Fourier's Flaw- 4.kapitola 1/2

18. prosince 2015 v 17:54 | Any
Ahojte! :) Dávám sem první část této kapitoly :)
Neděle, 1.10.1944
Hermiona se podívala na noviny a viděla, jak z titulní strany na ní zírá Grindelwaldovo obličej. Rychle je otočila a vrátila se ke své snídani.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se vedle ní Hannah, "přijdeš mi nějaká bledá."
Hermiona odstrčila její ruku, která směřovala k jejímu obličeji. Celá Velká síň se zdála být podezřele potichu, nejspíš si četli ve stejnou dobu jako ona.


"V poslední době jsi trochu mimo," poznamenal Peter a rychle odvrátil pohled od novin, "má to co dělat s Grindelwaldovo dnešním soudním procesem?" Hermiona pokrčila rameny, "ale Hermiono, je přece jasný, že si o něj děláš starosti."

"Ne, nedělám," řekla naštvaně, "zaslouží si to, ale to vy nechápete.
"Co myslíš tím, že to nechápeme?" Divila se Hannah, "Čemu podle tebe nerozumíme?"
"Nic, zapomeňte na to," řekla a zvedla se z lavice, "musím jít."
"Hermiono," chytla jí Hannah rychle za ruku, "je neděle." Hermiona překvapeně povytáhla obočí, "nemáme nic na práci. Nechovej se, jako bys měla domácí úkol nebo tak něco."

"Dneska v noci mám hlídku na chodbách, takže se jdu na chvíli vyspat," řekla rychle. Peter se rozčiloval, "takže ty musíš hlídkovat sama? Ten mizera zatracenej, když si Raddle vzal volno, tak ty můžeš taky. Nechte hlídkovat někoho jiného, můžeme se tam poflakovat, ať ti aspoň jednou nějak pomůžeme."
Hermiona si všimla Harryho, Rona a Ginny, jak spolu odcházeli z Velké síně.Cítila se provinile a jediné co teď chtěla, bylo být s nimi.

"Nemůžu," řekla rychle, "teď když mě Hannah necháš jít?" Hannah neochotně pustila její ruku, "uvidíme se později."
Neposlouchala Petera, kterej se nedal odbýt a rozběhla se pryč z Velké síně, dychtivá chytit Harryho, Rona a Ginny.

Něčí ruka ji přistála na puse a chytla jí okolo pasu."Nekřič," ruka pomalu pustila její ústa, Hermiona chtěla začít křičet, ale doslova oněměla, snažila se utéct.
"Ne, jen poslouchej," přikývla, "musím za chvíli odejít.Ministerstvo už mi řeklo rozsudek a je to život v Azkabanu.Přísahám ti, že jsem Raddleovu rodinu nezabil, ale budu se snažit zjistit, kdo to doopravdy byl a pak se vrátím. Přísahám," Hermiona neodpovídala. Nebyla si jistá, jestli mu říct pravdu o tom, kdo je opravdu zabil.
"Hermiono," otočil se k ní, aby mu mohla vidět do tváře. Poprvé spatřila v Grindelwaldovo očích strach. Nemohla pochopit, čeho se tak bál. Byla to skutečnost, že Brumbál je hned ve vedlejší místnosti? A nebo už věděl kdo je vrahem?

"Ty už něco víš," zašeptala rozzuřeně, "víš kdo zabil Raddleovu rodinu?"
"Nic nevím, jen se domnívám," řekl rychle, "jen mi něco slib Hermiono, " rozhlédl se kolem, aby se ujistil, že jsou sami, "slib mi, že se budeš držet dál od Raddlea."

Zasmála se, "je to profekt, nemůžu se od něj držet dál, když s ním skoro žiju."
Grindelwald si povzdechl, "prostě se před ním měj na pozoru. Je na něm něco špatně. A já plánuju zjistit co, jen mi to prosím slib."

"Nic ti nemusím slibovat," řekla Hermiona naštvaně, "ty sám porušuješ své sliby, tak jak si vůbec můžeš myslet, že já jsem povinná ti něco slibovat?"

"Přišel jsem do Bradavic kvůli dobrému důvodu," rozčiloval se, "nechodil bych sem, kdybych nemusel."

"Tak mi teda řekni," požadovala Hermiona, zapomínajíc, že má mluvit potichu, "proč si sem přišel?" Zaslechla studenty, jak si něco vzrušeně sdělujou ve Velké síní.

"O tohle tu vůbec nejde," řekl vztekle, "prostě mi slib..."
"Vypadni," řekla rychle.Cítila jak ji po tváři stéká slza, "prostě odejdi.Nechci tě vidět."Grindelwald chytil její ruku, "Hermiono prosím, snažím se tě chránit."
Všimla si, jak Peter a Hannah vyběhli z Velké síně, jejich hlasy byly slyšet nejspíš až tam, brzy je sledovalo doslova hejno studentů. Žádný z profesorů si netroufal k ním přijít, jen stáli zaraženě za studenty.

"Jedinou ochranu, kterou potřebuju, je být pryč od tebe," řekla zuřivě.
Peter k nim odvážně přiběhl, "Nechte jí bejt, pane Grindelwalde."
Grindelwald nespouštěl svůj pohled z Hermiony, "tohle se netýká nikoho z vás. Přeju si mluvit se svou dcerou o samotě."

"Nemůžeme vás takhle nechat," tvářil se vážně Peter.Grindelwald vztekle zavřel oči, "okamžitě odejděte, nebo toho budete všichni litovat."
Hermionina mysl se vrátila ke vzpomínce, když zemřela její matka.Grindelwaldovo hlas byl tehdy stejnej jako teď. Peter přistoupil blíž.

"Ne, Petere," zašeptala klidně, Grindelwald vypadal překvapeně. Nekoukala na něj, když pokračovala, "zabije tě, jestli ho nenecháš."
Studenti vyděšeně trochu couvli, ale Peter se ani nepohnul, "Nedělám si srandu Petere. Přesně tohle řekl mojí matce, předtím než ji zabil." Peter zblednul.Grindelwald pustil její ruku a udělal krok vzad.
"Jak tohle víš?" Zeptal se rychle.

"Byli to mé třinácté narozeniny," řekla Hermiona, "nemůžeš vymazat silnou vzpomínku, jako je tahle. Viděla jsem tě jí zabít."
"To nemůžeš vědět," řekl překvapeně.

"Nejspíš nevíš, jak vymazat lidem vzpomínky, protože já si to pamatuju," řekla naštvaně, "zabil si jí, protože tě nazvala slabým. A to přesně jsi. Jsi krutej, slabej a zbabělec. Zasloužíš si zhnít v Azkabanu za všechno co si kdy udělal."

Grindelwald si zamyšleně třel ruku o bradu, když se podíval na všechny přihlížející, "potřebujeme si promluvit v soukromí, prosím Hermiono, žádám tě jen o jednu minutu," řekl naléhavě, "jedna minuta je jediný co po tobě chci, a pak už tě navždycky nechám."

"Nechci se ti svěřovat, chci jen, aby ses vrátil k soudu," řekla. Teď jí musel vyhovět. Byla to jeho jediná šance s ní mluvit.

"Nezabil jsem Raddleovu rodinu," řekl zamračeně, "byl jsem falašně obviněn."
"Kdo by si dovolil obvinit nejtemnějšího černokněžníka všch dob?" Řekl Peter, když se opatrně vrátil do davu studentů.
"Vrať se ke svému procesu, anebo odejdi a nemluv už se mnou," řekla pevně, "tohle jsou tvé možnosti."

Grindelwald zvažoval své rozhodnuti, aniž by spustil oči z Hermiony. Jeho odpověď snad každého překvapila, "nemůžu jít do vězení Hermiono, ne teď. Svět je na pokraji války a stále více silný černokněžník je ve středu toho všeho. Na tomhle světě jsou věci, které nikdy nepochopíš. A tohle možná bude jedna z nich. Ale prosím, zkus pochopit, že to co se přihodilo tvé matce, byla nehoda. Nikdy jsem jí nechtěl ublížit a trpěl jsem kvůli tomu každý den mého života."

"Omlouvám se za bolest, kterou jsem ti způsobil," Grindelwald sáhl do své kapsy a vyndal malou krabičku.
"Musím se vrátit, ale předtím tě musím varovat." Grindelwald se koukl do davu, ze kterého se konečně vynořil Dippet a ostatní učitelé. Rychle Hermioně podal krabičku, "nos to. Je to medailonek, který ti koupila tvá matka, k třináctým narozeninám.Ne ten, jak jsem ti dal já.A Hermiono, v téhle škole je student, kterej pro svět bude znamenat velkou hrozbu.Drž se od něj dál," přikývla, moc dobře věděla, koho měl na mysli.

Učitelé se přibližovali ke Grindelwaldovi, jeden byl znepokojenější než druhý.Ale byla to právě Brumbálova hůlka, která způsobila, že covnul trochu dozadu.
"Musím jít, Hermiono. Nezapomeň na to co jsem ti řekl a dávej si pozor, komu svěříš svá tajemství, ikdyž je možná sama zatím neznáš."
Chtěla se ho zeptat, co ta slova mají znamenat, ale předtím než mohla, tak zmizel. Běžel jak nejrychlejí mohl na místo, kam jedině mohl utéct, což byla, jak předpokládala věž.
Grindelwald jí řekl, když byla malá, že Bradvice může kdykoliv opustit z věže, přes nějakou tajnou linku.
Nikdy ji ale neřekl, která věž to má být. Tohle bylo jedno z tajemstvích, které si plánoval vzít s sebou do hrobu.

Učitelé okolo ní proběhli bez jediného slova, ale pak ucítila něčí ruku na svém rameni, "Hermiono?" Zaslechla dobře známý hlas, "jsi v pořádku?" Byl to mladý Brumbál.
Chtěla ho obejmout, byl jediná známá věc z jejího předchozího života. Hrozně chtěla, aby jí podpořil a poradil jí co teď má dělat, ale věděla, že tohle po něm nemůže chtít.
I když to moc chtěla, tenhle Brumbál nebyl ten, kterého obdivovala. Neměl ještě ty zkušenosti, které měl ředitel Brumbál z její doby.
Nebojoval proti Grindelwaldovi a nedokončil své pokusy s Tomem. Byl to vlastně neznámý člověk, kterému pořád hodně jiskřilo v očích.

"Nic mi není," snažila se usmát. Studenti se postupně rozcházeli, pravděpodobně se šli připravit na dnešní famfrpálový zápas. Jediní, co zůstali byli její přátelé. Pomalu se k ní přibližovali, zatímco se bavila s Brumbálem.

"To jsem rád," usmál se Brumbál, "potřeboval bych si s vámi promluvit v soukromí," přikývla souhlasně hlavou, "mé dveře jsou pro vás vždy otevřené."
"Děkuju profesore," odpověděla. Brumbál na ní ještě jednou mrkl a pomalu odešel pryč.

"Fakt ti nic není?" Zeptal se Peter ustaraně, Hermiona přikývla, "nemůžu uvěřit, že Grindelwald opravdu-"

"Sklapni Petere," vykřikla naštveně Hannah, "Hermiona toho musí za jeden den mít dost, nechme už tohle téma být."
"Děkuji Hannah," řekla a zamyšleně poklepávala na krabičku.

Není ti nic?" Zeptal se Peter, zhnuseně sledoval krabičku. Znovu přikývla.

"Jdi se připravit na zápas," šťouchla Hannah naštvaně Petera.
"Oh," chytil se bolestně za svůj pohmožděný bok, "to bylo za co?"

"Za to jakej jsi osel.Pojď už konečně, pořebujem se připravit na ten famfrpál." Začali stoupat do schodů, Hannah je vedla.Všimla si, jak naproti nim jdou Harry, Ron a Ginny.Naznačovali jí, ať se k nim přidá.

"Dobře víte, že nemám ráda příliš velké přípravy.Před zápasem se sejdeme tady," řekla a rychle se odpojila od svých přátel. Peter vypadal naštvaně, ale nic nenamítal. Jen jí zamával, když se na ně naposledy otočila.

Doběhla na místo, kde na ní čekali a dlouze je všechny objala. "Co je s tebou Hermiono? Chováš se jako bys měla zemřít," řekl Ron.

"Nebo ze strachu, že jsem na vás zapomněla," řekla a pořádně stiskla Rona, "nepřijde mi, že bych teď za poslední dobu, kdy jsem byla s Grindelwaldem něco zapomněla," pustila Rona a obrátila se k ostatním, neuniklo ji, jak Ron zčervenal.

"Promiň, že jsme ti tam dole nepomohli," řekl vážně Harry, "Grindelwald tam dal bariéru."
"Cože?" Zeptala se rozzolobeně Hermiona.

"On pochopizelně nechtěl, aby ho chytli, tak vykouzlil bariéru. Všichni co byli před ní přes ní nemohli projít." Povzdechl si Ron, Ginny protočila oči, "proto je to takovej idiot!"

Ron ukázal prstem na Hermionu, "ona je ta, která by všechno potřebovala vědět, ne ja." Ginny přikývla a šťouchla do Harryho, který byl z nich čtyř nejtišejší. Ron přestal ukazovat prstem, zhluboka se nadechl a čekal až Harry něco řekne.

"Poněvadž Harry už nám asi nic neřekne," začala naštvaně Ginny, "vrátím se k něčemu, o čem jsme mluvili. Nemá to co dělat s tím, co ti Harry chtěl říct, ale přemýšlela jsem o tom. Studenti určitě poznali, že se přátelíme i přesto, že jsme každý v jiné koleji a nevidím důvod, proč to nějak měnit. Můžeme si to rozddělit.Snídaně bude u zmijozelského stolu, oběd u nebelvírského a znovu večeře u zmijozelského," Ginny se zatvářila znechuceně faktem, že by dvakrát jedla u zmijozelského stolu, místo nebelvírského.

"Musím pořád působit jako smrtijed," poznamenal Harry otráveně, "takže musíme jíst u zmijozelského stolu častěji." Ginny vykulila oči a otočila se k Hermioně.

"Cože si řekl? Můžeme to nějak vyrovnat, budeme u každého stolu sedět jednou, místo dvakrát u toho zmijozelského. Co třeba večeřet u havraspárského?" Řekla vesele Ginny. Hermioně se to zdálo, jako nejlepší výmluva na světě, ale měla jasnou představu, jak by to mělo být.

"Nevím, ale v tomhle jsem na straně Harryho, Ginny," řekla Hermiona smutně, "mám jasnou představu."

"Ty myslíš, že dcera černokněžníka, která by měla být u zmijozelského stolu zůstane v tom havraspárském?" Řekla Ginny a našpulovala rty, "ale tvou představu podělal Grindelwaldovo návrat."

"Myslím že máš pravdu," usmála se Hermiona, "dobře jdu toho, ale radši budu mít večeři u zmijozelského stolu a snídani můžeme mít u Havraspárského." Ginny jí zvědavě sledovala, stejně jako Harry.Jen Ron se tvářil, jako by byl v nějakém snu.
"Večeře je jediná, kdy Voldemort není ve Velké síni.To dá Harrymu čas navíc s jeho smrtijedskými
kamarády a Voldemort si samozřejmě rychle všimne, že nejsem nijak nápadná, pokud budeme jíst u jiných stolů v době kdy tam bude."

Ginny chtěla něco namítat, když je vyrušila skupinka přestrojených studentů z Nebelvíru, kteří šli ze schodů a povzbuzovali svůj tým. Měli pomalované obličeje. Jedna půlka byla zlatě a druhá červeně. Vypadali jako by měli masky.
Čtyři drželi transparent se lvem, na kterém bylo napsáno "Do toho Nebelvír."
Když prošli okolo Hermiony, zaslechla nějakého studenta z prvního ročníku se vychloubat, že jim pomohl začarovat transparent a že díky němu je chráněn před dešťem.

Hannah, Peter a ostatní šli hned za nimi. Byli vystrojení stejně jako ti z Nebelvíru, až na Hannah.Která se z neznámých důvodů rozhodla namalovat tvář do černé a modré, ikdyž Havraspár proti Nebelvíru nehrál.
Peter s Hannah na ní zamávali, když procházeli kolem. Taky jim rychle zamávala a otočila se k Harrymu s Ronem a Ginny.

"Hannah je zvláštní dívka," poznamenal vzrušeně Ron, "nosit barvy Havraspáru na zápas Nebelvíru se Zmijozelem."
"Zmijozel stejně Nebelvír převálcuje, takže je úplně jedno jaké barvy na sobě kdo má," řekl rychle Harry, "ale teď zpátky k tématu."

"Jak můžeš vědět, že ho porazí? A od kdy ty vlastně fandíš Zmijozelu?" Zajimala se Hermiona překvapeně, mezitím kolem nich proběhla skupinka studentů z prvního ročníku, doufajíc, že nejdou pozdě na zápas.

"Pokud sis Hermino ještě nevšimla, teď chodím do Zmijozelu," mračil se Harry, "a stejně jsou to všechno pouhé statistiky. Zmijozel má lepšího chytače."

"Závidí, protože místo chytače tenhle rok nebylo volné," vysvětlovala s úsměvem Ginny, "žárlivost mu nesedne, nebo jo?"
Hermiona zakroutila hlavou, uvědomovala si, že zmijozelský chytač byl Voldemort. Je jasný, že se to Harryho muselo dotknout.
Od doby, kdy se stal chytačem, Zmijozel neprohrál jediný zápas. Byli famfpáloví šampioni čtyři roky po sobě a snad každý z jejich famfrpálového týmu musel vědět, že Voldemort podváděl.
Ale nikdo z nich s tím nic nedělal. Byla to pro ně čest mít v týmu někoho, jako je Voldemort. To je přesně to, co Harry myslel těma svýma statistikama.

"Přemístil jsem se," řekl Harry nejistě, "je tu jedna věc, proč jsme s tebou potřebovali mluvit."
"Konečně," zamumlala Ginny. Harry si povzdechl a rukou si promnul svůj krk.
"Voldemort dneska ráno, než odešel na ten soudní proces, naplánoval schůzku. Nikomu neřekl co se
bude řešit, ale je dneska odpoledne. Hned po zápase."

"A ty mi to říkáš protože..." Zeptala se Hermiona a spojila si ruce. Harry si dlouze povzdechl a odvrátil od ní pohled.

"Protože si dělá starosti, že ta schůzka bude o tobě," řekla vážně Ginny, "myslí, že teď když Voldemort ví, že si byla v lese, smrtijedi vymyslí plán, jak se tě zbavit. Jakýmkoliv způsobem."

"Takže proto ses mi celou tu dobu vyhýbal," ulevilo se Hermioně, "ty se na mě zlobíš?"
"Možná," odpověděl rychle Harry, "kdyby si tehdy nelezla do toho lesa na tu schůzku, nic z toho by
teď nehrozilo."
"Pořád mě s tímhle trápíš," poznamenala Hermiona naštvaně.

"O tohle nejde," řekl Ron posmutněle, "Voldemort podezírá někoho z kruhu Smrtijedů, že ti o té schůzce řekl. Malfoye využívá jako svého špeha."

"Tak proč se o tomhle bavíme za bíleho dne?" Zajímala se Hermiona.
"Malfoy a ostatní jsou dole na zápase," řekl Harry a ukazoval za sebe, "myslím, že je členem týmu."
"Přesně," souhlasil Ron.

"Ale jak se Voldemort chce vrátit v čase na tu schůzku?" Ptala se Hermiona.
"Soudní proces neprobíhá, to je to," spojil rychle své ruce Harry. Hermiona překvapením otevřela pusu, Ginny s Ronem se tvářili ustaraně, "cože?"

"Nemyslíš si, že Voldemort má co dočinění s tím Grindelwaldovo útěkem?" Tázala se Hermiona rozčíleně.
"Jak to můžu já vědět?" Poznamenal vážně Harry, "Voldemort mi nesvěřuje své tajnosti."

"A ty chceš aby to dělal?" Zasmála se Mia, "kdybych něvěděla jak dobrej člověk jsi, myslela bych si, že žárlíš na Malfoye a Voldemorta."
"Proč?" Zeptal se Harry podrážděně."
"Samozřejmě kvůli různým důvodům..."
"Tak mi je řekni!" Povzdechl si Harry.

"Žárlíš na Malfoye, protože je člověk, kterému Voldemort všechno svěří a na Voldemorta, protože je chytač toho debilního Zmijozelu, v kterém by si ty, pro mě z naprosto neznámeho důvodu, chtěl být členem."

"Ty nemůžeš pohopit, proč je pro mě Famfrál tak důležitej," poznamenal naštvaně Harry, "nicméně o tohle tady vůbec nejde."
"O co teda jde?" Vykřikla vztekle Hermiona.
"Jde o...." Začal Harry, "ach bože, nemůžu uvěřit, že ti tohle někdy řeknu, potřebuju tě jako špiona na té dnešní schůzce."

"Co?" Zasmála se Hermiona, Ron přikývl hlavou, "zvláštní viď? A my všichni si mysleli, že na tebe byl naštvanej."

"Nejsem na tebe naštvanej. Vyčítám sám sobě, že tě tlačím do takovéhle pozice," řekl Harry, "mám plán."
Ginny s Ronem ho překvapeně sledovali, z jejich šokovaných výrazů bylo zřejmé, že o tom ani oni nic nevěděli.
"Nechtěl jsem vám o tom říct, dokud to neřeknu Hermioně. Věděl jsem, že byste s tím nesouhlasili, ovšem Hermiona může."

"Co je to za plán?" Zeptala se váhavě Hermiona.

"Chci, aby si stála na samém místě, jak si byla předtím v lese," promluvil vážně Harry, "až se Voldemort o tobě zmíní, chci aby ses ukázala."
Ginny s Ronem Harryho šokovaně sledovali, ale ten je nepustil ke slovu.
"Nenech Voldemorta a kohokoliv jiného mluvit, nebo aby ti ublížil. Až vylezeš z úkrytu, zírej přímo na Voldemorta, ne na kohokoliv jiného a řekni mu, že víš."

"Cože?" Ptala se naléhavě Hermiona, "vždyť to naruší celý náš plán."

"Nenaruší," řekl Harry, "protože ty mu řekneš, že s ním chceš spolupracovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama