. "Myslím si, že vás chtěl dnes v noci, slečno Grangerová.Vás za viteál."Hermiona zakroutila hlavou, v nesouhlasu s touto skutečností.

"Slyšela jste o Fourierově chybě, slečno Grangerová?"Otázka byla tak neočekávaná, že Hermioně zabrala pár minut, než odpověděla.Brumbál ji trpělivě sledoval, ruku zvědavě na rtech.
"Slyšela jsem o Josephu Fourierovi," řekla ohromeně. "Ale nic jiného."
"Joseph Fourier byl francouzský fyzik, ve skutečnosti váš starý příbuzný.Jsem si jist, že o tom nevíte.Držel to v tajnosti.Fourier byl čaroděj.Velmi chytrý čaroděj.A mohl bych doplnit, že i mocný.Navštěvoval Kruval a rád experimentoval s časem."

"Vy myslíte, že byl jedním z těch vědců, cestujících časem?" zeptala se Hermiona zaujatě.Brumbál přikývl hlavou a pokračoval, jako by nebyl přerušen, "Bohužel jeden z jeho experimentů vedl ke smrti tří mudlů.Nebylo to poprvé, co se něco tak hrozného stalo.Wisengamont mu tehdy řekl, že kdyby se něco takového opakovalo, sebrali by mu hůlku.Hůlku mu vzali a byl vymazán ze všech magických spisů.Po tom všem z něho byl obyčejný vyhnanec, nejen v kouzelnickém světě, ale i v mudlovském.Z toho důvodu obětoval svůj život hledaní chyby v čase.Někdo říká, že během těch posledních sedmi let jeho života zešílel, ale,"Brumbál dal prst triumfálně do vzduchu,
"On našel to, co hledal.Jmenovalo se to Défault á Temps."

"Chybu v čase," zašeptala zvědavě Hermiona.Brumbál kývnul hlavovu.
"Později se to volalo Fourierova chyba.Základní koncept je, že osoba, nebo osoby mohou cestovat časem, vymaže to jejich budoucí já a udělá to jejich minulé já.Všechno co se stalo v minulosti se ještě nestalo, ale pokud cestovatel časem změní dokonce jen jednu věc na sebemenším," dal dva prsty k sobě pro zdůraznění, "celá budoucnost se změní."

"Takže," řekla Hermiona zamyšleně, "řekněme, že tam je válka, kterou nemůžeme vyhrát.Smrtijedi jdou směrem k Bradavicím a někdo jde zpět v čase a zkouší to napravit.Pokud to napraví, co se stane?"

"Každá osobá, která zemřela od určitého boudu, bude stále mrtvá, ale pochodující smrtijedi budou, řekněme spontánně se spalovat.Je to složítější, než i já můžu pochopit, ale ti smrtijedi, kteří půjdou v správném momentě změny, budou na dvou místech najednou."Hermiona koukla omráčeně na Brumbála.
"Ale jak mohou být na dvou místech?" Zeptala se.

"Jeden z nich, bude v pochodu, zatímco druhý se znovu objeví doma, v práci, nebo na dalším místě, kde by byli, kdyby nebyli smrtijedi," řekl Brumbál vzrušeně, "Není to něco?Představit si, jak moc by se život mohl změnit v jednom momentě."
"Ale jak změníte někoho, s tak silným dopadem na společnost?" zeptala se Hermiona, Brumbál se zasmál a ukázal na ni šťastně prstem.
"Vy se dostáváte přede mě, slečno Gragerová.Odpovědět na vaši otázku, to trvá silné, chytré a sladké čarodějce," řekl zamyšleně, "Toto bych nežádal od vás, pokud bych si nemyslel, že to dokážete."

"Co přesně ode mě chcete?" řekla Hermiona spíše zmateně, na přelomu ochrany, je to všechno teoretické."
"Je?" Zeptal se Brumbál, "Představte si, slečno Grangerová, že hlavní je zastavení války."

"Lord Voldemort?" zeptala se skepticky Hermiona.Brumbál zakroutil hlavou, "více zpátky, slečno Grangerová.Když on nebyl víc, než jste teď vy."Nyní si Hermiona byla jistá, Brumbál se zbláznil
"Tom Raddle?"zeptala se Hermiona, Brumbál přikývl hlavou, "Profesore, já tomu nerozumím."
"Vzpomínáš si, Harry ti pověděl o dětství Toma Raddla, souhlasíš?"Hermiona přikývla hlavou, "Nemyslíš si, že jsem ho požádal říct vám to jen kvůli zajímavému rozhovoru, že ano?"
"Vy chcete, abych šla zpět v čase a zabila Toma Raddlea?" zeptala se Hermiona, veškeré myšlenky na její mrtvé rodiče mizely každým slovem.Brumbál zakroutil hlavou.

"Zabíjení není vždy to nejlepší rešení, slečno Grangerová."
"A co mám tedy dělat jiného?" řekla Hermiona zuřivě.Brumbál zvedl jeden prst,
"Nikdo není zlý, když se narodí, myslete na to."
"Voldemort se ale zlý narodil," opravila ho Hermiona.Brumbál se zvedl ze židle a pobaveně zavrtěl hlavou, "Pamatuji si setkání s Tomem, když byl ještě malé dítě," řekl zamyšleně.
"Věř mi, když ti říkám, že nebyl zlý jako malé dítě."Hermiona zakroutila hlavou, nikdy si nemyslela, že by mohl být na Voldemortově straně.Připadalo jí, že ví na co myslí, "neříkám, že Tom byl neviňátko, ale všichni víme, proč je dnes Voldemortem."

"Harry mi popsal všechny Tomovy příběhy a vzpomínky," řekla Hermiona vážně.Brumbál šel ke dveřím a členové řádu vešli.
"Jediná věc, která je na něm špatně, je jeho energie zabíjet."
"Ne každý pocit vyplouvá na povrch, slečno Grangerová," řekl Brumbál a otevřel s úsměvem dveře, "O Fourierově chybě budeme mluvit později."Dal rychlý vzkaz a zmizel z dohledu, Hermiona se stále na něj upřeně dívala, naprosto ohromená.
Brumbál v minutě zmizel, Hermiona přísahala, že jejich rozhovor udrží v tajnosti.Bylo samozřejmě jasné, co Brumbál myslí tím mlčením.Takže když se jí ptali, o čem mluvili, pouze řekla, že jí projevoval soustrast nad rodiči.

Nebylo obtížné o tom neříct Harrymu a Ronovi, bylo to hodně jednodušší, než jím říct o Brumbálově plánu poslat jí do minulosti, kdy byl Tom teenager.Tušila, jak by reagovali.Harry by chtěl jít s ní a bezpochyby by zabil Voldemorta.A Ron by chtěl jít jen proto, aby byl součástí tria.
Bylo to zarmucující, skutečnost že válka se vlekla tak dlouho, že ani strana se nestarala, jak to skončit.Každý myslí jen na vlastní vítězství.

Lord Voldemort nejvíc ze všech, dal svolení všem smrtijedům, zabít Harryho hned na místě.Od toho dne tam byly po celé zemi nepokoje.Každý si zvolil stranu, dobrovolně, či nedobrovolně.Bylo těžké zjistit, kdo je s vámi a kdo je proti vám.Byli tam Harryho příznivci, ale i Voldemortovo.Nikdo nebyl neútrální, bylo to buď žít, nebo zemřít.
Spousta lidí již zemřela, včetně ministra.Hodně lidí z řádu nenávidělo Rufuse Brouska, a nikto to nepopíral, ale nemohli mu pomoci, když umíral děkovali mu.

Věděl, kde je centrála řádu a zemřel kvůli tomu, že to popíral.
Zemřel kvůli ochraně jedné osoby, každý myslel, že nenávidí Harryho.Harry, dával si za vinu, že je Brousek mrtev a nemohl přestat myslet na další lidi, kteří by mohli být mrtví před koncem války.
Celý řád se ho pokoušel rozveselit, ale bylo to jako by ho obsadil temný stín a nezáleželo jak těžce to kdokoli zkoušel ho toho zbavit.Jen ti co mu byli blízko, věděli co, ale i tak to bylo prakticky nemožné.

O pár měsíců později Harry svolal tajnou schůzku.Bylo tam pouze osm osob: Hermiona, Ron, Brumbál, McGonagallová, Lupin, Moody, Kingsley Pastorek a Tonksová.
Harry nějaký čas čekal, než mohli mluvit v soukromí.
Pastorek byl vybrán jako nový ministr kouzel a bylo pro něj těžké odejít z ministerstva osamotě.
Bylo pozdě v noci, a každý už spal.Harry chodil okolo pokojů a hledal je.

Byl to Hermionin názor, že je to vynikající strategie.Nikdo nebude vědět o schůzce, a proto nikdo nebude zpochybňovat, že nebyli pozváni.
Když Harry našel všechny, sedli si v opuštěný místnosti a Harry vysvětlil, co se děje.
Brumbál to už zase všechno předpokládal, ale ostatní byli ohromeni tím, co jim řekl.
Tmavý stín byl víc, než si kdokoliv z nich mohl představit, každý den byl Harry víc jako Voldemort.
"Jediná cesta, jak to zastavit, je zabít příčinu toho všeho," řekl Harry rychle.
"To je důvod, proč jsem byl tak nedočkavý najít zbývající viteály.Nevím, jak ještě dlouho
budu moct bojovat s ním..."

"Co chceš, abychom dělali my?" Zeptal se Lupin dřív, než Harry dokončil větu.Harry se na něj tázavě podíval.
"Nemůžeš od nás očekávat, že tu budeme jen tak sedět a sledovat jak tě Voldemort postupně ničí."
"Remus má pravdu," řekla Tonksová nadšeně.Lupin jí musel připomenout, aby byla víc potichu, "Chceme pomoct."

"Jediná věc, na kterou mohu myslet, je najít zbývající viteály," pokrčil rameny Harry.
"Nevím, jak pomůže, že můžu být víc...."
Vzdálil se a místnost ovládlo trapné ticho.

"Co tím myslíš?"Zeptala se Hermiona, "Nejsi vyčerpaný ze svých pravomocí?"
Harry zakroutil hlavou, dal si ruce do kapes a nedbale odpověděl,
"To není ono. Prostě jsem vyčerpaný z psychického bojování proti němu.Nemyslím, že mám dost síly zvednot hůlku."
Nepodíval se na nikoho z nich, když to řekl a všichni by mohli říct, že byl na pokraji pláče.
Nebyl emočně stabilní, protože tato válka začala být tak náročná.
Hermiona se postavila a objala ho.

"Dovol nám Harry převzít nad tím kontrolu,"Lupin se také postavil a poplácal Haarryho po rameni.
"Udělal si víc, než si měl.My najdeme viteály a ty si odpočiň."
"Né, měl bych pomáhat," řekl vzpurně Harry.Moody povstal a šel k Harrymu, opatrně, aby nedošlo k probuzení spících členů řádu.
"Posouchej, synu," zavrčel Moody, "Tvoje práce je porazit Voldemorta v bitvě.Což znamená mít sílu při držení tvé hůlky.Odpočívej pár dnů a nech nás převzít tvé starosti."

"Děkuju," zamumlal Harry.Věděl, že je to lepší, než bojovat proti Moodyho žádostem.
"Hermiona a Ron mají dobrý nápad o tom, kde jsou zbývající viteály.Ten samý jako Brumbál."
Tonksová poklepala Harrymu na rameno, byla na pokraji slz, " Děkuju, že nám ve všem plně důvěřuješ.Je to pro nás radost."
Harry přikývl hlavou a každý odešel rozptýlený do pokoje spát.
Všichni věděli, jak postupovat příští ráno, jako by se nic nestalo.

Bylo těžké uvěřit, že od této konverzace uběhl týden.Hermioně to připadalo jako, kdyby uběhlo celé století.
Mnohem delší to muselo být pro Harryho, který trčel na Grimmaldovo náměstí, bez něčeho, co by mohl dělat.

"Hermiono," uslyšela paní Weasleyovou, Hermiona se probrala ze svých myšlenek, "Je čas večeře, drahá."
"Dobře," postavila se rychle Hermiona.
"Prostřu stůl."
Pani Weasleyová jí pomalu posadila zpátky, "Nech nás se o to postarat drahoušku," řekla sympaticky.
Hermiona nenáviděla, když lidé tohle dělali, měla pak čas přemýšlet o tom, co se poslední dobou stalo.
"Pokud paní Weasleyová nemohu nějak vypomoci, budu jen myslet na to co se stalo.A věřte že mě to mě nijak neuspokojuje," řekla Hermiona vážně, "Prosím dovolte mi trochu pomoct."

Paní Weasleyová si povzdechla, ale zakroutila hlavou, "Je mi to líto drahoušku," řekla Pani Weasleyová a vážně to tak myslela, "Harry nám řekl, že tě máme nechat odpočívat."
Hermiona se koukla doleva a viděla křenícího se Harryho.Další z jeho her.
Sklopolila pohled, když paní Weasleyová šla ke dřezu a začala vařit
Zvedla se ze židle a šla směrem k Harrymu, který dělal, jako by se jí nikdy nesmál.
"Víš, že jsem schopná tohle zvládnout sama," řekla a praštila ho do ruky, "Nejsem žádná troska, abych nemohla pomoct."

"Neřekl jsem, že to nezvládáš," pokrčil rameny Harrry, "Jen jsem řekl, že nemůžeš být na všechno sama.Nech někoho, aby ti trochu víc pomohl.Pár dnů si trochu odpočiň."
Hermiona přimhouřila oči, "Nemohu si odpočinout, protože moji rodiče jsou mrtví a jejich vrazi jsou pořád tady!"
Harry jí dal ruku přes pusu, utišil ji, aby nezačala křičet.Nemluvil, ani ji nenechal odejít, dokud se neuvolnila.

"Pomstíme je," přísahal Harry, "Nemůžeš jen tak jít za smrtijedy a okamžitě je zabít."
"Myslím na něco," řekla Hermiona, ruce zkříženě na prsou a odebrala se na odchod.
Harry jí následoval do haly, když šla do schodů, dal jí ruku na rameno a zastavil ji.
Otočila se s očima vlhkýma od slz, "Co je?"
"Myslíš si, že proto, že si chytřejší než ostatní musíš všechno zvládat nejlíp?" Zakřičel naštavně Harry.
"Harry, já..."
"Ty si myslíš, že jsem příliš slabý.Moje pocity ze mě berou to nejlepší a přesto tady nechceš sedět a odpočívat, protože vrazi tvých rodičů jsou stále na svobodě.Nech mě říct ti něco, Hermiono.Lord Voldemort zabil mý rodiče a je stále naživu.Já jsem byl oživen.Byl jsem na obtíž celému světu.Moji rodiče jsou mrtví díky mně.Sirius zemřel kvůli mně..."

Harry začal řvát a většina členů řádu se začala shromážďovat před dveřmi do kuchyně, poslouchali.
"Harry..."
"Přestaň si dávat za vinu smrt svých rodičů, řekl Harry naštvaně.
"Nevidíš to? To není tvoje vina.Jediná věc, kterou si udělala špatně bylo věřit mně.Já jsem důvod, proč jsou mrtví.Smrtijedi hledají cestu jak se dostat ke mně.Ani ty, ani nikdo jiný.Já!Jen já.Všechno je to jen moje vina, tak mi přestaň zkoušet pomoct, přestaň mi říkat, že dělám dobrou práci.Pokud bych dělal tak dobrou práci, tak proč jsou potom tví rodiče mrtví?A proč jsme stále jen v tomhle pitomém nepořádku.No?Co říkáš teď?"

Hermiona nevěděla, jak na jeho tvrzení reagovat.Jen tak tam stála pomalu minutu a potom zakroutila hlavou.
"Harry," dala mu ruka na rameno, ale Harry ji odstrčil.
"Nedotýkej se mě," zamumlal naštvaně, "Nech mě o samotě, vy všichni."
Harry šel do schodů.
"Harry, neutíkej," řekla Tonksová vážně.Harry se bez otočení zastavil.
"Není to útěk, když jsem vás o to žádal.Teď odcházím," tvářil se vážně Harry.

"Nejsi v tom sám, Harry," řekl Lupin a šel směrem k němu.Brumbál se objevil před ním,
"Myslím si, že byste měli respektovat Harryho přání a nechat ho samotného na nějaký čas.Potřebuje čas pro sebe."

"Slyšeli jste Brumbála," zavrčel Moody a klepal svou dřevěnou nohou po podlaze, "Všichni jděte na vaše stanoviště v Bradavicích.Budeme pracovat odtamtud."
Hermiona sledovala, jak se dav rozestoupil a zanechal jí, Harryho a Brumbála o samotě.

"Na slovíčko, slečno Grangerová?" zeptal se Brumbál.Hermiona se koukla znova na Harryho a viděla ho, jak stoupal do schodů, asi dvě patra od nich.Neochotně se od něj obrátila a následovala Brumbála do kuchyně.
"Sedněte si slečno," posadilla se na skříňku, protože židli než by našla.Byla nedočkavá, co jí Brumbál vlastně řekne.Pár minut jen mlčel, ale když začal, pokračoval bez zaváhání.
"Z toho, čím jste se stala svědkem slečno Grangerová.Mám obavy, že Harry má málo času na odchod z boje.A z toho důvodu Fourierova chyba nemůže být jen vaše starost., promiň, že to říkám.Potřebujete znát základy, jsem si jist že tvůj důvtip najde zbůsob jak si odpočinout.Zaklínadlo musí být provedeno někým, kdo má ohromnou sílu a trénink.A to nemůže být osoba, které se chystá cestovat v čase.Proto na vržení kouzla musíme týden počkat."

"Týden? Ale pane, bude Harry schopný bojovat s tím další týden?" řekla rychle.
"Zaklínadlo musí být hotovo do týdne, nebo jinak se neobjevíte v Tomově době.Musíme udělat cokoliv, aby to bylo jednodušší pro Harryho.Mějte na paměti, že cokoliv, co se stane až do doby vašeho odjezdu se nezmění.Nemůžete změnit minulost, ale jedině budoucnost."
Hermiona přikývla hlavou, stále ne zcela jístá, proč musí čekal celý týden.

"Tohle je zajímavý týden pro nás všechny, slečno Grangerová.Obávám se, že Harry nebude schopný zvládnout tuto přítěž sám."
"Můžu zůstat s ním, profesore," řekla vážně Hermiona.Brumbál se trochu pousmál a poklepal ji po rameni, "Jsem si jistý, že byste mohla slečno Grangerová.Ale váš čas by bylo nejlepší strávit v knihovně.Já se o Harryho postarám až do vašeho odjezdu.Potom už je to všechno jen na vás."

"Nevím, jestli tohle mohu udělat sama, profesore.Pokud jsem se naučila cokoliv z Voldemortova života, je to že pokud stojíš sám, je to tvoje selhání."
Profesor Brumbál přikývl hlavou a mrknul, "Potom nebuďte sama, slečno Grangerová."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama