In All My Years- 5.kapitola

7. dubna 2016 v 16:10 | Any
Ahojte! :) Tak přidávám 5.kapitolu této povídky! :) Užijte si ji! :)
Kapitola pátá: Výlet

Nikdy se mi příliš nedařilo vyplížit se ven, aniž by si mě někdo nevšiml. Damon tu sice nebyl, ale Alaric ano. Nemohla jsem si vymýšlet žádnou výmluvu, tak jediné co mi zbylo, bylo rychle odejít dřív, než si mě všimne.
Ta pravá chvíle nastala, když šel do koupelny. Vzala jsem si ze stolku vedle dveří klíče a pomalu jsem vyšla ven, dveře jsem za sebou potichu zavřela.
Když jsem se otočila ke svému autu, nestřetla jsem se tváří v tvář s nikým jiným než s jedinečným Damonem Salvatore.

"Kam jdeš?" Zeptal se.

"Hmmm...Já," rychle jsem se zamyslela, "jen za Caroline." Lež.

"Neviděla jsi ji včera?"

"Jo, ale pořád má problémy s Mattem a Tylerem. Potřebuje kamarádku." Další lež.


"Co?" Jasně, že na tohle mi neskočí, "dobře, vrať se včas, abychom se mohli setkat s Elijahem."

A nebo možná ano.

Přikývla jsem a nastoupila do auta co nejrychleji to bylo možné. Udělala jsem dobře, že jsem si nechala telefon doma. Kdyby náhodou zjistili, že jsem nebyla s Caroline, tak by mi volali jako šílení.
Elijahovo bydliště nebylo příliš daleko, tak mi zabralo pouze pět minut se tam dostat. Vlastně na žádné místo v Mystic Falls se nedá dostat za víc než pět minut.

Vystoupila jsem z auta a pomalu se vydala ke vstupním dveřím. Zastavila jsem se před nimi a přemýšlela, jestli se nemám otočit a odejít. Aniž bych si to uvědomila, má ruka se natáhla a zaklepala.

Elijah vyšel ven. Začinala jsem si myslet, jestli obleky nejsou jediným typem oblečení, které vlastní.

"Ahoj Eleno."

Rychle jsem ho také pozdravila.

"Pozval bych tě dál, ale Kol tu má...kamaráda" Zděsila jsem se nad tou myšlenkou a následovala ho ven.

"Myslel jsem, že bychom mohli vzít mé auto." Ukázal na nejhezčí černý Mercedes, jaký jsem kdy viděla. Ještě než jsem nastoupila jsem se na chvíli pozastavila. Nevím proč, ale nikdy jsem si nedokázala představit Elijahe řídit. Nejspíš jsem si myslela, že si může ovlivnit řidiče nebo něco takového. A nebo je to proto, že někdo, kdo žil už 900 let předtím, než byla vynalezena auta, nemůže prostě umět řídit.
Ikdyž jsme se rozjeli plynule.
Nejprve jsem očekávala, že cesta bude nepříjemná, ale z nějakého neznámého důvodu bylo těžké se cítit vedle Elijahe nepříjemně.

"Tak proč jsi nikomu neřekla o našem plánu?" Zeptal se, na tváři se mu rýsoval vševědoucí úšklebek.

"Jak víš, že jsem o tom nikomu neřekla?"

"Pouze předtucha," pokrčil rameny.

"No, znám Damona. Právě on by vůbec nebyl v pořádku, kdyby zjistil, že jedu pryč s původním upírem. Pravděpodobně by mě doma zamkl nebo něco takového." Mírně jsem zčervenala. Nechápu proč.

"Ach ano, Damon. On ti pomáhá najít Stefana?"

"Samozřejmě. Proč by neměl?" Zmateně jsem natáhla obočí.

"To přece dobře víš. Teď když je jeho bratr pryč, může napochodovat a mít tě."

"Co? Ne! Damon to necítí takovým způsobem. Já to tak necítím. Hledáme Stefana. I kdybychom to tak cítili, tak na nic takového není čas."

"Možná je tohle to co chce, aby sis myslela." Přemýšlela jsem nad tím. Damon byl navíc v poslední době ke mně přátelský...ne. Ne! To nebylo možné.

"Já vím, co děláš," řekla jsem.

"Co dělám?"

"Pokoušíš se dostat do mé hlavy. Ale nezabralo to. Miluju Damona. Stefana! Měla jsem na mysli Stefana."
Ušklíbl se na mě způsobem, o kterém jsem si myslela, že by Elijah nikdy nemohl. Vždycky vypadal jako vyspělý typ člověka. Skoro jako bych si ani nedokázala představit, že mohl mít také emoce..

"Jak myslíš."

"Vždyť víš, jak jsem to myslela. Mluvil si o Damonovi a jeho jméno zůstalo v mé hlavě. K Damonnovi nic necítím!"
Zdálo se, že čím více jsem se to pokoušela napravit, tím to bylo jenom horší. Povzdechla jsem si a opřela hlavu o sedačku.

Po chvíli ticha jsem se rozhodla zapnout radio. Chvíli jsem si pohrávala se stanicemi, dokud jsem nenašla písničku, kterou jsem měla ráda.

"Víš, že jsem nikdy nerozuměl moderní hudbě," promluvil Elijah, "nic z toho není opravdový zpěv. Všechno to je upravené pomocí počítačů."

"Jo Zapomněla jsem, že jsi tisíc let starý a byl jsi na světě už, když byla hudba vynalezená."
Vypnula jsem radio. Pousmál se nad mým vtipem, ale nerozesmál. Přemýšlela jsem, jaký mohl být Elijahovo smích.

Cože? Jsem uprostřed pokusu zachránit mého přítele před šíleným upírem- vlkodlakem- hybridem a přemýšlím, jak by mohl znít Elijahovo smích?

Ticho bylo zpět. Ale nebylo to trapné. Bylo to spíše pohodlné. Zavřela jsem oči a pustila všechny starosti mimo mě.

- - - - - - - - - - - - - - -
Po chvíli Elijahovo mobil prolomil ticho. Na obrazovce se objevilo "volá Damon Salvatore."

"A hele, to je tvůj přítel," dělal si ze mě srandu. Zamračila jsem se.

"Nezvedej to. Jen se pokouší zjistit kde jsme." Odmítl hovor. Úplně si dovedu představit Damonovu reakci. Pravděpodobně hodil svůj mobil proti zdi nebo něco takového.

"Řekni mi, když už jsme dost daleko na to, aby nás mohl najít, tak proč s ním nemůžu mluvit?"

"Protože když Damon šílí, tak je opravdu otravný."

"A to je všechno?" Zeptal se Elijah. Vypadal, jako by spíš něco naznačoval.

"Ano! Nemám zrovna chuť teď slyšet Damona."

Tak tedy dobře," zastavil se, jako by si nebyl jistý, jestli má říkat co měl na mysli, ale nakonec pokračoval.
"Jsem zvědavý, jestli to byl Damon nebo Stefan, kdo vstoupil první do tvého života?"

"Stefan. Proč?"

Ignoroval mou otázku, "Kdyby to byl Damon, zamilovala by ses místo toho do něj?"

"Proč takový náhlý zájem o můj milostný život?" Zeptala jsem se.

"Neodpověděla jsi na mou otázku."

"Protože byla debilní."

"To si nemyslím. Můžeš mi upřímně říct, že jsi o tom nikdy nepřemýšlela?"

"Na tom stejně nezáleží, protože jsem Stefana poznala jako prvního," naštvala jsem se.

"Myslím, že to popíráš." Ignorovala jsem ho, když jsme zastavili na červené. Právě jsme dorazili do nějakého města, Eaglemont.
Když už nic neříkal, rozhodla jsem se zapnout rádio. Tentokrát dávali místní zprávy.

"..veškeré zdroje říkají, že se honička přesunula do Virginie. Občané z města Eaglemont by měli být varováni před vozem, jezdící nepovolenou rychlostí- Černý jeep Wrangler. Bude mnohem více sledován policejními auty. Kdokoliv si všimne takového auta by mu měl uvolnit místo a vzdálit se od něj, jak jen to je možné."

"Nejsme v Eaglemontu?" Právě, když jsem to řekla, jsem zaslechla slabý zvuk policejních sirén. Otočila jsem se a spatřila za námi černý jeep. Byl tak blízko od nás.

"Elijahi, vyjeď z jízního pruhu!" Vykřikla jsem. Nedostal se pryč včas. Poslední co jsem si pamatovala bylo, jak se naše auto převrátilo a černý jeep odjel.

Pak to všechno zčernalo.

















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama