Always and Forever- 7.kapitola

15. května 2016 v 14:20 | Any
Tak další kapitolka z této povídky! :)
7.kapitola- Rituál

Nechápavě jsem zakroutila hlavou, Rebekah se pořád jen zlomyslně šklebila a nespouštěla mě z očí.
"Tak jak se má naše nevinná dvojnice?" Zeptala se a posadila se naproti mně. Zhluboka jsem se nadechla, "a není to snad úplně jedno?"

Pokrčila rameny, "no popravdě jak komu." Nechápavě jsem vytáhla obočí. "Na tom nezáleží, Eleno."

"Kdo by si to byl pomyslel, že ta sladká Elena rozhodne o smrti všech původních bez mrknutí oka," ukázala na mě prstem, "ale je vidět, že jsi stejná mrcha jako byla Tatia a Katherine."


Zakroutila jsem hlavou, "nechtěla jsem..." Rebekah se zasmála, "prosím tě, Eleno, zkus být alespoň upřímná, nebo si budu muset myslet, že jsi snad ještě větší mrcha než tvé dvojnice."

Chtěla jsem protestoval, ale zase se mi začalo dělat zle. Opět se mi zamotala hlava, byla jsem ráda, že sedím, jinak bych určitě omdlela. Pokoušela jsem se pořádně nadechnout.
Rebekah mě nechápavě sledovala. "Co to s tebou zase je?" Divila se. Začala čmuchat a pomalu se ke mně přiblížila.
Odhrnula mi několik pramenů a zastrčila je dozadu. "Ach bože, ty jsi zraněná," usmála se a zírala na mou ranku na krku.

"Jak se ti to stalo?" Zajímala se. Zavřela jsem oči, abych se mohla víc soustředit. "Zeptej se svého bratra," zamumlala jsem.

Vykulila oči, "Elijah?" Pomalu jsem přikývla. Rozesmála se, "No to je neuvěřitelné! Kdo by si byl pomyslel, že právě on by mohl někdy ublížit nějaké dvojnici."

Pokrčila jsem rameny, "nikdy jsem nepatřila mezi jeho oblíbenou dvojnici. Pro mě nikdy neměl slabost jako proty ostatní, tak proč by nemohl?"

Rebekah přikývla, ale nevypadala moc přesvědčeně. Připadala jsem si hrozně oslabeně, ještě víc jsem se opřela o studenou zeď a pomalu zavřela oči. Kolik jsem proboha ztratila krve?

Za nějakou dobu jsem zaslechla, jak na mě někdo promluvil. "Eleno?" Rychle jsem otevřela oči, světlo mě do nich přímo bodalo.
Přede mnou stála Rebekah, ale vůbec to neznělo jako její hlas. "Teď hned půjdeš se mnou!" Přikázala mi.

"Proč?" Nechápala jsem, "ty nejsi Rebekah, kdo jsi?" Zakroutila hlavou, "už mě dost dobře znáš, Eleno. Ale nemáme teď čas, musíš okamžitě se mnou!" Pomohla mi se postavit na nohy a pak se zvědavě podívala na dveře od sklepa.

Něco divného zašeptala, zvedla ruku a dveře se se zavrzáním otevřely. Otočila se ke mně, "tak pojď!" Vyzvala mě.

Stuhla jsem na místě, "ty jsi Esther," zašeptala jsem. "Také tě ráda vidím."
"Nikam s tebou nepůjdu," protestovala jsem.

Vůbec se nenechala vyvést z míry, "ale půjdeš," přesvědčovala mě, "půjdeš." Najednou jsem ucítila, jak se mé nohy začínají hýbat proti mé vůli. Ať jsem chtěla nebo ne, kráčela jsem za ní, tažená nějakou neznámou silou.

Dorazily jsme až někam hluboko do lesa. Viděla jsem tam několik siluet. Poznala jsem Bonnie a vedle ní stála osoba, která jí byla až podezřele podobná. Ach můj bože, to musí být její matka! Byl tam veliký kruh, rozdělený na šest částí. V každé části ležela jedna věc.

Jedna část kruhu pro jednoho původního, pomyslela jsem si. Jen v jedné neležela žádná věc, Elijah! Uvědomila jsem si.
Došly jsme až těsně před kruh, postavily jsme se vedle Bonnie a Abby. "Eleno!" Podívala se na mě ustaraně Bonnie, Abby jí pomalu položila ruku na rameno a už nic neřekla.

Esther, která na sobě měla stále Rebečinu podobu popadla dřevěný kůl a bodla se s ním do srdce. Začala křičet. Tělo Rebeky šlo pomalu dolů, až bezvládně spadlo na zem. Najednou se nad ním objevila Ester, pořád jsem to nechápavě sledovala.

"Konečně jsem zpět ve svém těle," usmála se spokojeně. "Vítej zpět, Eleno." Otočila jsem se a viděla, jak k nám z lesa přichází další postava. Uvědomila jsem si, že se jedná o Finna. Pořád jsem si ho ještě pamatovala.

"Splnil jsi můj úkol, Finne?" Promluvila Esther. Přikývl. "Samozřejmě, matko." Podal jí nějaký bílý papírek, Esther se usmála, "tak a je to kompletní!"
Šla k poslední prázdné části kruhu a ohodila do ní papírek.

"Kde jsi ho získal?" Otočila se k Finnovi. "Ten upír, Stefan, našel ho v pokoji té dvojnice," vysvětloval. Sevřelo se mi hrdlo, použil jako Elijahovu věc ten vzkaz, který jsem si schovala do šuplíku.

"Můžeme začít," usmála se a dala pokyn čarodějkám. "Ne!" Vykřikla jsem. "Finne," pokynula mu Esther.
Ani trochu neváhal a obmotal své paže okolo mého těla, takže jsem se teď nemohla ani pohnout a jen to celé sledovat.

"A tobě navadí, že zemřeš?" Zeptala jsem se ho.

Zakroutil hlavou, "je to jediné a správné řešení, takže ne." Spatřila jsem další siluetu, Elijah, poznala jsem.
Použitím upíří rychlosti se objevil vedle Finna a zlomil mu vaz, skácel se těsně vedle mých nohou. Vyděšeně jsem couvla dozadu, ucítila jsem jak se mi zamotala hlava a dopadla na tvrdou zem.
Už jsem ani neměla sílu se zvednout. Ruce i nohy mi úplně zkameněly.

Viděla jsem Elijahe, jak se marně pokouší projít kruhem. Po chvíli se použitm upíří rychlosti objevil vedle mě. Rozkousl si zápěstí a sklonil se, abych se mohla napít. Lehce jsem nadzvedla hlavu a začala sát jeho krev. Druhou rukou mě jemně podepřel, abych se udržela.
Cítila jsem se mnohem líp, měla jsem znovu sílu. Spatřila jsem Klause, jak se přibližuje ke kruhu, ale stejně jako Elijahe ho pouze odrazil. Čarodějky dál odříkávaly zaříkávadlo.

Klaus se nechápavě zahleděl na Rebeku. Ležela pořád na tom samém místě s kůlem v srdci. Potom na Elijahe, který seděl vedle mě a odevzdaně sledoval rituál. Finn ležel vedle nás na zemi. Kdyby se nejednalo o jejich smrt, tak by tato situace vypadala neispíš i komicky.

Klaus šel znovu ke své matce, když se najednou začal pomalu řítit k zemi. Hrozně křičel, až dopadl na zem a začal sebou mrskat. Zaslechla jsem další křik, ale tentokrát nebyl Klausův. Viděla jsem Elijahe, jak řve bolestí a pomalu klesá k zemi stejně jako Klaus.


"Ne!" Vykřikla jsem. Jeho hlava pomalu dopadla do mého klína. "Elijahi," zašeptala jsem. Zavřel oči a přestal se hýbat. Po tváři mi začaly stékat slzy. Váhavě jsem se dotkla jeho tváře. Jemně jsem po ní přejela prsty. Pomalu jsem se přiblížila k jeho tváři a nejistě jsem na ní přitiskla rty. Jeho tváře byly tak studené. Po chvíli jsem se odsunula a sledovala rituál. Cítila jsem na tvářích další slzy.

Z neznámého důvodu jsem opět začínala slábnout, s další sekundou se to zhoršovalo, za chvíli jsem se už nemohla ani pohnout, jen jsem ležela.

Rozmazaně jsem rozpoznala Damona se Stefanem, jak se přibližují z druhé strany. Stefan držel Jeremyho, který měl svázané ruce. Postavili se s ním těsně před kruh.

"Okamžitě přerušte ten rituál, nebo tenhle idiot zemře," promluvil Damon. Esther pohrdavě zakroutila hlavou. "Jak chceš!" Vykřikl Damon a píchl Jeremymu do břicha nůž. Jeremy vykřikl a ve Stefanovo náručí se začal svírat.

"Jeremy," zařvala jsem. Všimla jsem si, že Bonnie znejistěla. "Blafujou," přesvědčovala Esther Bonnie. Jeremy se ještě jednou zhluboka nadechl a pak zavřel oči.
Bonnie okamžitě vystoupila z kruhu a rozběhla se k němu. Viděla jsem Abby, jak jí chtěla zastavit, ale byla příliš rychlá.

Cestou k Jeremymu jí do cesty vstoupil Damon a než se mohla vzpamatovat, píchl ji nožem do břicha. Nechápavě se podívala na Damona, "mrzí mě to, čarokrásko," zašeptal. "Slibuju,že už to nebude dlouho bolet."
Viděla jsem, jak prosebně ho sledovala, měla slzy v očích.

Mezitím Stefan nakrmil Jeremyho svou krví. Podlomily se jí nohy a dopadla do Damonovy náruče. Naposledy se na něj lítostivě podívala a pak zavřela oči a bezvládně ležela opřená o něj.. Damon ji jednou rukou držel okolo pasu. Pomalu jí tou druhou zavřel oči a pohladil po vlasech.

Jeremy se chtěl za ní rozběhnout, ale Stefan ho držel pevně. "Ne," plakala jsem. Esther začala křičet, "ne mé sestry, neopouštějte mě! Né!"
Její tělo se zkácelo k zemi a zmizela, celý osvícený kruh s ní. Poslední co jsem slyšela bylo, jak Abby naříkala a začala brečet. Pak už všechno zčernalo a já jsem upadla do hlubokého spánku.


Stefanův pohled
"Nepřežije to," zašeptal jsem. Damon zakroutil hlavou, "bude muset, nemá jinou možnost." Povzdechl jsem si, "ztratila svou nejlepší kamarádku, jak se z tohodle má dostat?"
"V nejhorším jí budu muset ovlivnit," připustil.

"To nesmíš," vykřikl jsem, "jak chceš, aby žila s takovou prázdnotou v životě?"

"A aby žila s tím, že její kamarádka je po smrti chceš?" Přikývl jsem, "je silná, časem to překoná."

Z pohledu Eleny
Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že ležím v nějaké posteli. Stefanova ložnice, uvědomila jsem si. Bylo ráno, co se to stalo? Jak dlouho jsem mohla být mimo?

Vyběhla jsem z místnosti a seběhla po schodech. Dole jsem zaslechla nějaké hlasy, šly z obývacího pokoje. Ihned jsem se tam rozeběhla.
Uvnitř seděli Damon se Stefanem, naproti nim byla Caroline, plakala. Pak tam ještě byli Ric s Jeremym, Ric ho pevně objímal, oba brečeli.
"Co se stalo?" Promluvila jsem. Překvapeně se ně mě podívali.

"Bonnie, je..Je v pořádku?" Otočila jsem se na Damona, "dal si jí přece svou krev, pořád žije." Vykoktala jsem. Smutně zakroutil hlavou. Caroline z očí stékala další vlna slz.

"Je někde tady?" Pokračovala jsem. "Tak kde je Bonnie?!" Vykřikla jsem. Stefan se přede mě pomalu postavil, "Eleno... Bonnie je mrtvá."

Ztěžkly mi nohy, "ne, to není možný. Ona není mrtvá, ne!" Vykřikla jsem. Stefan znovu těžce přikývl.

Spousta dalších slz mi začala stékat po tvářích. "Ne, ona ne,,," Stefan mě pevně objal a pomalu kolíbal. "Šššš...." Utěšoval mě. Pevně jsem ho držela a plakala. Stejně tak Jeremy a Caroline, i Alaric měl na tvářích slzy.

Damon se postavil za Stefana. Odtáhla jsem se od něj a podívala se na Damona, měl tentokrát bezmocný výraz, ten jsem na něm viděla snad poprvé.

"Ty," promluvila jsem. Nic neříkal. "To tys jí zabil, zabils mojí nejlepší kamarádku, jak jsi mohl?" Zakřičela jsem a utírala si další slzy.

Přikývl. "Neměl jsem jinou možnost." Nechápavě jsem se na něj podívala, "Jak jsí nemohl mít jinou možnost?" Zopakovala jsem. "Mohl jsi jí nechat dokončit to kouzlo, stejně jste chtěli, aby původní zemřeli, tak proč jste je zachránili?"

Stefan se zhluboka nadechl, "Damon má pravdu," připustil, "jiná možnost nebyla. Esther tehdy, když si vzala tvou krev, propojila tvůj život s životem všech původních." Zakroutila jsem hlavou.

"To znamená, že kdyby byl rituál dokončen, zemřela bys s nimi i ty," vysvětlovala Caroline.

Damon se mi podíval hluboce do očí, "a já si vždycky vyberu tebe, Eleno. Vždycky to budeš ty." Smutně jsem zakroutila hlavou, "je pryč, moje kamarádka je navždy pryč. A to jen kvůli mně."

"Eleno," přerušil mě Stefan. "Ne, Stefane, nic se nevyřeší, když to budeme zapírat, ale tohle všechno se děje kvůli mně. Všechno je to moje vina. Smrt mých rodičů, Jenny, Johna a Bonnie!" Vykřikla jsem, "tohle všechno se děje jenom kvůli mně. Já jsem klíčem ke všem problémům. A teď jsou všichni mrtví," plakala jsem.

Stefan mě znovu pevně objal, "Eleno," zašeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama