Fourier's Flaw- 7.kapitola 1/2

8. března 2016 v 13:53 | Any
Neděle, 22.10.1944

Od chlapcovy smrti už uběhl týden a půl, ale chodby byla stále zaplněny Bystrozory a zaměstnanci ministerstva. Deset studentů z Nebelvíru ještě nemělo svůj soudní proces, protože pro Starostolec bylo poněkud obtížné ho naplánovat.
Raddle byl udivený jejich pitomostí. "Pořád jim ještě nstanovili žádné datum, Grindelwaldová. Je to vůbec možné? Až konečně ten zatracený Starostolec něco udělá, nebelvírští už budou dávno pryč." Rozčiloval se během snídaně.

Hermiona už nadále nemohla sedět vedle Harryho, Rona a Ginny. Od doby co se stala ta událost, byli každým sledování mnohem víc.
Harry myslel, že bude nejlepší, když se budou scházel v úterý v noci. Sice se tahle stará tradice zase obnovila, ale nikdy neměli schůzku ten samý den, dva týdny v kuse.
Každý měl obavy, že je sledují, nekonali se žádné akce a nikdo nevykročil ven dobrovolně.

Také Famfrpál byl na určitou dobu pozastaven, učitelé se k tomu ještě nijak nevyjádřili. "Možná čekají na skutečný důkaz," přemýšlela Hermiona.

"Jako kdyby jeho tělo nebylo dostatečným důkazem," mračil se Raddle, vidličkou vztekle píchl do vajíček.
Nemohla se udržet a musela se usmát, nikdy ho neviděla naštvaného takovým způsobem.


"Fajn, tak proč jim teda ty sám nedáš důkaz," zašeptala. Raddle se na ni letmo podíval, jako by ji chtěl varovat, co si může dovolit říct.
"Přestaň mluvit o tom jak naštvaný si. Protože kdyby si opravdu byl tak rozzlobenej jak děláš, tak by ses pokoušel to nějak napravit, tak se konečně vzpamatuj a dělej něco!"

"Víš až moc dobře, Grindelwaldová, že s tím nic udělat nemůžu, nebo jak říkáš ty," pronesl naštvaně, "my s tím nic udělat nemůžeme."

"Jestli o tom nevíš, tak oni už tě stejně dávno podezřívají," poznamenala. Zvědavě se na ni podíval. "Ty sis toho nevšiml? Na každé tvojí hodině byl nějaký bystrozor."

"Chodí na všechny hodiny, Grindelwaldová," odsekl povýšenecky.

Jo, opravdu?" Poznamennala vychytrale. "Havraspár měl jen na jedné hodině pouze jediného Bystrozora. A hádej, kdo s námi měl tu hodinu?" Raddle neodpovídal, samozřejmě pochopil, že se jedná o řečnickou otázku.
"Kdybych byla tebou, byla bych mnohem opatrnější."

"Proč myslíš, že jsme ještě nezačali s tréninkem," zasyčel, "nejsem idiot. Bystrozoři sledujou každého zmijozelského studenta a jsem přesvědčenej, že Brumbál extra upozornil ministra."

"Navíc jsi si tak jistej, že jsi po nás nezanechal žádnou stopu, když jsme šli do Chroptící chýše..."

"Ne, Grindelwaldová, nezanechal," odvětil přesvědčivě.

"Jak si tím můžeš být tak jistej," zašeptala ustaraně.

"Protože jsem to udělal tisíckrát předtím, Grindelwaldová," vyštěkl. Několik studentů vedle se na ně zvědavě podívalo, ale Hermioniny oči byly upřeny pouze na Raddleovo. Oba věděli, že nechal tu poslední větu kvůli vzteku vyklouznout, ale to čím si nebyla nejistá bylo, jestli měl v plánu to vysvětliovat i sobě. Na odpověď nemusela dlouho čekat.

Bez jakéhokoliv slova se Raddle zvedl z lavice a téměř vyběhl pryč z Velké síně. Několik dalších očí od zmijozelského stolu považovalo scénu před nimi za odhalenou.
Hermiona prolétla očima stůl a poznala, že ty pohledy většinou patřily Smrtijedům, kteří asi nikdy neviděli jednat Temného pána takovým stylem, jako kdyby měl z něčeho strach.

Radči se nedívala jinam než na zmijozelský stůl, nechtěla vědět, jestli zaměstnanci z ministerstva zachytili jejich rozhovor.
Nakonec se sama pomalu zvedla od stolu, všechny zmijozelské oči, které se pomalu vrátily zpět k talířům, se opět zaměřily na ni.
Snažila se si toho nevšímat, když okolo procházela ke dveřím.

Doufala, že se žádný ze Smrtijedů nepostaví a nepůjde za ní, to by určitě dalo výstrahu Bystrozorům. Přišlo jí to jako věčnost, než se konečně dostala k dřevěným dveřím. Jakmile byla všem z dohledu, rozeběhla se.
Neměla tušení, kde by ho měla najít, ale byla rozhodnutá si s ním promluvit.

Nejprve se podívala do jejich společenské místnosti, ale nebyl tam. Vyběhla do jeho ložnice, také nic.
A teď to uviděla, jeho černá kniha. Chtěla ji tak moc otevřít a zjistit proč ji tak úzkostlivě opatroval, ale byla si jistá, že tam jsou kouzla a kletby, co to chrání.

Nakonec šla směrem ke knize, ačkoliv si nepamatovala, že by to chtěla opravdu udělat. Natáhla ruku, aby ji mohla otevřít, ale pak se zastavila.
Věděla až moc dobře, že by nenechal tak drahocennou knihou nechráněnou, musí tu být kouzla, která ji chrání. Dál se přibližovala a rozmýšlela se.

Hlásek v hlavě jí říkal, ať udělá krok zpět, otočí se a okamžitě odejde z jeho pokoje, než bude příliš pozdě. Ale další jí zase našeptával, že jí Raddle nechal nechráněnou.
Vždyť jí řekl asi před týdnem, že nemá žádný důvod o ní pochybovat, že jí zcela důvěřuje. A jediný lidé, co mohli vstoupit do jejich ložnic byli oni dva. Nebyla ta kniha součást té důvěry, která mezi nimi byla?
Důvěřoval jí, což znamená, že jí důvěřuje i s jeho věcmi, takže i s tou drahocennou knihou to tak musí být.

Natáhla ruku na knihu a čekala. Nic se nestalo. Párkrát přejela prsty po kožené vazbě a divila se, jestli by vážně tu knihu nechal nechráněnou.
Byla odhodlána jí otevřít, když jí to došlo. Kdyby tohle teď udělala, zlomila by tu důvěru mezi nimi.
Mohla by tím zničit celý plán, mohlo by to zničit všechno, kvůli čemu sem přišla. Potřebovala, aby jí Raddle důvěřoval, potřebovala, aby jí to řekl sám. Rychle vztáhla ruku pryč a šla zpět ke dveřím, doufajíc, že se jí ho podaří najít.

Zdálo se, že snídaně je u konce, všichni studenti vesele kráčeli zpět na své koleje. Pár z nich se na ní podívalo, když šli kolem, ale nezajímalo ji to, šla opačným směrem davu a konečně se dostala ke vchodovým dveřím.

Rychle je otevřela a seběhla dolů po schodech, okamžitě se k ní dostala vůně čerstvého vzduchu. Zakázala si ho teď vychutnat a běžela dál přimo do lesa, byla to jediné místo, kde by si Raddlea dokázala představit.

Cítila jak jí z běhu začínalo píchat v boku, ale ignorovala to. Doběhla na okraj lesa a zastavila se, jednu ruku si položila na bok.
Zvedla pohled a jenom stěží rozeznala mužskou siluetu. Povzdechla si a narovnala se.

Rozhlédla se okolo, aby se ujistila, jestli jí někdo nesledoval, rychle vytáhla hůlku a zamumlala kouzlo. Řeklo jí, že vzduch okolo byl čistý. Nabrala dech a vydala se směrem k němu.

Stál uprostřed jalové části lesa, poznala v tom místo, kde se jednou sešlli Smrtijedi. Díval se úplně jinam a vypadalo to, že si vůbec nevšiml jejího příchodu.

"Raddlee," promluvila ustaraně.

"Jak si mě našla?" Zeptal se těžkým hlasem.

"Tohle vypadalo jako místo, kde bych si tě dokázala představit," odpověděla pohotově. Pomalu procházela malým křovím směrem k němu.
"Raddle, co si myslel u té snídaně, když..."

"Sledovali tě?" Vyptával se důrazně.

"Ne," odpověděla vážně, "už jsem se ujistila, nikdo mě nesledoval." Všimla si, že přikývl, ale neotočil svůj obličej k jejímu.

"Grindelwaldová," řekl znechuceně, "našel jsem hodně chyb na ostatních a nebral v úvahu mé vlastní."
Nebyla si jistá, kam tímhle naráží, ale rozhodla se ho nepřerušovat, chtěla, aby jí řekl všechno, co měl v plánu..
"Nemohu kontrolovat svůj vztek."

Řekl to automaticky, ale byla si jistá, že si to nacvičoval předtím než přišla. "Každý dělá chyby, Raddlee, nikdo není dokonalý."

"Až na tebe," zareagoval. A snad poprvé měla pocit, že v jeho hlase zaslechla obdiv. Otočil se k ní, jeho obličej byl bez výrazu, jako vždycky. Ale všimla si ohně, který hořel v jeho očích. Nikdy předtím ho neviděla.

"Já mám daleko k dokonalosti, Raddle," řekla upřímně.

"Od doby co tě znám, Grindelwaldová, si ani jednou neudělala žádnou chybu," poznamenal.

"Udělala jsem chybu, když jsem svého otce nechala odejít pryč s vraždou na krku, Raddle," začala zhnuseně, "všichni se někdy pleteme a všichni máme chyby." Zakroutil hlavou.
Dostala nápad a rozhodla se v tu chvíli mít pochopení pro toho Voldemorta v Raddleovi.
"Nenarodili jsme se s chybami, Raddle."

"Co tím myslíš?" Šel ke kameni, u kterého se schovávala při prvním smrtijedském setkání v tomto roce. Sklouzl na zem a opřel se o něj.
Šla pomalu k němu, když promluvila, "myslím, že něco v našem životě se stane a způsobí to, že tyto chyby v nás převládají. Něco je spustí."
Raddle neodpovídal. Rozhodla se pokračovat a posadila se vedle něj.
"Má chyba se spustila, když mi otec dal ten náhrdelník. Byla jsem oslepená a neviděla poté jeho zločiny."

"Ale teď nejsi," poznamenal upřímně, "proč?"

"Chyby tě mohou ovládat tak dlouho, jak jim to dovolíš," pokrčila rameny, "převezmi kontrolu nad svými chybami a zachráníš se."

"Jak ses ty zachránila?"

"Přidala jsem se k tobě," usmála se. Raddle přikývl. "Nemůžeš kontorolovat své chyby, dokud nejsi připraven nechat je jít, Raddle."

"To nemůžu udělat, Grindelwaldová," promluvil ztěžka. Podíval se na ní a potom položil hlavu do dlaní.

"V tom případě tím dovolíš chybám, aby ovládaly tebe," připustila smutně.

"Neovládají mě," řekl naštvaně. Hermiona protočila oči v sloup. "Nemůžeš pochopit jaké to je, když tě někdo pokládá za podřazenou, když se ti někdo vysmívá a šikanuje."

"Raddle...."

"Musím být dominantní. Musím být naštvaný, protože pokud nejsem, tak mě lidé nechtějí poslouchat. Nechtějí se přede mnou krčit, vyvyšují se nade mě a vysmívají se mi," řekl vztekle, "musím být lepší než ostatní nebo odejdu s bez všeho."

"Raddle..."

"Ale já se musím držet zpátky. Mohu toho dokázat tolik, ale nemůžu to projevit, protože si myslí, že jsem nějaký druh blázna. Nechtějí mě akceptovat. Musím zkusit selhat, musím snížit své magické schopnosti kvůli těm obyčejným čarodějům. Rozčiluje mě to, ale musím to tak dělat." Vzteky vytrhl kus trávy, "zabíjí mě to, Grindelwaldová. Je to skutečný."

"A proto se nebráníš," uvědomila si. Raddle se na ni se svraštěným čelem podíval. "Proto ses nebránil, když tě tenkrát ti nebelvírští svázali." Přikývl a dál na ní zíral.
"Držel ses zpátky i tehdy v té Chroptící chýši, ačkoli..." Zase od ní odvrátil pohled.

"Nemyslel jsem si, že by sis mohla uvědomit co se stalo," řekl upřímně, "podcenil jsem tě."

"Předtím jsem viděla spoustu černé magie, Raddle," pousmála se, "i když to byla jen náhoda, že jsem věděla co se děje... Jsem ráda, žes mi dovolil vidět čeho si opravdu schopný."

"To nebylo poprvé, kdy si viděla čeho jsem schopný," odpověděl tiše. Hermionino srdce začalo tlouct jako o závod, nevěděla kam tím míří.
"Zámek na bradavické bráně, Grindelwaldová. Odstranil jsem kouzlo, které chrání Bradavice, aniž by si toho Dippet všiml. Použil jsem magii."

"Tu, kterou jsem mohla zachytit," konstatovala. Znovu na ni pohlédl. "Na tobě je něco, co mě plete, Grindelwaldová." Nic neříkala.
"Ukázal jsem ti své skutečné schopnosti, doufal jsem, že bys mnou mohla být znechucená a přestat být tou Temnou čarodějkou."

Hermiona se zamračila, "proč bych to měla dělat?"

"Dost čaroděju se odvrací od černé magie, myslel jsem, když tvůj otec je to co je, že by ses mohla rozhodnout opustit mě a vrátit se zpět k němu," vysvětloval, "myslel jsem, že bys mu chtěla říct o všem."

"Myslela jsem, že mi důvěřuješ," promluvila váhavě. Přikývl, "taky že jo." Její srdce pokleslo, nenaznačoval jí nějakým způsobem že ví, že je z budoucnosti? Otevřela pusu, aby něco řekla, ale viděla, že ještě neměl v plánu se odmlčet.
"Důvěřuju ti tak, jak je člověk jako já schopen, Grindelwaldová. Obzvlášť po všem co si mi řekla v noci o svém otci, já..."
Zakroutil hlavou, jako kdyby nemohl říct co k ní cítil, věděla, ž i tehle věty byly pro něj něco neuvěřitelného. Voldemort neukazoval žádné emoce s vyjímkou hněvu.

"Tome," vypadlo z ní bez přemýšlení. Dala ruku na jeho rameno, aby ho mohla podpořit. On jí odstrčil a rychle se postavil.
Nechala svou ruku dopadnout vedle sebe, ale ještě předtím si všimla popáleniny, kterou na ní měla. S očekáváním pohlédla na Raddlea.

"Ty vidíš v lidech to nejlepší, Grindelwaldová. I tam, kde nic takovýho není," řekl, zatímco se dal do chůze.

"To neříkej," prohodila vztekle. Raddle vypadal zaskočeně, když se postavila a šla před něj. "Nejsi zlý. Nikdo není úplně zlý."

"Sama si to řekla, chyby dělají člověka," odplivl si vztekle, "udělal jsem mnohem víc chyb, než by měl každý člověk na tomto světě. A to mě dělá tím kým jsem."

"Co očekáváš? Lítost nebo něco takového?" Zakřičela. Věděla, že zašla příliš daleko. Raddleovo oči vzplály zlostí.
Dále na ni zíral, ale nevypadal, že by byl schopný cokoliv říct.
"Jaké je tohle pro toho zlého Raddlea?" Odočila se k odchodu, ale byla zastavena jeho rukou na její paži.

Jeho obličej byl jen pár palců od jejího a kdyby to byl jakýkoliv jiný člověk, očekávala by, že ji políbí. Zvedl svou volnou ruku vedle obličeje a výhružně na ni ukázal.
"Pokud o tomhle rozhovoru řekneš jakékoliv živé duši, olituješ to. Nechtěj mě pokoušet, Grindelwaldová. Je to jasné?"

Cítila, jak oběh opuští její ruku, "samozřejmě," zasyčela vztekle. Pustil jí a dál stál uprostřed lesa, kdyžychle běžela do hradu, ruku si při tom pevně svírala.

Viděl ji běžet pryč z lesa a nemohl si pomoct, ale musel se usmát. Rychle se zvedl ze země. Ignoroval všechny ty klacky a listí na svém plášti a obrátil se směrem k lesu, jen stěží poznal tu siluetu, Usoudil, že by to mohl být Tom Raddle.

Rozhlédl se a prošel přes stíny stromů, nebylo by zrovna bezpečné být viděn během dne. Došel ke svému cíly a oznámil svou přítomnost, když popadl svou hůlku zevnitřku pláště.
"Ale, ale, ale... To vypadá, že je tady jedna nedokončená věc, kterou je potřeba vyřešit, no není to tak, můj pane?"

"Nemůžu uvěřit, že tě popálil," promluvila Ginny naštvaně.

"Nemyslím, že to tak myslel," zareagovala klidně. Bylo úterý v noci a když se nesešli to minulé, sešli se dnes.
Hermiona si brala nový obvaz, s Harryho pomocí, na levou ruku, kterou jí Raddle v neděli ráno spálil.

"Jo, jasně. Asi tak, jako že nezamýšlel zabít svého otce a další ty lidi," poznamenal Harry znechuceně.
Podívala se na něj, "to je něco úplně jinýho a ty to moc dobře víš." Neodpovídal, ale dále jí pomáhal s obvazováním.

"A vy dva už se teda nebavíte?" Usmál se Ron, obrátila svou pozornost na něj. "Tak jo nebo ne?"

"Já nevím," bylo vše co řekla, když si na obvazu udělala pevný uzel. Harry se vrátil zpět na svou židli a oparně jí sledoval.

"Víš že za ním včera přišli Bystrozorové si s ním promluvit," promluvil klidně.

"Jak to víš?" Zeptala se překvapeně. Ginny se zasmála, "Hermiono, mluví o tom celá škola. Přišli a chtěli vidět Raddlea. Neviděla si ho náhodou dnes ráno?"

"Ne," odpověděla, "proč?"

"Taky nebyl celý den na hodinách, že jo?" Zeptal se pobaveně Ron. "Chlapi byli hozeni do Azkabanu! To je ale den!"

"Zmlkni Ronalde," vyštěkla, "jen proto, že se neukázal na hodinách neznamená, že ho dali do Azkabanu. Může být kdekoliv."

"To kdekoliv zahrnuje i Azkaban," řekl Ron naoko ublíženě. Ginny protočila oči v sloup, "jasně. Pokud ho uvidíš, pak budeme vědět, že je v bezpečí."

"Pro teď," hrozil naštvaně Harry. Hermiona si povzdechla, do teď nepřijal jejich plán, který vymysleli. Pořád se držel toho svého stupidního řešení ho zabít. Bylo to pochopitelné, díky Voldemortovi přišel o všechny, na kterých mu záleželo.

"Takže bystrozorové jsou pryč," poznamenala Ginny, "můžeme spolu znovu dál jíst." Ostatní souhlasně přikývli.

"Myslím, že už není nic o čem bychom si potřebovali promluvit," prohlásila po několika minutách ticha. Ron přikývl.
"Jo a setkání Smrtijedů je zítra v noci. Harry, nezapomeň na to." Jednoduše přikývl.

"Co když se Voldemort do té doby neukáže?" Zajímala se Ginny, její oči se rozšířily strachem.

"Řekl bych, že v tom případě povede schůzku Temná čarodějka, ne?" Tázavě se na ní zahleděl. Hermiona přikývla, "doufejme, že to se nestane."

Přikývli a dívali se na plánek, dokud tam nebylo příliš čisto a každý z nich se tak mohl vydat svou vlastní cestou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama