Fourier's Flaw- 3.kapitola 1/2

20. listopadu 2015 v 17:52 | Any
Ahojte! :) Přidávám první část třetí kapitoly! :)
Přeju příjemné čtení a prosím, nezaomeňte na hodnocení! :)
Any


Neděle, 24.září 1944
Konečně byla neděle, den který Hermiona využívala ke studiu a dělání domácích úkolů.
Ale vzhledem k tomu, že ji Ron s Harrym pořád otravovali, "Hermiono, ve škole si v budoucnosti absolvovala 6 ročníků, a tam jsou věci mnohem důležitější než tady tyhle pitomosti."
"Jsme tady kvůli naší misi a né kvůli škole," přidala se Ginny.Nakonec uznala, že by si měla vzít den volna a trávit více času s jejími přáteli z budoucnosti.

Kráčeli sami do Prasinek, což byla jedna z mnoha výhod být prefektka a chodit do sedmého ročníku.
"Musíme si promluvit Hermiono," zatvářil se Harry vážně.Nesnášela, když mluvil tímhle tonem, znamenalo to, že se děje něco důležitého.
"Musí to bejt teď hned?" zeptala se podřážděně.Harry přikývl, "jo, teď."

"Zdá se, že kdykoliv spolu trávíme čas, musíme se nutně bavit o Voldemortovi.Už je mi to protivný.Nemůžeme se někdy bavit o něčem jiným?" Naštvala se Hermiona.

"Je to důležitý, vím že bychom o tom měli mluvit až v úterý, ale myslím že už by mohlo být příliš pozdě," řekl rychle Harry.

"Dobře, tak nám nezatajuj nevyhnutelné, o co se jedná?" Ptala se Hermiona a zase zrovna ona musela být ta, která ustupuje.

"Našel jsem tohle," vytáhl opatrně z batohu černý diář.

"Můj diář!Kdes ho našel?Týdny jsem ho hledala," řekla a snažila se mu ho vzít, ale Harry byl rychlejší a dal ho pryč z jejího dosahu.

"Našel jsem ho v lese," zamračil se na ní.
"Co jsi dělal v lese?" ptala se Hermiona, její srdce začalo bít jak o závod.

"Mnohem důležitější otázka je, co si ty dělala v lese?" Zeptal se Harry naštvaně.Hermiona neodpověděla a zaslechla jak hlasitě zasténali, "jen mi prosím neříkej, žes porušila svůj slib.

"Nebyl to opravdovej slib," pokrčila naštvaně rameny, "ty nemáš právo o mně rozhodovat Harry.Já rozhoduju sama za sebe."

"Požádal jsem tě, ať na tu schůzku nejdeš a tys mi odpověděla "slibuju." řekl Harry a vztekle jí vrátil diář.

"Vždyť se přece nic nestalo," řekla, "kdyby jo, tak už bych tady takhle nestála."
Ginny protočila oči, "uniklo mi snad něco?"
"Voldemort ho mohl vidět," tvářil se Ron ustaraně, "může vědět, že si byla na schůzce."

"V tom diáři stejně není nic napsáno," usmála se Hermiona, "není pravděpodobný, že si prázdný diář spojí zrovna se mnou, ze všech těch lidí.Kdokoliv mohl být v lese."

"Jestli někdo může zjistit komu patří, je to zrovna on," řekla Ginny nedůvěřivě.

"Jak si ho vlastně našel ty?Pochybuju, že Voldemort chodí na procházky do lesa, hledat ztracené zápisníčky," zasmála se Hermiona, byla to hodně směšná představa.
"Viděl jsem ho odcházet z lesa," řekl Harry naštvaně, "šel přímo okolo místa, kde ten diář byl.Přísahal bych, že ho viděl."

"To nemůžeš vědět, nikdo z nás.Musíme ho spálit, nebo vyhodit, aby ho Voldemort neviděl, pravděpodobně podruhý," řekla vážně Hermiona a vrátila ho zpět Harrymu.

"Co s ním mám dělat?" zajímal se.Hermiona jen pokrčila rameny, "zbav se ho, pokud si ho Voldemort všimnul a mě potom uvidí, jak ho ve třídě používám, dojde mu, že byl můj.Předpokládám, že teď bude dávat zvláštní pozor na zápisníky všech lidí."

"Fajn, ale pro příště mi něco slib, už neporušuj své sliby," řekl vážně Harry.
"Kolik nám je? Šest?" zuřila Hermiona, "od kdy potřebujeme sliby, abychom si mohli vzájemně důvěřovat?"

"Od té doby, co si ty udělala tohle," řekl Harry a ukázal na černý diář.
"Proboha Harry, nepřeháněj tolik," zasmála se, "je nepravděpodobný, že by ho Voldemort opravdu viděl."

"Nechte už toho!Přece si nebudeme kazit zbytek našeho výletu do Prasinek," řekla vážně Ginny, "Dneska už žádnej Voldemort, platí?"
"Platí," řekli jednohlasně.


Pondělní ráno začínalo stejně jako každý jiný den, snídaní.Hermiona seděla s malou skupinkou přátel, se kterými se skamarádila v posledních dvou týdnech.Všichni byli samozřejmě z Havraspáru.
"Co si o tom myslíš ty, Hermiono?" prumluvil vysoký a hubený kluk vedle ní.Mával jí rukou před obličejem, aby se konečně probrala.Její oči blýskly, jak se snažila začít soustředit.

"Promiň, ale co si říkal Petere?"Peter se hlasitě rozesmál, jako ostatní u stolu.
Hermiona trochu zčervenala v obličeji a usrkla si ze svého džusu.
"Říkal jsem co si myslíš o bálu, kterej máme vždy na nový rok.Není to skvělej nápad?"

"No já vlastně nejsem moc velká tanečnice," zalhala, "je mi to jedno."
Peter se chvíli tvářil ustaraně, "a šla bys tam?" Hermiona pokrčila rameny a zaslechla, jak zazvonilo na hodinu.

Rychle popadla svou tašku a šla, společně se svými přáteli.
Peter pořád ještě myslel na tancování, "Myslím, že to je jedinej ples, kterej budeme mít za celý rok.Přece nemůžeš chybět na jediném tanci v sedmém ročníku, nemám pravdu?"Skupinka souhlasně zamumlala.

"Neřekla jsem, že nepůjdu," usmála se Hermiona.Hannah, jediná z Havraspáru, která musela vždycky všechno vědět líp než ostatní, "Fajn, řekla bych, že nám jednoznačně neodpovíš.Myslím, že bude nejlepší, když půjdeme všichni.Samozřejmě každý s nějakým partnerem."

"Nejsem si moc jistá tou částí s tím doprovodem," řekla Hermiona a věnovala nepatrný úsměv Harrymu s Ginny, když prošli okolo ní.
Začala nad tím přemýšlet, neměli se přece chovat jako kdyby mezi nima nic nebylo?

Samozřejmě nebyla jediná, kdo si toho všimnul.Vždyť se dokonce drželi za ruce.

"Proč nechceš jít s partnerem?" Ptala se Hannah, totálně nevzrušená tím co se dělo mezi Harrym a Ginny, nebo si jich taky vůbec nevšimla.

"Myslím, že se na to nikomu nelíbím, Hannah," zasmála se Hermiona, Hannah se zamračila, ale Mia nad tím jen pokrčila rameny, "vždyť nedělám nic špatného, jen se nechci zbytečně rozptylovat."

"Není nic špatného na malém rozptýlení, že jo Elize?" řekla rychle Hannah. Elize se usmála a souhlasně šťouchla Hermionu, "obvzvlášť na testosteronovém rozptýlení."
Holky se rozesmály a kluci vypadali nezaujatě.
Hermionu to bylo jedno, její hlava byla pořád plná Harryho s Ginny.Co si mysleli?Takhle se držet veřejně za ruce.Bude jim to muset připomenout na jejich příští schůzce.

Šla na stejné místo, jako vždycky seděla při hodinách Dějin čar a kouzel, ale všimla si, že něco bylo úplně jinak.
Měli návštěvníka stojícího na místě, kde měl být profesor Hastings.
Hermioně se sevřelo srdce, přestože ho neznala osobně, věděla kdo to byl.Cítila, jak ji polívá horko, když muž šel směrem k ní.

"Ahoj," zamumlala a položila na stůl svůj diář.
"Jak se máš?" ptal se spíš ustaraně, než vážně.

"Mám se skvěle, proč bych neměla?" odeskla naštvaně.Sama nevěděla, proč reagovala tak prudce.
Zazvonilo na hodinu ještě předtím, než mohl zareagovat na její poznámku, tak se otočil a šel učit.
Všichni studenti se bavili mezi sebou, a když si muž odkašlal, aby mohl začít mluvit, přestali.

"Dobré ráno třído," řekl zřetelně muž, "jsem profesor Grindelwald.Profesor Hastings není schopen se v tomto týdnu dostavit na hodiny.Může mi někdo říct kde jste skončili v učebnici?"S očekáváním zvedl knihu a rozhlédl se po třídě.
Celá třída zírala na Hermionu a dokonce i když si profesor Grindelwald znovu odkašlal, aby získal jejich pozornost, nepřestali s tím.

Ikdyž pohrdala svým otcem, nemohla ho takhle ztrapnit, "skončili jsme u druhé kapitoly a říkali jsme si o norském povstání."

"Děkuji slečno Grindelwaldová," lehce se usmál a otevřel knížku, "prosím, otevřete si učebnici na straně 72 , dneska budeme probírat ruské povstání."
Hermiona se vzdálila od konverzace a přemýšlela, proč se její otec z ničeho nic objevil v Bradavicích.
Profesor Hastings by určitě svému zástupci řekl co má učit.Když zazvonilo, Hermiona zůstala sedět na svém místě.

Nezajímalo jí, že Grindelwald byl mocný černokněžník jako Voldemort.Pořád se obával jedné věci, ačkoliv Brumbál nestál ve stejné místnosti, Hermiona věděla že by Grindelwald neudělal nic lehkomyslného v Brumbálovo dosahu.
Čeklaa, až i opozdilci odejdou z učebny, aby se mohla přiblížit ke Grindelwaldovi.
Vypadal, jako by četl nějakou posvátnou knihu.Co mají všichni černokněžníci se čtením?

"Co tady děláš?" zajímala se naštvaně Hermiona, "nemáš tu být." Grindelwaldovi chvíli trvalo, než odpověděl, "supluju tady nějaké hodiny, Hermiono," neodtrhl pohled od knihy.

Zakroutila hlavou, nevěděla proč se cítila tak naštvaně.Nebyla schopná se přimět mu říct něco dalšího.
Otočila se k odchodu, ale byla zastavena Grindelwaldovými slovy, "To je ono?Už zase prostě odejdeš, jako to děláš vždycky?"
Nemohla přesně usuzovat, jakej jeho ton byl, ale nebyl to ten, který očekávala.Znělo to téměř jako by byl smutný.
Otočila se znovu směrem k němu a zjistila, že stále čte svou knihu.
"Co ode mě chceš?" Mávla naštvaně rukama, "jak s tebou můžu mluvit, když mě ani nebereš vážně?"

"Poslouchám tě," poznamenal.
"Tak proč teda pořád zíráš do té knihy?" řekla vztekle, "to se tak bojíš?"
Zvonek opět zazvonil a všimla si několika zmijozelských, jak stojí před dveřmi, hlavně jednoho z nich.

"Napíšu ti omluvenku," řekl Grindelwald a vzal si kus papíru.Jestli si všiml studentů, nedával to nijak najevo.

"Nestojím o tvojí pomoc," řekla Hermiona a ujistila se, jestli ji studenti mohli slyšet, "nech mě bejt."
Grindelwald nedával najevo nějaké emoce, když se chystala odejít.Studenti se potichu posunuli, aby mohla projít.Nemohla si pomoct, ale všimla si úšklebku, který se objevil na Voldemortově tváři.

V Bradavicích se novinky šířily rychle, takže nebylo divu, že při obědě každý věděl o rozhovoru mezi ní a jejím otcem.
Koukla směrem k učitelskému stolu a všimla si, že Grindelwad chybí.
"Takže ty tady máš tátu," povzdechla si Hannah, "to není dobrý."
Hermiona lhostejně pokrčila rameny.Opravdu teď nechtěla mluvit o tomhle.
Čím víc přemýšlela o Grindelwaldovi a o minulosti téhle Hermiony, tím víc zapomínala na svojí vlastní.Nechtěla zapomenout na své opravdové rodiče.

Půlka havraspárského stolu teď poslouchla všechno, co Hannah říkala, "pořád nechápu, co se stalo mezi vámi.Je to kvůli tomu, že nejsi ve Zmijozelu?"

"Grindelwald nikdy nechodil do Bradavic," řekla Hermiona a rovněž si všimla, že Voldemort tam není, "nemusí se starat v jaké koleji já jsem."
Hannah nechápavě pozvedla obočí, když ostatní Havraspárští zamumlali, "cože?"

Než Hannah stačila cokoliv říct, skočil jí do řeči Peter, "proč mu říkáš Grindelwald, když je to tvůj otec?"
"Protože on není můj otec!Jediná věc, kterou máme společnou je naše krev," řekla naštvaně, "musím jít."

"Ale jinak to je tvůj otec, ne?" Křičela Hannah za ní.Téměř všichni ve Velké síni jí upřeně sledovali, když odcházela.
Snažila si toho nevšímat, ale viděla Harryho, Rona a Ginny jak jí každej v trochu jiném čase nenápadně následoval.Zrychlovala svou chůzi, směrem k učebně Dějin čar a kouzel.

"Hermiono," řekl všichni tři jednohlasně.Neotočila se.Cítila jak jí někdo vzal za ruku a zastavil.
"Jsi v pořádku?" Byl to Harrry.Věděla, že před nima nemusela nic tajit, a tak nakonec polevila.
Začala vzlykat, a když jí slzy začaly téct, tak nemohly přestat.Ginny okamžitě odstrčila stranou překvapeného Harryho a silně Hermionu objala.

"Co se jí to stalo?" Ozval se Ron za Harryho zády.

"Sklapni Ronalde," řekla Ginny vztekle, "prostě viděla Grindelwalda, jejího údajnýho otce.Jsi v pořádku Hermiono?"
Hermiona zakroutila hlavou a odstoupila od Ginny.

"Fourierova teorie je chybná," brečela Hermiona, "měla jsem vědět, že se to stane.Dává to smysl, všechny knihy na tohle narážejí, ale mně to až do teď nedošlo."

"O čem to mluvíš?" zatvářil se ustaraně Harry, "o jaké chybě je řeč?"

"Musime si promluvit v soukromí," poznamenala Ginny, "kdokoliv nás může slyšet."
"Pochybuju," řekl Ron, "a kromě toho by si mysleli, že to je Harryho teorie, protože pokud vím, tak Harryho příjmení je Fourier."
"Prostě už zmlkni a jdi do téhlé místnosti," naštvala se Ginny, "předtím než Voldemort něco uslyší."
"Nebyl ani na oběde, jsem si jist, že řeší taktiku, jak s Grindelwaldem převzít svět," řekl Harry a šel za Ronem do místnosti.

"Tak teď můžeme mluvit otevřeně," řekla Ginny a poklepala Hermionu na rameno.
"Pokud nás nemůže slyšet přes zdi," řekl Harry a sledoval Hermionu, "Jaká je to chyba?"

"Když jsme šli zpátky v čase, nevymazali jsme jen naše budoucí já.Vymazali jsme i naše vzpomínky z budoucnosti."

"Já mám pořád svoje vzpomínky," řekl Harry zaraženě.
"Když potkáš nebo se dotkneš něčeho povědomého z této minulosti, tak tahle vzpomínka sebere nějakou tvojí z budoucnosti," řekla posmutněle Hermiona.
"Co tím teda myslíš?" Zeptala se zvědavě Ginny.

"Když jsem viděla Grindelwalda...Viděla jsem vzpomínky na moje dětství s ním.Cítila jsem k němu zlost, zlost která neměla co dělat s jeho vraždou Brumbálovy sestry.Byla to zlost jeho dcery.
Ikdyž ve skutečnosti nejsem jeho dcera, ztrácím vzpomínky na mé opravdové rodiče.Už si ani nevzpomínám na mé dětství s nimi.Nemůžu si vzpomenout...."
Hermiona zakroutila hlaovu, neschopná to doříct.

"Na co si nemůžeš vzpomenout?" Zeptal se Harry, toužící vědět, co se chystá říct.Hermiona si povzdechla, "Nemůžu si vzpomenout na jejich tváře."

"Znamená to, že pomalu zapomeneme i na sebe navzájem?Všechno, co jsme spolu zažili?" Zajímala se ustaraně Ginny.

"To se nemůže stát, zažili jsme spolu toho tolik, že nejde, abychom na sebe časem úplně zapomněli," řekl Harry, ikdyž o svých slovech sám pochyboval.
Potřeboval se uklidnit, "pamatuješ si naše první setkání?" Ron zalapal po dechu a zakroutil hlavou a měl oči úplně vykulené, Hermiona pouze přikývla.
"Proč ty si na to pamatuješ a on ne?"

"Vzpomínky jsou vždycky osobní, zmizí, když se stane nějaká jim podobná, řekla Hermiona, "Rone, máš nějaký nový přátele, který máš rád, ne?"
Ron pokrčil rameny, "nevím jak moc, ale jsou přijatelní."Hermiona zvedla ruku, jako by ještě vylepšila Harryho odpověď.

"Ale počkat Hermiono, vždyť ty máš přece taky nový přátele," řekl Harry, "Je to tak?"
"Upřímně jsem nevěnovala moc pozornost tomu, co mi říkali," zasmála se, "jediný koho mám opravdu ráda je Hannah.A ta vzpomínka..."

"Převzala vzpomínku na naše první setkání?" Zeptala se Ginny smutně, Hermiona lítostivě přikývla.
"Takže se to opravdu děje.Opravdu na sebe pomalu navzájem zapomínáme," smutnil Harry.

"Takže jak vlastně můžeme porazit Voldemorta, když zapomeneme kdo on vlastně je?" Ptal se Ron vážně.Bylo to snad poprvé, kdy Ron vymyslel něco chytřejšího, než oni.Všichni tři se divili,jak si dal rychle chybu dohromady.

"Jak jsem řekla, je to chyba v celém plánu," promluvila Hermiona po několika minutách ticha.Ron zrudnul v obličeji buď z rozpaků nebo radosti, že si něčím nebyla jistá.
Když se ozvalo zazvonění, všichni strachy nadskočili, "promluvíme si o tom zítra v noci."

"Pokud si to budeme pamatovat," řekl Harry smutně a odešel ještě předtím než někdo mohl cokoliv namítat.Ginny se rychle rozběhla za ním.Hermiona sklouzla ze stolu a vzala si své věci.

"Jsi v pořádku?" zajímal se Ron, v jeho hlase bylo poznat, že o ni má strach.
"Nejsem si jistá," řekla pravdivě, "nemám ráda, když neznám svojí budoucnost."

Vzhledem k téhle situaci minulost," řekl Ron nešťastně, "abychom se od sebe úplně neodcizili, měli bychom se spřátelit tady a zapomenout na všechny ty ostatní lidi.Koho přece zajímají pravidla?"

"Tebe pravidla nikdy nezajímala," zasmála se Hermiona.
"V takovém případě by ses na ně měla vykašlat i ty," poznamenal Ron, Hermiona přikývla, "to je skvělý nápad Rone.Co takhle začít hned dneska večer?Uvidíme se na večeři?"
Ron zpomalil, "vážně?"Hermiona přikývla a un se usmál, "Dobře, uvidíme se na večeři, vyřídím to Harrymu s Ginny."

Hermiona měla úsměv na tváři po celou cestu do sklepení, než si uvědomila čemu vlastně bude muset čelit.Vždyť skoro všichni Zmijozelští byly svědky jejího sporu s Grindelwaldem.
Zhluboka se nadechla a otevřela dveře do učebny lektvarů.Dveře děsivě zavrzaly, a tak se všichni otočili směrem k ní.
Jeden na ní hleděl s hrůzou v očích, ostatní na ní hleděli ustaraně, a jeden se na ní dokonce nedíval vůbec.

Sedla si na své místo akorát když zazvonilo a profesor Křiklan začal vyučovat.Když jim zadal úkol, ona ani Voldemort nezaváhali a okamžitě začali pracovat.
Všimla si, jak odměřený Voldemort byl, sice si nestěžovala, ale divila se, že nebyl nepříjemný dokonce si v pohodě vzala i jeho ingredienci.Vlastně jí neřekl ani jedno slovo.

Skončila první část lektvarů a měla patnáct minut, aby dokončila nezbytné.Teď ona i Voldemort stáli s rukama zkříženýma na hrudi a sledovali lektvar.
Hermiona cítila, jak jí někdo zaklepal na ramano, pomalu se otočila, "co si řekla profesoru Grindelwaldovi předtím, než jsme tam přišli?"Byl to nějaký arogantní Zmijozelák, neodpověděla mu.
"Ať si mu řekla cokoliv, pořádně ho to naštvalo, řval víc než polovinu přednášky."

Hermiona se obrátila směrem k Voldemortovi, a viděla, že ikdyž jí nesledoval, tak dychtivě poslouchal.Stejně jako všichni ve třídě, dokonce i profesor Křiklan.
Povzdechla si, "myslím, že jste dobře slyšeli celý náš rozhovor."
Chlapec ze Zmijozelu zakroutil hlavou, "ne, slyšeli jsme to od toho tvého "To se tak bojíš?"

"V tom případě jste o nic nepřišli," zasmála se Hermiona, "řekla jsem mu jen, že je zbabělec a tady nemá co dělat."
Všimla si, jak se na Voldemortově tváři znovu mihnul úšklebek.
Zmijozelák zmateně zalapal po dechu, "proč by tady neměl být?"

"To už není tvoje starost," řekla Hermiona a otočila se zpět ke kotlíku s lektvarem.Cítila svůj rozohněný obličej.
Třída si začala něco mumlat a profesor Křiklan ji nespouštěl z očí.Rozhodla se sekat listy, ale její ruce byly příliš rozklepané.
Všechno se jí začalo rozmazávat a ona se dostala do vzpomínky, která ve skutečnosti nebyla její.

Bylo jí třináct a byla doma na vánočních prázdninách.Hermiona Grindelwaldová a žena, nemohla říct, jak se jmenovala, seděli u večeře, v jejich nesmírně velkým a krásným domě.
Obě se dost smály.Žena Hermione ukázala zabalený dárek, který byl schovaný pod stolem.
"Všechno nejlepší zlato," Hermiona si uvědomila, že tahle žena byla její matka a Grindelwaldova manželka.

"Nic si mi nemusela dávat k narozeninám, mami."Hermiona byla zvyklá slavit své narozeniny spolu s Vánoci a neviděla důvod, proč by ji rodiče měli kazit více dárky.
Její matka se usmála, "vybral to tvůj otec."
Teď byla zvědavá, protože otec jí nikdy žádný dárek nevybral.Rychle si vzala krabici od své matky a otevřela jí.Byl to medailonek z ryzího zlata,užasle na něj zírala.

"Líbí se ti to?" Zeptal se znepokojeně Grindelwald, jako kdyby se spletl, "je úžasnej tati.Děkuju."Položila krabivi na zem a postavila se, aby je oba mohla obejmout.Vrátila se zpět na své místo, aby si mohla medailonek nandat.
Grindelwald se postavil, "nech mě to udělat zlatíčko," Hermiona mu podala medailonek a on jí ho dal jemně na krk.
"Vypadáš krásně," poznamenala její máma a nadšeně jí zatleskala, Grindelwald se usmál a posadil se zpátky na své místo.

Její vzpomínky se přesunuli na Štědrý večer toho samého roku.Brala si z lednice skleničku studeného mléka, když slyšela své rodiče řvát.
Nerozuměla tomu co říkali, ale byla zvědavá.Vzala svou skleničku a šla nahoru, k ložnici jejích rodičů.

"Tys jí dal ten medailonek," brečela její matka, "jak si jí tohle mohl udělat?"
"Medailonek nijak nezmění její život, Marie," zakřičel Grindelwald.

"A proč bys jí ho jinak dával?Je to prokletý medailon."

"Není prokletý!Nevíš ani o čem mluvíš," Hermiona slyšela, jak se o zem roztříštilo nějaké sklo.
"A jak ses teda k němu dostal?Je to medailon Ariany Brumbálové," brečela Marie.

"Mám ho od doby, kdy zemřela," řekl Grindelwald, jeho hlas stoupal s každým dalším slovem, "Copak to nevidíš?Hermiona je ve stejném věku, jako byla Ariana, když zemřela.Myslím, že až Brumbál uvidí medailonek na jejím krku, pochopí, že mám v úmyslu dostat se zpátky k němu."

"Jak se chceš znova k němu dostat?Vždyť si zabil jeho sestru!"

"Byla to je ho vina Marie," řekl naštvaně Grindelwald, "říkal jsem ti, že Brumbál sám to může dosvěčit."

"Jsi obyčejnej zbabělec." Pak bylo ticho.Hermiona natáhla ucho ke dveřím, slyšela svojí matku lapat po dechu.
"Gellerte..." prosila, "ty mě zabiješ."

"Správně," zakřičel.Hermiona odstoupila od dveří, přemýšlela jestli může nějak pomoct.Sice už párkrát viděla svého otce, jak se naštval, ale teď byl tak rozčílenej, jako ještě nikdy.Slyšela svou matku zhluboka dýchat a znovu nalepila svý ucho na dveře.
Nebyly slyšet žádné hlasy, jen kroky jedné osoby.Osoba šla ke dveřím, zamkla je a pak už viděla jen světlo pode dveřmi.

"Čeho se tak bojíš?" Slyšela hlas její matky.Grindelwald neodpověděl.Slyšela svištění hůlky a pode dveřmi se mihlo jasně zelené světlo, upustila sklenici se studeným mlékem.

Poznala, že je zase v přítomnosti a cítila, jak jí někdo odnesl na židli.Proč mě někdo nese?Copak jsem byla na podlaze?
"Hermiono?" Slyšela před sebou profesora Křiklana..Mával jí před obličejem kusem papíru.

"Co...Co se stalo?" Zašeptala Hermiona.Její hlas byl chraplavý.Nadskočila, když se za ní ozval Voldemortův hlas, "omdlela si."

"Naštěstí byl Tom hned vedle tebe," mrknul profesor Křiklan, "chytil tě ještě předtím, než si spadla na podlahu."
Hermiona si pro sebe slabě zasténala, Voldemort by si tohle určitě radši nechal pro sebe.Když se její zrak konečně trochu vzpamatoval, všimla si, že celá třída se shromažďuje kolem nich.

"Jak dlouho jsem byla mimo?" Zajímala se, neuniklo jí, že všechny kotlíky už byly vyčištěny.

"20 minut," řekl Křiklan, "Tom navrhl, abych sem zavolal tvého otce."

"Cože jsi?" Zeptala se Hermiona a narovnala se.Otočila se a pohlédla na Voldemorta.Profesor Křiklan se tvářil zmateně, "mysleli jsme, že tvůj otec by mohl vědět co se s tebou děje."

"Vy jste učitel lektvarů, ne on," řekla Hermiona a rychle se zvedla.Kymácela se a Voldemort ji rychle chytl za předloktí.

"Už je na cestě," zasmál se Vodemort, "buď v klidu."Hermiona zjistila, že jeho hlas byl příliš uklidňující, zavřela oči a znovu si sedla.
Slyšela dobře známý kroky Grindelwalda, jak šel ke sklepení, vypadalo to skoro jako by běžel.Celá třída vypadala nervozně, přemýšleli jaký spor si mezi nima vyslechnou tentokrát.Křiklan šel ke dveřím a udělal místo pro Grindelwalda.

"Je vzhůru?" Zeptal se ještě předtdím, než vešel dovnitř.Profesor Křiklan přikývl.Dveře zavrzaly, když je otevřel, a Hermiona cítila, jak se její ruka uvolnila.Neuvědomila si, že Voldemort ještě držel její ruku.
Věděla, že Grindelwald stojí před ní.Cítila, jak mu křuplo v kolenech, když si klekal.

"Hermiono?" řekl něžně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama