Mudblood or Slytherin Princess- 6.kapitola

13. dubna 2016 v 17:54 | Any
Ahojte! :) Přidávám další povídky této kapitolky. :) Měla jsem ji přeloženou už delší dobu. :) Teď bohužel nemám čas na překlady :/ V pátek dělám přijímačky a musím se teď pořádně připravovat. :/
Hrozně se těším, až to bude za mnou a budu se moci plně pusit do překladů. :) Slibuji, že na Fourier's Flaw se zaměřím jako první a možná po tomhle víkendu by mohla být další kapitolka. :)
Zatím si užijte tuto kapitolku. :) Omlouvám se za její délku. :/


Ve stejný čas jsme se dotkli plechovky a začali se otáčet. Prostředí okolo nás se měnilo a vítr mě štípal do obličeje. Po chvíli jsme tvrdě dopadli na zem. Kluci mi pomohli se zvednout a pak se ozvalo prásknutí.

Lucius s Marcusem se náhle objevili. Objala jsem Luciuse, poté obejmul svého syna.
"Jsem tak rád, že jste v pořádku," řekl.
"To samé my u tebe," usmála jsem se. Marcos s Luciusem si tiše povídali, nechali tak nás s Dracem se s Blaisem rozloučit na prázdniny.

Bradavice začnou za několik týdnů, takže ho brzy zase uvidíme.
"Budeš mi chybět," řekla jsem a objala ho.
"Napiš mi, když budeš něco potřebovat," požádal mě, přikývla jsem. Pomalu jsme se od sebe odtáhli a nechala jsem ho se rozloučit s Dracem.


"Postarej se o ni," řekl mu.
"Postarám," odpověděl Draco. Naposledy se na nás usmál, chytl se Marcusovy ruky a zmizel.

Já s Dracem jsme se oba dotkli Luciusovy ruky. Ucítila jsem už dobře známý pocit.
Nadechla jsem se a než jsem si to všechno uvědomila, stáli jsme v obývacím pokoji na Malfoyově panství.

Narcissa se zvedla z gauče a pevně mě objala. "Jsem ráda, že jste v pořádku," usmála se a políbila mě na čelo.
"Vy také. Vím, že to je zvláštní. Byli jste tam také a není na vás vidět žádná stopa," konstatovala jsem a věnovala jim vševědoucí úsměv.

"Řekněme, že jsme velice šikovní," zareagoval Lucius.

"Nechte toho. Ona to ví," ozval se Draco z gauče.

"Co všechno ví?" Zeptala se Narcissa.

"Že vy dva jste Smrtijedi a byli jste tam v těch maskách," vysvětlila jsem a povytáhla na ně tázavě obočí.

"Hermino, to není jak myslíš..." Začal Lucius, ale přerušila jsem ho.

"Nemusíte mi to vysvětlovat. Kdybych měla možnost, pracovala bych pro něj taky. Mám vás ráda jako vlastní rodiče a nikdy to nikomu neřeknu," usmála jsem se.

Objali mě a znovu jsem se cítila jako doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama