The Awakening- 2.kapitola

24. dubna 2016 v 18:36 | Any
Přidávám ještě druhou kapitolu. :) Budu moc ráda za každý názor. :)
2.kapitola- Nový život

Otevřela jsem dveře od Rebečina pokoje a chodbou šla dolů ke schodům. Dveře vedle mě se otevřely a když jsem viděla, kdo za nima stojí, vykřikla jsem.
"Matte! Tak ráda tě vidím." Usmál se. Nemohla jsem se udržet a rychle ho obejmout. "Eleno," řekl šťastně, "jsem tak rád, že se opět setkáváme."


"I já," řekla jsem upřímně a odsunula se od něj. "Co máš v plánu?" Zajímal se. Pokrčila jsem rameny, "jdu jen pro něco k snědku."
Přikývl, "víš, kde je kuchyně?" Zakroutila jsem hlavou, "ale najdu jí, nedělej si si starosti," dodala jsem. Matt nevypadal moc přesvědčeně, ale také nic neříkal.


Naposledy jsem se usmála a vydala se po schodech dolů. Ocitla jsem se ve vstupní hale, jako když jsem přijela. Vydala jsem se chodbou vpravo a dorazila do velkého obývacího pokoje.
Všimla jsem si Elijahe, jak sedí v křesle a se zájmem čte nějakou knížku.

"Eleno," promluvil, aniž by se na mě podíval, "potřebuješ něco?" Přikývla jsem, "kudy se prosím jde do kuchyně?"
Neuniklo mi, jak se nad knihou ušklíbl, "vrať se do vstupní haly a jdi na druhou stranu, za chvíli bys tam měla být."
"Dobře, děkuju moc," řekla jsem nakonec.

Měl pravdu, prošla jsem nějakým salonem a ocitla se v kuchyni. Otevřela jsem zvědavě ledničku, překvapivě tam nějaké jídlo bylo, nejspíš kvůli Mattovi.
Vzala jsem si jogurt a posadila se s ním ke stolku.

"Ale, ale," zaslechla jsem známý hlas, "naše dvojnice už se nám zorientovala." Klaus pomalu přišel až ke mně. Ztuhla jsem, sledoval mě a čekal, až něco řeknu.

"Je to sice zvláštní, ale lidé potřebujou jíst, Niklausi." Otočila jsem se a spatřila Elijahe stát ve dveřích. Z jeho tváře jsem nemohla poznat, co právě cítí, jeho obličej nedával najevo žádné emoce.

"Jak rád tě vidím, bratříčku," ušklíbl se Klaus. "Potřebuje tě vidět Marcel," pokračoval Elijah. Nechápavě jsem se na ně podívala.
Klaus se zamračil, "jdu za ním." Elijah přikývl, když Klaus odešel pryč z místnosti.

"Kdo je Marcel?" Zeptala jsem se, když jsem dojedla svůj jogurt. "Čaroděj," odpověděl jednoduše. Přikývla jsem.

Vydala jsem se nahoru zpět do pokoje. Ztuhla jsem, když jsem opět potkala Kola. Pobaveně se ušklíbl, "tentokrát ne," zašeptal mi do ucha, "ale možná příště..." Pobaveně na mě mrkl a odešel.

Povzdechla jsem si, jestli zrovna tady mám být v bezpečí... Spíš mám jen větší strach. Otevřela jsem dveře od pokoje, Rebekah tam bohužel byla.
Zamyšleně se prohlížela v zrcadle. "Co myslíš? Jak vypadám?" Překvapeně jsem si ji prohlédla, "jo, dobrý," vypadlo ze mě po chvíli.

Měla na sobě černé krátké šaty, řasenku, růžovou rtěnku a nakulmované vlasy. "Ale nechápu kam se chystáš," pokračovala jsem.
Zpozorněla, otočila se od zrcadla a podívala se na mě, "dnes večer je takové rodinné sezení," zdůraznila. Nechápavě jsem ji sledovala.

"Ty o tom nevíš?" Zakroutila jsem hlavou, "občas se dělají takové věčery, kdy trávíme všichni čas spolu a hrajeme si na rodinu."
Přikývla jsem. Tím by se to vysvětlovalo. Předpokládám, že za tuhle její úpravu může Matt, jinak si to nedokážu vysvětlit.


"Proč se tak šklebíš?" Zeptala se výhružně, když si začala upravovat své šaty. Obranně jsem zvedla ruce, "já nic nedělám," řekla jsem nevinně.
Zamračila se a s hlasitím prásknutím odešla pryč. Povzdechla jsem si a natáhla se na postel. Po tom všem jsem se cítila vyčerpaně. Zavřela jsem oči a po chvíli usnula.

Vzbudila jsem se s hlasitým klepáním na dveře. Rozespale jsem si mnula oči, "dále," řekla jsem po chvíli. Posunula jsem se víc dozaduu, když jsem uviděla Kola.
"V klidu," nevinně zvedl ruce, "jenom jsem přišel, abych tě pozval dolů."
"Na tu akci?" Přikývl, Povzdechla jsem si, "hned tam budu." Zlomyslně se ušklíbl a nechal mě překvapivě o samotě.

Rozčesala jsem si vlasy a vydala se dolů. Byli v obývacím pokoji. Elijah seděl na gauči, vedle něj byla Hayley a chovala malou Hope. Rebekah seděla naproti vedle Matta a Klaus s Kolem drželi každý jednu láhev whiskey a horlivě o něčem diskutovali.

"Dvojnice dorazila!" Prohlásil Klaus, trochu hodně opilým hlasem. Přikývla jsem a posadila se vedle Rebeky naproti Elijahovi. Rebekah si otráveně povzdechla, ale nic neříkala, byla tolik zaujatá Mattem.

Hayley něco říkala Elijahovi a já jsem tak zůstala jak páté kolo u vozu. "Napij se taky," podával mi Klaus svou whiskey. Zakroutila jsem hlavou, "ne, děkuju ti."

"A tu mojí přijmeš?" Ušklíbl se Kol a postavil se přede mě. "Ne, vážně nechci," zdůrazňovala jsem. Kol předstíral, že je zklamaný a postavil whiskey na stůl.

Zamyšleně si mě prohlížel. Když jsem myslela, že konečně odejde, tak na mě skočil a kousl mě do krku. Vykřikla jsem bolestí. Rebekah ho chytla a odstrčila.

Kol přistál na zemi, znovu se na mě ušklíbl, "jednou skončíme spolu," zašeptal. "S tebou ani v pekle!" Vykřikla jsem. Ušklíbl se.
"Co si myslíš, že děláš?" Vyjel na něj Elijah. Kol se ušklíbl, "kochám se tou dvojnicí. Ale proč by to mělo zrovna tobě vadit?" Tázavě vytáhl obočí, "anebo se ti snad nelíbí, že jsem ji chtěl otestovat ještě před tebou?"

Všimla jsem si jiskry v Elijahovo očích. Zvedl se a bez zaváhání dal Kolovi pěstí do obličeje. Ten přistál v zadní části místnosti ve skleněné skříni.
Sklo se rozletělo všude po místnosti, Hope začala hrozně křičet. Hayley se naštvaně zvedla a společně s ní vyběhla nahoru po schodech.

Elijah si povzdechl a vydal se za ní. Klaus pomáhal Kolovi se zvednout. Rebekah s Mattem pouze přihlíželi. "Mrzí mě to, nechtěla jsem způsobit takové problémy."

Klaus zakroutil hlavou, "nemůžeš za činy mého nevyspělého bratra." Kol se zamračil a odešel někam ven. Cestou si nezapomněl vzít svou whiskey.

Jsem tady chvíli a už začalo tolik problémů. Povzdechla jsem si, "myslím, že už půjdu spát," rozhodla jsem se. Rozloučila jsem se a vydala se po schodech nahoru. Cestou do pokoje jsem na chodbě za pootevřenýma dveřma zaslechla nějaké hlasy.

"Bylo tohle nutné?" Vykřikla Hayley naštvaně. "Kol by jí ublížil, co jsem měl jiného dělat?" Vztekle si povzdechla, "co třeba to nechat být? Rebekah už ji od něj dostala, bylo to vyřešené, ale ne, tys ho musel ještě tak silně praštit.Vsadím se, že kdyby se nejednalo o tu dvojnici, tak bys tohle neudělal," rozčilovala se, "záleží ti na ní, protože k ní něco cítíš!"



Cítila jsem, jak mým břichem prolétla vlna vzrušení při představě, že by Elijah ke mně něco cítil. "Nic k ní necítím," ragoval Elijah. A zase to pokleslo.
"Udělal jsem pouze to, co je správné."

Povzdechla jsem si a došla až do pokoje. Rychle jsem se převlékla do své košilky. Byla fialová, lemovaná krajkou, možná až moc krátká.
Posadila jsem se na levou stranu postele a přemýšlela nad tím rozhovorem. Dělal co je správné, bylo to tak vždycky. Jak jsem si mohla myslet, že by měl starost o mě?
A hlavně proč mi to teď vadí?

Už opravdu přeháním. Nejlepší bude se vyspat a už na to nemyslet. Zítra budu mít hodně energie a na tohle si ani nevzpomenu.
Přikryla jsem se a usnula po chvíli, co jsem zavřela oči.

V noci jsem se několikrát vzbudila. Rebeka si, ani nevím kdy, ke mně přilehla. Pořád dokola mě budilo její hlasité chrápání. Pak už jsem to nemohla vydržet a rozhodla se dojít si pro něco k snědku.
Podívala jsem se na hodiny, bylo asi pět ráno. Těžce jsem si povzdechla a vydala se dolů do kuchyně.

Vzala jsem si kousek banánu. Opřela jsem se o linku a otevřela ho. "Proč jsi vzhůru tak brzo?" Zaslechla jsem nějaký klidný hlas. Téměř jsem nadskočila.
Elijah seděl po tmě u stolu a v ruce měl skleničku piva. "Mohla bych se zeptat na to samé." Ušklíbl se.

Pokusila jsem se na něj pořádně podívat, jak se tváří, ale po tmě jsem nedokázala nic rozeznat. "Mrzí mě to s Hayley," začala jsem. Natáhl ruku a přerušil mě, "a co se s ní mělo stát?" Nechápavě povytáhl obočí.
Povzdechla jsem si, "pohádali jste se kvůli mně."

Zakroutil hlavou, "všechno už je v pořádku, takže na tom nezáleží, nic se nestalo." Přikývla jsem.
"Předpokládám, že nemůžeš spát díky Rebečinu chrápání," tázavě se na mě podíval. "Jo." Divila jsem se, že ho to hned napadlo, ale byl to Elijah.

"Můžeš si vzít mou ložnici," řekl po chvíli. Překvapeně jsem se na něj podívala, "a tobě to nebude vadit?" Usmál se, "nepotřebuju moc spát. Klidně si ji můžeš vzít."

"Děkuju moc," řekla jsem nakonec. "Ukážu ti svůj pokoj." Přikývla jsem a vydala se za ním. Vyšli jsme schody a opět jsme dorazili na chodbu.
Elijah vešel do dveří vpravo. Následovala jsem ho dovnitř. Ocitla jsem se ve velké ložnici s obrovskou prostornou postelí.

"Můžeš si udělat pohodlí," usmál se. Pomalu jsem šla až k němu, "ještě jednou, děkuju." Podíval se mi pevně do očí, pousmál se a jeho pozornost spočinula na mém těle..
Uvědomila jsem si, že mám na sobě pouze krátkou košilku. Vyděšeně jsem se na sebe podívala. Elijah si toho všiml, ušklíbl se a odešel.

Všimla jsem si pootevřeného šuplíku u stolu. Věděla jsem, že to je špatné, ale zvědavost nakonec vyhrála. Pomalu jsem ho otevřela.
Hned nahoře byla položená nějaká fotka. Zkoumavě jsem se na ni podívala. Byla na ní Hayley, matka Hope. Žaludkem mi projel zláštní pocit.

Elijah k ní musí něco cítit, tahle fotka to jenom dokazuje. Položila jsem fotku zpět na své místo a vydala se k posteli. Byla poctivě ustlaná, jako by v ní nikdo dlouho nespal. Elijah opravdu nepotřebuje moc spánku, pomyslela jsem si.
Odhrnula jsem přikrývku a schovala se pod ní.
Postel byla opravdu pohodlná, a tak jsem za chvíli znovu usnula.

Ležela jsem na nějakém dřevěném oltáři v lese. Všude okolo mě ležela krev. Sama jsem byla také zakrvácená. Měla jsem rozcuchané vlasy a slepené vlasy.
Posadila jsem se, všechno mě bolelo.

Nikde nebyla ani noha. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Slyšela jsem z dálky každý zvuk, motýla, který přistál na kameni, vosu, jak se chce napít z blízkého potoka.
A pak se odněkud zezadu ozýval dětský pláč. Automaticky jsem se postavila a rozeběhla se za tím zvukem. Spěchala jsem, poháněl mě nějaký neznámý strach.

Rychle jsem se přiblížila. Dítě nesly nějaké tři ženy. "Musí být nastolena rovnováha. Jedině tak to musí být. Musí být nastolena rovnováha," opakovaly.
Jedna vytáhla nůž. "Ne!" Vykřikla jsem a dopadla na kolena. "Ne!" Křičela jsem.


Položila jsem si ruce na tváře a začala brečet.

Rychle jsem otevřela oči. Spala jsem na Elijahovo posteli, to byl příšernej sen, pomyslela jsem si. Byla jsem úplně zpocená. Bylo už půl jedenácté, bože to jsem spala tak dlouho. Stáhla jsem si vlasy do vysokého culíku a rozhodla se dát si něco k snídani.
Jakmile jsem otevřela dveře, střetla jsem se tváří v tvář s jedinečným Klausem Mikaelsonem. Pobaveně si mě prohlížel.

"Dobré rano," řekl po chvíli a s úšklebkem na tváři odešel pryč. Výborně. Lepší to už ani být nemohlo. Předpokládám, že lepší už to ani být nemohlo. Klaus jak mě vidí v noční košilce vycházet ze dveří Elijahova pokoje. Super.

K snídani jsem si vzala jogurt s banánem. Jakmile jsem si dala první lžíci, objevili se tam Kol s Klausem. Povzdechla jsem si a pokušela se je úplně ignorovat.
Klaus Kolovi něco zašeptal a ten se na mě překvapeně podíval a rozesmál se. Je mi jasný, co se právě dozvěděl.

Otráveně jsem nad nima zakroutila hlavou a věnovala se snídani. Po chvíli do místnosti vtrhli Elijah s Hayley. Došli až k nám.

"Co se děje?" Zeptal se nechápavě Klaus. Elijah si povzdechl, "zase je v tom Marcel." Klausovo výraz zvážněl.
"Co udělal?"

"Poštval proti nám všechny upíry ve městě, dokud nezískají tu dvojnici." Vyděšeně jsem je sledovala, dělalo se mi špatně od žaludku.

Klaus se na mě překvapeně podíval.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama