Always and Forever- 4.kapitola

9. dubna 2016 v 15:38 | Any
Tak přidávám další kapitolku! :) Budu ráda z akaždý názor. :)
4.kapitola- Klaus

Seděla jsem ve svém pokoji a oblékala si svetr. Od doby, co jsme vzbudili další původní se už nic nedělo. Dala jsem si tašku přes rameno a pomalu scházela dolů ze schodů.
"Už jdeš?" Zeptal se mě Ric od stolu. Přikývla jsem. "Chceš něco k snídani?"

"Dám si něco ve škole, ale děkuju," usmála jsem se. Všimla jsem si, že tam sedí sám, "Jeremy už šel?" Přikývl.
Zakroutila jsem hlavou. "A bavil se s tebou?"

Zamračil se, "ne. Odešel odsud brzy ráno." Povzdechla jsem si, "takže všechno při starém." Přikývl.
"Tak já už půjdu," rozloučila jsem se a odešla.
Dneska jsem šla do školy pěšky. Damon se pořád zlobil za ten incident s Elijahem a ostatními původními.

Pomalu jsem si kolem těla upevnila svetr, dělala se mi husí kůže. Najednou jsem ucítila něčí ruce na mých ramenech.
Chtěla jsem začít křičet, ale ta osoba mě pevně popadla za ústa. Začala jsem sebou škubat, ale k ničemu to nevedlo. To sevření bylo příliš pevné.
Ucítila jsem prudkou bolest na hlavě a pak už se všechno rozplynulo.


Když jsem přišla k vědomí, ležela jsem na nějakém gauči. Ztěžka jsem otevřela oči. Byla jsem v nějakém obrovském honosně zařízeném pokoji.
Cítila jsem, jak mi hlavou projela prudká bolest. Automaticky jsem se fotkla toho místa, vůbec nevím proč, ale bolelo to.
Ani nevím, jak jsem se sem dostala, proč si nic nepamatuju? A pak jsem si uvědomila, že tu nejsem sama.

"Stefane!" Vykřikla jsem a rozběhla se k němu. Byl v hrozném stavu. Na rukou měl železná pouta, za která byl připevněný ke stropu. Na zem z něj odkapávala krev.
"Kdo ti to..."

Z druhé části místnosti jsem zaslechla nějaký hlas, "naše milá nemrtvá dvojnice se nám už probudila."
Otočila jsem tam, odkud šel ten hlas. Klaus.

Pomlau se přibližoval ke mně a Stefanovi. "Tak co uděláme s tvým přítelíčkem za tu jeho malou zradu?" Postavil se před Stefana a usmál se.
"Nech ho být!" Vykřikla jsem. "Vezmi si mě.

"Eleno ne!" Protestoval Stefan.
Klaus si mě zkoumavě prohlédl. Chvíli bych si myslela, že mou nabídku zvažoval. Ale pak nakonec zakroutil hlavou.
"Myslím, že jste mě oba dostatečně zradili," zamračil se, "abych mohl potrestat každého z vás." Na tváři se mu objevil zlomyslný úšklebek.

Vyrušilo nás prásknutí dveří. Podívala jsem se. Dovnitř vešla nějaká blondýna.
Klaus se usmál, jakmile jí viděl. "Beko!" Takže tohle musí být Rebekah, jejich sestra. Ta která v té rakvi neležela. Ta, která má silné citové pouto ke Klausovi.

Pomalu šla ke mně. Rychle jsem couvla o kousek dozadu. Zastavila se přímo přede mnou a zkoumavě si mě prohlížela. Její pohled mi byl už od začátku nepříjemný.
"Tak tohle je ta další slavná dvojnice," zašeptala zamyšleně. Otočila se ke Klausovi. "Ta minulá byla hezčí," zasmála se. Klaus přikývl. Pak se podívala na Stefana a zakroutila hlavou.

"A co teď s vámi?" Pohledem se díval střídavě na nás dva. Zamyšleně si položil prst na bradu, "tebe nejprve zabiju před očima tvé přítelkyně," ukázal na Stefana. Pak se otočil na mě. "A tebe obětuju při dalším úplňku," usmál se.

"Ty zrůdo!" Vykřikla jsem a rozběhla se k němu. Bylo jasné, že to nemá žádnou cenu. Odstčil mě jako pírko. S žuchnutím jsem tvrdě dopadla na podlahu. Všimla jsem si, jak se Rebekah rozesmála.


Do místnosti vtrhli další Klausovo poskoci. Došlo mi, že jdou pro mě. Pořád jsem ležela tam, kam jsem dopadla. Pomalu jsem couvala dozadu, ale tušila jsem, že mi to nepomůže. Začala jsem se vrtět, pevně mě svírali za ruce. Pak jsem ucítila, jak mě jeden z nich praštil a bezmocně jsem se mu svalila do náručí.

"Došlo ti, že když jí teď omráčíš, tak přijde o tu mojí smrt?" Podíval se Stefan tázavě na Klause.

Zakroutil hlavou, "na to máme ještě dost času." Na tváři se mu rýsoval zlomyslný úšklebek, "nejprve si tě sám pořádně vychutnám. Elena se vzbudí včas."

Zvedl nůž a s úsměvem ho podal Rebece. Ta neváhala a sebejistě šla ke Stefanovi. Zkoumavě si ho prohlížela.
"Tohle nechceš," zašeptal Stefan z posledních sil.

Rebekah se zamračila. "Jak dlouho si myslíš, že mi bude trvat než pochopím, žes lhal?" Promluvila klidně. "Hned jsem pochopila, že tu dívku miluješ a stále jí kryješ!" Vykřikla a nožem se mu zabořila do kůže.
Znovu bolestně vykřikl.

Pomalu jsem otevřela oči. Zakroutila jsem hlavou, takže se mi to nezdálo. Byla jsem zase na tom gauči, ale tentokrát jsem k němu byla připoutána. Na rukou jsem měla pouta.
Viděla jsem Rebeku, jak mučí Stefana. Klaus stál vedle a vypadal spokojeně. Chtěla jsem se k němu dostat. Začala jsem sebou mrskat. Ale pouta mě držela příliš pevně, po chvíli už mi na zápěstích začala téct krev.
Stefan křičel, cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. Připadala jsem si tak neschopně a naprosto zbytečně.

Takhle to pokračovalo dál, dokud někdo nevešel dovnitř.
"Elijahi," promluvil Klaus. Překvapeně si ho prohlížel.

"Vidím bratře," odpověděl klidně, "podle tvého pohledu, žes to nebyl ty, kdo mi ze srdce vytáhl dýku."
Zakroutil hlavou. Elijah se zničehonic rozběhl proti němu a dal mu pěstí do obličeje. Bylo vidět, že to byla silná rána. Klaus spadl dost daleko.

Po chvíli se postavil. "Uznávám, na tohle si měl právo."

"Myslíš poté, co si mi slíbil, že naše rodina bude v pořádku a pak si je dál držel v rakvích a nebyl schopen říct ani kde?" Pokračoval, pořád klidným hlasem.

"Jsou v pořádku," usmál se znovu.

"V pořádku u mě doma," doplnil ho Elijah. Všimla jsem si Klausovo překvapeného výrazu, "cože?"

"Probudil jsem je," usmál se. Klaus vzteky zatínal pěsti. "Ale proč?"
Elijah ho dál vyrovnaně sledoval, "nebylo to právě to cos sliboval? Nechtěl jsi právě to?" Povytáhl obočí.

Na Klausovi bylo poznat, že ho už jeho slova dost vyprovokovala. "Tak jako tak, bratříčku, tentokrát už mi nikdo nepřekazí mé plány," vzpamatoval se po chvíli. Vzal si od Rebeky nůž a znovu jím bodl Stefana.

Elijah ale dlouho neváhal. Použitím upíří rychlosti se objevil vedle mě. Popadl mě okolo pasu a silou zničil pouta, co mě držela.
Zády jsem byla opřená o jeho hruď. Druhou rukou mě držel okolo krku.

Klaus na něj vrhl nasupený pohled. "Co to děláš?"

Elijah se usmál. "Pokud toho okamžitě nenecháš, zabiju tvou cennou dvojnici." Třásla jsem sebou, ale nemělo to ždný smysl.
"A myslím, že bez její krve nikdy nebudeš mít hybridy."

Rebekah se tázavě podívala na Klause. "To neuděláš, Elijahi." Začal pomalu Klaus. "Vždycky jsi měl pro ty dvojnice slabost," dodal rychle.

Elijah tázavě povytáhl obočí. "Myslíš, bratře?" Cítila jsem, jak jeho ruka na mém krku přitlačila. Docházel mi dech. Pomalu jsem klesala k zemi.

"Ne!" Vykřikl po chvíli Klaus. "Protentokrát si vyhrál." Jeho sevření povolilo. Rychle jsem se pokoušela popadnout dech.
"Jdi!" Rozkázal mi Elijah. Nějakým způsobem se mi podařilo doběhnout ke dveřím. Ale pak jsem se otočila a viděla tam Stefana pořád viset.
Zhluboka jsem se nadechla a znovu se otočila. "Běž!" Vykřikl Stefan z posledních sil. Zakroutila jsem hlavou. "Vypadni!" Opakoval.

Otočila jsem se znovu ke dveřím a vyběhla ven. Běžela jsem neznámo kam. Doběhla jsem na nějakou opuštěnou louku.
Ach bože! Já jsem viděla Stefana, ale co s tím teď bude? Vždyť ho Klaus zabije, to nemohu dopustit. Musím zavolat pomoc.

Ucítila jsem, jak mi na boku projela ostrá bolest. A když jsem chtěla jít dál, spadla jsem do zelené vysoké trávy.

Stefanův pohled
Pořád jsem tam visel. Klaus se vyčítavě podíval na Elijahe, "jak si mi tohle mohl udělat?" Nechápavě zakroutil hlavou.

"Vždycky dělám to, co je správné, Niklausi," odpověděl. "Navíc právě ty si mě minule zradil."

"Možná teď nemám dvojnici," promluvil vztekle, "ale je ti jasné, že kdykoliv ji budu chtít, tak si ji znovu najdu?" Přikývl.

Pak se znovu otočil na mě, "a málem bych zapomněl. Pořád tu mám tohoto mého malého zrádce," ukázal na mě.
Vzal si nůž a pomalu šel zase ke mně.

"Dost!" Promluvila Rebekah. Klaus se na ni nechápavě podíval. "Myslím, že si ho mučil už dost."
Vzala železná pouta a pouhým mrsknutím je otevřela. "Běž. Jsi volný," dodala. Pomocí síly, která mi ještě zbyla, jsem si pospíšil ke dveřím a zmizel.

Pohled Rebeky
Niklaus se na mě zlostně zaměřil. "Proč i ty, Rebeko?" Zakroutila jsem hlavou, "věř mi, nepomohl by sis, kdybys ho tady zabil."

"Zamysli se nad svým chováním, bratře." Dodal Elijah. "Protože pokud se takhle vždycky budeš mstít smým kamarádům, vždycky skončíš sám," pokračovala jsem.
Všimla jsem si, že zase hoří vzteky. Pevně svíral ruce v pěst a sledoval nás.
"Vždycky nakonec skončíš sám." Usmála jsem se, "pak také není divu, že toužíš po těch svých hybridích kamarádíčcích. Myslíš si, že oni ti vynahradí tu samotu."

"Ale vždycky nakonec skončíš sám," podívala jsem se na Elijahe, "jdeme?" Přikývl. "Sbohem Niklausi."
Pomalu jsme odešli a nechali ho tam stát.

Klausův pohled
Sledoval jsem, jak odcházeli. Vztekle jsem popadl láhev, napil se z ní a pak jí hodil do skleněné skříně. Střepy se okamžitš rozletěly všude okolo.
"Ne!" Vykřikl jsem a odkopl stůl. Věci dopadli okolo mě. Znovu jsem zařval a popadl další láhev.

"Ale vždycky nakonec skončíš sám," opakovalo se mi v hlavě. Rychle jsem se z ní napil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama