Fourier's Flaw- 8.kapitola 2/2

20. března 2016 v 11:55 | Any
A druhá část! :)
Ještě nevím, kdy bude další kapitolka :/ Mám toho teď hodně :/ Přiznám se, že s dalším překladem jsem ještě ani nezačala :/
Každopádně mě každý názor potěší a urychlí chuť k překladu! :)
Šla s Peterem po bradavických pozemcích. Jejich ruce byli propletené, zatímco se spolu šťastně bavili.
"Řekla jsem o nás včera Hannah," usmála se.

"A?" Zajímal se. Hermiona se na něj podívala, "byla naštvaná, protože nám trvalo tak dlouho si uvědomit, že bychom mohli být dobrý pár. Přesná její slova byla "dobrý pár pro sebe navzájem."
Peter se usmál a pokračovali dál v chůzi.

"Takže..." řekl jemně. Hermiona se na něj zadívala, "takže...?" Peter si povzdechl a věnoval jí tázavý pohled, "nejsem si jistý, pokud si v dobrý náladě, abych se na to ptal."
Protočila oči v sloup. "Předpokládám, že jediný způsob jak to zjistit je se tě zeptat, takže se pořád ty a tvůj otec nebavíte?"

"Nebavili jsme se spolu téměř tři roky, Petere," vysvětlovala, pokoušela se zůstat v klidu. Kdykoliv zmínil jejího otce, nemohla tomu zabránit, ale naštvala se.
Byl její jediný přítel, který si myslel, že by měli "zakopat válečnou sekeru."

"Já vím, ale myslel jsem si, že možná...já nevím," povzdechl si, "myslel jsem, že za ty tři roky odděleně by sis mohla uvědomit..."

"Ne," řekla pevně, "nemám v plánu se s ním usmířit. Nezaslouží si to."

"Omlouvám se. To já jsem s tím začal," řekl lítostivě. Hermiona přikývla. Pokračovali dál, tentokrát je vedla k lesu.
Po několika minutách ticha si Peter povzdechl, "alespoň nosíš náhrdelník, který si neustále posíláte sem a tam."

"Nenosím ho," zareagovala naštvaně. Vytrhla ruku z té jeho a volně jí položila podél těla.

"Nerozumím proč..."
"To je právě ono, Petere. Ty nerozumíš!" Řekla vztekle, "nemohu už ti to vysvětlovat."

"Proč?" Zeptal se naštvaně. "Hermiono, byli jsme spolu půl roku."

"Trvá to déle něž šest měsíců, aby člověk odhalil to temné tajemství," zaslechla až příliš známý hlas s úsměvěm promluvit.

"Tohle je soukromý rozhovor," Raddlee," naštval se Peter, "vypadni." Raddle šel pomalu k nim, jeho oči byly zaměřené na Hermionu.


"Věřím, že dívka chce, abys zmizel ty," poznamenal Raddle. Peter šel naštvaně k němu, sahal po své hůlce, stejně tak i on.
"Jmenuje se Hermiona, žádná dívka."

Raddle vytáhl svou hůlku předtím, než Peter dokončil větu. Pomalu se přibližovali k sobě, dokud se jejich hůlky téměř nedotýkaly. Hermiona protočila oči v sloup a otočila se od nich pryč.

Zaslechla hlasitý výbuch, a tak nastražila své uši. Čekala, dokud ozvěna úplně nezmizela a pak se otočila. Raddle stál tam, kde ho naposledy viděla, ale Peter ležel na zemi, držel se za břicho a křičel.
"Co to děláš?" Vykřikla a rozběhla se k Peterovi.

"On zaútočil první," řekl naštvaně a ukázal hůlkou na svůj obličej.

"Udeřil tě, a proto si ho teď zaklel, to je fakt hodně vyspělý, Raddlee," vyštěkla. Pokoušela se Petera zvednout, aby viděla jeho břicho, ale nemohl dát ruce pryč ze žaludku.
"Co mu to děláš?"

"Nic," usmál se, "podívej, vždyť je naprosto v pořádku." Jako na povel Peter pustil ruce a posadil se.
Rozhlížel se zmateně okolo a potom ukázal prstem na Raddlea. "Tys mě zaklel!"

"A tys mě praštil," odpověděl Raddle. Hermiona protočila oči. "Jsi v pořádku, Petere?" Přikývl a postavil se.

"Pojďme zpátky do společenské místnosti," řekl Petr a natáhl ruku. Hermiona ji nevzala. "Fajn, tak si tady klidně zůstaň s tím monstrem, pro mě za mě." Peter se otočil a vztekle běžel do hradu.

"Máš tendence hodně brečet, Grindelwaldová," poznamenal Raddle, když si odkašlal a vrátil hůlku do kapsy.
Naštvaně si setřela slzy z obličeje, "zmlkni, Raddlee!"

"Nebyl jsem si jist, jestli si toho si vědomá," řekl Raddle, pokoušel se jednat upřímně.

"Tak cos udělal Peterovi? Předtím než se zázračně uzdravil," zeptala se a podívala se na něj.

"Nic," odpověděl. Zasmála se, "ty jsi ten nejhorší lhář na celé škole, Raddee. Ale děkuju ti."

Raddle se na ni zvědavě otočil, "za co?"

"Za to, žes přerušil to kouzlo, které si na něj použil," odpověděla. Raddle nic neříkal, ale viděla, jak nepatrně pokývl hlavou.
"Uvidíme se později, Raddlee."

"Uvidíme," řekl Raddle, když se Hermiona vydala směrem k hradu. Měla pocit, že Raddlea slyšela říct "Hermiono", ale předtím, než se mohla ujistit, dostala se do další vzpomínky.

Venku právě sněžilo, když mířila do Velké síně. S ředitelem Dippetem se potkala ve dveřích, "Veselé Vánoce, Hermiono."

"Veselé Vánoce, řediteli," usmála se. Dippet ji objal a otevřel, aby mohla vejít na hostinu. Ve středu místnosti byl malý stůl, všichni profesoři seděli okolo a bavili se.

"Veselé Vánoce, Hermiono," zpívali společně. Hermiona se usmála a posadila se na jednu z prázdných židlí.
Rozhlédla se okolo a zjistila, že sedí vedle profesora Brumbála, který se na ní zrovna s úsměvem podíval.

"Veselé Vánoce, profesore," popřála mu, pokoušela se usmát. Brumbál se pousmál a stejně tak i odpověděl.

"Na koho čekáme?" Zeptala se a přemýšlela, pro koho by mohla být ta třetí židle. Jako kdyby na to právě čekal, zaslechla Dippeta jak vítal Raddlea a přáml mu Veselé Vánoce.

Hermiona se otočila ve stejnou chvíli jako Brumbál a oba společně sledovali, jak Raddle neochotně vešel do Velké síně, úplně obešel Dippetovy natažené paže.
Zastavil se kousek před stolem, aby si mohl rozmyslet, kam se posadí. Hermiona měla dojem, že nechtěl vypdat jako někdo, kdo se zadrhává, když se jedná o rozhodnutí.

Rychle se usadil na místě naproti Brumbálovi a Hermiona předpokládla, že jen proto, protože další volné místo bylo vedle Brumbála.
Dippet energicky došel ke stolu a šťastně si spojil ruce, "užijte si hostinu! A každému z vás přeju Veselé Vánoce!"

Hermiona byla šokovaná nad množstvím jídla, které se mohlo vejíjt na stůl. To za poslední tři roky ještě nezažila. Ode všeho si vzala trochu předtím, než to začalo kolovat po celém stole.

Jedli několik minut v tichosti,jako to dělali i předtím, dokud se jeden z profesorů nerozhodl, že alespoň trocha povídání by neuškodila.
"Slyšeli jste dnes ráno ty novinky?" Zeptal se vzrušeně. Nikdo nic neříkal, tak tedy vzala na sebe odpovědět, "ne."

Profesor Křiklan se otočil k ní, "znáte Rojvola Gaunta?" Hermiona zakroutila hlaovu. "Sám se poslal do Azkabanu za napadení zaměstnanců Mínisterstva. Tak jako tak, jeho syn Morfin byl včera nalezen mrtev ve své soukromé cele. Byl mrtý téměř tři dny a někdo..." Zastavil se, aby to nabralo na dramatičnosti. "Nezemřel přirozeným způsobem."

"A jak tedy zemřel?" Zajímala se. Profesor Křiklan pokrčil rameny, "a proč tedy myslíš, že to bylo na přední straně, dráhá?"
Poté se usmál a omluvil se u stolu, že má ještě nějakou práci, kterou potřebuje udělat než se vrátí studenti.

Skupina se postupně zmenšovala, když se začali bavit o vězních z Azkabanu, Hermiona se do konverzace nazapojovala, stejně tak i Brumbál.
Byla zaměstnaná sledováním Raddlea. Naposledy se spolu bavili, když zaklel jejího bývalého přítele Petera.

"Mám ještě nějaké úřední záležitosti s ministerstvem," oznamíl šťastně Dippet, "takže nejlepší bude, když půjdu. Vy dva se o sebe postarejte. Jsem přesvědčený, že toho existuje mnoho, co můžete dělat. Být jediní dva studenti v Bradavicích vám dává určité výhody. Albusi." Dippet přikývl hlavou směrem k Brumbálovi, když zastrkoval židli a energicky odcházel z Velké síně.

"Také bych měl udělat ještě nějakou práci," prohodil Brumbál zamyšleně.

"Jak probíhá ten pokus?" Zeptala se. "Byl to už téměř rok?"

"Dnes je to přesně rok, slečno Grindelwaldová," usmál se Brumbál, "a bylo to docela dobrodružství, pracovat takový kousek od Křiklana." Hermiona se usmála, když se Brumbál rychle zvedl a rozloučil.
Doufala, že by mohl zůstat, neměla v úmyslu tady zůstat sama s Raddlem a teď už tady byli jenom oni.

"Brumbál ti lže," promluvil Raddle, jakmile se za profesorem zabouchly dveře. Hermiona se k němu otočila.
"Ten pokus dokončil týden poté, co s ním začal."

"Proč by mi profesor Brumbál lhal o něčem takovém?" Zeptala se. Raddle pokrčil rameny, "já jenom vím, že lže. Zeptej se sama Křiklana."

"Důvěřuju Brumbálovi," řekla rychle. Raddle vytáhl obočí a ukázal na sebe, "tak v tom případě to jsem já? Nedůvěřuješ mi."

"Myslím, že je těžkě věřit lidem, co zaklejí mé přátele a pak mi o tom ještě předemnou lžou," vyštěkla.
Raddle pokrčil rameny "Tak to je ono? Žádný výstižná omluva od někoho, kdo použil neodpustitelnou kletbu?"

"Neodpostitelnou?" Zeptal se překvapeně. Hermiona pokrčila rameny, "nedělej, jako kdybys na Petera nepoužil zakázanou kletbu Cruciatus."

"Pravděpodobně to ještě musí zpracovat tvůj rozum, ale ilegální kletby nejsou povoleny uvnitř těchto zdí," řekl vážně.

"Tak popři, žes použil klebu Crucio a já tě nechám napokoji," odpověděla. Raddle vztekle mlaskl jazykem, "nepoužil jsem kletbu Cruciatus, Grindelwaldová."
Hermiona chtěla otevřít dveře ve Velké síni, zrovna když dokončil větu.

Automaticky se k němu otočila a vztekle na něj ukázala prstém, "lháři!" Otočila se a rychle běžela nahoru do havraspárské věže, doufala, že ji Raddle nebude sledovat.
Zastavila se na třetím poschodí a rozhlédla se okolo, částečně doufala, že ji opravdu sledoval.

Smutně se otočila k havraspárské věži a zase byla vtažena do další vzpomínky. Tahle byla jiná než ostatní, protože než měla čas si na ni zvyknout, tak zmizela a byla nahrazena jinou.

Scenérie všech z nich byly pořád stejné, byla v Bradavicích. Bylo zřejmé, že byla v pátém ročníku, ale když se vzpomínky pořád střídaly, uvědomila si, že jsou z páteho do šestého a ukazují ji každou společnnou chvíli zažitou s Raddlem.

Vzpomínky se střídaly rychle, protože Raddle nebyl hlavním faktorem v jejím životě, nikdy předtím nebyl, ale vždycky tam tak nějak byl, trápil ji kdykoliv uznával za vhodné. Ale poté, co ho ve čtvrtém ročníku během Vánoc nazvala lhářem, tak s ní už nemluvil.

Spatřila vzpomínku, ve které ho viděla ve Velké síni nebo někde na pozemcích. On s ní nepřestával mluvit a ona ho nepřestávala urážet. Ucítila, jak byla vtažena do další vzpomínky, ale žádná z nich netrvala dlouho, aby ji mohla vidět jasně.

Pokoušela se si vyčistit hlavu od vzpomínek, které se před ní objevovaly, pokoušela se vrátit zpátky do reality, ale jen se jí vrátila vzpomínka, která už jednou byla obnovena. Hermiona se usmála, "ty jsi ten nejhorší lhář na celé škole, Raddee. Ale děkuju ti."

Raddle se na ni zvědavě otočil, "za co?"

"Za to, žes přerušil to kouzlo, které si na něj použil," odpověděla. Raddle nic neříkal, ale viděla, jak nepatrně pokývl hlavou.
"Uvidíme se později, Raddlee."

"Uvidíme," řekl Raddle, když se vydala směrem k hradu. "Hermiono..." Podívala se za sebe, ještě nebyla tak daleko ve vzpomínce. Raddle stál před lesem, ruce položené na bocích. Záměrně se díval do země, ale teď věděla, že volal její jméno.

Šla k němu. "Raddlee?" Zamumlala zvědavě. "Hermino..." Rozhlížela se vlevo i vpravo, přemýšlela odkud mohl jít ten hlas. Podívala se zpátky na Raddlea a viděla, že zmizel.

Celá scéna mizela, zanechávala ji ve tmě. "Hermino... vzbuď se," zaslechla Raddlea ustaraně promluvit.. Zaslechla zasvištění hůlky a rozhlížela se okolo, aby nalezla zdroj hluku, když ucítila, jak mizela pryč z temnoty.
Slyšela Raddlea si odkašlat než řekl, "Rennervate."

S trhnutím otevřela oči. Raddle seděl vedle ní se zvednutou hůlkou. Jakmile si všiml, že je vzhůru, dal ji pryč.
"Raddlee?" Zeptala se a zvedla svou spálenou paži k očím, aby je mohla ochránit před jasným světlem. Raddle se tázavě podíval na ruku, ale nic neříkal.

"Opatrně, určitě nechceš znovu upadnout," upozornil ji rychle.

"Já bych mohla znovu upadnout?" Zeptala se a včas položila ruku na zem. Celé její tělo jí připadalo jako tuha.
"Jak dlouho jsem byla mimo?"

"Sedm hodin a tři minuty," řekl a pomohl jí se pomalu zvednout, "a ano, je možné, že bys mohla znovu upadnout."

"Ale proč bych měla?" Zeptala se. Pokusila se dojít ke své posteli, ale zamotala se dřív, než mohla udělat první krok.
Raddle ji chytil, "Když jsou vzpomínky částečně pryč, začnou se náhodně vracet, ale jakmile se jedna po druhé obnoví, mají větší tendenci následovat, jakmile budou všechny tvé vzpomínky navráceny, zlepší se to."

"Nemyslím si, že bych měla nějaké další vzpomínky," řekla vážně, "chci jenom jít spát."

"Nemůžeš spát," upozornil ji, když s ní šel k její posteli, "pokud teď usneš, zůstaneš ve spánku v temnotě. Sice nebudeš mrtvá, ale také to nebude ani dvakrát příjemné."

"Ale právě tam odtud jsem přišla," řekla a mlčky na sebe ukázala. Raddle si povzdechl, když jí položil na postel, "v tom případě to je dobré znamení, dostal jsem tě z toho."
Hermiona zavřela oči a trochu se posunula na posteli, Raddle okamžitě zakroutil hlavou, "Grindelwaldová, nemůžeš teď spát."

"Proč ne?" Zamumlala mrzutě, "chci spát."

"Můžeš spát za tři hodiny, ale do té doby musíš vydržet vzhůru," přesvědčoval ji, "kouzlo sice mizí, ale tvé tělo s tím stále bojuje. Bude to trvat ještě tři další hodiny."

"Mě to vážně nezajímá, Raddlee, já se chci jenom vyspat," zamumlala. Pokoušela se posadit, přišlo jí to hrozně obtížné.
"Nemůžu tě nechat tohle udělat, Grindelwaldová."

"Můžu se tě na něco zeptat?" Podívala se ospale na něj.

"A když se zeptáš, zůstaneš pak vzhůru?" Zajímal se. Přikývla. "Dobře, tak se ptej."

"Jaké kouzlo si použil na Petera?" Raddle byl několik minut zticha. "Raddlee?"

"Dělal jsem kouzla a kletby od svého prvního ročníku, Grindelwaldová," vysvětloval. Znovu se pokošela posadit, natáhla ruku a držela jí, dokud jí Raddle nepomohl. Pokračoval dál, jako kdyby ho vůbec nepřerušila.
"Věděl jsem, že je nemožné dělat černou magii uvnitř Bradavic nebo venku, když jsme stále nezletilí. Tak jsem udělal podobné kouzlo, které je stejně tak efektivní, zatím není tak bolestivé nebo trvalé jako kletba Cruciatus."

"Takže si okopíroval kletbu, která se nepromíjí?" Zeptala se, ne tak šokovaně, jak si myslela, že byla.
Raddle pokrčil rameny, "Grindelwaldová, co se stalo s tvou rukou?"

"Spálil si ji," odpověděla překvapeně.

"Já jsem jí spálil?" Opakoval. "Kdy?"

"Když jsme měli ten rozhovor, během kterého si mi řekl, že se nikdy nezměníš," vysvětlovala, "položila jsem svojí ruku na tvé rameno a tys jí odstrčil."

"Nepamatuji si, že bych tě popálil," řekl překvapeně.

"Byl si naštvanej," pokračovala, "říkal si, že nemůžeš kontrolovat svůj vztek. Došla jsem k závěru, že tohle tomu bylo příkladem."

"Krvácí to," poznamenal Raddle, úplně ignoroval její poslední slova. "Neusínej. Hned jsem zpátky."
Rychle odešel z pokoje a vrátil se s nějakou miskou a dvěma hadříky. Položil je na stolek a opět odešel.

Když se vrátil, jeho ruce byly plné lahviček, "co to děláš?" Zamumlala.

"Jsou teprv čtyři, nemůžeme jít na nemocniční křídlo," mluvil roztržiě, "dělám lektvar, který může zlepšit tuhle spáleninu."

"Vždyť už je téměř pryč," zamumlala. Raddle položil lahvičky na stůl a hodil k Hermioně hadřík,
"drž ho na té popálenině, aby přestala krvácet. Jsi unavená už teď a to jsi zatím moc krve neztratila."

"Neztratím tolik krve, abych usnula," zasmála se. Nicméně rozbalila obvaz a přilepila hadřík na popáleninu. Raddleovi netrvalo dlouho uvařit lektvar, jakmile byl hotov, položil ho na postel vedle Hermiony.

"Co to je?" Zamumlala ospale. Raddle jí sundal hadřík z ruky a odhodil ho na stůl. Rychle si vzal čistý hadřík a namočil ho do lektvaru.

"Léčí to popáleniny," odpověděl a přiložil oranžově zbarvený hadr na její ruku. "Může to trochu bolet."
Hermiona přikývla a zavřela oči, když Raddle poklépával hadříkem na její spálenině. Cítila bodnutí na celé své ruce a pomalu se zachvěla, když odendal hadřík. Ikdyž její oči byly zavřené, neměla vůbec chuť usnout, bolest ji držela vzhůru.

Raddle jí během tří hodin dal na ruku celý lektvar. Hermiona byla vyřízená od bolesti, ale vždycky s sebou škubla, kdydokoliv jí dával novou vrstvu.

Hermiona by si myslela, že Raddle- brzy bude Voldemortem, tedy pokud už jím nebyl, si to bude užívat, ale když se na něj podívala, uvědomila si, že si nelibuje, že jí způsobuje fyzickou bolest. Nakonec Hermiona nebyla jediná, kdo je rád, že je lektvar pryč.

"Teď už bys mohla spát," promluvil, když položil hadřík do nyní už prázdné misky a zvedl se ze země, "pokud máš hlad, mohu ti přinést něco z kuchyně."

Hermiona sledovala, jak upustil lahvičky od lektvaru do misky s hadříky. Otočil se k ní, když všechno odstranil ze stolu. "Grindelwaldová, slyšela si mě?"

"Jasně, no tedy spíš ne," zakroutila hlavou, "nejsem hladová, ale děkuju." Přikývl a ukázal na její ruku, "ta poslední vrstva praskne, nedávej na to později obvaz." Přikývla, když odešel ke dveřím.

Zastavil se těsně předtím, než zavřel dveře, otočil se k ní a otevřel pusu, povzdechl si. "Měla bys spát, Grindelwaldová."

Přikývla, zatímco se Raddle otočil a rychle odešel. Necítila se, aby mohla přemýšlet nad tím, co se právě stalo. Byla příliš unavená, aby se mohla o cokoliv starat. Ani jí nezajímalo, že ji pálí ruka, jediné o co se starala bylo se vyspat a to na pořádně dlouhou dobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | 20. března 2016 v 18:47 | Reagovat

Takhle povídka je skutečně úžasná! Strašně moc se těším na další díl!

2 Mia Mia | 3. dubna 2016 v 20:11 | Reagovat

Skvělé jako vždy rychle další překlad.

3 Sarah Sarah | 6. dubna 2016 v 15:14 | Reagovat

Kdy bude další díl? :)

4 Any Any | Web | 6. dubna 2016 v 21:04 | Reagovat

Ahoj! :) Pokusím se co nejdřív, ale bohužel teď nemůžu. :/ Sice už mám přeloženo asi 70%, ale příští pátek dělám přijímačky, takže se teď musím učit :/ Ale hned po nich se do překladu ráda pustím! :) Zatím budu zveřejňovat povídky, které už mám předpřeložené, aby tu alespoň něco bylo. :)

5 grepik03 grepik03 | 10. dubna 2016 v 1:53 | Reagovat

Skvěla povidka! Moc děkuji za čtivý překlad ♡
Držím palce ať zvládneš přijímačky a tesim se na další kapitolu :)

6 Mia Mia | 14. dubna 2016 v 18:35 | Reagovat

hmm kolik ti vlastně je Any? jinak hodně štěstí u přijímaček

7 Any Any | Web | 15. dubna 2016 v 13:21 | Reagovat

[6]: Je mi 16 :) Děkuju moc. :)

8 Mia Mia | 15. dubna 2016 v 19:15 | Reagovat

na svůj věk mas na anglinu talent

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama