Fourier's Flaw- 7.kapitola 2/2

8. března 2016 v 13:56 | Any
Ahojte! :)
Tak konečně jsem našla čas sem dát další kapitolku :)
Přeju krásné čtení :)
Za každý komentář budu ráda, abych věděla, že mám překládat dál :D :)
Hermiona vešla do společenské místnosti, která byla stejně prázdná jako celý den. Odhodila hábit na věšák a šla směrem k Raddleovo ložnici.
"Raddle, jsi tady?" Dvakrát zaklepala na dveře a ty se s vrzáním pootevřely. Rychle se rozhlédla okolo a potom je pomalu otevřela. Nepamatovala si, že by v neděli ráno takhle vrzaly, ale tehdy byla trochu roztržitá.

"Raddlee?" Zeptala se znovu, tentokrát trochu víc potichu. Pokoj se zdál být čistý, jako vždycky byl a černá kniha byla zase nechráněná, položená na stole.
"Jako kdyby chtěl, abych si to přečetla," zamumlala naštvaně.
Otočila se od ní a rychle odešla pryč z jeho pokoje, zavřela za sebou dveře a vrátila se zpět do svého pokoje, kde oblečená skočila do postele a okamžitě usnula.

Probudila se s trhnutím, budík jí zvonil asi puž půl hodiny. Rychle ho vypla a šla si dát sprchu, ignorovala bolest na její spálené dlani.
Znovu si jí nezabalila, jak jí Harry říkal. Rychle se oblékla a běžela do společenské místnosti. Vlasy si upevnila do culíku.

"Raddlee?" Vykřikla s nadějí v hlase. Žádná odpověď. Vyběhla k jeho pokoji a zaklepala, bez odezvy. Otevřela dveře a nakoukla dovnitř. "Raddlee?"
Pokoj byl prázdný. Naštvaně zavřela dveře a šla zpátky k sobě. Běžela znovu do koupelny a rozpustila si culík. Musí dnes vypadat mnohem profesionálněji, pokud v noci povede smrtijedskou schůzku.


Povzdechla si a začala si rozčesávat vlasy. Trvalo půl hodiny, než se jí podařilo zbavit uzlů. Její vlasy byly vysušené a roztřepené.
"Jsi neschopná," zašeptala sama sobě do zrcadla. Zhasla světlo v koupelně a popadla batoh. Rychle šla do Velké síně, měla už jen deset minut na jídlo.

Zachytila letmé pohledy Rona s Ginny a z nějakých nepochopitelných důvodů nejedli u stolu s Harrym.
Ten seděl sám u zmijozelského. Jemně se na něj usmála. Přemýšlela, co by se stalo, kdyby si k němu přisedla, došla k závěru, že jediný způsob jak to zjistit, je to udělat.

Položila svůj batoh vedle Harryho, který koukal jak v nějakém hororu a posadila se vedle něj.
"Dobré ráno," začala zdvořile, když si brala pomerančový džus.

"Co to děláš?" Zamumlal překvapeně.

"Snídám," usmála se, "jako co to vypadá, že dělám?" Rozhlédla se po stolu a všimla si, že Smrtijedi se baví ve své malé skupince.

Není to bezpečný," protestoval naštvaně. Pokrčila nad tím rameny a vzala si ze stolku toast. "Fouriere, podáš mi prosím vajíčka?" Harry se tvářil zmateně, ale podal jí je.

Hermiono..." Začal, když položil vajíčka.

"Grindelwaldová," opravila ho s úsměvěm na tváři. Otočila se zpět ke své snídani a nabrala si lžíci vajíček.

"Grindelwaldová," pokračoval Harry, snad ještě zmateněji než předtím, "proč sedíš se mnou?"

"Tak jednoduše, není zcela bezpečné to říkat na území učitelů," vyklopila narovinu. Tázavě povytáhl obočí, ale nic neříkal.
"Jednoduše řečeno, Fourieri, byl si povýšen." Od teď všichni Smrtijedi začali poslouchat jejich rozhovor velmi pozorně.

"Co jsi..."

"Mysli předtím než něco řekneš, Fourieri," upozornila ho naštvaně. Dojedla vajíčka a vidličku položila na talíř. "Copak sis nevšiml, že někdo u tohoto stolu chybí?" Podívala se na ostatní Smrtijedy, všichni je pozorně sledovali. Harry přikývl.
"Druhý nejvyšší velitel je teď první. Byl si povýšen, rozumíš tomu teď?"

"Já jsem druhý v pořadí?" Žasnul Harry.

"Samozřejmě že ne," vysvětlovala a mávla rukou, "Raddle má Malfoye, tak proč bych někoho nemohla mít já? Navíc oba dva se máte ještě pořádně co učit, jak vést skupinu, nemám pravdu?"
Nemusela zvednout pohled, aby viděla smích Smrtijedů okolo Malfoye. Všimla si, že Harry zčervenal, ale nevěděla jestli ze vzteku nebo trapasu. Omluví se mu později.
"Připravte ostatní na dnešní noc." S timto si vzala batoh a odešla pryč od Harryho.

Nijak se nezdržovala u Smrtijedů, ale zamumlala pánové tak na hlas, aby to všichni mohli slyšet. Energicky opustila Velkou síň a šla na její dnešní první hodinu.

Ranní hodiny se příšerně táhly, bylo to horší než tenkrát, když čekala na zprávu od ministerstva zabývající se nasílím na domácích skřítcích. Samozřejmě zamítli návrh pro jejich větší volnost. Byla to krátké odpověď, ale čekání na ní bylo nesnesitelné. Tehdy se mohla na hodinách jen stěží soustředit a úplně stejné to bylo dnes.

Byla vděčná, když konečně nastal čas oběda. Pro změnu se posadila k havraspárskému stolu. Hannah byla ráda, že ji vidí, ale zdaleka ne tak jako Peter.
"Hermiono! Jaké milé překvapení!"

"Ahoj Petere," usmála jsem se, "jak ses měl?"

"Dobře," odpověděl a začal se červenat, "tady, posaď se."
Hermiona mávla rukou, "nedělej si starosti. Hannah mi dneska drží místo vedle ní." Peter přikývl a dál se věnoval svému talíři.
Posadila se k Hannah, která se okamžitě usmála, "byl hrozně nesnesitelný od doby co si ho opustila."

"Nikoho jsem neopustila," trvala na svém, "prostě jsem teď měla fakt málo času. Být prefektkou je náročná pozice."

"To věřím," souhlasila, "ale upřímně Peter o tobě nepřestal mluvit. Mám dojem, že zemře, pokud s ním nepůjdeš tančit!"

"On pořád mluví o tom tanci?" Zeptala se vyděšeně.

"Hermiono, to je ta jediná věc, o které teď mluví," zasmála se. Přikývla a letmo se rozhlédla po Velké síni. Všimla si, že bystrozorové už neseděli u učitelských stolů jako celý týden,
nicméně věděla, že oni přestě nemůžou být za Raddleovo nepřítomností, Ginny to tak říkala v noci.

Podívala se ke zmijozelskému stolu a viděla Smrtijedy, jak se rozhlížejí po Velké síni. Cítila, jak se jí začínají potit ruce, když si uvědomila koho hledají.
"Hermiono, jsi v pořádku?" Zajímala se kamarádka, která jí samožřejmě něco říkala, zatímco ona byla úplně mimo.

"Jo, promiň. Byla jsem v poslední době zaneprázdněná," usmála se. Hannah se rozesmála, "copak?"

"Nic," pousmála se. Protočila oči v sloup a dál se rozhlížela okolo, napřed se zaměřila na zmijozelský stůl, potom na mrzimorský a nakonec se otočila na nebelvírský za ní. Harry, Ron i Ginny, všichni chyběli.
"Musím jít, Hannah," vyklopila rychle. Sebrala svůj batoh a pospíchala pryč z Velké síně, plně vědoma, že Smrtijedi sledují její odchod.

Jakmile se dostala na chodbu, rozběhla se do schodů. Nebyla si jistá, jestli její tušení bylo správné, ale měla tušení, že ti tři jsou teď v místnosti nejvyšší potřeby.
Ani ne za deset minut dorazila před místnost. Třikrát se přes ní pokoušela projít, jako to dělala vždycky, ale nakonec došla k závěru, že se jí prostě neotevře.
Zamračila se, možná tam nakonec opravdu nebyli.

Zkusila jí pak ještě třikrát otevřít, ale pokaždý se stalo to samé. Poté, co tady strávila hodinu koukáním do dveří jako idiot, se otočila zpět ke schodům. Pořád neměla žádné tušení, kde by mohl Raddle být a teď stejně tak zmizeli i Harry, Ron a Ginny.

Pomalu scházela dolů, bylo jí úplně jedno, že zmešká hodinu. V klidu šla k ředitelově pracovně, předtím než si uvědomila, že Brumbál ještě nebyl ředitel. Zakroutila hlavou, rychle se otočila a vyběhla nahoru k jeho kabinetu.

Dalo ucho na dveře a srdce jí pokleslo, když si uvědomila, že zrovna vyučoval nějakou hodinu. Naštvaně odstoupila ode dveří a opřela se o studené bradavické cihly. Skoro nadskočila, když zvonek oznámil konec hodiny.

Snažila se být v klidu, když kolem ní procházeli zmijozelští z prvního ročníku, někteří se na ní zvědavě dívali, zatímco ostatní se rozhodli být ještě nápadnější a povídali si o ní se svými přáteli. Počkala, dokud se všichni nedostali ke schodům a pak se postavila ke vchodu. Brumbál něco hledal přes hromadu papírů, tak se rozhodla zaklepat na otevřené dveře.

Zvedl hlavu od jeho zběsilého hledání a usmál se, "slečno Grindelwaldová, přemýšlel jsem, kdy se ozvete."
Přikývla, ačkoliv cítila, že tohle je totální ztráta času, Brumbál nevěděl o jejím minulém nebo dobře budoucím já.

"Já jsem..." Ukázala za sebe, "prostě jsem šla kolem a napadlo mě, jestli..." Brumbál radostně spojil ruce a zvědavě se na ní podíval.
"...byste nepotřeboval pomoct se známkováním. Vím a vy jistě také, že se všemi těmi Bystrozory tady a tím vším okolo, toho bylo trochu moc, všichni učitelé jsou trochu roztržití."

Brumbál se usmál, "ale prosím, jen nepředstírejte, že jste mi sem přišla pomoct s tak zbytečnými věcmi, jako jsou tyto." Se zábleskem v očích zvedl pár papírů. Naznačil jí, ať se posadí na židli naproti němu.
"Zavřete dveře, slečno Grangerová."

Užasle na něj zírala, ale jakmile na chodbě zaslechla bavit se nějaké studenty, vypadla z tranzu. Otočila se a rychle zavřela.
"Teď, předtím než začnete se svými otázkami, mám jednu pro vás já." Přikývla a rychle se usadila na židli.

"Mohu vidět ten medailonek, který vám dal pan Grindelwald?" S očekáváním natáhl ruku. Hermiona se zamračila předtím, než se mu ho rozhodla dát, koneckonců to vlastně byl Brumbál, věděl dobře co dělá.

Sundala si ho z krku a jemně ho podala do jeho napřažené ruky. Přikývl a nasadil si brýle na špičku nosu.
Několikrát ho otočil a zamračil se. Po pár minutách jeho zkoumání ho konečně položil a sundal si brýle.
"Slečno Grangerová, omlouvám se, že vás o tom musím informovat, ale tohle není ten medailonek, který vám dala paní Grindelwaldová ke třináctým narozeninám."

"Cože?" Zeptala se udivěně, "Jak...Jak tohle můžete vědět?" Natáhla se rukou pro medailonek, Zdvořile ji ho podal.

"Na tomhle medailonku je temná značka," vysvětloval, "tenhle náhrdelník patřil mojí sestře, Arianě."

"Grindelwald mi řekl, že mi dal jiný medailon," začala naštvaně, "proč by mi lhal o nečem takovém, jsem jeho..."

"Dcera, to ano," přikývl, "paradoxem je, že jste."

"A co tohle má znamenat?" Zajímala se, zatímco si medailonek dávala do kapsy.

"Domnívám se, že si jste vědoma základního pojmu o cestování v čase, slečno Grangerová?" Vyptával se. Hermiona přikývla.
"Tak v tom případě víte, že vy, Harry, Ron a Ginny cestováním v čase sem jste vytvořili takový časový paradox. Paralelní svět, pokud chcete." Znovu přikývla.
"Když Joseph Fourier zamýšlel vytvořit perfektní cestování časem, jeho vzorec postrádal jednu část. Víte, která to byla?"

"Řekla bych, že to má co dělat s kouzlem, které se jmenuje Fourierova chyba?" Brumbálovi zajiskřilo v očích, "samozřejmě. V Josephovo práci bylo příliš chyb, proto nebyl nikdy schopen jí dokončit. Ale tahle jedna chyba je důvodem, proč to takhle bylo pojmenováno."

"On to nikdy nedokončil? Ale proč to tedy kouzelníci v tom případě používají?" Zeptala se naštvaně.

"Nepoužívají, slečno Grangerová," zamračil se, "je to velmi nebezpečná věc, která zasahuje do času. Obzvlášť, když nebyla pořádně vypracována."

"Nebyla pořádně vypracována? Vy profesore říkáte, že v budoucnosti jste nás sem poslal kvůli pouhému tušení nějakého druhu?" Zeptala se vyděšeně
Brumbál pokrčil rameny, "věřím, že moje budoucí já nemělo žádnou jinou možnost, slečno Grangerová. Neudělal bych to, kdybych si nemyslel, že váš mozek vám pomůže se přes to dostat. Jak už jsem říkal, Josephovu vzorci chyběla jedna věc, která je nanejvýš důležitá..."
Hermiona téměř nadskočila, když někoho uslyšela zaklepat na dveře, byla tak zachycená do jeho vysvětlování.

Brumbál jí podal hromadu papírů, rychle popadla brk, došlo jí, že chtěl, aby to vypadalo, že mu pomáhá s opravováním.
"Dále," promluvil a usmál se na ni.

"Albusi, mohl bys na slovíčko?" Zeptal se Dippet, na Hermionu se ani nepodíval.

"Samozřejmě, Aberforthe," přikývl a rychle se zvedl ze své židle. "Slečno Grindelwaldová, za chvíli budu zpátky."
Hermiona u něj byla tak zvyklá říkat Grangerová, že teď se jí tohle jméno zdálo být cizí, přikývla a dál "opravovala papíry."

"Slečno Grindelwaldová, ani jsem si nevšiml, že jste tady," pokračoval zdvořile Dippet, "to je perfektní, Albusi! Můžete zůstat, kde jste, není potřeba mluvit v soukromí, když se tyto novinky vztahují ke slečně Grindelwaldové."

"Novinky?" Zeptala se překvapeně a otočila se na židli. Brumbál se na ní varovně podíval předtím, než obrátil svou pozornost znovu k Dippetovi.

"Sice ne úplně ale ano, novinky," vysvětloval s vážnou tváří, "slečno Grindelwaldová, viděla jste pana Raddlea v poslední době okolo hradu? Měl jsem s ním dnes odpoledne naplánovanou schůzku a mám trochu starost, když nikdo nepřišel."

"Oh, omlouvám se, řediteli," zareagovala rychleji než to Brumbál mohl celé pochopit, "tak jsem se chytla do Brumbálovy práce, až jsem úplně zapomněla vám předat Raddleovu zprávu. Od nedělní snídaně je extrémně nemocný..."

"Proto ten chudák odešl uprostřed snídaně?" Zeptal se Dippet, jako kdyby si to teprve teď uvědomil.

"Ano, ano. A já jsem se později šla ujistit, jestli je v pořádku. Samozřejmě popíral, že je nemocný, ale podařilo se mi ho v jeho pokoji držet celý den. Jen jsem se ujišťovala, jestli se to s ním nezhoršuje," vyklopila rychle.
Měla dojem, že Brumbál se směje, ale nechtěla spouštět pohled z Dippeta, v případě, aby ho svým výrazem dopřesvědčila.

"To vidím," promluvil zvláštně, "Proto jsem šel do Raddleovo pokoje a musím vás slečno Grindelwaldová informovat, že tam není." Hermiona ucítila, jak jí pokleslo srdce.

"Není?" Opakovala naštvaně. Dippet se tvářil napůl zaskočeně. "On pořád vstává a zkouší odejít. Chce, abych ho nechala jít, ale nemá dostatek síly chodit tak daleko."

"Pravděpodobně odpočinek v posteli ho už posílil, slečno Grindelwaldová," poznamenal bystře Brumbál. Přikývla.

"To je možné," připustil Dippet, "ale měla jste za mnou kvůli tomu zajít, slečno. Nemůžeme mít prefekta tak dlouho nemocného. Měl jít na ošetřovnu. Jakmile se vrátí, doufám, že ho pošlete k paní Nadeau." Hermiona přikývla. "Děkuju za tvůj čas, Albusi."

S tímto Dippet odešel, oba je nechal upřeně zírat na dveře. "Jak už jsem říkal," promluvil Brumbál o pár sekund později, "vzorci Josepha Fouriera chyběla jedna část, nazývaná odpojení od normy."

"Odpojení od normy?" Opakovala nechápavě. Položila papíry zpět na jeho stůl a vrátila mu brk. Položil to dolů bez dalšího pohledu.
"Ano, odpojení původní přímky od paralelního vesmíru je nezbytné. To je to, co tvoří ten časový paradox. Nicméně Fourier nevěděl, jak se k tomu dostat."

"Vy myslíte, že tenhle paradox ve skutečnosti není paradox?" Vyptávala se zvědavě. Brumbál přikývl. "A jak se to tedy nazývá?"

"Není to jasné, slečno Grindelwaldová?" Usmál se, "nazývá se to Fourierova chyba! Svým způsobem to je oslnivý, ale je velmi nebezbečné se do toho plést. To co se stane tady nepostihne jen budoucnost, ale rovněž i minulou budoucnost.

"Čistě hypoteticky, řekněme, že já umírám, padnu mrtev k zemi, to je velmi rychlé," řekl Brumbál, přichytil si prst, jako by ho tohle dělalo mrtvým.
"Nejen, že bych byl mrtvý v téhle budoucnosti, ale stejně tak i v té minulé budoucnosti."

"Takže vy říkáte, že místo vytvoření nového paradoxu jsme vytvořili doplňkový?" Zeptala se. Brumbál přikývl.
"Ale to nemůže být pravda. Všechny vzpomínky z mého minulého života mizí. Čím déle jsem tady, tím víc jich ztrácím."

"A jsou nahrazené vzpomínkami tady," pokračoval Brumbál, ukázal kolem něj, "všehno je spojeno, slečno Grangerová. Kdybychom vytvořili paralelní linii, potom by všechny vzpomínky z minulého života zůstali s vámi. Ale jen do doby, dokud se neodpojíte. Vzpomínky bojují s linií těch druhých vzpomínek."

"Já tomu nerozumím," řekla rychle.

"Dvě shodné vzpomínky nemohou existovat, slečno Grangerová. Nemůžete mít dvě vzpomínky na stejnou událost, ne?" Zeptal se. Přikývla.
"Váš mozek je na dvou místech najednou, proto se vzpomínky množí. Vzpomínky na třinácté narozeniny už vám neukážou vaše pravé rodiče, jak vas berou na výlet do Francie, kde jste se učila poprvé lyžovat. Místo toho vám ukážou Grindelwalda, jak vám dává medailonek a potom zabije paní Grindelwaldovou, mám pravdu?"

"Výlet na lyže?" Zeptala se, "já jsem nikdy předtím ve svém životě nelyžovala." Brumbál pozvedl ruku, jako kdyby to co právě řekla to jen potvrzovalo.

"Vidíte, protože jste se nikdy nenaučila lyžovat, tak jste tam se svými rodiči každé léto nejezdila," řekl Brumbál, "všechny vaše opavdové vzpomínky jsou pokryty vzpomínkami slečny Grindelwaldové."

"Myslím, že teď už tomu rozumím," řekla a pomalu přikývla, "ale přoč jsem potom nezapomněla na Harryho, Rona a Ginny?"

"To je jednoduché, protože oni cestovali s vámi," odpověděl prostě, "mě nemůžete zapomenout, protože jsem ten, kdo zprostředkoval kouzlo. Všchni jsme propojeni, vidíte to, slečno Grangerová?
Proto vím všechno o vašem skutečném já."

"Já mám pořád ty záblesky a výpadky vědomí, ale proč se tohle nestává někomu jinému z vás?"

"Mohu se pouze domnívat, že kouzlo bylo provedeno za účelem poslat sem jedině vás, slečno Grangerová. Ron, Harry a Ginny přišli po svojí vlastní dohodě. Oni přišli nečekaně.Vy." Teď na ní ukázal, "jen vy jste byla určená přijít. Provedl jsem kouzlo, když jsem zamýšlet poslat sem pouze vás. Věřím, že jsem zůstal nezměněný, stal jsem se majitelem. A proto musím udržovat mojí minulost nebo budoucnost, vzpomínkami pomoct osobě poslané do minulosti. V tomhle případě byste to měla být vy."

Hermiona přikývla, "profesore, říkal jste, že Fourier nikdy nedokončil svou práci. Co se mu stalo?"

Brumbál zakroutil hlavou, "byl to nevyřešený případ, jako většina v té době byla. Našli ho v jeho domě ležet tváří k zemi. Oni věří, že to místo bylo vykradeno, ale ten kdo se s ním potkal ho chtěj jednoznačně zabít. Možná nemůžeme zjistit jejich záměr, ale všechno z Fourierovy práce bylo pryč. A říká se, že mu chybělo málo k jejímu dokončení."

"Takže když se zjistilo, že je blízko k dokončení jeho vzorce na cestování časem, tak ho někdo zabil? Ale proč? Copak lidé ten vzorec nechtěli?" Vyptávala se nechápavě.

"Lidé jako vy nebo já určitě ano, slečno Grangerová," vysvětloval, "lidé, kteří chtěli svět očistit od zla by si to zamilovali, ale ti co byly nepřátelé ne. Lidé jako..."

"Grindelwald a Raddle," doplnila ho. Brumbál přikývl.

"Co se stalo Fourierovi se nikdy nedozvíme," pokračoval smutně, "už je pozdě, slečno Grangerová. Jsem přesvědčen, že máte ještě nějaké povinnosti, které je potřeba vyřešit." Hermiona se na něj ustaraně zahleděla.
Pomalu posunul ruku dopředu, "nic nevíte, pamatujete?"

"Děkuji profesore," usmála se, "já..vlastně jsem sem přišla, abych se vás zeptala na jednu konkrétní otázku. Brumbál se usmál a čekal, až bude pokračovat.
"Raddle od včerejška chybí. Nemáte tušení, kde by mohl být?"

"Jste skvěla herečka, slečno Grangerová. Napůl jsem uvěřil té historce, kterou jste řikala panu Dippetovi," povzdechl si, "kdyby to byla pravada, věděli bychom kde by byl."

"Takže to znamená ne?" Zeptala se posmutněle. Brumbál položil ruku na její rameno, "nemůže být pryč příliš dlouho, má tady hodně co ztratit. Raddle potřebuje své Smrtijedy, koneckonců bitva Smrtijedů se koná brzy, nemám pravdu?" Hermiona přikývla.


"Nevzdávejte to, slečno Grangerová," promluvil, když otevřel dveře a nechal ji vyjít. "Raddle ještě není Voldemort. Stále má čas se změnit. A já jsem si jist, že vy ho můžete změnit. Koho jiného než vás bych si mohl vybrat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | 8. března 2016 v 18:02 | Reagovat

Miluji tuhle povídku, každý den kontroluji zda jsi nepřidala novou kapitolu. Tom je úžasný! Jeho charakter mě v té povídce neskutečně přitahuje... :DD Doufám, že brzy přidáš další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama