Fourier's Flaw- 2.kapitola 2/2

15. listopadu 2015 v 15:35 | Any
Tak mám tady druhou část! :)
Prosím o nějaké komenty, pokud to teda někdo čte :D
Přeji příjemnou zábavu! :)


"Obyčejný 'ne' by stačilo," poznamenal naštvaně, "hlídkujeme každou středeční noc.A vždy ve čtvretk v noci je setkání s ostatními prefekty."
"A co když ve středu nemám čas?" Zajímala se Hermiona, protože chtěla vidět jak vzteklej Voldemort může být.
"Můžu hlídkovat i sám."

Hermiona povytáhla obočí, "K čemu teda je mít dvá prefekty, když si na to vystačíš sám?" rozčíleně zkřížila ruce, "a navíc Brumbál říkal, že sám na hlídku jít nemůžeš."
Težce si povzdechl a se zatnutými zuby pokračoval, "V tom případě si prohodíme hlídky s jinými prefekty.S tím už souhlasíš?"

"Jo," usmála se.Její úsměv zmizel s následným odkašláním.
"Jestli tohle je všechno..."Pouze přikývl, a tak mířila ke dveřím.
Všimla si, že ji nenásleduje, ale přece teď měli mít společně obranu proti černý magii.
Zastavila se ve dveřích a překvapeně se na něj otočila, protože on nevycházel.
Nahlédla dovnitř a viděla ho, jak je někde hluboko ve své mysli.Přesně takhle vypadá, když čte knížku.

"Jdeš?" zkoušela, jestli její hlas je schopen vytrhnout ho z jeho hloubokých myšlenek.Řekni mu jménem, napovídala jí mysl.
"Vol... Tome?"Řekla doufajíc, že nezaslechl její velikou chybu.
Viděla, že při tom zvuku pohnul hlavou.Doufala, že to nebylo Vol, co upoutalo jeho pozornost.
"Jdeš?Máme teď obranu proti černý magii."

Chvíli mu trvalo, než zareagoval, a když to udělal, jeho hlas zněl hodně slabě a zmateně, "nemyslím si, že tam teď půjdu."
Hermiona překvapeně vykulila oči, nikdy by si nemyslela, že Voldemort někdy vynechá obranu proti černé magii.
Byla to přece hodina, kde se cítil nejmocněji, pochopitelně.
"Mám ještě něco k vyřešení," zašeptal poslední slovo.Hermiona měla pocit, že víc mluvi k sobě než k ní.
Když to dořekl, rychle kolem ní prošel a byl pryč.

Nebyla si jistá co teď dělat.Buď jít do třídy jako poslušná čarodějka, anebo ho sledovat.
Chtěla jít na hodinu, přece jen zmeškala celý týden, ale Voldemort byl zajímavější, než jedna hodina obrany proti černý magii.
Začarovala si boty, aby nebyl slyšet žádný hluk.Neustále si opakovala, že o nic nejde, když se nakonec rozhodla ho sledovat.

Šla za ním spoustu schodů a viděla jak vešel do knihovny.To jako vážně šel zrovna teď vyzvedávat nějakou knihu?
Opatrně vstoupila dovnitř, všímla si, že šel směrem k oddělení s omezeným přístupem.
Uviděla madame Dupree, místní knihovnici, jak se na něj usmála a uvítala ho.
Tom knihovnici už od pohledů neměl zrovna v lásce, ale ona nevypadala nějak, že by jí to vadilo.

Hermiona byla poněkud zaskočená, že šel opravdu do oddělení s omezeným přístupem, ale nadruhou stranu Křiklan a další učitelé ho přímo zbožňovali, tak neměl problém získat povolení.
Prošla okolo dalších regálů a těsne před oddělením, kam šel, se schovala a sledovala ho přes mezery mezi knihami, jak zběsile hledá nějakou knihu.

Lekla se, když zničeho nic zazvonilo, úplně ztratila pojem o čase.Voldemort na tom podle jeho reakce nebyl jinak.
Sice se nijak nelekl, místo toho ale naštvaně zabručel.
Hermiona pro to měla naprosté pochopení, nejspíš nevěděl jakou knihu vlastně hledat a pokud ano, tak určitě nebyla v oddělení s omezeným přístupem.

Po deseti minutách se rozhodl vzdát veškeré hledání a sebevědomě šel za madam Dupree, "omluvte mě prosím madam, ale vypadá to, že Bradavická encyklopedie nekam zmizela."

"To není možné drahoušku," usmála se madam Dupree.Když se potichu přiblížila k dalším regálům, viděla, jak Raddleovo nervozita se stupňovala, "encyklopedie byla přestěhovaná do ředitelovy soukromé pracovny."

"Děkuju," povzdech si Raddle, madam Dupree si samozřejmě nevšimla zlosti v jeho hlase.
Prostě přikývla a vesele odpověděla, "Samozřejmě drahoušku.Od toho tu přece jsem."
Voldemort, ještě sebevědomě, než předtím, odešel z knihovny.
Vypadalo to skoro jako by běžel, když scházel dolů do ředitelovo kanceláře.

Teď když Hermiona věděla co měl v plánu, přišlo jí zbylečný nadále ho sledovat.
Navíc bylo těžký se tam schovat, byly tam jen jedny debilní schody.
Rychle seběhla do Velké síně a zrovna když vcházela dovnitř, viděla Harryho jak šel ven.Naznačil jí, ať jde za ním.
Následovala ho, dokud se nezastavil v nějaké prázdné učebně.

"Proč jsi nepřišla ani ty, ani Raddle na hodinu obrany proti černý magii?" Zajímal se ustaraně Harry a rychle za nimi zamkl dveře.

"Nemám teď čas ti to vysvětlit," řekla rychle Hermiona, "ale měl bys vědět, že dneska v noci je setkání smrtijedů, ve východní části lesa.Zúčastníš se ho, nemám pravdu?"

Harry přikývl, "samozřejmě že jo, ale jak to můžeš vědět?"
Hermiona se pousmála, "Abraxas naštval Voldemorta během lektvarů."

"Nezdá se mi, že by si tě nevšiml," usmíval se Harry, ale pak se najednou zamračil, "Myslím že Voldemort chtěl abys to všechno slyšela.Bylo by pro něj přece jendodušší kdyby řekl Abraxovi o schůzce po hodině, místo toho mu to řekl přímo před tebou.Mohla by to být past."

"Nemyslím si.Navíc Voldemort si nevšiml, že je poslouchám," pokrčila rameny Hermiona, "navíc ho víc zajímá Bradavická encyklopedie, než cokoliv jinýho."

"To nemůžeš vědět," naštval se Harry, "poslouchej chvíli někoho kdo ho zná, nikdy v ničem nemůžeš důvěřovat Voldemortovi, hlavně když on důvěřuje tobě."

"Vždyť to nedává žádnej smysl Harry," řekla Hermiona, "Voldemort mi v ničem nedůvěřuje."

"Ale jo," zareagoval Harry, "už jen proto, že o tom mluvil před tebou.Svěřil ti hodně cennou informaci Hermino!Nezneužívej to, alespoň né teď.Ne dokud nezjistíme co vlastně plánuje."

"Nic v plánu nemá, Harry," zamračila se Hermiona, "Nevšiml sis, že neví o tom že jsme vlastně z budoucnosti?Myslí si že sem chodíme od jeho prvního ročníku."

"A k čemu teda potřebuje Bradavickou encyklopedii?" strachoval se Harry, "to je přece podezřelý!"

"Není," řekla sebejistě, "píše tam nějaké jeho nové informace."

"Jak to víš?" zasmál se Harry.

"Když jsem měla encyklopedii, byly tam popsané celé stránky.Jsem si jistá, že to bylo Tomovo písmo, podle toho jak si psal poznámky při lektvarech.Řekla bych, že ředitel Dippet má v plánu mu přenechat encyklopedii do konce roku.To znamená, že tu jsou dvě kopie," Harry pořád ještě nevypadal zrovna přesvědčeně, "Nestresuj se tím.Mám to celé pod kontrolou," usmála se na něj přesvědčeně Hermiona.

"No dobře," povzdech si Harry "prosím tě, jen nechoď na dnešní schůzku.Zítra ti řeknu co se tam dělo," Hermiona souhlasně přikývla, "Zítra se sejdeme v komnatě nejvyšší potřeby."

"Jo," zasmála se Hermiona, "budu se těšit."Přikývl a obrátil se k odchodu.
Po minutě se jí ztratil z dohledu, a tak získlala čas na přemýšlení.Vlastně nebyl žádný důvod, proč by se neměla zúčastnit dnešní smrtijedské schůzky.Především, když předek Draca Malfoye měl být potrestán.

Vynechala večeři, protože se chtěla dostat do lesa ještě před začátkem schůzky.Vzala si na sebe černé oblečení, aby v lese byla dostatečně maskovaná.
Podívala se na sebe do zrcadla.Až teď si uvědomila, jak nervozní vlastně je.
Nechápala proč jí tolik vadí vidět Voldemorta.Je to sice Voldemort, ale stejně.

Pokoušela se zapomenout na všechno co se stalo v budoucnosti, přemýšlela jak by to mohla změnit, a představy jí nemohli nechat napokoji.Nesnášela se za to, že mohla být tak klidná, když vrah jejích rodičů spí kousek od ní.

Nadskočila při zvuku hodin odbíjecích pět.Už jí zbývá jenom hodina.Opatrně otevřela dvěře, aby zjistila, jestlli se už Voldemort vrátil z jeho odpoledních hodin.
Zjistila, že je sama.Pro případ si s sebou vzala hůlku a diář, rychle se vyplížila z pokoje.
Když otevřela plátno a přeskočila ho, málem vrazila přímo do právě přicházejícího Raddlea.

"Nějak uspěchaná, Grindelwaldová," zasmál se, když jí spadla hůlka i s diářem na zem.
Hermiona protočila oči a spěšně zvedla svůj diář.Otočila se, aby zvedla hůlku, ale neviděla jí.Když se otočila, viděla Raddlovo ruku, jak drží její hůlku a pobaveně se na ní dívá.
"Měla bys víc sledovat svoje okolí Grindelwaldová.Příště bys nemusela mít takové štěstí."

Hermiona povytáhla naštavaně obočí, "Co tohle má jako znamenat?"
"Neber to tak vážně Grindelwaldová, byla to jenom rada," řekl rychle, zatímco si pohrával s její hůlkou.
"Neznělo to jako rada," řekla Hermiona, snažíc se nesledovat svojí hůlku v jeho prstech, "vypadalo to spíš jako vyhrožování."

"Pokud mě teď omluvíš," řekl zničehonic naštvaně, "mám práci, kterou musím udělat a nerad bych teď ztácel čas hádáním s...Prostě si vezmi tu hůlku."
Dal jí zpět její hůlku a rychle okolo ní prošel, bez jakéhokoliv otočení.

Hermmiona si zuřivě dala hůlku do kapsy a odešla ven z hradu.Premýšlela co jí předtím chtěl říct.
Nerad bych teď ztrácel čas hádáním s..Cože?
Bylo by přece jednoudišší, kdyby řekl "s tebou", ale místo toho se tomu radši vyhnul
Zasmála se při myšlence, jak Voldemort před něčím utíká.A proč vzal její hůlku, aniž by jí použil proto ní?
Voldemort přece nikdy nebyl laskavej nebo dokonce milej.

Vydechla úlevou, když dorazila do lesa, aniž by musela utíkat před školníkem nebo kýmkoliv jiným.
Snad jí nikdo nezahlédl třeba z okna, ale vzhledem k tomu, že touhle dobou jsou všichni na večeři, tak to by snad nehrozí.
Šla lesem dalších pár minut a když dorazila k místu, posadila se na obří kámen a položila potichu na zem svůj diář.
Mněla ještě dvacet minut, před zahájením shromáždění.

Všichni nosili kapuci, takže nepoznala kdo zrovna jde.Jediný způsob, jak je rozpoznat, byl jejich hlas.
Jako prvního slyšela mluvit Abraxase, "Tohle je úplný nesmysl, Rosieri.Není právděpodobný, že sem temný pán přijde."

"A proč ne?Větší smysl by dáválo se scházet v tajemné komnatě," zasmál se Rosier, "Nemyslíš Lestrengei?"

"Pochybuji, Rosieri.Komnata je jeho soukromé místo.Měli byste začít myslet hlavou," smál se.

"Prosím tě,nebuď tak melodramatickej Lestrangei," zareagoval Malfoy.
Dalších pár minut proběhlo v úplné tichosti a další smrtijedi se začali stavět do jejich obvyklého kruhu.

"Jsem si jist, že Temný pán k tomu nebude potřebovat mou hlavu," zásmál se Rosier, víc sám k sobě, než k ostatním.
Skupina se rozesmála, přidali se dokonce i ti, co se předtím konverzace neúčastnili.

"Nebuď si tak jistý, Rosiery," řekl hlasitý a autoritativní hlas.Veškerý hluk okamžitě utichl.
Všichni smrtijedi se okamžitě uklonili až k zemi, "Můj pane," řekli jednohlasně.
Voldemort, na rozdíl od ostatních, se zdál Hermioně odlišnej.
Ne kvůli tomu, že to byl samotnatný Lord Voldemort, ale kvůli tomu co měl na sobě.

Bylo jí jasné, že by Voldemort nikdy nenosil to samé co jeho smrtijedi, protože si nebyli rovni.
Samozřejmě, že měl oblečení, které dávala najevo, že to on je Zmijozelův dědic.
Měl tmavě zelený hábit, který splýval s šedou košilí.
A když byl blíž, všimla si, že tam dokonce měl i zmojozelský znak.

Působil hrozně děsivě, když promluvil, "Povstaňte!" Smrtijedi se pomalu postavili, ale hlavami stále koukali do země.
"Abraxasi Malfoyi, pojď dopředu," Hermiona vyděla Malfoye, jak ztuhnul a vystoupil z kruhu ostatních Smrtijedů.

"Můj pane," zamumlal a znovu se uklonil.Ikdyž Voldemort vypadal naštvaně, nedal to zrovna nijak najevo.
Sice měl na sobě kapuci, ale i tak mohla rozpoznat, že jeho obličej nedával najevo jakékoliv emoco.Žádnej vztek, žádná nenávist, prostě nic.

"Abraxasi Malfoyi, kvůli tobě je tahle schůzka!" Abraxas přikývl hlavou, "mluv!"
"Ano, můj pane,"promluvil potichu Abraxas.Hermiona se skoro rozesmála, jak vyděšeně teď zněl.
"Otravoval si mě během hodiny lektvarů a informoval si mě o záležitostech smrtijedů a řekl si moje jméno před svědky?"

Chvíli to vypadalo, že mu Malfoy začne vysvětlovat své úvahy, ale potom pomalu řekl, "Ano můj pane."

"Ať je tohle poučení pro všechny," řekl Voldemort a šel rázně směrem k Malfoyovi, "Nebudeš mě vyrušovat, když jsem obklepen jinými kouzelníky, obzvlášť když je poblíž mě Grindelwaldová."
Hermiona téměř vyskočila, při zvuku jejího jména.Několik smrtijedů si začalo něco šeptat, ale Voldemort je neslyšel.Nandal si znovu kapuci a pokynul Malfoyovi, ať poklekne, "žádej o odputěni Malfoyi."

"Můj pane," řekl nahlas Abraxas a položil se na podlahu, "prosím odpusťte mi.Už nikdy se to nebude opakovat.

"Právě ty jsi nejdůvěrohodnější ze všech tady," řekl Voldemort co nejjemnějším hlasem, jak je někdo jako on schopen.Malfoy přikývl, "Postav se!"

"Děkuji můj pane," řekl rychle Abraxas, zatímco se zvedal ze země.

"Tohle nebyl trest Malfoyi," ušklíbl se Voldemort, "sundej si kapuci a podej mi tvojí ruku."
Když si sundal kapuci, bylo poznat, jak zmatený a vystrašený je.Natáhl svou levou ruku a Voldemort ji vzal, "Ten kdo nebude poslouchat mé rozkazy, bude okamžitě potrestán."
Voldemort mu odhrnul plášť, zahalující znamení zla.Vytáhl hůlku a hrotem jí přitiskl na znamení zla.

Abraxas otevřel pusu bolestí, ale Hermiona neslyšela žádný výkřiky.Všimla, že smrtijedi se začali nervozně třást.Určitě museli cítit jeho bolest.
Po chvíli, která se zdála být nekonečná, Voldemort přerušil kouzlo a stejně tak odendal hůlku od Abraxase.

Malfoy bolestí spadnul na zem, "zvedni se a přidej se k ostatním," řekl naštvaně Voldemort, "tak co je teď v mysli mých smrtijedů?"
Nikdo nic neříkal, "Rosieri, myslím, že Malfoy je momentálně neschopný mluvit a svěřuje se právě tobě, takže mluv!"
Hermionu překvapilo, že Voldemort nečetl jejich myšlenky a nezjistil si informace raději sám, ale pravděpodobně považoval tenhle způsob za lepší.

"Na poslední schůzce, můj pane," řekl Rosier a vstoupil do kruhu.Působil sebevědoměji než Malfoy.
"Zajímal jste se o smrtijedské povstání."
Hermiona vykulila oči, nemělo se tohle už stát?Knihy přece říkají, že se to stalo už v roce 1940.Vždyť teď je rok 1944.
"Přesně tak," souhlasil spokojeně Voldemort.

"Smrtijedi mluvili o povstáni a divili se, promiňte mi, že to říkám, ale řešili jsme, jestli jsme připraveni na takovou věc," pokrčil rameny Rosier, "tohle je teprve naše čtvrtý setkání."

"To vám všem opravdu tolik záleží na téhle záležitosti s časem?" řekl Voldemort naštvaně.Hermiona si všimla ohně, který se hromadil v jeho očích.
"Čas je jen podstatou historie.Pro mě vůbec nic neznamená."
Z jeho věty byla znít jen spousta ironie.Viděla Rosiera jak pomalu couvá dozadu.
Nějaký smrtijed udělal krok vpřed, "A co ty, Alpharde Blacku?"

"Jediný důvod, proč se bojíme teď toho povstání je, že proti nám stojí příliš mocných čarodějů," řekl Alphard a okamžitě se vrátil zpět na své původní místo.

"Já se ničeho nebojím a to samé by mělo být i u vás," řekl Voldemort rychle, "o Grindelwalda bude postaráno."

"Cože?" zeptal se někdo, Hermiona by řekla, že to byl Harry.Voldemort nezjišťoval jeho jméno, ale zodpověděl jeho otázku, "je to záležitost před jistou dobou, mám ho plně pod kontrolou, takže žádný strach, moji smrtijedi."

"A co Brumbál?Nebo Dippet?" Zajímal se Rosier, "nemůžete je jen tak porazit všechny tři, můj pane."

"Dippet je jen směšná napodobenina pořádného kouzelníka," zasmál se Malfoy, "kdokoliv z nás ho může bez problému zlikvidovat."

"Dippet není překážkou, ale Brumbál může znamenat problém," řekl Voldemort, ignorujíc Malfoyovo připomínky, "zrovna on na mě má určité podezření.A není to na tobě, ani na komkoliv jiném, tvrdit jaké jsou hranice mých možností.

"Samozřejmě můj pane," řekl Rosier rychle, "takhle jsem to nemyslel."

"Jsi zatím propuštěn," přikázal mu Voldemort, "o další schůzce budeš brzy informován."

Všichni z nich se uklonili a jednohlasně zamumlali, "můj pane."
Pomalu se všichni smrtijedi otočili na jednoho.Hermiona tušila, že to je právě Abraxas, "Byl si propuštěn, Malfoyi."

"Odpusťte mi prosím můj pane," řekl opatrně Abraxas, "ale zajímalo by mě.."

"Nenarušuj mou autoritu Malfoyi, nebo budeš znovu muset snášet následky.Byl si propuštěn, takže teď odejdi," řekl naštvaně.

"Jistě můj pane," sliboval Abraxas a spěšně se uklonil, bez jakéhokoliv dalšího slova odešel.
Hermiona slyšela v dáli hodiny odbýjející sedmou.
Nevypadalo, že by to Voldemortovi nějak vadilo, ale ani jí ne.Neměla místo, kde by teď měla být a neměla ani přátele, se kterými by si mohla promluvit o všem co se tady stalo a ještě teď děje.
Měla pocit, že Voldemort má úplně ten samý problém.Sice měl následovníky, ale určitě neměl žádné opravdové přátele.

Ráda by se té myšlence zasmála, ale bylo to spíš smutné než směšné.
Ikdyž se jednalo zrovna o Voldemorta.
Nebyla schopná si představit život bez přátel jakými pro ní byli Harry, Ron a Ginny.Nebo bez její milované rodiny.
Sice byli mrtví, ale měla na ně alespoň nějaké hezké vzpomínky, takhle to bylo lepší, než si je vůbec nepamatovat.

Ale pro někoho, jako je Voldemort, kdo vyrůstal jen ve lžích, nebyl žádná šance mít takovéhle pocity.
Žádná rodina, která by ho podporovala a která by ho mohla vychovat.
Žádní přátelé, kteří by ho mohli vést správným směrem.Byl vlastně úplně neznámý člověk.

Teď když si to uvědomila, pokaždé když se podívala Voldemortovi do obličeje, viděla tam Toma skrývajícího se uvnitř.
Muž, který kdyby měl oddáný přátele a milující rodinu, by pak vlastně nemusel být tak špatnej.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama