Always and Forever- 6.kapitola

1. května 2016 v 11:37 | Any
Tak další kapitolka! :) Potěší mě každý názor. :)
6.kapitola- Potřebuji tě

Nechápavě jsem jí sledovala. Děti? Podívala jsem se na Stefana, tvářil se úplně kllidně. "Ale jak je tohle možný?" Otočila jsem se na ni. "To prostě nejde."

Usmála se, "jak vidíš Eleno, tak ano. Jedině díky mým sestrám čarodějkám tu teď mohu být. Udržovali po tisíc let mé tělo, abych mohla zničit to zlo, které jsem způsobila. Byla to největší chyba, kterou jsem udělala a teď mám šanci jí napravit."

Pozorně jsem si ji prohlížela. "Takže ty máš v plánu zabít své děti?" Přikývla. Nemohla jsem si pomoct, ale přišlo mi to šílené.
"Jsou to mé děti. Ačkoliv je miluji, tak musím říct, že jsou monstra," vysvětlovala.


Otočila jsem se na Stefana. "Tohle nemůžeme udělat, Stefane. Chci zabít Klause, ale ne všichni si zaslouží zemřít," podívala jsem se na něj prosebně, "Elijah si to nezaslouží."

"Lituji, ale pokud mám zabít Niklause, tak budu muset zabít všechny mé děti," řekla rázně. Zakroutila jsem hlavou. "Na tohle prostě nemůžu přistoupit."

Stefan se na mě lítostivě podíval, "mrzí mě to, Eleno. Nemáme jinou možnost." Dál jsem odporovala. "Elijah nemůže zemřít, zachránil mě a já mu teď mám vrazit kudlu do zad? To si nezaslouží!" Vykřikla jsem. Esther mě zamyšleně sledovala.

Stefan šel blíž ke mně, "Eleno, přemýšlej nad tím. Elijah žil spoustu let, prožil už toho hodně. Mnohonásobně víc, než si jakýkoliv člověk dovede představit. A také za tu dobu i on zabil a pořád zabíjí spoustu lidí." Podíval se mi do očí, "copak se opravdu chceš nechat zabít Klausem, jenom aby Elijah zůstal naživu?"
Dál jsem ho pozorně sledovala. "A Elijah nás před ním nezachrání. My ho nezajímáme, nakonec se stejně postaví za svého bratra, copak tohle chceš?"

Přikývla jsem. Věděla jsem, že má pravdu, vždyť mi to sám Elijah před chvílí potvrdil. Na nás mu nezáleží. Vždycky dělá pouze to co je správné. A tím je se právě zastat rodiny.
"Dobře, souhlasím," promluvila jsem nejistě po chvíli, "máš pravdu," připustila jsem.

Esther spokojeně přikývla, "věr mi, svého rozhodnutí nebudeš litovat." Sice jsem o jejích slovech pochybovala, ale co jsem jiného měla dělat? Musíme nějak zabít Klause.

Pomalu jsem ji následovala ke stolu. Byl tam papír, na kterém byla napsána jména všech jejích dětí. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. U každého jména ležela nějaká věc. U Rebeky to byl náhrdelník, u Klause hodinky. Pochopila jsem, že se jedná o osobní věc. Pozastavila jsem se u Elijahe. Pouze u něj nic nebylo.

Esther přikývla, "koukám, že sis toho hned všimla," začala. "Jedná se o osobní věci mých dětí, kterou se mi od nich nenápadně podařilo získat, bohužel Elijah je z nich nejvíce podezřívavý a i chytrý, a mně tak úplně nedůvěřuje."

Přikývla jsem. "A to znamená?" Zkoumavě se na mě podívala, "copak to není jasné?" Zakroutila jsem hlavou.
"Abych mohla provést kouzlo, pomocí kterého je všechny spojím, potřebuji jejich osobní věc. U Elijahe se mi ji zatím nepodařilo získat."
S očekáváním se na mě podívala. Nechápavě jsem jí sledovala. "A jak už jsem si stačila všimnout, je tady dívka, se kterou má zvláštní vztah."

Opakovaně si mě přeměřovala pohledem. Všimla jsem si, že Damon, Stefan i Caroline zbystřili. "A nemám snad pravdu, Eleno?"
Zakroutila jsem hlavou, "já...já nechápu o čem to mluvíte." Usmála se. "Ale Eleno, řekla bych, že už jsme si toho všimli všichni."
"Ne," trvala jsem na svém. Neunikl mi Damonovo stále více vzteklý výraz. "Jediné co budu chtít je, abys nenápadně přesvědčila mého syna o mých úmyslech a získala od něj nějakou osobní věc," vysvětlila.

Vykulila jsem oči. "A jak tohle má proboha Elena udělat?" Divila se Caroline. "Nemám šanci. Elijah mi nedůvěřuje, tak jak ho mám přesvědčit?" Doplnila jsem ji.

Esther zakroutila hlavou. "Myslím, že to pro ni bude mnohem jednodušší než pro kohokoliv jiného." Caroline se Stefanem se na sebe zmateně podívali.
"Ale pokud si tak mocná čarodějka, tak proč tu věc nemůžeš získat sama?" Zajímala jsem se.

Zhluboka se nadechla, "Eleno, to kouzlo, které se chystám udělat spojí mé děti dohromady. A kdokoliv z vás bude mít šanci je zabít. Jenže pokud Elijah zjistí o mých úmyslech, varuje své sourozence a my nebudeme mít nic. " Přikývla jsem.

"Ale proč tam posílat právě Elenu?" Divil se Stefan. "Je člověk, bude to pro ni nebezpečné." Damon přikývl, "vždyť ji Elijah při první příležitosti zabije."

Esther se nenechávala vyvést z míry, "tohle je záležitost, u které jsem si jistá, že nejde lépe vyšeřit. Myslím, že se Eleně opravdu nic nestane." Nechápavě jsem ji sledovala. "Máš na to 24 hodin," dodala.

Damon zakroutil hlavou, "vždyť je to hrozně riskantní," rozčiloval se. Esther se nedala přesvědčit, byla už rozhodnutá, a tak jsme nic nezmohli.
"Ještě potřebuji tvou krev k celému rituálu." Přikývla jsem. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem natahla svou ruku k ní. Píchla mě do ní jehlou, sykla jsem bolestí. Krev, která z ní začala stékat, si dala do lahvičky. Sledovala jsem jak se pomalu hromadí. Ta krev, kterou odsoudím k smrti všechny původní. Nadechla jsem se.

Další ráno jsem se vzbudila ve svém pokoji. Dala jsem si horkou sprchu, oblékla se a seběhla dolů. Dneska jsem měla naštěstí volno. K mému překvapení Ric ani Jeremy nebyli doma. Zvláštní, pomyslela jsem si.
Vzala jsem si lupínky a zalila si je mlékem. Pomalu jsem se do nich pustila. Zdálo se mi, jako by všechno byl sen. Málem bych zapomněla na všechno, co se včera stalo s Esther. Ach bože, vždyť já si tady v klidu snídám, místo abych něco dělala.

Vyrušil mě zvonek od dveří. Asi zase někdo zapomněl klíče, usmála jsem se. Pomalu jsem je otevřela. Když jsem spatřila toho kdo za nimi byl, ztuhla jsem.
"Eleno," usmál se.
"Elijahi," odpověděla jsem. "Co...Co se děje?" Dostala jsem ze sebe.
Usmál se, "byl bych rád, kdybys mě mohla doprovodit." Chvíli jsem ho mlčky sledovala. Mám opravdu jít? Není to riskantní? A není ještě podezřelejší to odmítnout? Samozřejmě, že je, odpověděla jsem si.

"Jasně," přikývla jsem. Vzala jsem si kabelku, klíče a nejistě šla za ním k autu. Posadila jsem se vedle něj. Neměla jsem tušení, kam můžeme jít. Nenápadně jsem si ho prohlížela, abych zjistila, jakou má osobní věc.
Měl prstýnek, zakroutila jsem hlavou, ten je proti slunci, shořel by, kdybych mu ho vzala.

Pak měl hodinky, možná ty, ale jak bych sakra mohla získat jeho hodinky?
"Eleno?" Vyrušil mě ze snění. Uvědomila jsem si, že ho zamyšleně sleduju. Rychle jsem se podívala před sebe. "Potřebuju ti něco říct."

"No?" Zeptala jsem se. Zhluboka se nadechl, "chtěl jsem se omluvit, posledně jsem na tebe byl nejspíš příliš hrubý."
Přikývla jsem, "to je v pořádku. Ani bych neřekla," zareagovala jsem. Tázavě se na mě podíval. Znervozněla jsem. Co když o všem ví? Ach bože můj, to bude konec. A pak jsem si uvědomila něco důležitého.

Po chvíli jsem se znovu vzpamatovala. "Elijahi, já ti také musím něco říct," vypadlo ze mě.
"Tak mluv," vyzval mě. Přikývla jsem.
"Týká se to tvé matky," všímla jsem si, jak zpozorněl. Zhluboka jsem se nadechla, "přišla za námi s plánem. Je k němu potřeba má krev. Tu už má. Ten plán se týká vás všech. Pomocí něj vás chce... chce..." Odmlčela jsem se.

Pozorně mě sledoval. Uvědomila jsem si, že jsme zastavili. Zamyšleně se na mě podíval. "Co chce, Eleno?" Zeptal se rychle. Cítila jsem jak pevně stiskl mou ruku. Bolelo to, svíral mě silně. Navzájem jsme se dívali do očí. "Slyším tlukot tvého srdce, vím, že mi něco důležitého tajíš," pokračoval. Měl pravdu, lhala jsem celou dobu.

"Chce nás všechny zabít," promluvil po chvíli. Pomalu jsem přikývla. Zlost v jeho očích se ještě víc zvětšila.
"Elijahi, mrzí mě to," začala jsem, "včera jsem byla rozhodnutá vás všechny nechat zabít. Ale to jenom kvůli Klausovi. Klaus... A nebo žádný Klaus! Potom jsem si uvědomila, že chci mít tebe ve svém životě!" vypadlo ze mě. Nic neříkal, jen mě zamyšleně sledoval.
"Elijahi, prosím, řekni něco," dodala jsem.

Zhluboka se nadechl, "Eleno, myslím, že by sis měla dávat pozor na to, co opravdu chceš," promluvil těžce.
Jeho slova mě bolela, cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. Neměla jsem ani sílu si ji utřít. Rozhlédla jsem se okolo, abych mohla vystoupit. A teď mi to došlo. Stáli jsme před jeho domem.

"Tys o tom věděl?" Zeptala jsem se. Přikývl, "určité podezření jsem měl." Pomalu jsem se nadechla.
"Teď vystup z auta, Eleno," přikázal mi. Polkla jsem a vystoupila. Dobře jsem věděla, že nemá cenu utíkat. Okamžitě by mě chytil.

Postavil se přede mě. Zamyšleně jsem se mu dívala do očí. Po chvíli obmotal svou paži okolo mého pasu. Ztuhla jsem.
Nadzvedl mě tou jednou rukou a už jsme se použitím jeho upíří rychlostí řítili do domu.

Za chvilku mě pustil. Zjistila jsem, že jsem ve velké prázdné místnosti. Uvědomila jsem si, že se jedná o sklep.
Elijah si vyndal z kapsy telefon. Po chvíli se otočil na mě. "Dej mi číslo na tvého přítele Stefana," řekl rychle, "prosím," dodal sarkasticky.

Přikývla jsem. Vytáhla jsem si z kapsy telefon a nadiktovala mu ho. Za minutku jsem zaslechla Stefanovo hlas. "Halo?"

"Tady Elijah," usmál se. "Okamžitě zastavíš mou matku! Vím o všem."
"Ale proč bychom to měli dělat?"
"No vlastně vám ani nic jiného nezbyde. Pokud ji do 24 hodin nezastavíte, tak spolu s námi zemře i tvá milovaná Elena a to bys jistě nechtěl."
"To je nemožné, Elena je u sebe doma, v bezpečí. Těžko bys jí mohl ublížit. Nenechá se tebou vylákat."

"Myslíš?" Promluvil pomalu a přiblížil se ke mně. Zastavil se kousek přede mnou. Cítila jsem jeho dech. Vypadalo to, jako by se mě chystal políbit. Místo toho se přiblížil k mému krku. Jednu ruku ovinul okole mého pasu a druhou položil na druhou stranu mého krku.
Neměla jsem sílu se jakkoliv bránit. Stefan pořád nereagoval.

Po chvíli jsem cítila, jak mi krkem projíždí ostrá bolest. Myslela jsem si, že mě zachvíli vysaje.
"Ne!" Zaslechla jsem Stefana vykřiknout z telefonu. "Přestaň!"

Opravdu se ode mě odtáhl. Vydechla jsem. Z krku mi pořád odkapávala krev. Cítila jsem hroznou bolest. Připadala jsem si hrozně slabá, tak jsem se posadila a opřela o protější zeď.

"Takže máte na to 24 hodin," pokračoval Elijah, "pokud to nezvládnete, tak zemře také Elena." Stefan tentokrát nic nenamítal a musel na tu dohodu přistoupit.

Cítila jsem se tak unaveně. Sledovala jsem Elijahe. Ukončil hovor se Stefanem a podíval se na mě. Viděla jsem ho strašně rozmazaně. Vyndal si z obleku látkový kapesník a podal mi ho. Poděkovala jsem a položila si ho na svou ranku.

"Elijahi, já..." začala jsem. Musela jsem znít asi opravdu uboze. Pomalu se přede mě sklonil a nadále mě sledoval.
"Mrzí mě to," dořekla jsem. Zakroutil hlavou. "Eleno, myslíš, že po tom všem tomu mohu věřit? Ale chápu tě, na tvém místě bych se nejspíš zachoval podobně."

Přikývla jsem. "Rozumím. Na tvém místě bych si taky nevěřila," připustila jsem. "Ale udělala jsem to, protože jsem musela. Hledala jsem způsob, jak se zbavit Klause, abych ochránila ty, na kterých mi záleží." Zase jsem začínala brečet. "Ale pak jsem si uvědomila, že právě jednoho z nich místo abych chránila, tak posílám na jistou smrt."

Zakroutil hlavou. "Napřed jsem si to neuvědomovala, ale pak mi došlo, že prostě nechci, abys umřel!" Řekla jsem rozhodně. Položila jsem ruku na jeho tvář. "Nechci, aby se ti něco stalo," zašeptala jsem.

"Mrzí mě to, Eleno," řekl a strhl mojí ruku ze své tváře. Odhrnul několik pramenů vlasů, které mi volně padaly do obličeje a podíval se mi do očí.
"Nechci to udělat, ale musím," připustil. "Jedině tak to je správně. Zapomeň na všechny své city, které si mi tady teď řekla."

Seděla jsem u zdi, naproti mně byl Elijah. Surově mě sem odtáhl, protože jsem život jeho a ostatních sourozenců prodala Esther. Má dobrý důvod mě tady držet.
"Mám tady někoho, kdo tě tu bude hlídat. A pokud tví přátelé selžou, tak rázně zakročí." Otočil se na druhou stranu ke dveřím.
Spatřila jsem tam tu nejhorší osobu, kterou bych čekala.

"Sestřičko," usmál se Elijah, "mé instrukce už máš." Rebekah spokojeně přikývla. Elijah rychle zmizel někam pryč.

"Eleno," usmála se, "jak ráda tě znovu vidím!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama