Fourier's Flaw- 11.kapitola 1/2

29. května 2016 v 11:24 | Any
Ahojte! :) Po delší době sem konečně dávám další díl této povídky! :)

Pátek, 25.listopadu 1944

"Kde to je?" Zeptala se Hannah, když se nervozně rozhlížela po Velké síni. "Nemůžu uvěřit, že to tu ještě není. Ples je už zítra!"
Hermiona seděla s Hannou a Peterem u havraspárského stolu a snídala, byla už unavená reagovat na Hanniny poznámky.

Raddle minulé dva týdny strávil tvrdou prácí se Smrtijedy. Nedovolil jim vynechat jedinou noc, vlastně trval na tom, že budou muset pracovat i v soukromí během lekcí po večeři.
Ani nemusela seděl u zmijozelského stolu, a stejně věděla, že Smrtijedi byli příliš vyčerpaní bojem.

Toto téma nadhodila i Raddleovi, ale nesouhlasil. "Jsou slabí," odpověděl. "A jediný způsob, jak si mohou vytvořit sílu je nutit je do toho. Máme už příliš málo času. Na Grindelwalda nejsou připravení."

"Chybí na svých hodinách a pokud si toho Bystrozorové všimnou..." Protestovala.


"Tihle Bystrozorové jsou příliš slepí, aby si všimli, že Brumbál odchází každý den," řekl hořce, "vysoce pochybuju, že si všimnou prospěchu pár studentů."

Hermiona se zahleděla na učitelský stůl, Brumbál byl opět pryč, naposledy s ním mluvila, když ho s Harrym šli informovat o svém plánu, od té doby nebyl mimo třídu nikde k vidění. Už delší dobu přemýšlela, kam mohl chodit, když zaslechla někoho volat její jméno.

Obrátila svou pozornost zpátky k Hannah s Peterem, kteří ji oba zvědavě sledovali. "Promiňte, co jste říkali?" Zajímala se, úplně ignorovala sovy, které poletovaly okolo a rozdávaly dopisy. Hannah příliš nezajjímalo, jestli její šaty přišly, nebo ne, když se zeptala, "jakou mají barvu? Kdo je poslal? Nejspíš si nemyslíš, že je poslat tvůj otec, předpokládám? Chci říct... Wow! Je to z opravdického butiku ve Francii! Ty šaty musí být jedny svého druhu."

"O čem to mluvíš, Hannah?" Zeptala se a koukali na ni, jako by se úplně zbláznila. Hannah se na ni podívala stejně a ukázala před sebe.

"Nakonec jak se zdá máš přecejen nějakou poštu," promluvil podrážděně Peter a znovu se schoval za knížku. Pořád se spolu nebavili.
Pokoušela se mu to vynahradit, když Hannah vběhla do Velké síně a úplně zkazila ten moment, když se jí zeptala, jestli jsou pravdivé řeči o tom, že jde na ples s Raddlem. Od té doby neudržovali dokonce ani oční kontakt.

"Ale kdo to poslal?" Zajímala se, "měla jsem v plánu si vzít nějaké staré šaty na..."

"Koho zajímá, kdo to poslal!" Vykřikla a vzrušeně spojila své ruce, když nějaká sova před ní upustila balíček. "Tak tedy uvidíme."

Hermiona sundala z krabice papír, ve kterém byla zabalená, a uvědomila si, že polovina havraspárského stolu ji sleduje. Byla přesvědčená, že Harry, Ginny a Ron tu jsou také a pravděpodobně ji sledují rovněž.
Přečetla, "Chronometrér la Mode," na krabici, než ji Hannah otevřela. Zalapala po dechu a šťatně zatleskala rukama, "musím být první, kdo je na Hermioně uvidí. Jsou tak senzační."

Peter posunul dolů o několik palců svou knihu, když Hermiona rukou přejela po látce, hedvábí.
"Kdo to poslal?" Zeptal se zvědavě. Rychle vzala obal a převrátila ho, ale nikde neviděla žádné jméno. Pokrčila rameny a znovu se podívala na šaty. Byly modré stejně jako její oblečení Temné paní. Akorát látka měla pouze modrou podšívku. Pokud se dala víc napravo, tak zesvětlala a byly vidět vyšívané květiny, které je zdobily.

Usmála se, když Hannah obrátila pozornost zpět ke své tašce, "začínala jsem si dělat starosti, že bych musela nasit něco starého, než přišly. Znovu vrátila šaty do krabice a obal strčila do své tašky, kde byl Grindelwaldův medailonek a kniha. Nebyla si jistá proč, ale měla takové tušení, že v jejím zamčeném šuplíku už nebyli nadále v bezpečí.

"Uvidíme se dnes večer," řekla rychle, "mám ještě nějaké záležitosti, o které se potřebuji postarat." Postavila se a rozhlédla se okolo, přemýšlela, kam zmizeli všichni Bystrozorové.

"Mohla bych ti pomoci se připravit?" Zeptala se šťastně Hannah. "jasně, že mi můžeš pomoct, ale ráda bych..."

"Vlastně jsem to už slíbila Ginny," řekla omluvně. Hannin výraz posmutněl. "Ale můžeš se k nám přidat, myslím, že Ginny by to nemělo vadit."

"Jo! Moc ráda, Hermiono, děkuji ti!" Vypískla radostně. "Uvidíme se tedy ve tři u vchodu na tvou ubytovnu."

"Příprava nám čtyři hodiny opravdu nezabere, Hannah," prohlásila ustaraně. Raddle do čtyř naplánoval trénink v Místnosti Nejvyšší potřeby.

"A kdy si myslíš, že se teda sejdeme?" Zeptala se a znovu se podívala na její šaty.

"Okolo čtyř," pokrčila rameny.

"To se mi zdá pozdě, nemyslíš?" Zeptala se zvědavě. Hermiona zakroutila hlavou, "ani ne, původně jsem předpokládala, že bych se měla připravit dřiv, ale Ginny předtím chtěla trochu studovat, takže já..."

"Nechápu, proč my dvě tedy nemůžeme začít bez ní," řekla Hannah, samozřejmě byla naštvaná, že se s někým musí dělit o nejlepší kamarádku.

"Dobře, dostala jsi mě," řekla rychle. Hannah povytáhla překvapeně obočí, "Raddlě mě chce vzít na opravdové rande, bude to naše první před dnešním tancováním. Myslí si, že je to příliš formální a chce se vyhnout všem těm trapným chvilkám."

Hannah se zasmála, "dobře. Ale pořád nechápu, proč jsi mi to neřekla rovnou. Uvidíme se tedy ve čtyři." Postavila se s jejími šaty v obou rukách a s úsměvem opustila Vekou síň. Hermiona protočila oči a rychle ji následovala pryč, akorát ne tak rychle.

Když vstoupila do společenské místnosti, rychle odhodila tašku na gauč a posadila se. Šaty položila na stůl. Chvíli na ně zírala, přemýšlela, kdo jí je poslal.
Nevěděla jak dlouho tu byl, ale když si povzdechla a obrátila pohled pryč od šatů, seděl na židli naproti ní.

"Jak dlouho tu jsi?" Zeptala se zvědavě. Pokrčil rameny, "pár minut. Začínal jsem si myslet, že jsi měla vidění."

"Ale prosím tě," zareagovala, "víš přece, že nejsem jasnovidec." Raddle na ni dál zíral. "Jen jsem řekla, že bys měl vědět, že mé mdloby nebyly kvůli..."

"Grindelwad ti vymazal paměť," přerušil ji.

"Vlastně jsem tenkrát nevěděla, že to byl ten případ," řekla rozpačitě, "ale nemyslela jsem si, že bys navázal spojenectví s někým... jako já, kdyby tam nebylo něco výhodného pro tebe."

"Myslíš, že jsem se s tebou spojil kvůli tvé schopnosti vidět budoucnost?" Propletl si ruce, když se na ni podíval. Neodpověděla, podívala se dolů na své šaty, aby se nemusela střetnout s jeho očima.
"Už jsem ti předtím řekl, Grindelwaldová, že jsem nikdy nepoznal někoho jako jsi ty. To nemělo nic společného s tvým viděním."

"A co to tedy bylo?" Zeptala se tlumeně, přemýšlela, jestli by k ní mohl být upřímný trochu déle. Chvíli byl zticha a když odpověděl, nezněl, jako kdyby věříl sám sobě.
"Jsi jediný člověk, který byl schopný odolat černé magii a svému otci. Já chci tvou pomoc při jeho porážce. Je to obchodní dohoda."

"Obchodní dohoda?" Zeptala se a podívala se na něj. Sledoval ji s ustraným obličejem, nebyla si jistá proč.

"Ano," odpověděl a odhodlaně přikývl. "Obchodní dohoda." Postavil se a podíval se na šaty, než odešel k portrétu.
"Schůzka je za hodinu, Grindelwaldová." Nečekal na její odpověď, prošel otvorem a během chvíle nechal Hermionu samotnou ve společenské místnosti. Dál sledovala šaty, dokud někoho nezaslechla se venku dohadovat s portrétem.

Povzdechla si, postavila se a opustila společenskou místnost. "To není porpvé, co jsem tady byl," hádal se Harry s hlídačem prefektské ubytovny. Nikdy se nazajímala o to, jak se vlastně jmenoval.

"Má práce je držet všechny studenty venku. Samozřejmě s vyjímkou prefekta a prefektky," odsekl se zdvořilým přikývnutím.

"Promiň, jdu pozdě," řekla Hermiona naštvaně, "ztratila jsem pojem o čase, můžeme tedy jít?" Harry přikývl a provokativně se podíval na portrét, než vyrazili na cestu.
"Viděl jsi znovu Brumbála?"

Zakroutil hlavou, "ne. Ani nemá zájem, abychom věděli, kde zrovna je." Vypadal naštvaný nad touto skutečností. Chápala proč, Brumbál z budoucnosti mu důvěřoval se spoustou informací, zato tento Brumbál mu nesvěřil ani jednu.

"Jsem si jistá, že má nějaké důvody, proč nám o tom neříká," řekla tiše, když mířili do sedmého poschodí.

"Neříkám že ne," odpověděl pravdivě, "jen si přeju... ale to je stejně k ničemu, takže na to raději zapomeň."
Chtěla se ho zeptat, co měl na mysli, ale rychle si to rozmyslela, zastavili se před průchodem do místnosti Nejvyšší potřeby.

Zavřeli oči a pomysleli na vchod. Ihned se otevřel a Hermiona rychle vešla dovnitř, Harry ji okamžitě následoval.
Raddle byl na druhé straně místnosti, seděl na veliké židli. Podíval se na ně, když vešli, a pak se rychle uhnul pohledem jinam.

Místnost byla větší, než si ji kdy pamatovala. Všude byly předměty černé magie, o půlce z nich byla přesvědčená, že pocházejí z obchodu Borgina a Burkese. Byla tam Ruka slávy, vedle ní bylo něco, co znala jako Rozplývavou skříň. Pamatovala si příběh o chlapci, který se tu zasekl kůli Famfrpálovému zápasu.

Když procházela místností, všimla si zrcadla visícího u krbu. Šla k němu, ale byla zastavena Harrym. "To je slídivé kukátko."

"Slídivé co?" Zeptala se zvědavě, když se na něj znovu podívala. Harry chtěl odpovědět, když se Raddle postavil, "Slídivé kukátko, Grindelwaldová. Jeho vlastníkovi to ukáže všechny jeho nepřítele. Dobrý postřeh, Fouriere."
Harry přikývl a rychle nechal vzdálit Hermioninu ruku. Obrátila se od zrcadla a rozhlédla se po místnosti. Byla si vědoma, že Harry i Raddle ji pozorují.

Většina Smrtijedů začala přicházet, když dokončila prohlídku místnosti. Raddle prošel okolo skříňky, byla velmi podobná Rozplývavé skříni ve středu místnosti.
Nekontrolovatelně se třásla, Raddle uvolnil kouzlo, které měla a Hermiona hádala, že držela bubáka.

Smrtijedi utvořili kruh stejně jako vždycky, okolo Raddlea a Hermiony, nikdo z nich dneska neměl masky. Nebyl žádný důvod skrývat své identity, nebo to dělat Bystrozorům jednodušší.
Nosili své normální mudlovské oblečení, ale většina z nich v tom vypadala nepohodlně, nejraději nosili své černé hábity a maskování obličejů si přímo užívali.

"Jsem si vědom, že vás zajímá co je v té skříni," řekl Raddle, elegantně zvedl ruku do vzduchu, a poukázal tak na skříń vedle něj. Všichni Smrtijedi se na ni podívali a chápavě přikývli.
"Tohle je poslední část vašeho tréninku, mí přátelé. Porazíte svého Temného čaroděje a budete připraveni na dnešní noc."

Bez čekání na jejich odpověď, Raddle švihnul rukou, která pořád ukazovala na skříň. Dveře od skříně se rozletěly, ale její obsah nevyšel najevo tak rychle, jak Hermiona očekávala, všichni vypadali, že na něco čekají.
Raddle se podíval na znepokojené Smrtijedy, všichni pozorně sledovali skříň s pozvednutými hůlkami.
"Máte deset minut," řekl pevně Raddle a téměř okamžitě byla místnost zaplněna více lidmi.

Raddle s Hermionou se nehýbali jako museli ostatní, když bojovali, pouze sledovali každého Smrtijeda, jak zápasí se svým čarodějem.
"Jak jsi to udělal?" Zeptala se, když sledovala Harryho bojovat se svým protivníkem. Raddle obrátil svou pozornost k ní, ale nezeptal se na to, co myslela. "To nejsou bubáci."

Nebyla to otázka, ale Raddle zakroutil hlavou a věnoval svou pozornost Malfoyovi, který neúspěšně bojoval se svým čarodějem. Harry právě odzbrojil toho svého a mířil s ním směrem k nim. Před nimi se zastavil a poklonil.
Všimla si Raddleova úsměvu, "výtečná práce, Fouriere."

Raddle ukázal hůlkou na skříň a Harryho čaroděj v ní zmizel, zanechal je tak všechny tři ve středu místnosti. Harry se postavil za ní a uklidil si hůlku do kapsy. Raddle nevypadal, že s ní bude chtít mluvit v jeho přítomnosti, takže mlčky sledovali, jak se Smrtijedi utkávají se svými protivníky.

Každý odzbrojil svého protivníka v čase, který jim Raddle stanovil, což potěšilo Smrtijedy, ale ne Raddlea. Dvě hodiny je trénoval ve skupinách, každý z nich se už nudil, odzbrojovat se dvě hodiny nebyl těžký úkol. Raddle nevypadal, že mu na tom záleží, přesunul skříň tam, kde ji poprvé viděla.

Šla za ním, když pozorovala skupiny trénovat svá kouzla, nyní už se posunuli od odzbrojování, ale místo toho se učili odříkávat Raddlevo seznam kouzel. Raddle přehodil přikrývku přes skříň a otočil se zpátky k Smrtijedům.

"Mysím, že jsou připravení," poznamenala se spokojeným přikývnutím. Raddle přikývl, ale nedíval se na ni, v ruce držel skleněnou kouli. Nebyla si vůbec jistá, kde k ní přišel. Rozhlédla se po místnosti, pokud tady nejsou nějaké jiné, ale nebyly.
"Co to je, Tome?"

Raddle se na ni podíval, ale pak znovu sklopil pohled ke kouli, která se začínala chvět. Sevřel ji silněji, "senzor lží."

"O tom jsem nikdy předtím neslyšela," řekla upřímně a podívala se na kouli, "co to dělá?"

"Nikdy jsi o ní neslyšela, protože to technicky ještě nebylo vynalezeno. Tahle je jediná," vysvětlil Raddle, když hodil kouli do vzduchu a znovu ji zase chytil. V jeho ruce se dál třásla stejně jako předtím.
"Já jsem to vynalezl, je to něco mezi Lotroskopem a čidlem tajemství. Předpokládám, že o těch jsi už slyšela." Hermiona přikývla.

"Takže ti to řekne, když je v tvém okolí někdo nedůvěryhodný, stejně jako když někdo něco skrývá?" Zeptala se, její oči spočinuly na kouli.

"Je to mnohem více intelektuální než tohle," odpověděl. Nic neříkal, pochopila, že čeká na její dotaz, také tak učinila. "Jak?"

Raddle natáhl skleněnou kouli směrem k ní a odpověděl, " může mi to říct každého člověka, který není důvěryhodný, stejně tak jako co skrývají a o čem mi lžou," dál na ni zírala, "tak douho, jak jsou v mém okolí samozřejmě."

Nechtěla se ptát na tu otázku, ale také na ni chtěla znát odpověď víc, než se bála, jaká by ta odpověď mohla být.
"A kdo to tedy je?" Odhrnul pohled od koule a podíval se na ni.

"Natáhni ruku," řekl rychle. Věděla, že nemá na výběr, uklidila hůlku do kapsy a udělala, jak řekl.
Položil kouli do její natažené ruky, začala se třást víc, než ji držel sám.

"Co to dělá?" Zeptala se a podívala se na Raddle, který se zájmem sledoval kouli.

"Je tady více lidí, které bys mohla považovat za nedůvěryhodné než mě," odpověděl, "já jsem viděl pouze jednu nedůvěryhodnou osobu, jsem přesvědčen, že ty jich uvidíš mnohem více."

Když se podívala dolů na kouli, obličeje se začaly objevovat, vždy se na chvíli zjevily, a pak se znovu rozmazaly jenom, aby je mohla nahradit jiná tvář. Hermiona poznala téměř všechny Smrtijedy.
"Kdo?" Zeptal se a rozhlédl po místnosti.

"Malfoy," odpověděla, když se jeho vážný obličej objevil na kouli. Raddle přiikývl hlavou, musel nejspíš vědět, že Malfoy nemohl být okolo ní ani trochu důvěryhodný.
"Nott, Avery, Carrow a..." Zastavila se, když se objevil poslední obličej.

"A?" Zeptal se a sklopil pohled na kouli, ačkoliv podle jeho tázavého pohledu bylo jasné, že on sám nemohl vědět, kdo se tam objevil. Hermiona se podívala na něj, potom znovu na kouli zrovna, když se jeho obličej rozmazal a po chvíli zmizel.
"Kdo další, Grindelwaldová?"

"Dolohov," přemýšlela rychle. Přikývl, ale vypadal ustaraně, když natáhl ruku pro svůj vynález. Zaváhala, chtěla vědět, jak to jen říct, co před ní tají, ale uvědomovala si, že opět nemá na výběr. Vrátila mu kouli zpět, dal si ji do kapsy, aniž by se na ni znovu podíval.

Raddle se zaměřil zpět na Smrtijedy, kteří vypadali unavení už jenom při držení hůlky. "Jděte se připravit na noc," řekl vůdcovským hlasem, "začneme s naším odchodem hodinu po začátku plesu, dobře víte, která skupina kdy jde." Všichni sborově přikývli. "Chovejte se, jako byste opravdu byli na plese, nevzbuďte podezření. A nezapomeňte, nemůžeme být viděni."

Skupina se uklonila a rychle opustila místnost, všichni chtěli jít ven a nadšeně si povídat, jako to dělali minulé dva týdny. Malfoy s Harrym se zdržovali, ale odešli okamžitě, jakmile jim Raddle pokynul.

"Dokážu pochopit, pokud s tímhle nebudeš chtít mít nic společného, Grindelwaldová," řekl Raddle a úplně ji vyvedl z míry.

"Proč bych s tím nechtěla mít nic společného?" Zeptala se zvědavě. Raddle se podíval na Slídivé kukátko a pak opět přes místnost na ni.

"Je to tvůj otec," řekl jednoduše, "jen jsem přemýšlel, pokud..."

"Pokud bych nemohla přistoupit na jeho stranu, až ho uvidím?" Zeptala se. Raddle se podíval na skříň, jeho pohled byl rozostřený. "Přistoupila bys?"

"Pět let mi lhal," odpověděla, "nemohla bych být na jedné straně s někým, kdo zabil mou matku." Věděla, že brečela, když to říkala, ale nezáleželo jí na tom. Raddle nezabil její matku... ještě ne.
"Stojím na tvé straně, Tome." Přikývl, pořád zíral na skříň, aniž by ji opravdu viděl.

Nějakou dobu ho sledovala, přemášlela jestli něco řekne, pochopila, že je hluboko ve svých myšlenkách.
"O čem to všechno je, Raddlee?" Zajímala se. Přestal pozorovat skříňku, ale neotočil se směrem k ní.
"Raddlee?"

"Měla by ses připravit na večer," řekl rychle. Dál ho ustaraně sledovala, ale uvědomovala si, že chce být sám.

"Uvidíme se ve společenské místnosti," řekla mnohem pochybněji než zamýšlela. Raddle mírně přikývl hlavou a otočila se na odchod.

Otevřela dveře a obrátila se zpátky k němu, "nejsi sám, Raddle. Doufám, že o tom víš." Nečekala na jeho odpověd. Rychle zavřela dveře a šla zpátky do společenské místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama