Fourier's Flaw- 6.kapitola 2/3

20. února 2016 v 22:17 | Any
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Ron jí se znechuceným výrazem podal misku s popcornem, "že si vážně nestrávila celý den s Voldemortem?"

"Takhle to nebylo, Rone," odpověděla, naštvaně si od něj vzala misku. "Omlouvám se Harry, že jsem tě nechala čekat," otočila se k Harrymu, který měl hlavu v Ginnyiným klíně. Pořád vypadal smutně, od minule středy byl ve svém "je to moje vina" postoji, stěží cokoliv snědl a mumlal co měl udělat, aby zastavil to, co se stalo.
Bylo to nepřijemný, ale Hermiona byla z větší části pro to mu to vrátit, protože on to předtím udělal také, ale nikdy to nebylo takhle drastický.

"To je dobrý," zamumlal Harry, když mu Ginny jemně pohladila vlasy. Hermiona se zvědavě z Rona podívala na Ginny, Harry vždycky vedl schůzky, ale v jeho stavu myšlení nevypadal, že by chtěl teď velet.

"Není to tvoje vina," řekla upřímně, "Neuvědomil sis to, ne? Mám na mysli, že ten chlapec zemřel, když jsme byli zpět v naší době."

"Ale mohli jsme to změnit," zamumlal žalostně.

"Nebyli jsme sem poslaní, abychom ho zachránili, Harry," řekla vážně, "máme mnohem větší cíl než tohle. Navíc bys měl přestat litovat sám sebe, je to dost hrozný."
Nemyslela to tak drsně, ale on to potřeboval, musel hrát svou část ve svržení Voldemorta.
"Jsi Zmijozel, tak jednej jako on, nebuď tak sklíčený."


"Hermiono," promluvil Ron opatrně.

"Promiň, bylo nutný to říct," řekla upřímně, "nemáme moc času, než si Raddle všimne, že chybím. Dneska máme schůzku a myslím, že mi řekne jaký je jeho plán."

"Ty si mu neřekla, že si v úterý v noci příliš zaměstnaná?" Vyptávala se Ginny, Hermiona přikývla.

"Řekl, že mi to potřeboval říct dnes v noci," pokrčila rameny, "nemám v plánu mu říct ne." Ginny natáhla obočí, "no tak Ginny, ty víš, co jsem myslela, jsem zvědavá a chci to vědět, tak jsem řekla, že tam budu v děvět."

"Jasně, teď je půldevátý, takže bys nám rychle měla říct, co se stalo," řekl Ron a pohledem přeskakoval z ní na hodiny. "A prosím, vynech ty sprosté části."

"Rone, takhle to nebylo," řekla přes zaťaté zuby. Rychke jim popsala, jak odešli z hradu a šli do Chroptící chýše, ráda by jim řekla o rodičích, ale nezdálo se jí to nutné.
Navíc ani čas jí nedovoloval odvyprávět celý příběh. Když to dopověděla, dala ruce k sobě, "a tohle je všechno."

"Pověděl ti Raddle, co ten kluk řekl?" Zajímala se Ginny.

"Kdo byl ten kluk?" Vyptával se Ron.

"Byl to Orion Black, zmijozelský student, který zemřel," řekla, aniž by se na něj podívala, "a ne, Raddle mi nic neřekl. Zatím jsem se ani neobtěžovala se vyptávat."

"Proč ne?" Divila se Ginny. Hermiona pokrčila rameny, "všechno se odehrálo tak rychle. Neměla jsem ještě ani čas to všechno vstřebat."

A on použil černou magii?" Zeptal se Ron a šťastně zatleskal rukama, "podívej Hermiono, Harry měl pravdu, už je z něj Voldemort! Měli bychom ho teď zabít a budeme to mít konečně za sebou."

"Mlč, Rone," řekla naštvaně, "musím jít, Raddle čeká." Vzala si z gauče baťoh, cestou praštila Rona a odešla ještě předtím, než kdokoliv z nich mohl jakokoliv zareagovat.

Tiše šla zpátky do ložnic, naštvaně si pro sebe mumlala. Nevěnovala pozornost studentům na chodbách, když procházela kolem a do několika z nich málem narazila, když procházela kolem.

Došla do přízemí, uspokojivě se nadechla, když zjistila, že je prázdné a pokračovala dál v cestě na kolej.
Pokoušela s si vyčistit hlavu, nechtěla aby si Raddle všiml jejího rozrušení a pak se jí na to vyptával.

Nevěděla jak by odpověděla, kdyby se zeptal. Když zahnula doleva, viděla dvě postavy. Abraxas Malfoy a Lestrange- Pořád nevěděla jeho křestní jméno, stáli před tapisérií a o něčem divoce diskutovali.
Udělala krok zpět do tmy, když Malfoy pokračoval v jejich vášnivým rozhovoru.

"Nebuď hloupej, Lestrangi," řekl naštvaně, "Grindelwaldová drží Pána zla pryč od nás. To musí skončit."

"Temný pán bude zuřit, Malfoyi," argumentoval ustaraně Lestrange, "my nemluvíme s Temným panem. Temný pán mluví s námi."

"Tentokrát ne, Lestrangi," reagoval rozhodně, "neměli jsme naše setkání téměř dva týdny, to není jeho styl."

"Možná neměl nic, co by nám potřeboval říct," poznamenal Lestrange, "možná..."

"Možná ho Grindelwaldová dostala," řekl rozzuřeně, "je to dcera nejtemnějšího černokněžníka na světě, nelze jí podceňovat."

"To bude tvůj pohřeb," řekl vážně Lestrange, "nemám v plánu být součástí tohodle." Kráčel dolů, blížil se k Hermioně.
Cítila jak ztuhla, i když neměla. Neměla teď po tom všem být teď temná čarodějka?

"Nepotřebuju tě, Lestrangi," prohlásil Malfoy. V jeho hlase byl ale slyšet nedostatek sebejistoty.
"Udělám to i sám." Malfoy zvihl ruku k plátnu, poznala, že se chystá zaklepat. Pocit hněvu se prohnal její tělem a způsobil, že vykročila ze tmy.
"Pokud si tuhle noc přeješ být déle na živu, nebudeš klepat na to plátno, Malfoyi," promluvila sebevědomě.

Lestrange, který byl na cestě do zmijozelských ložnic, se zastavil a poklekl, "má paní," promluvil kvapně.

Cítila se trapně, když ho sledovala jak před ní klečí, "postav se Lestrangi. Temný pán by nechtěl, aby si se klaněl na veřejnosti. Může to zvětšit podezření," řekla rychle.
Lestrange se rychle zvedl a přikývl, vypadal jako by se přímo přilepil na své místo. Podívala se na Malfoye, který měl pořád ruku zvedlou v pěst naproti obrazu.

"Má paní," řekl skrz zaťaté zuby a zamračeně se na ní podíval.

"Ty očividně nedodržuješ pravidla Temného pána," řekla naštvaně. Pokývla hlavou k Lestrangovi, "dělej co ti říkám." Malfoy se otočil k Lestrangeovi, něco si naštvaně zamumlal, než zašeptal "děkuju."
"Když je smrtijed z řady, je na ostatních, aby mu ukázali jeho místo. Je to jasné, Lestrangi?" Přikývl hlavou. "Už to znovu nedělej."

"Odpousťte mi, má paní," řekl ustaraně.

"Příště pokud uvidím jednoho zvás se takovým způsobem bavit o tajných věcech, tak budete potrestáni," řekla naštvaně, "Malfoyi, ty si už byl varován." Malfoy přikývl.
"Pán zla tě potrestá na příští schůzce. Teď mi zmizte z očí."

"Děkuju má paní," zamumlali jednohlasně. Oba udělali náznak poklony, když odcházeli.
Počkala, dokud nezmizeli a vešla dovnitř. Nechtěla, aby náhodou zjistili heslo.

Šla s povzdechem společenskou místností, sundala si ze sebe hábit a hodila ho na věšák, když procházela kolem něj.
"Jdeš neskutečně pozdě, Grindelwaldová," promluvil Raddle z gauče, aniž by se na ní podíval. "Přemýšlel jsem, jestli se ještě vůbec vrátíš."

"Omlouvám se, že to říkám, ale jsem zpět," řekla, zatímco šla ke křeslu. Posadila se do něj a otřela si rukama čelo. Malfoy jí vždycky způsoboval bolest hlavy.

"To je tak zlé?" Řekl Raddle s náznakem zájmu. Hermiona se na něj podívala, energicky si znovu něco zapisoval do jeho černé knihy, ani se na ní nepodíval.

"Řekněme, že včera byl v mém týdnu takový sluneční paprsek," zamumlala a narovnala se. Čekala, až přestane psát, ale bylo jasný, že jen tak nepřestane, odkašlala si.

"Ano?" Zeptal se Raddle, pořád nezvedl pohled od knihy.

"Měli bychom mít schůzku," řekla, zneklidněně si mnula ruce. "Řekl jsi, že mi něco potřebuješ říct."

"Ano, ale myslím, že napřed bychom měli mluvit o Malfoyovi a Lestrangeovi," řekl a otočil stranu knížky.
Hermiona cítila, jak přestala dýchat, "Cože?" Zavřel knížku a s úsměvem položil pero.
"Vyřešila si to velmi dobře, sám bych to neudělal líp. Musím říct, že si je vyděsila víc než já."

"Jak jsi..." ukázala na něj, jako kdyby obviňování s prstem mohlo být více ponižující. "Ty si mě sledoval?"

"Ne, tebe ne," Zakroutil hlavou, "Malfoye s Lestrangem ano."

"Ty špehuješ všechny naše smrtijedy?" Zeptala se s vážným tonem.

"Jen ty důležité," řekl Raddle, "konec konců jim potřebuju důvěřovat." Přikývla a čekala až bude pokračovat.
"Byla si velmi rozhodná."

"Děkuji ti," řekla nešikovně. Nebyla zvyklá, aby ji takhle chválil. "Tak o čem byla ta schůzka?"
Raddle popadl malou knížku, která byla opřená vedle jeho černé, Hermiona si jí předtím nevšimla. Podíval se na ní nejvíc Voldemortským pohledem, co kdy viděla. Mráz projel celým jejím tělem. "Mám plán."

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _

Mnula si své rozespalé oči a pomalu vylezla z postele. Cestou do koupelny popadla své oblečení na spaní. Zakryla si oči a rozsvítila světlo. Jejím očím trvalo minutu, než si na takové světlo zvykly.
Celou dobu, co byla ve sprše, držela oči zavřené.

Šla z koupelny a podívala se na budík, 5.15. Vztekle zaskuhrala. Co dělat dvě hodiny?
Vzpomněla si, že jí Raddle dal svou zelenou knihu a ona spěchla do svého pokoje, aby si ji mohla přečíst.

Hodila pyžamo přes židli a vzala si ze stolu jeho knihu. Otevřela ji na první straně, když se usadila na postel.
Raddle jí řekl, že to je seznam všech lidí, které Grindelwald zabil, vpravo dole byl muž, který byl zabit před dvěma dny.

Tahle kniha, v které se ukázalo, že Raddle věděl, koho kdy zabil, byl důvodem, že se vrtěla a házela sebou v posteli.
Jak je možné, že Raddle věděl o všech lidech, které zabil, ale nevěděl, že ona je z budoucnosti?

Prolistovala knihu, pozorně sledovala každé jméno. Raddle měl napsaný sebemenší detail každé vraždy.
Dokonce si našel čas napsat dolů i příbuzné těch mrtvých a proč je Grindelwald zabil. Hermioniny oči se zastavily na podezřele známém jménu.
"Krum," zašeptala, zamyšleně poklepala na stránku. Jméno znělo Bulharsky a měla už takový pocit, že ho někdy předtím někde slyšela.
Přečetla si popis, červenec 1942, oběť: Orik Krum Junior, syn Orika Kruma Seniora- otec Ivana Kruma - Důvod zabití: Řekl, že má informace o Relikviích smrti- Způsob zabití: mučen kletbou Cruciatus, když od něj nebyla obdžena žádná informace, byl zabit kletbou smrti.

Zakroutila hlavou a dál si prohlížela knihu, zatímco si potichu šeptala Krumovo jméno, doufala, že se jí brzy rozsvítí.
Ale když zaslechla svůj budík, uvědomila si, že se to nestane. Naštvaně zavřela knihu a dala ji do spodního šuplíku v jejím prádelníku.
Raddle sice neřekl jestli je nutný to držet v tajnosti, ale nepřišlo jí vhodné jí někde nechat volně se povalovat.
Zavřela šuplík a zamkla ho, klíč si dala do kapsy kalhot předtím, než se rozběhla do Velké síně na snídani.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama