Fourier's Flaw- 4.kapitola 2/2

18. prosince 2015 v 18:01 | Any
Tak a druhá část! :)
Pokud se vám kapitolka líbila, nebo máte nějaké námitky, určitě nezapomeňte okomentovat :)
A také mi tím dodáte chuť dál překládat :)
Přeji příjemné čtení :)
"A proč bych to měla dělat?" Řekla naštvaně, Harry vykulil oči a naznačil jí, ať jde blíž k němu.

"Vytáhní ho z jejich vnitřního kruhu.ŘEkl bych, že to byl od začátku náš plán," tvářil se vážně Harry. Ron ho upřeně sledoval a rozesmál se, "vlastně plán od začátku byl ho zabít. Alespoň Harry to tak chtěl." Harry ho naštvaně sledoval, zatímco ho Ginny bez váhání praštila.

"Jak ho mám od těch smrtijedů dostat?" Ptala se poněkud zmateně Hermiona.
"Pomož mu porazit Grindelwalda," prohlásil Harry, jako by se jednalo o samozřejmost, Hermiona vypadala zaskočeně.
"Všichni dobře víme, že Voldemort stojí za jeho úprchem, musíme se ho nějak zbavit."

"Ale díky tomuhle se Voldemort jen stane ještě silnějším," poznamenala Hermiona.


"Dělám si legraci," usmál se Harry, "neměli bychom tak moc měnit čas. Grindelwalda porazil Brumbál a ne Voldemort. Prostě se snaž být v jeho bllízkosti a získavej si jeho důvěru." Ron se rozesmál při té myšlence, Hermiona zkřížila naštvaně ruce a sledovala je, než obrátila svou pozornost zpět k Harrymu.
"Co přesně chceš, abych mu řekla?" Zeptala se nervozně.

"Prostě mu řekni, že víš, že se chce zbavit tvého otce a že mu s tím chceš pomoct," řekl klidně Harry, "ale dej si na tom víc záležet, než já teď, aby to bylo přesvědčivý." Se souhlasem přikývla a neklidně si začala škrábat ruku.
"A Hermiono...."

"Jo, já vím," usmála se, "buď opatrná."

"Pokud se cokoliv nebude dobře vyvíjet, budu tu já, abych tě podpořil," řekl vážně Harry. Pomalu jí položil své ruce na ramena a ustaraně jí pohlédl do očí, "pokud Voldemort z jakýchkoliv důvodů s tím nebude souhlasit, klidně tě tam může bez milosti zabít."

"Nepřeháněj tolik," ozvala se naštvaně Ginny a tlačilo ho pryč od ní, "ty od někoho očekáváš, že pro tebe něco udělá a pak mu klidně řekneš, že možná zemře. Jsem si jistá, že teď s tím bude určitě souhlasit."

"To je v pohodě Ginny," řekla upřímně. Všechno si už stihla promyslet a věděla, že nemá na výběr.
Musela přijmout to riziko, teď nebo nikdy. Čekala dost dlouho, aby mohla čelit Voldemortovi.

"Jen jsem chtěl, aby věděla, co jí může hrozit," promluvil vážným hlasem Harry, "Hermiono nechtěl jsem, abys z celé situace byla ještě víc vystresovaná."
Zakroutila hlavou, "už jsem o tom přemýšlela Harry. A upřímně, jsem v pořádku."
Harry souhlasně přikývl hlavou a zvedl svou levou ruku, pomalu si na ní vyhrnul rukáv, aby viděl své hodinky, "schůzka začíná za necelou hodinu." Všichni tři přikývli.

"Místnost nejvyšší potřeby?" Snažil se být nápomocný Ron.
Ginny se usmála, "to je to nejlepší, co jsi za dnešek vymyslel. Pojďme!"
Společně vyběhli schody vedoucí k místnosti nejvyšší potřeby. Když se jim otevřeli dveře, Hermiona s Ginny se posadili na jejich obvyklou pohovku .Harry si sedl na lavičku vedle ohně a Ron se posadil do sedacího pytle, kousek od stolu s jídlem.

"Mluv už normálně, nechci slyšet žádné "pokud zemřu, tak..." naléhala Ginny, "protože nikdo z nás nezemře.Dohodnuto?"
Harrymu sice trvalo, než reagoval, ale nakonec souhlasil. Hermiona byla o něco pomalejší, protože už si ve své hlavě dávala dohromady svou řeč.

"Tak souhlasím," povzdechla si o pár minut později. Ginny šťastně přikývla, "a co ty Rone?"
Od stolu se ozvalo nějaké zamumlání, "budeme to brát jako ano."

Ron dojedl své kuře a promluvil naštvaně, "chci jen říct, že s tebou souhlasím a ne, neřekl jsem ano." Natáhl se po dalším kousku kuřete a usadil se zpět do svého pytle.

"To je přesně to samý Rone," smál se Harry. Od stolu se opět ozývalo nějaké naštvané mumlání, ale Harry nad tím jen mávl rukou.
"Stejně na tom nezáleží, protože máš už početní převahu. Vlastně, když teď nad tím přemýším, vždycky si ji měl."
Ginny s Hermionou pobaveně přikývli. Ron otráveně protočil očima a radši se dál v tichosti věnoval svému kuřeti.

Harry se podíval na hodinky na svém zápěstí. Ne, že by to bylo nutné, protože nad krbem byly pověšené kývací hodiny.
Až odbijí další celou, spolu s Harrym bude muset vyrazit do lesa.
"Máš svůj neviditelný plášť?" Zeptala se vystresovaně Miona, když hodiny ukazovali téměř pět.

"Přijde vám taky, že tohle byl nejdelší den v historii?" Zeptal se náhle Ron a vystrčil svou hlavu z gauče .Ginny ho odstrčila zpátky a naznačila Harrymu, ať odpoví na předchozí dotaz

"Samozřejmě, že ho tady mám. Je na stole, mezi Ronovými zbytky z kuřete," řekl pobaveně Harry, "přišel jsem sem dřív. Věřil jsem, že s mým plánem budete souhlasit."
Hermiona přikývla a zvedla se. Šla ke stolu, kde si vzala plášť a posunula Ronovy zbytky.

"K té tvojí otázce Rone," řekla a vrátila se pomalu zpět na své místo, "tohle pro mě byl nejdelší ze všech mých dnů."
Ronovi se na tváři objevil triumfální úsměv a Hermiona si nemohla pomoct, ale přidala se.

"Souhlasím," promluvil Harry, když se postavil. Sebral z podlahy svůj smrtijedský plášť a oblékl se do něj, zrovna když hodiny odbily celou.
"Čas jít." Mia přikývla a silně objala Ginny, "uvidíme se zítra."

"Samozřejmě, že jo. Na nic jiného ani nemysli," řekla zrzka vážně, "hodně štěstí kluci."

"Hodně štěstí Hermiono," řekl upřímně Ron, "a tobě taky kámo."
Harry se usmál a oběma jim zamával, Hermiona ho následovala.

"Vezmi si masku," promluvil Harry. Poznala, že byl nervozní. Jeho hlas byl hodně lámavý.
Položila mu svou ruka na rameno, "nedělej si žádný starosti Harry. Budeme v pořádku. Jsem ráda, že tohle neděláš sám."
Přikývl a Hermiona vztáhla svou ruku, aby si znovu mohla natáhnout svůj plášť.

Cesta byla tichá, dokud Harry neotevřel dveře vedoucí na pozemky. Většina studentů šla pomalu do hradu a bavili se o zápase.
Když okolo nich procházela, slyšela ty samé prváky, jaké potkala i před hrou. Nikdy se nesnažila jakkoliv rozumět Famfrpálu a teď opravdu neměla chuť s něčím takovým začínat.

Harry samozřejmě nadšeně poslouchal. Bylo na něm poznat, jak moc mu chybělo hraní a jak moc se k němu chtěl vrátit.
Když se dav za nima začal zmešovat, působil mnohem klidněji.Ostatní už byli smrtijedi, který se pomalu přibližovali k nim.
Harry na ní nedbale ukázal dlaní, nejspíš jí chtěl krýt.Zastavila se a chvíli počkala, než se k němu opět připojila.

"Už by sis mohl vzít masku," promluvil jeden z maskovaných mužů, "ti co tu zbyli jsou stejně už jen naši."

"Špioni můžou být úplně kdekoliv, Rosieri," poznamenal naštvaně Malfoy, "nikdo si nesmí nasadit masku, dokud není v lese.Temný pán nás o to důrazně žádal."

"On nebo ty?" Dotazoval se Rosier, naštvaně si sundal svou masku, Malfoy nijak nereagoval, pozorně sledoval Harryho a potom každému naznačil, ať jdou za ním.
Prošli kolem Famfrpálového hřiště a Černého jezera. Zarazili se u místa, na kterém jednoho dne bude stát Hagridova hájenka. V Hermioně to neuvěřitelně pohnulo, bylo jí z toho šíleně smutno.
Když Malfoy začal zase mluvit, uvědomila si, proč tu vlastně je.

"Můžete si nandat své masky, tady už je to bezpečné," řekl rychle, "pojďme dál."
Malfoy si rychle vzal svůj plášť s maskou a pokračoval v chůzi, ostatní se ještě oblíkali.Všichni byli pomalejší než on a Hermiona by řekla, že o tom moc dobře věděl.
Šla dál, téměř běžela, aby s Malfoyem zvládla udržet krok.

Zničehonic prudce zastavil a uklonil se, "můj pane."
Hermioně se sevřel žaludek, když sledovala muže, kterému se Malfoy uklonil.

Voldemort si sundal svou kapuci, "kde jsou ostatní, Abraxasi?"

"Jsou na cestě, můj pane," řekl sebejistě Malfoy, "ještě si berou své masky."
Voldemort přikývl a znovu si nandal svou kapuci. Naznačil Abraxasovi, aby ho následoval. Hermiona opatrně vykročila za nima, směrem do lesa. Odešla pryč z jejich cesty a schovala se na místě, kde byla předtím.

Nemusela čekat tak dlouho, než ostatní přišli. Voldemort nedal najevo žádnou reakci, když ostatní dorazili.
Všichni před ním poklekli a pak si stoupli do jejich typického kruhu, který byl už konečně kompletní. Pak teprve Voldemort promluvil.

"Jsou tu jisté věci, o kterých si dnes v noci musíme promluvit," promluvil náhle "můj drahý Abraxas sledoval velmi pozorně každého z vás, aby zjistil, který zvás byl ten špion.Abraxasi..."
Voldemort pozvedl ruku a naznačil tak Malfoyovi, ať vystoupí z kruhu.Abraxas se uklonil, když dělal krok dopředu z kruhu.
"Řekni nám všechno co víš."

"Samozřejmě můj pane," řekl tiše Abraxas, "pozorně jsem sledoval každého Smrtjeda celé dva týdny, jak jste mě požádal. A upřímně můžu říct, že nikdo z nich nejevil nějaké náznaky, že by byl špionem."
Z kruhu se neozývaly žádne zvuky, což způsobilo, že Malfoy úplně ztuhl strachy. Všichni smrtijedi na něj zírali, většinou přemýšleli, jaký trest by mu měl být dán za nedostatek informací.

Voldemort vztekle tiskl svůj jazyk a sundal si kapuci. Hermiona zalapala po dechu, když si všimla, že zírá přímo na Harryho. Ačkoliv všichni měli kapuce, tak dobře věděla, který byl Harry. Sledovala ho od doby, co přišli do lesa. A nepochybovala, že Voldemort ho sledoval také.
"Zklamal jsi mě, Abraxasi.Špion se dal celou dobu naprosto jednoduše poznat. Jen někdo totálně slepej ho může přehlédnout."

"Odpusťte mi můj pane," řekl ustaraně Malfoy. Voldemort směrem k němu mávnul rukou, "budeš potrestán příště. Vrať se zpět do kruhu."
Malfoy se uklonil a políbil podlahu před Voldemortem, než se vrátil zpět na své místo.
"Nezklam mě znovu Abraxasi." Malfoy přikývl a rychle si znovu nandal svou masku.

Celou dobu, co Malfoy mluvil, Voldemort nespuštěl Harryho z očí. Teď, když byl Malfoy zpět v kruhu, mohl obrátit svou úplnou pozornost ke špionovi.
Hermiona se chtěla odhalit, když Harry nečekaně vystoupil vpřed. Kruh si začal znepokojeně něco šeptat. Nikdo ještě nevystoupil z kruhu bez Voldemortovo souhlasu.
Nicméně Voldemort se tvářil, jako by to celou dobu očekával.

"Pravděpodobně sis nevšiml, Abraxasi Malfoyi, že tady Harry Fourier byl v blízkém kontaktu se slečnou Grindelwaldovou," řekl Voldemort pyšně, "sundej si svou masku!"
Harry se poklonil, sundal si svou kápi a koukal do země. Hermiona si všimla, že na své pravé ruce ukázal nenápadně tři prsty.
"Co k tomu řekneš Harry Fouriere?"
Všimla si, že Harry dal dolů jeden prst. Tiše si povzdechla a pokoušela se uvolnit, s vědomím, že tohle odpočítávání bylo kvůli ní.

"Můj pane," promluvil Harry pomalu. Další prst položil, "zdá se, že věříte, že já jsem ten špion. Ať je to prohlášení o slečně Grindelwaldové jakkoliv pravdivé, můžu vás ujistit můj pane, že jsem jí nikdy nic neříkal."
Poslední prst byl najednou dole. Zhluboka se nadechla a šla směrem ke kruhu. Smrtijedi si mezi sebou šuškali, což jí podstatně ulehčilo práci. Prošla přes Harryho nyní prázdné místo rovnou k Voldemortovi.

"Ticho!" Promluvil Voldemort tiše.J eho pohled opustil Harryho a podíval se na Hermionu, pořád měla kapuci a stála přímo před ním.
"Máme hosta," Harry se vrátil zpět na své místo, zatímco si Hermiona sundala svou kápi.
Smrtijedi si znovu začali šeptat.

Voldemortovi stačilo pouhé zvednutí ruky a hlasy utichly. "Tohle je soukromá schůzka, slečno Grindelwaldová," řekl pevně, "ale protože jste se rozhodla ukázat, tak nám všem můžete říct jaký o mě máte zájem."

"Nemám zájem o tebe," zasmála se Hermiona. Voldemort povytáhl obočí, ale nezdálo se, že by ho zaskočila její poznámka, "nicméně mě zajímá tvůj cíl."

"Cíl?" Ptal se zvědavě. Smrtijedi si zase začali povídat, "a jaký je slečno Grindelwaldová podle vás náš cíl?" Znovu zvedl ruku, aby umlčel smrtijedy. Pár z nich couvlo dozadu, jako kdyby byli šokovaní.

"Nemůžeš to dělat ještě viditelnější, než už to je," řekla klidně Hermiona, "chci pomoct." Voldemort nic neodpovídal, jen jí dál sledoval bez jakýchkoliv náznaků emocí na jeho tváři.
Když odpověděl, zněl jako mocný lídr, přesně jako předtím.

"Pravděpodobně jsi neposlouchala příliš pečlivě, slečno Grindelwadová. Na téhle schůzce se měla řešit tvoje smrt."
Hermiona překvapeně zvedla obočí, "alespoň se to tak předpokládalo, ale je jasné, že teď k tomu nedojde."

"Proč myslíš?" Zeptal se výhružně Voldemort.
"Protože kdyby si měl plán mě zabít, tak bys mi o něm neříkal," odpověděla jednoduše.

Voldemort se zasmál, "chytrá teorie, vyzkoušíme jí?" Ukázal rukou směrem k Malfoyovi, ten pomalu vstupoval do kruhu.
Voldemort mu naznačil ať jde blíž a nespouštěl svou ruku, dokud Malfoy nebyl pál palců od něj.

Abraxas se přiblíbižil blíž k němu, Voldemort mu začal něco šeptat, ale jí stále nespouštěl z očí. Při konverzaci si všimla, že Malfoyovo oči se rozšířily, byl tak šokován, že ani nebyl schopen pořádně zareagovat.
"Jistě můj pane," zašeptal nakonec ještě hlasitěji, než Voldemort. Ukázal směrem k Malfoyovu místu v kruhu a ten se rychle uklonil, když se vracel zpět na své místo.

"Schůzka je přerušena," řekl pevně Voldemort, "pokud někdo nezmizí z lesa do dvou minut, bude přísně potrestán."
Smrtijedi se poklonili a rychle opuštěli les. Viděla Harryho, jak nechce odejít, ale když mu kývnutím naznačila, že je to v pořádku, odešel také.

Malfoy byl poslední, kdo ještě zůstával, ačkoliv dvě minuty stanovené Voldemortem už dávno uplynuly. Měla pocit, že nejspíš zamýšlel zůstat. Hermiona se letmo podívala, aby zjistila co dělá. Posadil se na jeden z kamenů a vypadal, jako by vůbec neposlouchal.

"Co víš?" Zeptal se rychle Voldemort. Hermiona se vrátila pohledem zpět k němu. Nechtěla být nepřipravená v případě, když se jí rozhodne zabít.

"Všechno," řekla klidně. Doufala, že tímto tvrzením z něj dostane nějakou reakci, ale Voldemort jako vždy, nikdy neselhal.
Avšak o Malfoyovi se to říct nedalo. Když domluvila se zvednul a během pár sekund vytáhl svojí hůlku.

"Sedni si Abraxasi," rozčiloval se Voldemort, "a dej pryč svou hůlku." Malfoy se ani nepohnul, "hned Abraxasi!"
Rychle dal hůlku zpět do kapsy, ale zůstal stát. Voldemort to ignoroval a pokračoval, "co teda chceš?"

"Myslela jsem, že je to úplně jasné," řekla Hermiona, "chci mého otce vidět mrtvého stejně jako ty."
"A kdo řekl, že chci aby zemřel?" Zeptal se vážně.

"Tvoje oči to udělaly za tebe," zasmála se, "chceš být největší černokněžník na světě a jediný způsob jak to zařídit je smrt mého otce."
Původně měla naplánováno přestat tady, ale další slova se jí už drala na jazyk, "a potom budeš muset také zabít Brumbála."
Voldemort sevřel rty a poklepával si prstem na své ruce.

"Kdo je tvůj špion?" Promluvil konečně vztekle. Hermiona se usmála, ale neodpovídala, "řekni mi to!"

"Nebo co?" Zeptala se výhružně, "dobře vím, že mě nezabiješ."

"Jsou i jiné prostředky k mučení, než smrt," promluvil vážně, "teď mi řekni, kdo je tvůj špion!"

"Řeknu ti to, pokud mě necháš pomoct," přesvědčovala ho Hermiona, Voldemort zakroutil hlavou, "moji smrtijedi se mnou nikdy nevyjednávají a ani nedrží tajemství."

"No řekla bych, že jeden ano," usmála se, "a kdo řekl, že bych snad měla v plánu se stát smrtijedem?"

Voldemort se na ni pobaveně podíval, "mně se nikdy nikdo nerovná."
Hermiona pozvedla obočí, "to se může změnit." Neuniklo jí, jak Malfoyovi šokem spadla čelist, ještě nikdo po Voldemortovi nechtěl takovéhle věci. Byla to přímo sebevražda. Sama Hermiona se divila, že ještě stojí.

"Abraxasi, jsi propuštěn, odejdi," rozkázal rychle Voldemort. Malfoy byl příliš překvapený a k žádnemu pohybu se neměl.
"Okamžitě!!!" Rychle se postavil, uklonil a utekl pryč.
"Bude jen jeden temný čaroděj a tím budu já."

"Samozřejmě," řekla Hermiona a souhlasně přikývla, "já budu jen temná čarodějka. Rozhodně ne tak strašidelná, jako temný čaroděj."
Věděla, že tímhle se dostala až na vrchol. To hlavní, co Voldemort nesnášel bylo, když mu někdo chtěl vzít jeho sílu a moc. A přesně tohle teď po něm ona chtěla.

Voldemort se chystal vytáhnout hůlku a Hermiona věděla, že musí rychle jednat. Vytáhla svou a rychle promluvila, "Tome, snažím se s tebou uzavřít silné spojenectví. Stejně snadno bych tě mohla i zabít. Nikdo z nás to nezvládne bez pomoci."
Voldemortovo oči se zaměřily na její hůlku, když odpovídal. "Jak tohle můžeš vědět?"

"Myslela jsem, že můj idiotský otec v tom měl jasno," naštvala se, "jsem jasnovidec."
Tohle ještě nebyla kompletní lež a Voldemort to samozřejmě mohl poznat. Znala budoucnost, což z ní vlastně mohlo udělat jasnovidce. "Takže tady vidíš, že se mnou na tvé straně můžeme získat
vše."

K jejímu překvapení se Voldemortova hůlka v jeho ruce přiblížila víc dolů, k jeho tělu.
"Na tobě je ještě něco víc, než tohle, cítím to." Řekl zaujatě Voldemort.

"To i v tobě," řekla Hermiona a dala rychle do kapsy svou hůlku. "Máme spojenectví?"
Ke svému úžase působila sebevědomě, když čekala na Voldemortovu odpověď. Přišlo jí, že věděl, že tohle je nejtěžší rozhodnutí, které ve svém životě musí udělat. Pár minut zvažoval své možnosti.

Hermininy ruce se překvapivě neklepaly, pevně je držela, dokud se Voldemort nerozhodl. Naštvaně zakroutil očima. Vzal její ruku do té své a pevně si potřásli.

"Jsme spojenci, slečno Grindelwaldová." Hermiona si nemohla pomoct, ale usmála se. První krok v plánu byl úspěšně dokončen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 18. ledna 2016 v 14:31 | Reagovat

Rychle rychle nový překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama