Always and Forever- 3.kapitola

31. března 2016 v 16:11 | Any
Ahojte! :) Tak přidávám 3.kapitolu této povídky :) Budu ráda za každý komentík :)
3.kapitola- Neshody

Vystoupila jsem z auta na adrese, kterou jsem měla napsanou. Stála jsem před velkým viktoriánským domem. Přesně takový mi k Elijahovi seděl. Pomalu jsem vyšla po schodech vedoucích k velkým vchodovým dveřím.
Váhavě jsem zaklepala.

Po chvíli vyšel Elijah, oblečený zase "překvapivě" v obleku, dokonale upravený jako vždycky.
"Eleno," promluvil po chvíli.

Najednou jsem šíleně znejistěla, netuším proč, tohle se mi většinou nestávalo. Asi jsem pozdě
dostala strach, že jsem sama s původním upírem.

"Já...já..." vykoktala jsem. Začala jsem příšerně červenat a nebyla schopná dát větu souvisle dohromady.
Elijah vypadal, že se nad mým chováním dobře baví. Bože Eleno, co to s tebou dneska proboha je?

"Dostala si můj vzkaz," dořekl za mě. Přikývla jsem. Pokynul mi ať jdu dál. Nejistě jsem vstoupila do honosné vstupní haly. Už při prvním pohledu mi bylo jasné, že tady kdybych bydlela, tak zcela určitě zabloudím.


Pomalu jsem ho následovala dozadu do obývacího pokoje. Požádal mě, ať se posadím. Poslechla jsem a octla jsem se v červeném neuvěřitelně pohodlném křesle, které se zdálo být dražší než celý můj obývák.
Po chvíli zaujal místo naproti mně.

Nastalo trapné ticho. Mlčky si mě prohlížel, zamyšleně si položil na bradu prst. Znejistila jsem ještě víc, nechápala jsem, co má v plánu.
"A proč sis sebou nevzala své přátele?"

Znervozňovalo mě, jakým způsobem se na mě díval. "Neměli čas," vypadlo ze mě. Všimla jsem si, jak se samolibě ušklíbl.
"A vědí o tvé návštěvě?" Zvědavě povytáhl obočí.

Na chvíli jsem se zamyslela, jak zareagovat. "Ne, nic neví." Uznale pokývnul hlavou, "hmm, to je troufalé," řekl nakonec.

"Nechtěla jsem je zatěžovat, byli poněkud zaměstnáni," vysvětlovala jsem. Sice přikývl, ale podle jeho pohledu jsem okamžitě poznala, že mé lži v žádném případě nenaletěl.

"Podařilo se mi zjistit jméno a adresu té čarodějky," pokračoval. Přikývla jsem. Takže teď se zase dostanem blíž.
"Jmenuje se Abby Bennetová." Okamžitě ve mně hrklo. Ach bože můj! Přikývl, "ano, je to matka tvé kamarádky čarodějky."
To není možný, že je to ta samá, pomyslela jsem si. "Jak si jí mohl takhle rychle najít?"

Zakroutil hlavou, "Eleno, já jsem na tomhle světě už neskutečně dlouhou dobu. Pro mě už nic není nemožné."

Přikývla jsem. "Co nevidět ji poctíme návštěvou." Cítila jsem, jak mnou projela vlna vzrušení. "Ovšem nejdřív budeme potřebovat vzbudit mé sourozence." Oči se mi rozšířily strachy. "Panebože proč?"
"Sice to nerad přiznávám, ale právě je budu k celému plánu také potřebovat." Nechápavě jsem se na něj podívala. K čemu je proboha může potřebovat? Vždyť nás tady akorát všechny pozabijou.
"Niklaus každého z nich držel v rakvi dost dlouhou dobu, aby jejich nenávist byla dostatečně velká. Myslím, že nám s celým plánem mohou pomoct."

"Ale jak můžeš vědět, kde jsou?" Vyrovnaně se na mě podíval, "tohle je jediná část slibu, který Niklaus opravdu dodržel.Všechny je má schované v rakvích. A mně se podařilo zjistit kde." Znovu jsem přikývla.

O celém planu jsme se ještě chvíli bavili a když jsem se vracela domů, byla už tma. Pomalu jsem otevřela dveře a za nimi mě čekal obrovský šok.
Damon s Alaricem tam stáli a naštvaně mě sledovali. Udiveně jsem se na ně podívala.
"Kde jsi sakra byla?" Zeptal se Ric.
Chtěla jsem začít s vysvětlováním, ale Damon mi skočil do řeči. "A nepokoušej se tvrdit, že s Caroline, protože té už jsem volal a prý si tam vůbec nebyla."

Zakroutila jsem hlavou. "Když si teda už volal Caroline, tak proč si napřed nemohl zavolat mně?" Udiveně jsem ho projížděla pohledem.

Ještě víc se zamračil. "Myslíš, že sem tak blběj, že mě to nenapadlo?" Zakroutil hlavou. "Pokoušeli jsme se ti několikrát dovolat, ale měla jsi vyplej mobil."
Zčervenala jsem. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho dneska odpoledne v Grillu vypínala, aby nás nikdo nerušil.

"A kde si teda byla?" Ptal se znovu Damon. Povzdechla jsem si. "S Elijahem." Viděla jsem, jak se Ricovi na tváři objevil překvapený výraz. Damon opět zčervenal vzteky. "Cože?" Vykřikl.

Zakroutila jsem hlavou. "Byla jsem s Elijahem. Potřeboval nám říct o dalších plánech," vysvětlovala jsem.
"Ale proč si nám nic neřekla? Měli jsme jít s tebou," pokračoval Ric.

Přikývla jsem. "Nechtěla jsem vám-" Damon mě bez milosti přerušil. "Copak ty to nevidíš?" Otočil se k Ricovi.
"Tady slečna si chtěla užít chvilku o samotě s naším sexy původním upírem. Nemám snad pravdu, Eleno?" Tázavě se na mě podíval.

Zakroutila jsem hlavou. Tentokrát jsem se už neudržela a vrazila mu facku. Cítila jsem, jak sebou škubnul.
"Jak můžeš?" Zeptala jsem se ho. Nic neříkal. "Jak si o mně vůbec můžeš něco takového myslet?"

Damon se zhluboka nadechl, "už nevím, co si o tobě mám myslet, Eleno." Otočil se ke dveřím a než jsem cokoliv mohla říct, byl pryč. Prosebně jsem se podívala na Rica.

"On má pravdu, Eleno. Je mi to líto," promluvil pomalu, "ty si myslíš, že když si na několik hodin zmizíš, budeš mít vyplej telefon a pak si večer v klidu přikráčíš a řekneš nám, že si byla s Elijahem, tak budeme v pohodě?"

"Alaricu já..." Utnul mě. "To je v pořádku. Myslím, že tě plně chápu." Chtěla jsem mu znovu zopakovat, že to tak není, ale nepustil mě ke slovu.
"Dobrou noc," řekl po chvíli a odešel.
"Dobrou," zašeptala jsem

Sedla jsem si na postel. Damon s Alaricem mě nenávidí. Ale co jsem měla dělat jiného? Vždyť se nic nestalo. Jak by se zachovali oni na mém místě? Dobře, možná jsem oproti nim slabá, ale proti Elijahovi jsme takoví všichni.

Damon se několik dnů neukázal, Ric mi nic neříkal. Takhle jsme nějakou dobu přežívali. Alaric se se mnou naštěstí po chvíli začal bavit. Zato Damon se držel té své role ublíženého chlapečka. Každopádně mám šanci to napravit dneska, protože s ním jedeme do skladů probudit ostatní původní.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" Promluvil Damon, když jsme sledovali Elijahovo auto na cestě ke skladu. Samozřejmě měl luxusní černý Mercedes. Ten chlap nemůže mít nic špatného.
Zakroutila jsem hlavou. "Damone, nemysli si, že jsem z toho nadšená. Zrovna dvakrát mě netěší, že tu bude běhat několik dalších původních, ale řekli jsme, že budeme Elijahovi důvěřovat."
Zakroutil hlavou. "A já mu věřím!"

Dál jsme pokračovali mlčky. Když jsme viděli Elijahe zastavit, zaparkovali jsme kousek od něj. Vedle jeho auta vypadalo to Damonovo jak z jiného století.
Vylezli jsme a šli za ním do obrovské budovy. Vešli jsme do vstupní haly, ihned k nám přišel hlídač.

"Přejete si?" Promluvil drsným hlasem. Elijah si ho přeměřil pohledem a vydal se k němu. "Potřebujeme se tady na něco podívat a ty nás okamžitě pustíš."
Hlídáč chvíli zmateně koukal, ale pak z něj vypadlo "ne."

S Damonem jsme se na sebe podívali, železník. Než jsem se pořádně vzpamatovala, Elijah ho sevřel okolo krku a zlomil mu vaz.
Vyděšeně jsem se pohnula. Naštěstí Damon se postavil, abych se o něj mohla opřít. Elijah ho tam nechal ležet.

"Tak pojďte," promluvil k nám a nám nezbývalo nic jiného než ho následovat. Netoužili jsme skončit jako ten ubohý hlídač.
Procházeli jsme okolo spousty skladů. Po chvíli se Elijah u jednoho z nich zastavil. Vytáhl kartu a sklad se otevřel. Nechápavě jsem to sledovala.

"Měl ji u sebe ten hlídač," vysvětlil. Přikývla jsem a ´šla za ním. Uvnitř bylo několik černých rakví.
Elijah otevřel první a vytáhl muži uvnitř dýku. To samé udělal i u té druhé. U poslední se zastavil a překvapeně jí sledoval.

"Co se děje?" Zeptala jsem se.

"Rebekah," zašeptal a úplně ignoroval mou otázku. Vrátil se zpět k nám. "Rebekah tady není. Pravděpodobně je teď s Niklausem."

S Damonem jsme se na sebe podívali. "Takže to znamená, že už tady byli?" Přikývl.

"Rebekah měla s Niklausem vžycky hluboké pouto. S ní manipuloval nejvíc." Prohlížela jsem si ty rakve.
Leželi tam dva muži. Podle jejich oblečení jsem usoudila, že tam takhle musejí být dlouho. Uvědomila jsem si, že jeden z nich musí být Kol a ten druhý Finn.

Elijah se na mě otočil, "myslím, že bys tu teď neměla být, Eleno. Mí bratři budou hladoví."

Zakroutila jsem hlavou, "zvládnu to." Pouze přikývl. Všimla jsem si, že mě Damon zamračeně sleduje, ale už jsem se rozhodla.

Čekali jsme asi hodinu, když první z nich zmateně lezl ven. Nechápavě se rozhlížel okolo. "Vítej zpět, Finne," usmál se Elijah.

Všimla jsem si, že už i ten druhý se zvedá. Rozhlížel se stejně zmateně jako ten předchozí. "Kole," poznamenal Elijah.
Kol i Finn se nebezpečně blížili k nám. Posunula jsem se blíž k Damonovi.

"Tatio?" Promluvil Kol, když stál skoro přede mnou. Zakroutila jsem hlavou. "Jak je možné, že vypadáš stejně jako ona?"
Měla jsem pocit, že má v plánu se ze mě napít.

"K tý se ani nepřibližuj, Kole," upozornil ho Elijah. Že by se mě teď zastával? Mým tělem projelo vzrušení. "Je to dvojnice, její krev je příliš cenná. Té nesmíš ublížit." A zase pokleslo, bral mě jen jako zbraň proti Klausovi.

"Vzadu je hlídač, můžeš si dát toho," dodal.

Kol si mě znovu se zájmem prohlížel, "ale já mám radši čerstvou krev," mrkl na mě. Finn mezitím odešel.
Zhluboka jsem se nadechla, Damon se za mě ještě víc postavil. Poznala jsem, že bojoval s touhou na něj zaůtočit.
Kol nakonec po chvíli následoval Finna. Oddechli jsme si.

"Kol je poněkud problematický," poznamenal Elijah. Přikývla jsem, ačkoliv mi to na Kola přišlo jako slabé slovo.
Poté zmizel za svými bratry a my jsme s Damonem zůstali osamotě.

"Tak si takhle spokojená? S Elijahem a dalšími původními?" Poznamenal Damon po chvíli. "Nevím jak ty, ale já se cítim mnohem bezpečněji," dodal sarkasticky.

Prosebně jsem se na něj podívala. "Damone, vím, že je to těžký, ale nic jiného nám nezbývá. Zamysli se také někdy nad tím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama