In All My Years- 4.kapitola

16. března 2016 v 13:31 | Any
Ahojte! :) Tak konečně tu máme další kapitolu povídky, na pár Elejah, In All My Years! :)
Tak přeju příjemné čtení a budu moc ráda za každý komentář :) :3
Kapitola čtvrtá: Lži

Dýchej Eleno, dýchej.

Každá sekunda mi připadala nekonečná, jako by měla být moje poslední. Čekala jsem na tu pronikavou bolest, až Kolovo zuby protrhnou mou kůži, ale nestalo se.
Otevřela jsem oči a viděla Elijahe, jak ho tiskl proti zdi.

"To bylo jednoduchý, bratře," usmál se Kol, "byla to jenom hra."

"Nemůžeš jí ublížit." Moje srdce se na chvíli rozbušilo. "Potřebujeme ji živou, abychom mohli nalákat Klause." A pokleslo. Nezáleželo mu na mně. Potřeboval mě jen pro jeho plán. Omluvila jsem se a rychle odešla z domu.
Když jsem šla k autu, Elijah vyšel ven a použitím upíří rychlosti mě dohnal.


"Eleno, omlouvám se za to, co udělal Kol. Vždycky byl v naší rodině ten nejměně vyzralý. A byl tisíc let mrtvý. Říkejme tomu nuda."
Chtěla jsem mu říct, že to Kola neomlouvá, vždyť mě téměř zabil, ale něco mě zastavilo.

"Jasně, to je v pořádku." Ne, vůbec nic není v pořádku!

"Dobře. Děkuji ti za informaci, zítra pojedu navštívit tu čarodějku."

"Ehm...Já jsem si tak trochu myslela, že bych to mohla udělat sama."

"Prosím?" Povytáhl nechápavě obočí.

"Znám Bonnie. Možná bude mluvit spíš s někým, kdo zná její dceru," vysvětlila jsem.

"Máš pravdu," zamýšlel se nad tím, "ale nevíme jaký druh ochrany má. Pro jistotu tě doprovodím."

Chvíli jsem na něj zírala, ale pak mi došlo, že má pravdu. Pokud má ta čarodějka někoho, kdo jí chrání, něměla bych žádnou šanci.

"Dobře, příjdu sem zítra v 9.30," řekla jsem a konečně šla k tomu autu.

Cestou domů jsem pořád přemýšlela, co se stalo u Elijahe doma. Kol mě napadl. Elijah mě zachránil.
Najednou jsem dostala pochybnosti ohledně zítřejšího výletu, ale věděla jsem, že musím jít. Rozhodla jsem se o tom nic neříct Damonovi. Dokážu si představit jeho názor, kdybych mu řekla, že zítra jedu pryč s původním upírem.

Když jsem vešla do domu, okamžitě mě zasáhla vůně něčeho báječného. Alaric vařil a Damon sledoval zprávy.

"Mmm, co tu tak krásně voní?" Zeptala jsem se.

"Pšt," umlčel mě Damon a ukázal na obrazovku.

"Máš upíří sluch, tak co je za problém?" Tentokrát nic neřekl. Reportáž byla o útoku "zvířete" v Texasu. Naštěstí neukázali tělo.

"Klaus?" Zeptala jsem se, když začala reklamní přestávka.

"S největší pravděpodobností, odpovídá to naší stopě," odpověděl Damon, "kde jsi vlastně byla?"

Polkla jsem, "venku s Caroline," to byla jenom poloviční lež.

"Tak dlouho?" Divil se Alaric.

"Jo, povídali jsme si. Všechno jsem jí řekla." Nevěděla jsem proč, ale měla jsem pocit, že bych od nich měla držet Abbyinu adresu dál. Pravděpodobně by trvali na tom jí vidět. Pokud bych jim řekla o Elijahovi, nenechali by mě jít, nebo by trvali na tom, že půjdou se mnou.
Takže mi nepřišlo moudré jim něco říkat.

Oba přijali mojí lež a pokračovali v tom co dělali. K věčeři jsme měli úplně úžasný lasagne. Damon s Alaricem si říkali o všech věcech, které by se mohly pokazit v Elijahově plánu.
Naštěstí jsi nevšimli mého nedostatku zájmu o tento rozhovor.

Když každý dojedl, posbírala jsem talíře a dala je do dřezu. Cestou zpět ke stolu do mě Damon "náhodou" vrazil v stísněném prostoru mezi lavicí a kuchyňskou linkou.
Zakroutila jsem nad tím očima a šla do svého pokoje.

Dala jsem si pořádně dlouhou sprchu, abych ze sebe vymazala události z předchozích dnů. Tentokrát, když jsem vyšla ze sprchy, tu Damon naštěstí nebyl.
Převlékla jsem se, vysušila vlasy a sešla dolů.

Damon s Alaricem byli u stolu. Plánovali, jako vždycky. Připojila jsem se k nim, zrovna mluvili o plánech na zítra.
Dohodli se, že vstanou brzy a sejdou se s Elijahem. To by mohl být problém. Musím je zastavit, aniž bych vypadala podezřele.

"Musíme to udělat tak brzy?" zeptala jsem se. "Nemám cokoliv ráda takhle brzo ráno. Má to přece být léto. Proč tam nezajdeme třeba odpoledne nebo tak nějak?" Oba se na mě podívali, jako bych to ani nebyla já.

"V pořádku?" Řekl Damon, "myslím, že se s ním setkáme v poledne."

Vydechla jsem úlevou a pochvíli šla do postele. Tahle noc nebyla příliš odlišná od té předchozí. A také od těch ještě předtím.
Házela jsem sebou, spalo se mi příšerně. Vzbudila jsem se zpocená z příšerné noční můry. Asi okolo půlnoci jsem vzdala veškeré pokusy usnout a vydala se dolů.

Byla jsem co nejvíc potichu, abych nevzbudila Rica. Šla jsem do kuchyně, z ovocné mísy jsem si vzala jedno jablko a vrátila se zpět do pokoje.

Poté co jsem ho snědla jsem už zůstala v posteli až do rána.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama