Fourier's Flaw- 3.kapitola 2/2

3. prosince 2015 v 16:47 | Any
Ahojte! :)
Dávám sem druhou část :)
Přeji příjemné čtení a pokud se vám kapitolka líbila, nezapomeňte to prosím komentovat,
Anet


"Řekla jsem ti, ať jdeš pryč," připomněla mu Hermiona, pomalu otevírala oči.

"Tady profesor Křiklan mi řekl, žes omdlela," promluvil ustaraně Grindelwald, "jsi v pořádku?"

"Samozřejmě," odsekla Hermiona.Grindelwald si otřel ruce o kabát a přibložoval se k ní. Hermiona se ho snažila odstrčit pryč, "nedotýkej se mě."
"Hermiono, snažím se ti pomoct," zvýšil hlas.

"Nestojím o tvojí pomoc," řekla, "nejsem nemocná, jen jsem přes den moc nejedla, jsem dehydratovaná. To je celý."

"Vím líp, než všichni ostatní, že to není pravda," zašeptal ustaraně, "nech mě ti pomoct."
Hermiona nevěděla, jestli zamýšlel, aby slyšela i první část, ale vzhledem k tomu, že jí slyšela ona, tak Voldemort taky.

"Jsem v pořádku," řekla přesvědčivě. Pomalu se postavila, ale zase začala ztrácet rovnováhu. Voldemort chtěl uchopit její ruku, ale Grindelwald byl rychlejší.

"Přestaň se chovat tak hloupě a nech mě ti pomoct," řekl přesvědčivě Grindelwald.Ještě nikdy ho neslyšela mluvit s ní takovým tonem.
Ne že by jí to vyděsilo, ale ani jí to zrovna netěšilo.Cítila, jak ji pevněji sevřel.Vzpomínky na její nebohou matku se v záblescích vracely a její instinkt jednal.

Odstrčila jeho ruku, rychle popadla svou hůlku a odrazila ho. Proletěl kolem studentů a udřel se o tabuli. Se zasténáním dopadl na podlahu. Nečekla, až se zvedne, vzala si svůj batoh, omluvila se Křiklanovi a opustila učebnu plnou vykulených studentů a ohromenýho Voldemorta.

"Nemůžu uvěřit, že si odrazila Grindelwalda!" řek užasle Harry, když seděli okolo krbu, v místnosti nejvyšší potřeby. "A ještě k tomu před Voldemortem!"

"Jsi fantastická," smál se Ron a nadšeně mával do vzduchu pěstí.Ginny byla jediná, která se nesmála, Ron pomalu a neohrabaně nechal svou pěst a místnost hned působila víc vážně.

"A proč si na něj vlastně vytahovala tu hůlku?" Dělala si starosti Ginny, "co se stalo?"
"Nevím," řekla upřímně Hermiona, "pokaždé, když je někde poblíž, mě přepadnou hrozný pocity vzteku."
"Proč jsi omdlela?" Ptala se pohotově zrzka.

"Vybavila se mi vzpomínka," řekla Hermona, "na mě o Vánocích.Bylo mi třináct a Grindelwald s mojí matkou mi dali narozeninový dárek."
"Ty ale nemáš narozeniny v prosinci," poznamenal rozzlobeně Ron, Ginny se na něj zamračila, "tohle je Hermiona Grindelwaldová a ne Grangerová, Ronalde."

"Potom jsem se dostala dál.Zrovna jsem si brala sklenici mlíka, měla jsem na sobě náhrdelník.Slyšela jsem Grindelwalda a mojí matku, jak na sebe křičí, tak jsem se šla podívat co se děje."
Harryho čelist poklesla údivem, moc dobře tušil co přijde.Ron s Ginny nevěděli, a tak musela pokračovat, "hádali se o mém zakletém náhrdelníku.Má matka zjistila, že medailonek, který jsem nosila, patřil Arianě Brumbálové.Grindelwald ho sebral z Brumbálova domu.Řekl, že mi ho dal zrovna když mi bylo třináct, protože to byl věk, ve kterým zabil Arianu."

"Wow," řekl užasle Ron, myslíc si, že to byl konec příběhu.Ginny ho praštila a naštěstí zavřel zase pusu.

"Moje matka řekla Grindelwaldovi skoro to samý, jako jsem mu řekla já, když jsem ho poprvé viděla.Byl na ní hrozně naštvanej, viděla jsme pod dveřmi záblesk zelenýho světla.Upustila jsem svou skleničku a pak jsem se vzbudila."

"Myslíš, že tě Grindelwald přistihl?" Ptal se znepokojeně Ron, "to on ti mohl vymazat tuhle vzpomínku."
"Tak jak potom může teď vědět co se stalo?" řekl Harry, "Grindelwald by své kouzlo určitě udělal přesně a pečlivě."

"Možná cestování časem je mnohem silnější, než nějaká vymazaná vzpomínka," řekla rychle Ginny.
"To je možný," přikývla Hermiona, "ale proč jsem jediná kdo omdlel?Měl někdo z vás nějakou vzpomínku?" Všichni tři zakroutili hlavami.

"Měla bys být opatrnější, v blízkosti Grindelwalda," mumlal vztekle Harry.Hermiona se na něj nedůvěřivě podívala, " je to zlý člověk.To že si jeho dcera neznamená, že by ti nemohl ublížit.V každém případě, pojďme dál.Pořád ještě nemáme vymyšlený plán, jak zabít Voldemorta."

"Cože? Zabíjení?"Zeptala se vážně Ginny, "nikdo neříkal nic o zabíjení, Harry."
"A co jiného si myslíš, že s ním uděláme?Zavřeme ho?" Zasmál se Harry, "jediný způsob, jak si být jistej, že se nepřemění..."

"To zavření by mohlo fungovat," řekla nahlas Hermiona.Harry přestal mluvit a podíval se na Miu, " nemám na mysli v Azkabanu, copak si nevzpomínáš Harry?Grindelwald byl ve vězení, protože chtěl zničit konkurenci.
Všechno co musíme udělat je dokázat Grindelwaldovi, že Voldemort je pro něj jako konkurent na jeho černokněžnické postavení a pak už to máme!Pak by Grindelwald mohl udělat tu špinavou práci za nás."

"Ale bude to opravdu takhle?Myslím tím, že když se porazí jeden černokněžník, tak tam je pořád ten druhej," řekl Ron vážně, "když Voldemort bude pryč, tak kdo potom zabije Grindelwalda?"

"To je hodně inteligentní myšlenka, Ronalde," řekla Ginny sarkasticky, "Grindelwalda přece zabije Brumbál."

"Jasně, ale vždyť nevíme za jakých okolností se bitva odehrává, nebo snad jo?"Zajímal se Ron, jeho oči se rozšiřovaly s každým jeho dalším slovem.Když pokračoval, měl na tváři obrovský úsměv, "Brumbál nám přece nikdy neřekl, proč se spolu poprali."

"Samozřejmě, že to je Ariana, kvůli komu se pohádali," řekla rychle Hermiona.Ron nedůvěřivě povytáhl obočí, "to je ten důvod?"

"Přestaň se pokoušet být chytrej," zasmála se Ginny a pobaveně po Ronovi hodila polštář.
"Rone," promluvil Harry vážně, "ty máš určitě pravdu."

"Děkuju ti," smál se Ron, "ten čas ze mě udělal moudřejšího," Ginny se znovu rozesmála a ostatní si nemohli pomoct a přidali se.

Nakonec smích utichl, Harry sahal do své školní tašky a vyndal z ní Hermionin černý diář.
"Měli bychom ho spálit," povzdech si, "předtím než ho objeví Voldemort."
Hermiona přikývla,vzala si ho a šla s ním k ohni.Hodila ho tam, a pak se pomalu vrátila zpět na své místo.

"Co dál?" Zeptala se smutně, "myslím, že nějakou šanci na záchranu budoucnosti máme," ostatní souhlasně přikývli, "tak, kdo je pro Grindelwalda ve vězení?" všichni tři pozvedli ruce, Hermiona vesele přikývla.

"Dobře, když se shodneme, bude to mnohem jednodušší," řekl Harry spokojeně, "příští úterý probereme náš plán víc do hloubky, za chvíli už bude půlnoc."
Všichni se postavili a každý v jiném čase opustil komnatu nejvyšší potřeby.

Hermionu vzbudilo bouchání na dveře.Trošku překvapeně se podívala na budík, 6.30, vzala si na sebe župan a šla otevřít.Mnula si oči, aby se ujistila, že je opravdu vzhůru.
"Omlouvám se, že vás ruším takhle brzy ráno, slečno Grindelwaldová," řekl jemně ředitel Dippet, "ale váš otec si s vámi přál mluvit, předtím než odejde," Dippet šel pomalu ven, předpokládal, že půjde za ním.

"Počkejte," řekla nahlas Hermiona, "on odchází? Kam?" Ředitel se k ní rychle otočil a dal si prst na rty, "nechci vzbudit pana Raddlea, pojďte."
Hermiona si vzala boty a rychle ho následovala do jeho pracovny.Otevřel dveře, pustil jí dovnitř a obrátil se k odchodu, "nechám vás, ať máte trochu soukromí."

"Děkuju Armando," zaslechla Grindelwalda ze zadní židle.Dippet uspěchaně přikývl a odešel.Hermiona ho chtěla zastavit, ale věděla, že by to bylo úplně zbytečný, "prosím, posaď se Hermiono."

"Ne, já radši postojím," řekla spěšně.Slyšela, jak se Grindelwald zvednul a šel směrem k ní.
Viděla jak se na chvíli zastavil, ale pak se vzpamatoval a postavil se přímo před ní.

"Nebyl jsem k tobě úplně upřímný," řek l pavdivě, "nevím kdy budu schopen ti všechno vysvětlit.Ale v Bradavicích už se neobjevím, pokud se nebude jednat o něco důležitého."

"Všechno je důležitější než ty tvé sliby," řekla vztekle, "nechovej se, jako by ti na tom všem záleželo."

"Ale záleží mi na tobě, Hermiono," řekl rychle.Hermiona jen zakroutila hlavou, na tohle bylo příliš brzy.
Grindelwald položil své roztřesené ruce na její rameno, "prosím Hermiono, posaď se."Pomohl jí k nejbližší židli a ona si do ní rychle sedla.

"Poslouchej mě, Hermiono," řekl bez sebemenší námahy, "chápu, že to že jsem tady, je pro tebe těžký."

"Pro mě?" Zasmála se, "ty si myslíš, že je tohle celý je jenom o mě?" Grindelwald vypadal zaraženě, "Copak ty nevidíš, jak tvoje přítomnost tady musí působit na Brumbála?A nedělej, že kvůli tomu tu nejsi.Vím, že na to nikdo z vás nezapomene.Je mi špatně být ve středu toho všeho.Je mi špatně z toho všeho."

Pokud se Grindelwald pokoušel uklidnit, tak selhal.Opřel se o Dippetův stůl a zakroutil hlavou, "Ty si to pamatuješ, že jo?"
Ikdyž se Hermioně příšerně hnusil, nemohla si pomoct, ale sledovala ho.Neodpověděla.Grindelwald působil, jako kdyby neměl zájem nic vysvětlovat, ale po chvíli ticha nakonec pokračoval, "vzpomněla sis na smrt svojí matky, že jo?"

Hermiona si vzala chvíli, než zareagovala, aby mohla vymyslet nejlepší způsob, jak z něj odpověď dostat, "proč bych neměla?"
Grindelwald se na ní zadíval a zakroutil hlavou, "nehraj si přede mnou na naiviní, Hermiono.Víš moc dobře, že tahle vzpomínka se ti vrátila, když si omdlela."

"Ty na mě půsopíš, jako bych si tu vzpomínku něměla pamatovat," řekla zvědavě, "proč,"
"Hermiono..."

"Přestaň přede mnou tajit věci," řekla vážně, "jsem na to už dost stará."
"Nikdy jsem neřekl, že bys nebyla dostatečně stará, prostě si myslím, že je lepší, když ti o některérých věcí neřeknu," řekl pomalu Grindelwald, "tak to je nejlepší."

"Pro koho?Tebe?" Rozčilovala se Hermiona, "já vím co si udělal.Vím, že si mi vymazal paměť a vím, že víš co se mi stalo, tak proč mi to nechceš říct?"

"Měla si pravdu na té hodině," řekl vážně.Povzdechl si, "měla si pravdu, když si řekla, že mám strach."
Trvalo jí, než zareagovala, Grindelwald přiznal, že má strach.Momentálně nejtemnější černokněžník světa přiznal, že má strach.Z čeho ho může někdo jako on mít?

"Co to je?Čeho se tak bojíš?" Řekla nedbale Hermiona.
"Tebe," zasmál se, "bojím se, že tě ztratím.Proto jsem tak odměřený, a proto se ti nikdy nedokážu podívat do očí.Mám strach, že někdy úplně ztratím nervy a ..."

"Tak mě zabij," řekla naštvaně, "stejně jako si to udělal mamince." Grindelwald přikývl hlavou, "nemusíš mít strach," postavila se rychle.

"A proč tohle?" Zeptal se zvědavě.

"Protože si mě už dávno ztratil," řekla a odvrátila se od něj.Prudce za sebou zabouchla dveře, když odcházela.
Grindelwald už jí nic neřekl.Potkala Dippeta před vstupem do ředitelny, nezastavovala se ani aby ho pozdravila.

Slyšela, jak zazvonil zvonek, oznamující snídani, na čas úplně zapomněla.Nejspíš s Grindelwaldem mluvila dýl, než předpokládala.
Rychle prošla okolo skupinky povídajících si studentů, aniž by si všimla jakéhokoliv z nich.
Když se dostala k plátnu, zamumlala heslo a čekala než se otevře.

Dveře se trošku pootevřely a ona začala brečet.Nevěděla proč, ale brečela, skoro vzlykala.Proklínala dveře, že jsou tak pomalý.
Otřela si oči do županu a rychle vstoupila dovnitř, ale do někoho silně narazila, "omlouvám se," zašeptala.Pak jí došlo, že to mohla být jen jedna osoba: Voldemort.

"Měla by sis uvědomit, slečno Grindelwaldová, že je snídaně a ne po večeři," řekl Voldemort, zřejmě se zapomněl omluvit.

"Nejsem zrovna hladová," zamumlala a pokoušela se ho obejít, "můžeš se trochu hnout?"
Voldemort pozvedl obočí a po minutě hlubokého myšlení ustoupil stranou.
Důrazně napřáhl ruku a smál se.Hermiona protočila oči a bez zaváhání kolem něj prošla.Slyšela, jak si odkašlal, a když se otočila, všimla si, že pořád jestě stojí u dveří.
"Ano?"

"Jen jsem přemýšlel, jakou záminku bych vymyslel pro tvojí dnešní absenci na hodinách," řekl a spojil si ruce na prsou.

"Kdo řekl, že budu chybět na hodinách?" Divila se Hermiona.

"Z toho co jsem slyšel dnes ráno, jsem si myslel, že budeš chybět celej tejden," řekl vážně.Hermiona se chystala odpovědět, když si všimla šoku na jeho tváři, "ty to nevíš?"

"Nevím co?" Zajímala se překvapeně.

"Myslel jsem, že proto tě ředitel Dippet odvedl dnes ráno," podivoval se Voldemort, položil si zamyšleně prst pod bradu a mumlal si něco pro sebe.

"Co jmám vědět?"Ptala se naštvaně.Voldemort si pořád říkal něco pro sebe, odkašlala si a čekala až zvedne hlavu.Neučinil tak.Vztekle si odfrkla a přistoupila k němu, "Raddlee, co bych měla vědět?"

Překvapeně se na ní podíval a zasmál se, "ministr kouzel přišel minulou noc do Bradavic, vzal Grindelwalda do vazby."
"Cože?Proč?" Divila se, "co udělal?"

"Myslí si, že zabil mojí rodinu," řekl, "předminulý léto."
"Ale to neudělal," řekla vážně.
Voldemort udivěně povytáhl obočí, "a jak to ty můžeš vědět?"Hermiona si zkřížila ruce na prsou, "v tu dobu jsem s ním byla ve Francii.Byli jsme pryč celý léto."

Voldemort pokrčil rameny, "to není žádný důkaz na jeho obhajobu.Ministerstvo to podrobně vyšetřuje, protože soudní proces je už tuhle neděli," usmál se, "pochybuju, že do té doby něco najdou."

"Ale proč by je Grindelwald zabíjel?" Přemýšlela rozčíleně, "neměl přece žádný důvod k....."
"Černokněžník nepotřebuje mít důvod k zabíjení," řekl nedbale Voldemort, "takže co mám říct profesorům?Nemocná?"

"Jdu na hodinu," řekla rozhodně, "potřebuju změnu."Otočila se a šla do dvého pokoje.Vyšla o 10 minut později a našla Voldemorta, jak si četl na pohovce, "myslela jsem, že si šel na hodinu."

"Myslel jsem, že bych na tebe mohl počkat," řekl Voldemort, jako vždy nespouštěl z očí svou černou knížku.Rychle jí zavřel a postavil se, "připravená?"
Hermona ho překvapeně sledovala, nechápala, proč k ní byl tak milý.

"Jo, jistě," řekla a opatrně ho následovala.Jejich první hodina byla Obrana proti černý magii s profesorkou Merrythoughtovou.
Když vstoupili do učebny, Hermiona viděla své obvyklé místo vedle Hannah.Hannah na ní omluvně zamávala.
Zamávala jí taky, "myslím, že si promluvíme později, Raddlee." Voldemort přikývnul, ale ani se nepohnul, díval se na jednoho ze zmijozelských chlapců.Když se koukla jeho směrem, poznala kdo to byl, Malfoy.

Všimla si, že si Malfoy vyměnil s Voldemortem rychlý pohled, kterej se obrátil zpět k ní.Chvíli si myslela, že to Voldemort poznal, ale pak se obrátil ke svému místu.
Bez sebemenšího přemýšlení ho chytla za ruku, cítila jak ztuhnul, "Děkuju, Raddlee," zašeptala, dobře věděla, že Malfoy a ostatní Zmijjozelští je upřeně pozorují, "že si mi řekl dnes ráno o Grindelwaldovi.Zachránil si mě od trapasu."
Nemohla si pomoct a usmála se, když pustila Voldemortovo paži.Měla v úmyslů zvítězit v téhle bitvě, mezi nima.Raddleovo tvář nedávala najevo žádné emoce, znovu přikývl a šel na své místo.

Slyšela jak na ní volá Hannah a akorát když zazvonilo dosedla na své místo.Sáhla pro svůj diář, aby si mohla začít zapisovat poznámky a uvědomila si, že ho nemá.
"Hannah," zašeptala rychle, "máš nějaký papír navíc?"
Hannah přikývla a podala jí pár kusů papíru ze svého zápisníku.Potichu jí poděkovala a začala si vypisovat poznámky z přednášky.

"Takže ty a Raddle?" Zasmála se Hannah, když zazvonilo.Hermiona protočila oči, "ale no tak, vždyť on s tebou dokonce mluvil.Nebaví se jen tak s někým."

"Jsem přesvědčená, že se mnou mluví jen proto, aby se mohl dostat ke Grindelwaldovi," poznamenala Hermiona a hodila si svůj batoh na rameno.

"Já si nejsem tak jistá," smála se Hannah, "myslím, že mu přijdeš originální.Zdá se mi, že jsi pro něj hádanka, kterou je potřeba vyřešit."

"Prosím tě přestaň," řekla Hermiona a nemohla si pomct, ale rozesmála se.Už představa Voldemorta jak se mu na ní něco líbí byla směšná a hlavně úplně nemožná.
Všimla si, že se Hannah náhle přestala smát, a tak se ohlédla a hned si všimla příčiny.Voldemort stál přímo za ní.Hannah koukla bokem od ní, "promluvíme si na obědě."
Voldemort si nevšiml mezery mezi nimi, nebo dokonce skutečnosti, že tam předtím stála nějaká osoba.
Něco hledal ve svém batohu.

Hermiona zacelila mezeru mezi nima a odkašlala si, "ztratil si něco?"Voldemort se na ní podíval a pak pokračoval v hledání.
"Jestli hledáš svou černou knihu, nechal si jí na stole, ve společenský místnosti."

"Kdo říkal, že hledám černou knihu?" Vyjel na ní Voldemort.Hemiona protočila oči, je to jediná kniha, kterou jsem tě viděla číst."
Vzdal veškeré hledání a dal si na rameno svůj batoh, něco rozčíleně zašeptal.Hermiona se na něj podívala, tiše si povzdechla a dál už pokračovali mlčky.

Když šli na přeměňování, nemohla si pomoct, ale těšila se.Nikdy neviděla Brumbála s Voldemortem v jedné místnosti, když Voldemort byl ještě Tom Raddle.
Bylo to něco, co vždy toužila vidět, ikdyž věděla, že to není správné.Muselo to být z důvodu, že jí Brumbál nikdy nic neřekl o jeho konverzacích s ním.

Už chtěla vejít do učebny, ale Voldemort jí zastavil, "kde byl tvůj černý diář?Myslím, že si ho měla minulý týden na lektvarech, ale vypadá to, že si ho musela někde ztratit."

"Proč si to myslíš?" Zeptala se Hermiona, její srdce začalo tlouct jako o závod.Doufala, že nepoznal, jak nervozní byla.Voldemort pokrčil rameny, "pravděpodobně sis ho někam založila, ale požádala si o papír svojí kámošku."

"Hannah, jmenuje se Hannah," řekla naštvaně, "a jestli mám nebo nemám svůj diář, snad není tvoje starost, ne?"

"Doufám, že není," řekl tiše, "ale čistou náhodou jsem v lese našel stejný černý diář, zrovna v době, když jsi ztratila svůj vlastní."

"A co tohle má dokazovat?" Zajímala se a vůbec si nevšímala, že právě zazvonilo.

"To znamená, že si byla v lese v době, kdy si tam neměla být," řekl vážně Voldemort, "a nehraj si na nevinnou, poznám to."

"Poznáš co?" Málem vykřikla.

"Slyšela si dobře co jsem říkal v lese a teď si se mnou hraješ," promluvil vážně.Hermiona vykulila oči, "napadlo tě vůbec někdy, že bych si mohla "hrát s tebou", protože se s tebou chci vlastně spřátelit?"
Voldemort neodpověděl, ale Hermiona v jeho očích viděla zmatek, "podle tvojí reakce myslím, že ne."


Ztratila chuť vidět Raddlea a Brumbála, jak spolu mluví.Rozhodla se odejít.Ale co jí překvapilo byl fakt, že Voldemort neudělal nic, aby jí zastavil.Ani se nehnul, neodpověděl a po zbytek týdne jí neřekl ani slovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama