Fourier's Flaw- 6.kapitola 3/3

20. února 2016 v 22:20 | Any
Tak po dlouhé době se mi podařilo přeložit 6. kapitolku! :)
Omlouvám se, že to tak trvalo, měla jsem toho teď hodně a bohužel ještě i budu :/
Jinak tato kapitola je mnohem delší než předchozí! Musím ji rozdělit dokonce na tři části :D :) :O
Tak přeji krásné čtení! :)
A budu moc ráda za každý komentík, protože názor zvyšuje chuť k dalšímu překladu! :) :3
"Už je čas," zamumlala, když se posadila k Ronovi, Harrymu a Ginny u zmijozelského stolu. Raddle se na ní varovně podíval, než se zase vrátil ke svému talíři. "Čekala jsem celou noc, než si s vámi budu moct promluvit."

"Vypadáš jako kdybys nespala," poznamenala ustaraně Ginny a naklonila se k Harrymu, aby s ní mohla líp mluvit. Harry se mírně naklonil a naštvaně si povzdechl, v této pozici se jen těžko v klidu nají.
"Ne, vůbec jsem nespala," zareagovala vztekle, "a celé to je jeho vina." Očima ukázala na Raddla, který zrovna něco vůdcovsky říkal Malfoyovi a Rookwoodovi, oba vypadali, že se ho snaží prosit víc než obvykle.
Hermiona byla přesvědčená, že to má co dělat s jejich setkáním minulou noc.

"Co se stalo?" Zeptali se Harry s Ronem zároveň, ačkoliv Ronovi bylo horší porozumět, protože měl zase pusu plnou jídla.

"Teď vám to říct nemůžu," zamumlala a vrátila se zpět ke svému talíři. "Raddle se dívá." Ginny se rychle narovnala a umožnila Harrymu, aby se najedl v klidu.
"Dnes v noci mám hlídku a zbytek týdne schůzky s Raddlem," Harry otráveně poklepal na stůl, "musí to počkat do úterý."


"Je tu nějaká hodina, kterou můžete vynechat?" Zeptal se všech Harry zvědavě.

"Pro mě je každá hodina skvělá, Hermiona je ta, která nemůže zmeškat ani hodinu," chichotal se Ron. Protočila očima, "opravu si Rone myslíš, že i v tomhle čase je pro mě důležitá škola?" Ron povytáhl obočí. "Raddle by si všiml, že jsem pryč."

"To je pravda," poznamenal "opravdu bys nám měla říct pravdu, Hermiono."

"Sklapni Rone," řekla naštvaně a sledovala Rookwooda s Malfoyem, jak přikývli Raddleovi a pak odešli od stolu. Rookwood viděl, že je Hermiona sleduje a přikývl rovněž i jí. Šťouchl do Malfoye, který se na něj naštvaně podíval a potom k ní rychle přikývl, než odešel pryč.

Podívala se na Raddlea, který vypadal, že to celé viděl, přikývl hlavou směřem k ní a vypil zbytek vody, předtím než odešel pryč z Velké síně.
"Proč nám to teď neřekneš?" Zajímal se Harry.

"Pořád je tady okolo dost smrtijedů, Harry," odpověděla naštvaně, "a ty jsi jedním z nich."

"A to má co znamenat?" Zeptal se vztekle.

"To znamená, že tě Raddle sleduje, takže musíš být opatrný s tím, co děláš, říkáš a cítíš," vysvětlovala pomalu.

"Je dobře, že už se pomalu dostává z toho jeho sklíčeného postoje," poznamenala Ginny, "samozřejmě díky tobě, Hermiono, potřeboval trošku plesknout."

"Myslela jsem si to," usmála se, zatímco Harry nasadil otrávený výraz, "těší mě, že tě vidím zpět, Harry."

"Na mou obranu, nikdy jsem nebyl pryč," řekl ve vší vážnosti, "byl jsem prostě...venku z toho všeho."

"Přesně," řekl Ron, "jako tenkrát když..." Harry po něm hodil kus toustu. Ron nabral barvy jeho vlasů, Hermiona si povšimla, že i Harry se také červená.

"Co se děje?" Vyptávala se nechápavě. Ginny očima šokovaně přejížděla z jednoho na druhého.

"Nic," pokrčil rameny Harry a usrkl si ze své skleničky, "měli bychom jít."

"Jasně, nic to není," řekl Ron a opřel se o lavičku, aby se mohl zvednout. Dívky je nechápavě sledovali, jak spěchali pryč z Velké síně.

"Fajn," promluvila konečně Hermiona, "to bylo...."

"Hodně zajímavý," zasmála se Ginny a pomalu se postavila.

"Opravdu hodně zajímavý," souhlasila.

Hermiona se rozhodla připravit na hlídku, která má začít v devět. Asi ještě dvakrát nakukovala do zelené knihy předtím, než se konečně rozhodla přichystat na noc.
Rychle si dala sprchu, vlasy si svázala do copu a oblékla si co nejpohodlnější oblečení.

Vzala si na sebe ještě plášť a sešla dolů do klubovny. Raddle seděl na gauči, k jejímu velkému překvapení si zase něco zapisoval do jeho černé knihy. Jakmile si jí všiml, zaklapl knihu.
"Dnes v noci máme hlídku v sedmém patře," promluvil nenuceně a schoval si knihu do kapsy. Přikývla a v tichosti ho následovala.

Byla ráda, že je konečně ticho, byla tak unavená z veškerýho toho hluku a potřebovala čas, aby mohla přemýšlet nad vším tím, co se stalo. Nicmeně jakmile se dostali do sedmého patra, její představy se úplně vytratily.
"Jsem překvapený, že jsi se nevyptávala na ty události z posledních dnů, Grindelwaldová," promluvil rychle.

Procházeli chodbou a na konci se zastavili, jako to vždycky dělali. Raddle jí rychle zkontroloval očima a znovu obrátil svou pozornost k ní, "a mám se na něco ptát?" zeptala se zvědavě, zatímco si prohlížela chodbu.

"Měl jsem pocit při pohledu na tvůj obličej v Chroptící chýši, že by ses možná chtěla zeptat, co se stalo." Hermiona ucítala horko vyzařující ze stěn.
"A nebo jsem se snad zmýlil?"

Zakroutila hlavou a lehce přikývla rameny, "chtěla jsem se zeptat už během té noci, ale ty jsi byl tak trochu.. zaneprázdněný."
Přikývl a znovu se dal do chození po chodbě. Šla pomalu za ním a rozhlížela se okolo.

"Dobře Grindelwaldová, teď mám čas," poznamenal.

"Všimla jsem si." Zaměřil svůj pohled na ni, "a přesto si se nezeptala?"

"Já nejsem jako ty, Raddlee, nepotřebuju odpověď na všechno," řekla rychle.

"Je to tak?" Zeptal se, Hermiona pokrčila rameny, "tedy alespoň ne tak rychle, nechávám věci zapadnout na své místo a čekám, až se ke mně dostanou odpovědi."

"A co kdyby se k tobě nedostaly..." Odmlčell se, aby jí mohl nechat domluvit.

"V tom případě to zůstane tajemstvím. Né všechno může být vysvětleno, Raddlee. Nebo si myslíš, že ano?"

"Tvůj otec vypadá, že je toho názoru, že všechno má své vysvětlení," namítl znechuceně.

"A podívej, kam ho to dostalo," poznamenala, "dva čarodějové se chytají zaujmout jeho místo, řekla bych, že se mýlil ve víc než jedné věci."

Raddle přikývl, "mám obavy, Grindelwaldová, že se ani jednou nespletl." Hermiona se na něj zvědavě podívala, "co tím myslíš?"

"Na tom teď nezáleží," povzdechl si vztekle, ačkoliv Hermiona nechápala, proč byl z ničeho nic tak naštvaný.
"Pokračuj v hlídkování, za chvíli budu zpět." Bez jakýchkoliv dalších slov šel dál chodbou, když se dostal ke schodům, zhluboka se nadechl a rozběhl. Hermiona ho šokovaně sledovala až do chvíle, kdy si uvědomila, že jí dal perfektní záminku promluvit si s Harrym, Ronem a Ginny o plánu.

Rychle došla k nebelvírským prostorům a byla překvapená, když ji Baculatá dáma nechala vstoupit bez jakýchkoliv otázek.
Viděla nějakého prváka a bez zaváhání ho zastavila, "nevíš kde je Ron W... Dawes?" Kluk ukázal ke krbu, u kterého seděl osamocený Ron.
Poděkovala klukovi a rychle pospíchala k němu. "Rone."

Ron rychle zvedl hlavu a téměř nadskočil, "co tady děláš?" Myslel jsem, že máte mít hlídku."

"Víš kde je Harry s Ginny? Vážně vám potřebuju říct o tom plánu," vysvětlovala, jeho otázku vůbec nevnímala.

"Řekli, že se sejdeme okolo desáté v místnosti nejvyšší potřeby," odpověděl zmateně, "umírali jsme nudou."

"Dobře, tak pojďme," pokračovala naléhavě, "rychle, než mě někdo uvidí a nahlásí."

"Kdo by tě proboha mohl nahlásit? Vždyť jsi prefektka!" Divil se a jakmile se postavil, rozběhl se k portrétu.
Hermiona se ujistila, jestli se Raddle nevrátil zpět, když viděla, že jsou chodby prázdné, rozběhli se k místnosti nejvyšší potřeby.

Narazili na Harryho s Ginny akorát, když zahnuli do chodby, kde byla komnata.
"Co tady děláš? Neměla si být na hlídce?" Divil se Harry.

"Raddle odběhl kvůli něčemu," vysvětlovala, "nevím kolik času mám..." Harry otevřel Pobertův plánek, vzala si ho a viděla Raddleovo stopu, jak stojí v jejich společenské místnosti.
"Co dělá?"

"Na tom teď nezáleží," promluvila Ginny naštvaně, "potřebuju vědět o tom plánu předtím, než nás někdo přeruší."
Hermiona přikývla a vrátila Harrymu plánek, když vešli do místnosti.

Rychle se usadili do svých židlí. "Tak co se tedy stalo?" Zajímal se Harry a zavřel za nimi dveře. Znovu se podíval na plánek, když se také posadil.

"Pravděpodobně bych měla začít na začátku," řekla naléhavým tonem, "prostě mě pozorně poslouchejte, ano?" Všichni souhlasně přikývli.
"Takže... Raddle má takovou zelenou knihu, v které je napsáno jméno každého kouzelníka, kterého Grindelwald zabil. I taková o kterých mnisterstvo neví. Jsou tam lidé, kteří jsou označováni jako "pohřešovaní"..."

"Předpokládám, že Raddleovo příbuzní tam nejsou," řekl vztekle Harry. Přikývla, také si toho všimla.

"Na tom teď nesejde, důležité je, že Raddle se pokouší sledovat Grindelwalda," promluvila ustaraně. Harry pokrčil rameny. "Nerozumíš tomu?"

"Nemůžeš nám prostě říct ten plán?" zeptal se podrážděně Ron, "Raddle by už mohl jít zpět." Jako na zavolanou, Harry si zrovna všiml Raddlovo tečky, jak se pohnula. Hermiona se podívala na Rona, který skormně pokrčil rameny.

"Dobře, plán je: Tak brzy, jakmile Raddle bude schopný sledovat Grindelwalda, půjdeme po něm. Grindelwald má nějakou informaci o Relikviích smrti-" Jakmile to dořekla, všichni tři se na ní zvědavě podívali, zabručela, "je to ta nejmocnější magie. Nemohu to teď vysvětlovat, jen vím, že Grindelwald drží tu nejmocnější hůlku a Raddle ji chce. Plán je vyklouznout se všemi smrtijedy pomocí Vrby mlátičky a obklíčit Grindelwalda."

"Raddle má v plánu ho zabít?" Zajímal se Harry.

"Ne, Harry, copak to nevidíš?" Řekla ustaraně, všichni se na ní bezvýrazně zaměřili, "Raddle si bere Brumbálovo místo! Raddle se chystá porazit Grindelwalda."

"Nemůžeme si tím být tak jistí," ozval se Harry vážným tonem, "Grindelwald byl poražen v roce..."

"1945," doplnila ho Hermiona, "Raddle mi minulou noc řekl, že je tři měsíce od vyslídění Grindelwalda. Uvědom si teď, že Grindewald buduje Nurmengard."

"Co to je?" zeptal se Ron nechápavě.

"Je to Grindelwaldovo vězení, postavil jej za jedinům účelem, aby tam mohl držet své protivníky. Oronií je, že poté co ho Brumbál porazil, tak tam byl sám držen až do roku 1998, kdy ho Voldemort zabil kvůli Bezové hůlce," vysvětlovala.

"Co je to Bezová hůlka?" Podivoval se Harry.

"Řekl mi o ní Brumbál, jsem přesvědčená, že něměl čas se ti o ní zmínit," řekla, zatímco se dívala na plánek. Raddle byl v šestém patře.
"Už nemám čas, abych vysvětlila zbytek."

"Počkej, 1998, ty myslíš, že Grindelwald byl zabit, když jsme my odešli?" Vyptával se Harry.

"Byl zabit v červenci 1998, takže ano," potvrdila, "tys to nevěděl?" Harry zakroutil hlavou, zatímco se rychle zvedla.
"Musím jít, omlouvám se, že vám nemůžu vysvětlit nic jinýho."

"Děkujema za informaci," usmál se Harry, "Jsem si jistej, že místnost nejvyšší potřeby má nějaké knihy o Relikviích smrti a Bezové hůlce."
Rychle jim zamávala a vyběhla z místnosti.

Proběhla chodobu a dostala se na sedmé poschodí ještě před Raddlem. Trvalo jí minutku, než se jí podařilo nabrat dech a jít po chodbě, jako kdyby hlídkovala po celou dobu.
Raddle přišel o pár minut později, šel extrémně pomalu oproti jeho normální chůzi.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se zvědavě. Jen přikývl hlavou.
"Je téměř jedenáct, za hodinu je konec hlídky, jestli chceš abych dokončila..."

"Zvládnu to, Grindelwaldová," řekl vážně. Pokrčila rameny, "neříkala jsem, že ne." Raddle přikývl a v tichosti pokračoval v hlídkování.
Dvakrát prošli po chodbách, než promluvila, "co se děje Raddle?"

Zvědavě se na ní podíval, "tvůj otec je příšerně egoistický."

Hermiona byla poněkud zaskočena tím, jak rozzuřený byl, skoro viděla v jeho očích nějakou emoci,
skoro.
"A přesto toužíš být jako on?"

"Grindelwald je smutný příklad černokněžníka," řekl vyčítavě, zaslouží si všechno co se na něj chystá."
Přikývla a šla dál po chodbě, "dnes nejsi zrovna upovídaná."

"Mám toho hodně v hlavě," odsekla vztekle.

"Ponižování tvého otce tě rozčiluje," poznamel pobaveně.. Hermiona na to nic neřekla. "Jak je to možné?"

Je to můj otec," porkčila rameny. Raddle vypadal znechuceně. "Po tom všem co ti udělal, zabil tvou matku, vymazal ti paměť a ty se ho ještě zastáváš. Proč?"

"Je moje rodina," řekla upřímně, "i když to bylo tak smutný a byla jsem osamocená, je to pořád můj otec a já..."
Zastavila, ale on už stejně věděl, co se chystala říct.

"Jak můžeš milovat někoho, kdo pro tebe nic neudělal a jen ti ublížil?" Zajímal se, ani jeden z nich si nevšiml, že hlídka už skončila.
Pár profesorů šlo chodbou směrem k nim. Po té párty byly chodby hlídáný ve dne i v noci.

Hermiona pokrčila rameny, "láska nedává smysl a není praktická, ve většině případů je tomu tak. Nevím přoč, ale... Miluju svého otce. Měla bych ho nenávidět za všechno co mi udělal a taky ho nenávidím, ale jedna moje část ho stále miluje. Po tom všem co udělal, pořád je to můj otec a nějaká jeho část chce, abych byla šťastná, tak ho mám díky tomu ráda."

"Myslíš to opravdu vážně?" Zeptal se potichu. Hermiona se na něj zvědavě podívala, "ty si opravdu myslíš, že chce abys byla šťastná?"

"Musím tomu věřit, přikývla rozhodně hlavou. Raddle pochybně zakroutil hlavou, "Takže si myslíš, že sem přišel pro tebe? Protože jsi byla nemocná a jeho výlet sem neměl nic dělat se špehováním Brumbála nebo mě?"

Hermiona otevřela pusu, ale pak ji znovu zavřela, teď mohla vidět, proč Raddle nikoho nemiloval, každého využíval vlastní vinou, každou nedokonalostí a každouu chybou, kterou kdy udělal, aby jim ukázal, proč tu ve skutečnosti jsou.
Teď jí bylo jasné, proč Raddle věděl, že si nikdo nezaslouží jeho věrnost, každý někdy udělal chybu a on nebyl ochoten to přehlédnout.

"On ti neřekl, proč příšel?" Zeptal se naštvaně.

"On... on to nikdy nespecifikoval," vykoklala a podívala se přes své rameno. Profesor Dawson se na ně zvědavě díval, jako kdyby byli dva profesoři, kteří hlídkují.
Raddle povytáhl obočí, "co ti řekl, Grindelwaldová? Když před tebou stál, co ti řekl?" Hermiona neodpověděla, pokoušela se si vzpomenout na den, kdy se Grindelwald vrátil, na den, na který se tak moc pokoušela zapomenout."

Jako na povel, její ruka se dotkla krku, zapomněla, že nosila přívěsek, který jí koupila její matka ke třináctým narozeninám.
Nadechla se, když si zamyšleně poklepávala na náhrdelník. "Řekl, že se vrátil, aby mě varoval kvůli válce. Řekl, že ty si byl ve středu toho všeho a že bych se měla držet dál od tebe."

"A místo toho jsi udělala pravý opak," řekl užasle, "obrátila jsi se svému otci, pomohla jsi přispěním k této válce víc než kdokoliv jiný."
Hermiona zakroutila hlavou, "já nechci válku, Raddlee. Chci aby se kouzelnický svět znovu stabilizoval, je mi špatně z války."

"Ještě ani nejsme ve válce, Grindelwaldová, tak jak ti z toho může být špatně?" zeptal se udiveně.
Zakroutila hlavou, "viděla jsem už nějaké věci, Raddle."
Raddle se na ní s očekáváním podíval, ale neměla v úmyslu vysvětlovat každičký detail.

"Raddlee, Grindelwaldová," promluvil profesor Dawson, zatímco se k nim blížil.
"Je téměř půlnoc, vážíme si vaší obětavosti, ale oba zítra máte hodiny a potřebujete si odpočinout. Obzvlášť vy, slečno Grindelwaldová."
Hermiona přikývla, zatímco Raddle ostře odpověděl, "už jsme byli na odchodu, profesore."

Profesor se na ně usmál, když v tichosti odcházeli. Přišlo jí, že byl zvědavý, o čem se bavili. Někteří profesoři k nim zdvořile přikývli předtím, než začali klesat dolů k jejich ubytovně. Raddle nic neříkal, dokud nedošli do přízemí.

"Zítra bychom měli mnohem detailněji začít plánovat Grindelwaldovu porážku," promluvil klidně, "v okamžiku kdy vím, kde je, musíme jednat." Hermiona přikývla.
"Brumbál a ostatní profesoři mě bedlivě pozorují, pokud sis nevšimla, takže se zatím musíme skrývat. Žádne rozhovory jakýchkoliv druhů s našimi smrtijedy během hodin."

"Potřebují být pořádně trénovaný předtím, než se tento plán realizuje. Potřebujeme všechny muže, aby byli připravenu na různé druhy magie. Nevím co můžeme očekávat od Grindelwalda, obzvlášť když je pryč. Může i v tuto chvíli trénoval, aby byl ještě mocnější."

"Možná přišel do Bradavic, aby tě varoval přede mnou, ale jsem si jistý, že zhodnotil všechny použitelný Smrtijedy. Bude očekávat průměrný kozzla a kletby, takže potřebujeme připravit Smrtijedy na mnohem mocnější magii, ve skutečnosti na černou magii."

"Budemem mít školení každou druhou noc a musíme to dělat někde kluboko v lese, ne někde v blízkém okolí. Bude to dost nebezpečný. Ty noci, kdy nebudou tréninky, budeme ty a já probírat vhodnou taktiku a Grindelwaldovo záznamy." Raddle zvedl obě ruce, aby si to mohl znovu ujasnit, "pokud to všechno naplánujeme správně, mohli bychom na něj být připraveni za méně než měsíc." Raddle se na ní podíval a čekal až zareaguje.

Chvíli jí trvalo, než se znovu dostala do situace, "měsíc je příliš brzy. Grindelwald je příliš silný a pokud chceme nějakou šanci na vítězství, budeme potřebovat alespoň tři měsíce na trénink Smrtijedů. Pokud jde o plánování, jeho poloha nezůstane pořád stejná. Je jasné, že nezůstane na jednom místě příliš dlouho. Potřebujeme mu nechat čas, aby si myslel, že nepřijdeme a že jsme to vzdali. Překvapit ho v momentě, kdy to bude nejméně očekávat."

Raddle vypadal, že na něj její prohlášení zapůsobilo, ačkoliv jeho tvář nedala najevo žádný náznak. "Tři měsíce, Grindelwaldová."

S povzdechem vešla do společenké místnosti, dnes už by měla být schopná usnout, po tom běhu, plánování, vysvětlování a přemýšlení, nějaký spánek potřebovala.
V tichosti a napůl ospale vešla do svého pokoje. Trvalo jí docela dlouho, než si uvědomila, že jí Raddle volá od doby, co otevřela dveře do pokoje.

Otočila se a podívala se na něj, stál uprostřed společenské místnosti. Vypadal, pokud jí oči neklamaly, nervozní kvůli něčemu.
"Grindelwaldová, ohledně té důvěry, je oboustranná. Po dnešní noci nemám žádný důvod pochybovat o tvých záměrech."

"Ale všechno co jsem ti řekla bylo na obhajobu mého otce," zamumlala překvapeně.

"Každý Smrtijed by to přede mnou tajil, ale tys to tak neudělala," řekl vážně, "byla si upřímná."

"Neviděla jsem důvod, proč ti lhát," odvětila pravdivě.

"A proto ti důvěřuju," řekl. Poznala, že tenhle rozhovor byl pro něho těžký. Vypadal nemístně, bezmocně stál uprostřed místnosti. Vypadal nejistě, co dál říct.

Nechtěla, aby se cítil nepříjemně v její blízkosti. "Trvalo ti to dlouho," usmála se, "začala jsem přemýšlet, jestli mi vůbec někdy budeš důvěřovat."

"Čas je bezúhonný, ale lidé nejsou," řekl. Měla pocit, že úzkost z jeho tonu, během konverzace zmizela. Raddle přikývl a odešel do svého pokoje.

Vešla do své ložnice, zabouchla dveře ve stejnou chvíli jako Raddle a ve tmě se o ně opřela.
"Čas je tvá chyba," zamumlala smutně a šla do postele. Sundala si boty a odstrčila je pryč, bylo jí úplně jedno kam dopadly.

Natáhla se, neměla ani sílu se převléci, během chvíle usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 22. února 2016 v 15:29 | Reagovat

Nádhera nemohu se dočkat další

2 Diana Diana | 29. února 2016 v 16:07 | Reagovat

[1]:jo jasně moc hezký souhlas taky se uz těšim na dalši

3 Sarah Sarah | 6. března 2016 v 12:31 | Reagovat

Je to úžasné! Tom je naprosto boží! Strašně se těším na pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama