Fourier's Flaw- 9.kapitola 2/2

16. dubna 2016 v 12:24 | Any
A druhá část! :) Doufám, že se vám kapitolka bude líbit. :) Budu moc ráda za každý názor, protože mě to hned motivuje k dalšímu překladu! :)

Během dalších tří dnů si Raddle od ní udržoval ještě větší vzdálenost. Dál se schovávala na svém určeném místě během tréninků, ale on už na ni nečekal, aby se ji zeptal, která skupina byla nejsilnější.
Téměř vždy odešel i před některými Smrtijedy, z nichž všichni měli nějaké podezření, že se něco děje.

Harry řekl Ginny, ne jí osobně, protože neměli vhodné podmínky na rozhovor, že polovina Smrtijedů uvěřila, že se v lese pohádali.
Dokonce viděla několik z nich, jak se potulují okolo a pokoušejí se najít nějaké stopy po fyzické bitce.
Druhá polovina Smrtijedů, s vyjímkou Harryho a Malfoye, kteří znali celou pravdu, věřili, že Raddle našel důkaz, že Hermiona pomáhá Grindelwaldovi.

Jedinou věc, kterou měly tyhle dvě verze společnou byl konec- všichni příliš rychle uvěřili, že Hermiona už není Temnou paní.
Během ranních hodin ve středu, kdy se obě historky rozšiřovaly po celé zmijozelské koleji, si všimla Smrtijedů, kteří se jí buď hihňali nebo prostě jen sledovali.

Také si všimla obrovské spousty holek, které se zdržovaly v blízkosti Raddlea, jako by si mysleli, že pozice Temné paní teď bude patřit jim.
Raddle se zdál tím být spíš naštvaný, stejně jtak ako s jeho Smrtijedy. Měl s nimi skoro pětihodinový trénink, musel skoro každému z nich za něco vynadat, ačkoliv někteří dělali jen drobné chyby.


Během těch tří dnů v něm viděla změnu a to ji dost děsilo. S těmito změnami se svěřila pouze Brambálovi.
Když poprvé v pátek odpoledne zaklepala na jeho dveře, vypadal, že se mu ulevilo, že ji vidí opět zdravou, ale jednouduše to zakryl mluvením o počasí.

Řekl jí, že Raddle byl opravdu temnější a chladnější než v předchozích dnech, ale Brumbál na rozdíl od ní věřil, že to je jeho léčba.
"Oba době víme, stejně jako Harry, že Raddle nerozumí tomu, co není napsáno v knihách. Je pro něj těžké rozumět něčemu, o čem nikdy neslyšel a necítil to."

Pak se ho zeptala, jestli už je z něj Voldemortem, Brumbál se na ní skepticky podíval, než odpověděl, "svou první vraždu spáchal minulé léto, slečno Grangerová. Nevím proč nás Fourierova chyba poslala do doby, kdy už byl méně než člověk, ale chyba není chybná kvůli svému načasování." ´Tázavě se na něj podívala.

"Raddle už začal schánět víc viteálů, slečno Grangerová. Prsten jeho rodiny je prvním z nich, zabil svého otce s prarodiči minulé léto v Malém Visánku," řekl, jako by čet dopis, "nosí to v Bradavicích na sobě, jako kdyby to byla nějaká trofej."

"Ale vždyť ten prsten nenosil celý rok," řekla překvapeně. Brumbál vypadal zmateně, když zamumlal, "pravda, pravda."
A pro něco se natáhl do zásuvky. Držel kousek papírku a přečetl ho předtím, než přikývl, "tady to říka, že odešel hledat svou matku, ale našel svého strýce, který mu řekl, že jeho otec byl mudla a opustil matku i jeho. Šel do Raddleova domu a zabil všechny, kteří uvnitř zůstali.

"Jeho strýc?" Zeptala se překvapeně. Brumbál přikývl a obrátil se k papíru pro pomoc, "Morfin Gaunt."

"Ale Morfin zemřel před třemi lety ve své cele," řekla udiveně, "pamatuju si, když jsem byla ve čtvrtém ročníku, tak nám o tom profesor Křiklan říkal." Brumbál souhlasně přikývl hlavou.
"Musím říct, slečno Grangerová, že vaše přítomnost změnila všechno." Usmála se, ale neodpověděla.

Brumbál vypadal zamyšleně, téměř hodinu nic neříkal. "Abych zodpověděl vaši otázku, nemyslím si, že už se Tom stal Voldemortem. Jeho změna od tohoto týdne nám už něco může napovědět, ale dokud je jeho duše neposkvrněná, tak je tu ještě pořád naděje.

"Vy si nemyslíte, že on..." Začala Hermiona, ale byla přerušena Brumbálovou pozvedlou rukou.

"Zabil sovu rodinu? Ne, nemyslím," odpověděl "nicméně tu je jediný způsob, jak se o tom přesvědčit." Bez jediného slova něco napsal na prázdný pergament.
"Vezměte to do sovince a vyčkejte, dokud se sova nevrátí, slečno Grangerová."

Přikývla a rychle si od Brumbála vzala dopis. Cestou tam téměř sprintovala a byla ráda, když se ukázalo, že je prázdný.
Vzala si nejbližší sovu a rychle jí na nohu přivázala dopis. Posadila ji na okno a sledovala, jak vyrazila na cestu.

Ospale se opřela o okno, pořád se jí nedařilo se pořádně vyspat. Od úterý odmítala si brátt lektvar, nechtěla být mimo, kdyby se Raddle z nějakého důvodu chtěl s ní promluvit.

Byla překvapená, když se sova za necelou hodinu zase vrátila. Vypadala unaveně, když napřahovala svou nohu. Vzala si pergament a vrátila ji zpět na své místo. Rychle se vydala zpět do Brumbálovy kanceláře.

Jeho dveře už byly otevřené, vešla dovnitř a našla ho na stejném místě, jako když odcházela. Pokynul jí, aby zaa sebou zavřela a přesně to i udělala. Podala mu dopis a čekala, až ho přečte.

Vypadalo to, že ho četl snad třikrát nebo čtyřikrát, než odpověděl buď šokovaně nebo zmateně, to nepoznala
"Zdá se, že mé domněnky jsou správné," řekl Brumbál, "Tom Raddle senior stále žije se svými rodiči v Malém Visánku."

"A proč byl tedy Morfin ve vězení a nalezen mrtev?" Zeptala se ustaraně. "Ministerstvo to stále vyšetřuje," odpověděl Brumbál, "každopádněpochybuji, že Raddle může za jeho smrt."

"A kdo to tedy potom je?" Zeptala se a zvědavě ho sledovala. Ukázal na ni prstem a promluvil raději spíš potichu, "věřím, že Grindelwald může vědět mnohem víc o Raddlově minulosti, než vám dovolil zjistit."

"Říkáte, že... Grindelwald zabil Morfina?" Zeptala se, ale nevěřila tomu snad ani slovo. Uvnitř cítila, že za to mohl Raddle.
Brumbál přikývl, "myslím, že bychom měli náš rozhovor raději ukončit, slečno Grindelwaldová. Jak vidím, tak by se naše diskuze brzy mohla stát veřejnou záležitostí."

Jakmile to Brumbál dořekl, tak se jeho dveře s trhnutím otevřely. Hermiona se nervozně otočila na židli, aby viděla, kdo je vyrušil, když se Brumbál bleskově zvedl.
"Dobré odpoledne, Tome," řekl svěže profesor. Hermiona si všimla malé jiskry v jeho očích. Rychle si vzala svůj batoh, který tam nechala, když běžela do sovince a postavila se.

"Děkuji vám za vaši pomoc, profesore," zamumlala a Brumbál přikývl.

"To je pro mě vždy potěšením," usmál se a mrknul. Už chtěla odejít, když zaslechla Raddlea promluvit, "odpusťte mi profesore, neuvědomil jsem si, že už tu máte nějakého studenta." Cítila, jak ji zabolelo, když jí Raddle nazval "nějakým studentem."

"To nevadí, Tome," řekl Brumbál a zvedl ruku na přivítanou, "slečna Grindelwaldová už stejně byla na odchodu."
Raddle přikývl a podíval se na ni, jako by ji viděl poprvé. Zdálo se, že se nemůže pohnout z místa, kde stál.

V právě ruce držel knihu, všimla si jeho palce, jak na ni zamyšleně poklepával. Svůj pohled upřel z Hermiony na Brumbála, který se, pokud to je vůbec možné, usmíval ještě víš než předtím, v očích měl opět jiskřičky.

Tom přikývl a vešel dovnitř, pochopila to jako narážku, že by měla odejít. Rychle prošla kolem něho, aniž by se na něj podívala.
Zavřela za sebou dveře a pomalu šla do společenské místnosti, úplně ignorovala zhnusené pohledy od Smrtijedů a zmijozelských.

Knížky a batoh odložila na židli ve společenské místnosti a otočila se k odchodu, právě si uvědomila, že večeře už začala.
Prošla okolo zmijozelského a havraspárského stolu, kde mohla sedět s Hannah, jako to dělala ve třech předchozích dnech.

Zachytila letmý pohled od Ginny, která seděla u zmijozelského stolu s Harrym a Ronem. Smutně si povzdechla, když se posadila vedle Hannah.
"Měla bys jíst hodně rychle. Peter se chystá tě požádat, jestli bys s ním nešla na bál. Konečně stanovili datum, 26.listopadu."

"Pořád?" Zeptala se unaveně. "Nemám teď chuť se tím zabývat." Vzala si nejbližší jídlo a nahromadila ho na svém talíři, rychle si usrkla ze skleničky a postavila se k odchodu, "děkuju za varování."

Vydala se zpátky do společenské místnosti, ignorovala ty obličeje, co na ni znova upíraly, když procházela.
"Hej! Počkej, Hermino!" Slyšela vykřiknout Hannah odněkud za ní. Neotočila se, ale věděla, že běží, aby ji dohnala.
Když konečně přišla až k ní, tak měla v ruce talíř s jídlem. "Myslela jsem, že bys možná mohla chtít nějakou společnost. V poslední době jsi vypadala dost osaměle."

Hermiona se usmála a poděkovala jí, když pokračovaly do společesnké místnosti. Přes plátno prošly, aniž by musely říkat heslo, nejspíš, aby ho Hannah nezjistila. Ocitly se v prázdné společenské místnosti.
"Kde je Raddle?" Zeptala se Hannah zvědavě.

"Naposledy když jsem ho viděla, tak mluvil s profesorem Brumbálem," řekla Hermiona a položila talíř na stůl. Batoh a knížky dala na zem a posadila se.

"Vy dva jste se tedy pohádali?" Zeptala se Hannah po pár minutách ticha. Usmála se, "ne. Proč si to myslíš?"
Hannah ji provinile sledovala, "co?"

"Je to po celé škole," odpověděla vážně, "každý ví, že jste se s Raddlem pohádali. Ale každá fáma je odlišná. Nemáme tušení, čemu věří zmijozelští, ale je jasný, že to je daleko horší než boj o knihu."

"Boj o knihu?" Opakovala nechápavě. Hannah přikývla, "to si myslíHavraspárští. Že jste se pohádali o knihu nebe něco takového, třeba, že to souvísí s tím, kdo bude mít lepší známky z Obrany proti černé magii."

"To je ta nejhorší historka, co jsem kdy slyšela," usmála se, "proč bych měla s Tomem bojovat o knihu?"

"Takže to není pravda?" Zeptala se Hannah zvědavě. "A co ta fáma z Mrzimoru? Oni si myslí, že jste se pohádali o...Ne, oni vlastně ještě nic nevymysleli. Ale Nebelvírští si myslí, že jste se pohádali, která kolej je lepší. Samozřejmě říkají, že si byla na straně Nebelvíru, a proto ti Raddle ublížil."

"Jmenuje se Tom a ne, neublížil mi, dokonce jsme se ani nepohádali, která kolej je lepší," řekla pobaveně. "Tyhle historky jsou tak směšný."

"Samozřejmě že jsou," řekla Hannah a nevědomky nad tím mávla rukou, "ale co je hlavní je, že celá škola věří, že jste se pohádali. Je to ta největší událost, která se tady stalo od doby, co ten chlapec zemřel. Och, jak se jen jmneoval..."

"Jeho jméno bylo Orion..." Začala Hermiona, ale někdo ji přerušil.

"Orion Black," otočily se a viděly stát Raddlea v díře portrétu. Naštvaně sledoval Hannah.

"Přesně tak," řekla Hannah zamračeně, "myslím, že už bych měla jít, nechat vás se usmířit," poslední část sice zašeptala, ale Hermiona předpokládala, že ji Tom slyšel.
S úsměvem vzalao svůj napůl prázdný talíř a odešla k plátnu, které bylo pořád otevřené od příchodu Raddlea.

"Orion Black nebyl jen nějaký kluk," poznamenal vztekle.

"Možná pro ty co ho znali, ale já jsem ho nikdy předtím nepoznala a teď už můžu jít?" Usmála se Hannah. "Pokd to nevadí, tak už musím."
Hermiona byla překvapená, jak otevřená Hannah před ním byla, stejně tak i Tom.

Sledovala, jak Tom v ruce pohnul s hůlkou uvnitř batohu, zachytil její pohled a rychle jí vyndal.
Ustoupil stranou, aby nechal Hannah projít a na ní se ani nepodíval. Obrátila se zpět ke svému jídlu a dál jedla v tichosti.

Nevěděla kdy odešel, ale když se postavila, zjistila že je opět sama. Naštvaně si povzdechla, vzala si knížky a batoh, a odešla do svého pokoje. Ujistila se jestli za sebou nezapomněla zavřít dveře.

Batoh odhodila vedle postele a rychle šla k prádelníku, kde měla Raddleovu knihu. Horlivě ji otevřela a hledala jméno Morfin Gaunt. Tom řekl, že každý člověk, kterého kdy Grindelwald zabil bude tady.
Hodiny hledala cokoliv, co bylo jen trochu podobné tomu jménu.

Nakonec to vzdala, knihu položila vedle postele a usnula po chvíli, co se její hlava dotkla polštáře.

- - - - - - - - - - - - - - - - -
Tom znovu zmizel. Přesvědčila se o tom, když vešla o deset minut pozdějc do lektvarové učebny a jeho místo bylo prázdné.
Tipovala, že Bradavice opustil v sobotu, stejně si to mysleli, i Harry, Ron a Ginny, ale zbytek školy se zdál být poněkud nevšímavý.

Jakmile hodiny v pondělí opět začaly, tak se postupně začaly roznášet fámy. Nejpopulárnější z nich byla, že Hermionin a Raddleovo dřívější rozhovor trápil Raaddlea tak moc, že raději zanechal školy.
Profesoři se pokoušeli tomu šíření rychlostí blesku zabránit, ale bylo to marné. Od pondělní noci studenti nebyli jediní, co se jí ptali na Tomovu nepřítomnost, ale přidal se i Dippet.

"Předpokládám, že jste si vědoma těch historek, co se říší tady po hradu, slečno Grindelwaldová," promluvil Dippet s nervozním úsměvem na tváři.
"Samozřejmě jim sám nevěřím, ale když se jedna taková uchytí...Tak si potřebuji být úplně jistý."

"Naposledy jsem viděla Toma v pátek večer. Večeřela jsem s Hannah ve společenské místnosti a pak jsem ho už neviděla."

"Nicméně ta historka o té hádce, slečno Grindelwaldová," pokračoval Dippet, "nemohu si pomoct a myslím si, že ačkoliv ty histrorky jsou.... Jasně, historky, ale vy dva jste se spolu stejně poslední dobou vůbec nebavili."

"Jen jsme se...Na něčem jsme se neshodli, to je celé," řekla pohotově. Dippet přikývl, ale než odešel, tak se ustaraně rozhlédl po místnosti.

Hermiona se musela celý týden skrývat a chovat co možná nejnenápadněji. Jediná kolej, která ji ustaraně nesledovala, byl Zmijozel, který na ni přestal zlomyslně zírat za jejími zády, ale dělal to přímo před ní.
Pár dívek, které chtěly získat pro sebe postavení Temné paní, se jí pokoušeli proklít pokaždé, když šla po chodbě.

Jediná dobrá věc na celé této situaci byla, že Harry jí nejen odpustil, ale vrátill se zpět na její stranu, stejně jako Ron a Ginny. Rozdělili se jedině, pokud šli na své hodiny, při kterých se Harry s Hermionou společně potkávali.

V pátek během Obrany proti černé magii by přísahala, že viděla Malfoye zírat na Harrryho, jako kdyby on něco udělal Raddleovi.
Ostatní zmijozelští si rychle vzali své batohy a přesunuli se do zadní části místnosti. Díky tomu mohla sedět s Nebelvírskými, kteří je s nadšením vítali.

Rozčílená Merrythoughtová právě chtěla utišit třídu, když někdo opožděně vešel do třídy. "Jak jsi ho zvládla očarovat, Grindelwaldová?" Zaslechla smích nějakého studenta.

Otočila se k němu, aby mu mohla odpovědět, když se Zmijozelští začali otáčet na Voldemorta, který právě vešel do třídy.
Hermino protočila oči v sloup a rychle obrátila svou pozornost na knihu, která před ní ležela zavřená na stoe.

"Prosím, posaďte se na nějaké volné místo, Raddlee," řekla profesorka Merrythoughtová. Každý ze Smrtijedů se okamžitě zvedl, aby mu mohl nabídnout své vlastní. Podívala se směrem ke dveřím ve stejnou dobu jako Harry, který si narozdíl od ní pro sebe něco vztekle mumlal.

Raddle stál ve dveřích stejně jako v pátek v Brumbálově kanceláři. Měl, i tu samou knihu, ale jeho hábit byl mokrý a roztrhaný.
"Raddlee! Nechci to znovu opakovat, posaď se!"
Smrtijedi pořád s očekáváním stáli u svým míst. Raddle od nich odvrátil pohled a podíval se na Harryho, u kterého si všimla, jak uznale pokývl hlavou.

Viděla v Raddleovo očích nějaké zajiskření předtím, než se vydal směrem k nim. Smrtijedi se zdáli být pohoršení, že si nevybral jejich místo.
Malfoy vypadl rozrušeněji než ostatní, právě on věřil, že sám je tím nejvěrnějším a nejspolehlivějším Smrtijedem.

Raddle se zastavil kousek od Hermioniny lavice, když profesorka Merrythoughtová začala s dnešní výukou, otočila se zády ke studentům, všichni ale nepřetržitě pozorovali Raddlea.
Všimla si, jak prsty poklepává na knihu a byla šokovaná, když zjistila, že se jedná o tu černou, kterou vždy tak moc opatroval.

Pokynul Harrymu, aby se přesunul. Když tak neučinil, Smrtijedi si začali vztekle mumlat. "Ticho," řekla profesorka Merrythoughtová a vztekle se otočila ke třídě.
Raddle odvrátil svůj pohled od Harryho a prmluvil, "omlouvám se, že obtěžuji, profesorko, ale..."

"Tím jsem si jistá, ale teď si sedněte," odpověděla profesorka nesměle. Ukázala na prázdné místo v přední části třídy.

"Nejspíš jsem to měl vysvětlit už dřív, profesorko," řekl Raddle. Poprvé zaslechla v jeho hlase vztek. Nikdy nemluvil vztekle s profesory.
Profesorka vypadala udiveně a nejspíš také byla. "Přišel jsem sem vyzdednout slečnu Grindelwaldovou." Ve třídě se začalo ozývat šepotání, ale Raddle pokračoval hlasitěji, "jistě chápete, že ředitel Dippet má nějaké naléhaavé novinky a mám obavy, že prostě nemohou počkat do konce vaší hodiny.

Ve vteřině změnil svůj nepřátelský přístup ve zdvořilý, nicméně profesorka nevypadala, že jí nějak na těch komplimentech ještě záleží. Rychle pozdvihla ruku.
Raddle vypadal, že s tím počítal, protože otevřel svou černou knihu a vyndal z ní kousek pergamentu.

Jednou pohlédl na Hermionu a vydal se dopředu třídy k profesorce Merrythoughtové. Rychle se podívala na pergament.
"Tak tedy v pořádku, Raddle a Grindelwaldová jsou uvolnění. A vy ostatní mlčte."

Hermiona si už uklidila své knihy do tašky a podívala se na Harryho pohledem "nedělej si o mě starosti, budu v pořádku."
Merrythougtová se otočila zpátky k tabuli, byla smířená s faktem, že její třída pořád nedává pozor.
Někteří sledovali ji, jak si dává věci do tašky a jiný zase Raddlea, který na ni čekal u dveří.

Hodila si tašku před rameno a úplně ignorovala naštvané nebelvírské pohledy a závistivé zmijozelské mumlání, když procházela kolem nich.
Zavřela za sebou dveře a otočila se k Raddleovi, který sledoval cihlovou zeď, jako by to byl nějaký had.

"Je od tebe pěkný, že ses k nám takhle připojil," řekla hořce, "celá škola si myslela, že já můžu za tvůj odchod odsud."

"Jsem si jist, že jsi všechno měla pod kontrolou," odpověděl Raddle s očekáváním.

"Pod kontrolou? Copak jsi zapomněl, co jsem ti řekla, když jsi naposledy odešel ze školy, Tome? Nemůžeš si jen tak zmizet, aniž bys mi o tom něco řekl! Zmijozelští se mě celý týden pokoušeli zavraždit," řekla Hermiona a skoro to byla pravda.
Malfoy a ostatní Smrtijedi si něco jedovatě šeptali u zmijozelského stolu a ona byla přesvědčená, že plánovali její smrt.

"A stejně si ani nevzpomínáš, co jsem ti tehdy odpověděl, Grindelwaldová," odplivl si rozzlobeně, "mnohem líp pracuju sám."

"Dobře. V tom případě ti to usnadním," řekla naštvaně. Otočila se zpět ke dveřím učebny profesorky Merrythoughtové, ale byla zastavena Raddleovo rukou na svém zápěstí.

"Vím, kde je tvůj otec," řekl jednoduše.

"Ale mně už to je jedno, Raddlee!" Zakřičela. "Řekla jsem ti, že mi můžeš důvěřovat, a znovu to vypadá, že ne."

"Když jsem odešel, tak jsme nebyli...Nebavili jsme se spolu, Grindelwaldová," řekl chraptivým hlasem.

"A čí chyba to byla?" Procedila skrz zuby, "nech mě jít." Hermiona sledovala dveře profesorky Merrythougtové a doufala, že je někdo otevře zevnitř, když se tak nestalo, podívala se znovu na Raddlea.
Jeho ruka ucukla na jejím zápěstí. Povolil stisk a pustil ji. "Děkuju ti."

"Potřebujeme si promluvit v soukromí," řekl tiše Raddle. Hermiona ho znovu slyšela poklepávat na svou knihu.
"Grindelwaldová..."

"Slyšela jsem tě," zamumlala, "společenská místnost?" Raddle přikývl, když se vydala na jejich ubytovnu.
Plátno bylo prázdné, když přišli, nejspíš očekával, že oba teď budou na hodině. Ale Raddle se zdál být přesvědčený, že chodba je dostatečně bezpečná.

"Nejde o to, že bych ti nedůvěřoval, Grindelwaldová," řekl rozpačitě. Díval se dolů na svou knihu a Hermiona byla přesvědčená, že na ni kouká zhnuseně.
Podívala se na ni záměrně také, aby viděla, jestli na ní byla skvrna od bahna. Když poznala, že byla čistá, jako když ji viděla v jeho pokoji, znovu se zvědavě podívala na Raddlea.
"Minulý pátek jsem ti řekl, že jsem udělal chyby..."

"A já jsem ti řekla, že na tom nezáleží..." Začala Hermiona, ale Tom zvedl ruku a přerušil ji. Přísahala by, že ho slyšela zašeptat "prosím."
Tlumeně si odkašlal, než znovu pokračoval. "Záleží na tom, Grindelwaldová. Pamatuješ si na Uršulu? Byla z Havraspáru." Přikývla hlavou.

"Byla zabitá minulý rok," vzpomněla si, "příšera z Tajemné komnaty ji zabila." Raddle nevědomě poklepával na svou knihu.
"Jak to..."

"Já jsem to udělal," řekl rychle. Nebylo to takové, jak si to představovala. Očekávala, že to řekne pyšně, protože zabil nevinného člověka, ale tenhle Raddle vůbec pyšně nevypadal.

"Jak?" Zeptala se, pořád sledovala jeho knihu.

"Mohu mluvit hadí řeči, takže vstup do Tajemné komnaty se mi otevřel a příšera uposlechla mé příkazy zabít mudlorozené kouzelníky v hradu," řekl jednoduše.

"Ale proč bys..."

"Práce Salazara Zmijozela, Grindelwaldová," řekl naštvaně, "pokoušel jsem se dokončit jeho velkolepé dílo."
Hermiona vypadala zaskočeně, byl si tak jistý, že nemá důvod věřit sám sobě.
"Jeho velkolepá práce na vytvoření kouzelnického světa jen pro ty, co si ho zasloužili."

"A kdo říká, že si ho Uršula nezasloužila?" Vypadlo z ní nečekaně.

"To je to, v co Zmijozel věřil," odpověděl tvrdě Raddle. Nadále nespouštěla oči z jeho knihy.
"Vzpomínáš si na Křiklanovo sprostou poznámku během Vánoc ve čtvrtém ročníku?"

"Tu o Gauntovi?" Zeptala se. Nemohla si pomoct, ale doufala, že Brumbál měl pravdu. Radle přikývl, "zabil jsem ho."

"Proč?" Zeptala se a pokoušela se uklidnit. Zvedl sovu knihu, jako by to měla být odpověď. Pořád ji sledovala.

"Přečti si to," pobídl ji. "Měla bys vědět pravdu... O mně." Slyšeli, jak se muž v portrétu objevil, právě když se ozvalo zvonění. Raddle rychle zamumlal heslo.
Upřeně sledovala knihu, jako kdyby to nebyla pravda. Svěřil jí právě teď tu knihu, kterou vždycky tak moc opatroval?

Neřekl jí už žádná další slova, rychle se otočil a vydal se do společenské místnosti. Hermiona konečně vypadla z transu, když slyšela, jak se zavřely dveře od Raddleova pokoje. Rychle hodila jeho knihu do batohu a vešla dovnitř dřív, než se portrét zase zavřel.

Posadila se na gauč ve společenské místnosti. Hluboce si povzdechla a se zavřenýma očima, otevřela knihu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 17. dubna 2016 v 9:41 | Reagovat

Krása je to moc napínaví

2 Sarah Sarah | 18. dubna 2016 v 11:01 | Reagovat

Výborný! Super, paráda! :D

3 Mia Mia | 18. dubna 2016 v 15:26 | Reagovat

Určitě přelož rychle další
Ps: už sem myslela že se jejich pusy nedožiju

4 Sarah Sarah | 25. dubna 2016 v 16:22 | Reagovat

Kdy bufde další? :)))

5 anonym anonym | 30. dubna 2016 v 10:15 | Reagovat

wou je to naprosto úžasné tenhle příběh naprosto zbožňuji!! ty prosím bude další díl????

6 Any Any | Web | 30. dubna 2016 v 12:58 | Reagovat

[4]: [5]: Na další už pracuji a myslím, že do dalšího víkendu by určitě mohla být hotová! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama