The Awakening- 1.kapitola

23. dubna 2016 v 12:04 | Any
Ahoj! :) Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych přidala první díl této povídky. Doufám, že se vám bude líbit! :) Budu moc ráda za kkaždý názor. :) Děkuju :)

1.kapitola- Probuzení

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v rakvi, nejspíš v nějakém sklepě. Světlo mě pálilo do obličeje. Snažila jsem si před ním ochránit oči.
Po chvíli jsem byla schopná se posadit. Vedle mě někdo seděl. Pořádně jsem se na něj podívala.

"Caroline..." Zašeptala jsem nejistě. Jako by vypadla z transu. Rychle se zvedla ze židle a podívala se na mě.
"Eleno!" Vykřikla a přišla ke mně. Zakroutila jsem hlavou, "Caroline co se děje?" Povzdechla si, "kde jsou všichni? Jak dlouho jsem byla mimo?"

Caroline se zhluboka nadechla, ale nic z ní nevypadlo, "co je špatně?" Vykřikla jsem. Začínala jsem mít pocit, že něco není v pořádku.
"Eleno, stalo se toho tolik," smutně se na mě podívala. "Je to Bonnie, nemám pravdu? Neměla jsem se vzbudit, dokud ona nezemře," připustila jsem. Přikývla.

"Bonnie je mrtvá," potvrdila má podezření. "Unesla ji nějaká zvláštní skupina upírů a zabila." Utřela si slzu, která jí volně stékala po tváři.
Povzdechla jsem si, "hádám, že to není všechno co se stalo." Stroze přikývla.


"Caroline mluv se mnou! Co se ještě stalo?" Smutně se na mě podívala, "Jeremy...I Jeremy zemřel," dořekla pomalu.
Do očí se mi začaly hromadit slzy, "jak se to stalo? Kdo to udělal?" Vykřikla jsem.

"To Damon..." Přerušila jsem ji, "Damon? On zabil Jeremyho?" Soucitně se na mě podívala. "Ne, ne, to se nemohlo stát, proč by to dělal..." Po tvářích mi stékala spusta slz.


"Miloval tě, neunesl pomyšlení, že bude žít bez tebe dalších šedesát let." Zakroutila jsem hlavou, "kdyby mě opravdu miloval, tak by tohle neudělal."
Povzdechla si, "úplně se z toho zbláznil, nebyl při smyslech," vysvětlovala. Rychle jsem se zvedla z rakve a postavila vedle ní.

"A kde je Damon teď?" Zakroutila hlavou, "to nikdy neví, poté se po něm i Stefanovi slehla zem. Zmizeli neznámo kam. Možná už ani nejsou naživu."
"Kdo další ještě zemřel mojí vinou?" Zeptala jsem se. Pokusila se mě utěšovat, ale nenechala jsem se.

"Všichni umírají jedině mojí vinou a teď to není nic vyjímka." Vzpomněla jsem si na mé poslední chvíle, než jsem usnula.
"A co Alaric, kde je?" Zeptala jsem se vyděšeně. "Není snad taky..." Rázně zakroutila hlavou, "po smrti Jo odjel za nějakou pracovní záležitostí do Dallasu. Nechce s námi už mít nic společného."

Smutně jsem přikývla a vydala se ke dveřím od sklepa. Nechápavě mě sledovala, "Eleno, kam to jdeš?"
Otočila jsem se zpět na ní, "jdu hledat ty, co zabili mé nejbližší." Vykulila oči, "zbláznila ses? Co máš v plánu?"

Zamračila jsem se, "první co musím udělat je zjistit, co všechno se změnilo a trochu se tu zorientovat." Caroline se upíří rychlostí postavila mezi mě a kliku od dveří.
"Co to děláš?" Zeptala jsem se nechápavě. "Nenechám tě krátce po oživení znovu zabít." Udiveně jsem povytáhla obočí.

"V Mystic Falls už není bezpečno," začala vysvětlovat, "zvlášť pro tebe ne, Eleno. Všichni jdou po tobě jako dvojnici. Co si myslíš o smrti Bonnie? Byla to náhoda?" Podívala se na mě.
Zakroutila jsem hlavou, "někdo zabil Bonnie, protože to vrátí k životu mě." Přikývla.

"Ti upíři nebyli žádná náhoda. Unesli ji záměřně, aby ses probudila ty a mohli tě pak snadno zabít. Nemůžeš tady zůstat. Nikdo tu nezůstává."

"A co chceš teda udělat?" Povzechla si, "je jen jediné místo, kde budeš v bezpečí, kde tě dokáží ochránit."
Nechápavě jsem se na ní podívala. "A tím místem je New Orleans." Vykulila jsem oči, "to nemyslíš vážně! Copak jsi zapomněla, co všechno nám udělal Klaus a celá jeho rodina?"

Přikývla, "jiná možnost není. Je tam i Matt." Můj pohled se po této větě rozzářil, "Matt je tam s nimi?" Usmála se.
"Takže on žije!" Opakovala jsem šťastně.

"Ikdyž je zvláštní si to připouštět, žije tam s Klausem a jeho sourozenci a je v pořádku. Doufám, že pochopíš, že do New Orleans musíme co nejdřív."

Těžce jsem přikývla, "nebudu ti lhát, nepřijde mi to jako dobrý nápad. Ale co jiného mi zbývá? Vždyť pro mě už tady nic není. Všechno co jsem milovala je pryč." Po tvářích mi zase stékaly slzy.

"Eleno," utěšovala mě Car. Zakroutila jsem hlavou, "ne to je v pořádku, zvládnu to," rychle jsem dala pryč její nataženou ruku.
"Myslím, že je čas jít balit." Otočila jsem se ke klice, tentokrát mi už nezabránila a nechala mě odejít pryč.

Vyběhla jsem nahoru po schodech a zjistila, že jsem v domu Salvatore. Rychle jsem vešla do ložnice, ve které jsem spala s Damonem. Už z toho jména se mi dělalo špatně. Ze skříně jsem si vzala pár věcí, které tam ještě zůstaly a rychle je naházela do tašky.

Když jsem zavřela skříň, všimla jsem si fotky, na které jsem byla já s Damonem. Vzala jsem jí a vztekle hodila proti oknu.

Okamžitě se roztříštilo, ale stejně jsem žádnou úlevu nepocítila

Okamžitě se rozříštilo, ale stejně jsem žádnou úlevu nepocítila.

Když jsem vyšla před barák, Caroline už čekala v autě. Tašku jsem si dala do kufru a posadila se vedle ní. Rychle jsme vyjeli.
"Tak připravená na nový život?" Zetala se po chvíli Car. Váhavě jsem přikývla, pousmála se."Co jiného mi zbývá," utrousila jsem.

Zavřela jsem oči a nechávala se dál vézt. Zdál se mi zvláštní sen, kde jsem stála vedle Bonnie. Říkala jsem jí, že mě mrzí, že je mrtvá. Přesvědčovala mě, že to není moje chyba, že to tak mělo být. Pak se k nám přibližovala nějaká postava, ale byla zahalená ve stínu. Když jsem si myslela, že ji konečně poznám, tak jsme prudce zabrzdily.
Vytrhlo mě to ze snění. Ospale jsem vystoupila a vzala si svůj kufr.

Čekala jsem, až Car půjde za mnou, ale nestalo se. Udiveně jsem se na ni podívala. "Eleno, mrzí mě to, teď už musíš jít sama." Tázavě jsem povytáhla obočí.
"No...Já a Klaus, nebylo by dobré kdybychom se teď viděli. Je to mezi námi teď takové zvláštní," vysvětlovala rozpačitě.

"Promiň Eleno." Zakroutila jsem hlavou, "ne, to je dobrý, nějak to zvládnu." Spokojeně přikývla. Rozloučily jsme se a já jsem se neochotně vydala k velkému bílému domu.

Váhavě jsem zaklepala a chvíli tam nervozně stála, dokud se dveře neotevřely. Strnula jsem na místě. Ten zlomyslný úšklebek mě děsil takovou dobu, že bych si nikdy nepomyslela, že s ním teď budu muset žít pod jednou střechou.

"Má drahá dvojnice, je mi potěšením," usmál se. Chtěl políbit mou ruku, rychle jsem couvla dozadu.
Rozesmál se, "stejně nejsi můj typ, zlato." Přikývla jsem a následovala ho dovnitř. Tašku jsem si prozatím položila ke schodům.

Klaus se otočil na osobu, která k nám mířila z kuchyně, "sestřičko, jak tě rád vidím," uculil se. Rebekah nad tím jen otráveně zakroutila hlavou.
Se zájmem se podívala na mě, "takže ta dvojnice už přijela?" Řekla výhružně. Vyloženě mě propalovala pohledem.

"Prozatím budeš spát v pokoji s mou sestrou," otočil se Klaus na mě. Strachem jsem ztuhla, "poslední volnou ložnici zabral tvůj kamarád, ten blonďatý."

"Matt," doplnila jsem ho. Přikývl. "Všichni dobře víme, jak by tady má sestřička nejraději spala právě s ním, ale to by nebylo zrovna vhodné," ušklíbl se.
"Všechno co ty nechceš je vždycky nevhodné!" Řekla rozzuřeně Rebekah, Klaus pobaveně zakroutil hlavou.

"To si ještě užiješ, dvojnice!" Zašeptala směrem ke mně a rychle odešla pryč. Vchodové dveře za ní hlasitě práskly.
"Už jí přece znáš," poznamenal Klaus. "Zavedu tě do toho pokoje, sestřička očividně nebude tak laskavá."

Vzala jsem si tašku a vydala se po schodech za ním. Ocitli jsme se na chodbě, kde byla hrozná spousta pokojů. Klaus šel dozadu. V jednom otevřeném jsem spatřila ležet malé dítě, Klausova dcera, Hope.
Při pohledu na ni jsem se musela usmát. Klausovi to neuniklo, "koukám, že máš ráda děti." Přikývla jsem, "vždycky jsem chtěla mít rodinu," řekla jsem smutně.

Konečně jsme se zastavili u dveří u konce chodby a vešli dovnitř. Byl to prostorný pokoj, naštěstí tam byly dvě postele. Při představě spánku s Rebekou v manželské posteli mi nebylo zrovna dobře.
Klaus mě zanechal samotnou, tak jsem si všechny své věci dala na volné poličky ve skříni.

Rozhodla jsem si po tom všem dát studenou sprchu. Byla přes chodbu asi o troje dveře dál. Voda stékala po celém mém těle. Nějakým způsobem mě to uklidňovalo. Všechno co se stalo mi přišlo tak vzdálené.
Protože jsem se rozhodla si oblečení nechat v pokoji, když to mám tak kousek, tak jsem kolem sebe omotala pouze ručník a vydala se zpět do pokoje.

Kousek ode dveří mi někdo zastoupil cestu a drsně mě přitlačil ke zdi. Dívala jsem se do šílených očí, na které nelze zapomenout.
"Znovu tě rád vidím," zašeptal Kol pobaveně a nepouštěl mě. "Prosím, nech mě jít," zašeptala jsem. Jenom se víc rozesmál.


"Ještě jsem si tě dostatečně nevychutnal, taková krásná dvojnice," uznale se podíval na mé tělo a začal mě osahávat.

"Jdi ode mě pryč!" Opakovala jsem. Můj dech se začal zrychlovat. Ruce omotal okolo mých zad a ústy se přiblížil ke krku. Věděla jsem, co přijde. Krkem mi projela ostrá bolest, jak se jeho tesáky přitskly.
Jeho ruce začaly rozmotávat můj ručník. Čekala jsem, až se to stane. Zavřela jsem oči. Nic se nedělo, slyšela jsem nějakou ránu.

Rychle jsem otevřela oči. Kol se zvedal ze země, na druhém konci. Vedle mě stál Elijah, vypadal stejně dobře jako vždy, vztekle sledoval Kola. Pak se podíval na mě. Zaujatě mě sledoval.
Rychle jsem si přichytila ručník, který byl od Kola povolený.

Kol přišel zpět k nám a na tváři měl pobavený úsměv, "jenom pokus, bratře," zasmál se a po chvíli odešel pryč.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se Elijah. Nejistě jsem přikývla. "To s Kolem mě mrzí, vždycky byl takový," vysvětlil.

Zkoumavě mě sledoval, jeho pohled se zastavil na mém krku, "ty krvácíš," poznamenal. Zakroutila jsem hlavou, "ne, to je dobrý. Je to jenom škrábnutí."
Přiblíil se víc ke mně. Mé srdce začínalo bít jako o život. Snažila jsem se s tím bojovat, věděla jsem, že to dobře slyší.

Vytáhl z přední kapsy látkový kapesník a jemně ho přitlačil na můj krk. Sledovala jsem ho, vůbec se snad nezměnil, vypadá pořád stejně dobře, možná i líp, pomyslela jsem si.
Přiblížil se ke mně ještě víc a otřel mou ránu. Muselo to celé vypadat zvlášně. Já přitlačená u zdi, přidržuju si svůj uvolněný ručník a přede mnou Elijah, stojí kousek ode mě a drži ruku na mém krku,

Zaslechli jsme nějaké odkašlání, Elijah dal okamžitě ruku pryč z mého krku a odsunul se. Hayley, poznala jsem jí okamžitě.
Zmateně nás sledovala. Pokoušela jsem se si upevnit ručník. "Co se to tady děje?" Zeptala se a naštvaně se podívala na Elijahe.

"Kol jí pokousal, tak jsem se jí snažil pomoct," vysvětloval. Hayley nakonec neochotně přikývla, položila paži na jeho záda a odešli chodbou pryč. Cestou se na mě ještě zlostně podívala.
Povzdechla jsem si a vydala se zpět do pokoje.

Když jsem vešla dovnitř, našla jsem všechno své oblečení ležet na zemi. "Co to má znamenat?" Zeptala jsem se nechápavě. Rebekah přišla až přede mě, "dala sis to do mé skříně a na mé poličky!" Zdůraznila naštvaně.

Zakroutila jsem hlavou, "a kam jinam si je asi mám dát?" Zeptala jsem se. "Co třeba na zem?" Mrkla na mě.

Zlostně jsem si povzdechla a posbírala všechno oblečení a položila ho pod postel

Zlostně jsem si povzdechla a posbírala všechno oblečení a položila ho pod postel. Rebekah za chvíli zase odešla a nechala mě tak o samotě.

To zase bude začátek něčeho vyloženě povedeného, pomyslela jsem si. Spát s Rebekou v jednom pokoji nemůže skončit dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama