Always and Forever- 1.kapitola

11. března 2016 v 19:12 | Any
Ahojte :)
Tak dnes sem konečně přidávám první kapitolu mé povídky Always and Forever! :)
Budu moc ráda, když si jí někdo přečte a napíše mi svůj názor na ni. :)
Jsem moc zvědavá! :) :3
Tak příjemné čtení! :)
A s překlady se zase zdržím, protože se mi vrátila chřipka, bolí mě šíleně hlava a nejsem schopná nad čímkoliv přemýšlet. :/
Povídka v celém článku :) :3

1.kapitola- Elijah
Milý deníčku,
Tak jsem konečně zase našla chuť psát. Vím, trvalo mi to dost dlouho. Dneska je den, kdy se jde zase do školy. Vůbec nevím, jak tohle léto mohlo tak rychle utéct. Patřilo k těm nejhorším co jsem kdy zažila. Bylo skoro jako to, když mi umřeli rodiče.

Ztratila jsem Stefana, toho kterého tak moc miluju. Obětoval se pro Damona, který se díky léku vyléčil a on výměnou za jeho život musel odejít s Klausem.
Jak nenávidím to jméno. Během chvíle mě připravil o všechny, které jsem milovala. Jennu, Stefana a dokonce i Johna.
Stará se teď o nás Alaric. Snaží se být silný, ale dobře vím, že ho Jennina smrt také zasáhla. Miloval ji.

S Ricem a Damonem jsme je celé léto stopovali. Sledujeme a zaznamenáváme si každý nový krok, abychom byli schopní konečně zabít Klause a osvobodit Stefana.

Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale i Damonovo chování se zlepšilo. Zvykla jsem si na něj, byli jsme spolu celé léto. Je to jeho bratr. Bratr, který se obětoval pro jeho život. Je jasný, že Damon cítí vinu a potřebu všechno napravit. I když někdy se samozřemě chová jako blbec, je to pořád přece Damon.

Caroline je pořád stejná. Myslím, že má něco s Tylerem. Už několikrát jsem je přistihla v poněkud trapné a zláštní situaci.

A Bonnie odjela k tátovi, potřebovala nějaký čas pro sebe. Ani se nedivím i ona si toho dost prožila. Ale každopádně by se už měla co nejdřív vrátit.

Tak už dost Eleno! Nech toho psaní, nebo hned první den přijdeš pozdě do školy a to určitě nechceš.
Prosím, drž mi palce, brzy se zase ozvu,
s láskou Elena

Zaklapla jsem deník a rychle se zvedla z postele. "Tak do toho, Eleno. Dokážeš to!" Povzbuzovala jsem samu sebe v zrcadle.
Vzala jsem si svou velkou černou tašku a vyrazila.

Ve škole jsem hned na chodbě spatřila Caroline. A k mému velkému překvapení stál vedle ní Tyler. Jakmile si mě všimla, ihned se ke mně rozeběhla.
"Eleno, jak se máš?" Tvářila se ustaraně.
S náznakem úsměvu jsem se na ní podívala, "dobrý, Caroline. Mám se fakt dobře."
Zamračila se, "ty jsi tak hrozně špatná lhářka." Už nic neříkala a nečekaně se ke mně přitiskla.

Jak moc jsem tohle potřebovala. Jeremy se choval úplně přesně jako když umřeli rodiče. Dostal se do těch svých depresí. Bonniein odchod mu taky zrovna nepomohl. A Ric to řešil každý večer skleničkami alkoholu.
A já jsem se vrátila k tomu svému klasickému "jsem v pořádku, mám se dobře a nic se neděje."

Pomalu jsem se od ní odsunula, "děkuju moc, Caroline." Její oči se rozzářily, "myslím, že na tebe teď ale někdo čeká." Očima jsem ukázala na Tylera, který stál ještě pořád na tom samém místě.
"Běž za ním, o mě si starost nedělej. Budu v pořádku." Přikývla a s omluvným pohledem šla zpátky k němu.

Byla jsem ráda, když jsem to nějak přežila a bylo konečně po škole. Ale rozhodla jsem se ještě nejít domů.

Nejistě jsem zaklepala na dveře. Po chvíli se koněčně otevřeli a za nimi stál polonahý Damon. Měl na sobě jenom kalhoty.
Měla jsem možnost si prohlédnout jeho vypracovanou hruď.

"Dddamone.... Mohu dál?" Vykoktala jsem, pokoušela jsem se na něj nedívat.

Zasmál se nad mou rozpačitostí, "neřekl bych do tebe, že vidíš poprvé nahého chlapa." Pobaveně sledoval, jak červenám.
"Jasně," vypadlo z něj nakonec.

Pomalu jsem vešla dovnitř. Ale to by nebyl Damon, kdyby uhnul a nechal mě normálně projít. Tohle je ale Damon, ten se prostě nemůže posunout, ale musí si vychutnávat, jak se kolem něj pokouším protáhnout, když jdu dovnitř.

Sebevědomě jsem prošla vstupní halou až do obýváku. Tašku jsem si položila na křeslo.
"Tak čemu vděčím za to potěšení, Eleno?" Objevil se zničehonic za mnou.

Lehce jsem sebou škubla, najednou stál kousek ode mě.. Cítila jsem jeho dech. Byl teplý. Po chvíli jsem se k němu konečně otočila, "Damone, prosím, vem si něco na sebe, potřebuju s tebou řešit důležité věci," zašeptala jsem, snažila jsem se jednat v klidu, ale to se mi vůbec nedařilo.

Samolibě se ušklíbl a natál ruku směrem ke mně. S lehkostí jí položil na mou tvář, cítila jsem jak pod ní přímo hořím.
"Copak by se ti takhle nepřemýšlelo líp?" Nevzdával se.

"Tak a dost," odhodila jsem jeho ruku pryč. "Copak tobě vůbec nevadí, že tvůj bratr, pokud je vůbec naživu, je teď s Klausem. Obětoval se, abys ty přežil. A ty místo toho, aby ses mi snažil pomoct ho najít a přivést zpět, tak se mě tady pokoušíš balit. Zamysli se ksakru už konečně nad sebou," vyjela jsem na něj.

Překvapivě se už zatvářil o něco rozuměji. "Je už ztracenej, Eleno. Není způsob, jak ho získat zpět, už je pozdě," promluvil těžce a s vážnou tváří.

"Není. Já se ho nikdy nevzdám. Přivedu ho zpět klidně i bez tvý pomoci, protože ho miluju," vykřikla jsem.
Cítila jsem, jak se mi v očích shromažďují slzy, pokoušela jsem se je udržet, nechci aby mě zachytil v tak slabé chvilce.

"Pochop to konečně Eleno," zvyšoval hlas, "on už nic necítí. Neví, že tě kdy miloval. Je z něj zase ten bezcitný Stefan."

Zakroutila jsem hlavou, "ne, už jednou do toho spadl a Lexi ho z toho tehdy dostala, takže pořád je ještě šance. Dostanu ho z toho, pomůžu mu."

Damon už se rozhodl se se mnou dál nehádat, ale pořád si myslel svou. "Tak proč si mě tedy poctila svou drahocennou návštěvou?" Zopakoval.

"Chtěla jsem se zeptat, co nového o nich víš. Jestli třeba nezměnili místo. Prostě chci vědět, co se stalo.

Protočil oči, "pořád jsou na Floridě. Ptala ses mě na to už včera a za pár hodin polohu fakt nezmění."

"Fajn, tak děkuji pěkně," zamračila jsem se. "Hele Damone, já fakt nevím, co si zase dostal za tu svou náladu, ale fakt nemám chuť to řešit. Budu ráda, když k nám večer přijdeš, abychom mohli s Ricem projednat další postupy. Sbohem," řekla jsem potichu. Vzala jsem si svojí kabelku a rychle odešla pryč. Ještě jsem ho zaslechla spíš pro sebe si říct "sbohem Eleno."

Doma jsem si rychle dala sprchu a převlékla se. Večer už jsme jako obvykle seděli s Ricem a Damonem u stolu a sledovali zprávy.
Tentokrát nehlásili žádný útok "zvířete," takže pravděpodobně nikoho nezabili. Alespoň něco dobrého, povzdechla jsem si.
Vzala jsem si ještě jeden kus pizzy, kterou jsme se dneska rozhodli si objednat.

Alaric se díval na mapu, kam jsme si celé léto zakreslovali jejich pohyby. "Pokud se budou pohybovat pořád stejně, jako předtím, můžeme očekávat, že se za chvíli objeví v Georgii," prohodil zamyšleně.

"Stejně je otázkou času, než se vrátí zpět do Mystic Falls a Klaus zjistí, že si nezemřela a první co udělá bude, že zopakuje svůj šílený rituál," poznamenal pesimisticky Damon.

Vrhla jsem na něj zlostný pohled. "Tohle se v žádným případě nesmí dozvědět, může to být náš velký trumf na něj," pokračoval Ric. "To bychom mohli využít při jeho porážce."

"Ale pořád nemáme sebemenší ponětí jak to udělat," řekl vztekle Damon. Věděla jsem, že v tomhle má bohužel pravdu.
Neměli jsme tušení, co za zbraň použít, aby se nám podařilo zabít někoho tak silného jako je Klaus. Přes léto jsme přečetli tolik knih, u kterých jsme doufali, že se něco dozvíme, ale bohužel nikde ani zmínka.

Od přemýšlení nás vytrhlo zazvonění. Bylo půl desátý. Vyměnili jsme si nechápavé pohledy, kdo by mohl zvonit takhle pozdě? Jeremy byl dávno u sebe v pookoji.

Váhavě jsem se zvedla a došla ke dveřím. Slyšela jsem, jak Damon šel pomalu za mnou.

Pomalu jsem položila ruku na kliku a otevřela. Stál tam muž, jehož obličej nám byl až moc dobře známý. Po poslední zkušenosti s ním jsme ho ani jen tak z hlavy dostat nemohli. Měl na sobě tmavý oblek a přes něj kabát. Byl dokonale upravený jako vždy.

Elijah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama