In All My Years- 7.kapitola

13. května 2016 v 18:42 | Any
Další kapitolka k této povídce je tady! :) Doufám, že se bude líbit. :)
7.kapitola- Návštěvníci

"No tak co? Žádné vysvětlení? Cítím z tebe dost lidskosti, takže jsi očividně v sobě něměla upíří krev než jsem tě zabil, tak co to bylo?"
Pořád jsem stála, pokoušela jsem se nenechat vyvést z míry, ale to je opravdu těžké, když Klaus stojí jen několik stop ode mě.

"Dobře, budu tě muset vzít s sebou." Než jsem mohla začít křičet, vzal můj železníkový náhrdelník, hodil ho na zem a přitlačil k sobě můj obličej, "půjdeš se mnou a nevydáš ani hlásku."

A bylo to. Nemohla jsem přestat jít jeho směrem. Ani jsem nemohla začít křičet. Došli jsme ke dveřím a vedl mě do auta se zbarvenými okny.
"Promiň lásko, to je pouze opatření," a rychle přetáhl černou kutnu přes můj obličej.


Cesta trvala snad hodiny. Tak dlouho, že už jsme mohli být kdekoliv v zemi. Ztratila jsem veškerý odhad, kolik by mohlo být, nebo kde jsme.
Jediné, co se opravdu stalo bylo, že Klaus odešel ven natankovat. Jeho ovládnutí pořád fungovalo, takže jsem nemohla mluvit nebo se hýbat.
Když jsme konečně zastavili, řekla bych, že byla tma. Cítila jsem pouze lehký vánek. Táhl mě do nějaké budovy. Nikdo mě neviděl, a pokud ano, tak je Klaus ovlivnil, aby si toho nevšímali. Konečně mi stáhl pásku. Byli jsme v nějakém starém a špinavém honosném sídle. Podobné tomu, v jakém se mě Rose s Trevorem pokoušeli dát Elijahovi.

Seděla jsem na židli, která dávno ztratila svou eleganci. Na zemi ležela rozpadlá podlaha, která se skrze štěrbiny dotékala mých nohou.

"Tak Eleno, jak je možné, že jsi naživu?" Jeho zorničky se rozšířily, to znamenalo, že mě opět ovlivnil.

"Můj otec John se pro mě obětoval."

"Je teď mrtvej?"

"Ano." Moje pusa mluvila sama od sebe, nemohla jsem to zastavit.

"Věděl to Stefan?"

Bojovala jsem s chutí říct ne, ale zdaleka jsem takhle silná nebyla. "Ano."

Zanadával si a kopl do něčeho, co vypadalo jako stará skříň na knihy.

"Poslední úplněk byl před dvěma dny, pořád máme měsíc do dalšího rituálu." Ne, tohle nemůžu znovu dopustit. Pravděpodobně použije jen z pouhého vzteku Tylera s Caroline. Pak se vrátil zpět, "zůstaň na té židli a nehýbej se." Náhle mé oči ztěžkly a zavřely se.

Z pohledu třetí osoby
"Zůstaň na té židly a nehýbej se." Klaus ovlivnil Elenu. K jeho překvapení se její oči zavřely. Zmateně se na ni podíval, najednou se její oči otevřely a byly úplně bílý.

"Klausi! Musíš mě vzít pryč tady odsud! Můžou mě tu najít!" Zaječela.

"Kdo?" Zeptal se pohotově.

"Přicházejí si pro mě." Její hlas byl spíš jako šepot, když se její oči opět zavřely.

Z pohledu Eleny
Vzbudila jsem se v domě, který jsem stěží poznávala. Nejasné obrazy Klause, jak mě ovlivňuje zaplnily mou mysl, ale neměla jsem tušení, jak jsem mohla usnout.

"Co to sakra bylo?" Vyptával se Klaus.

"Co se stalo?" Zajímala jsem se.

"Tvé oči byly úplně bílé a říkala jsi, že si pro tobe někdo přichází."

"Cože?" Mé oči se rozšířily.

"Říkala jsi, že "oni" tě tu mohou najít."

"A kdo jsou oni?" Zeptala jsem se.

"Jako bych to do čerta zrovna já věděl! Nicméně musíme tady odsud vypadnout. Něco jako tohle se nestává jen tak z nějakého důvodu," řekl Klaus.

Zakroutila jsem hlavou. Někdo si pro mě jde? Co to sakra mělo být? Klaus si mě hodil přes rameno a upíří rychlostí běžel zpět k autu. Spěchal tak moc, že mi zapomněl znovu dát pásku. Byli jsme ve středu ničeho. Doslovně tu byl tenhle jediný dům a jinak byla vidět pouze samá přírodní krajina. No jasně, je to další dlouhý tichý výlet.

K mému překvapení nás Klaus vzal zpět do Mystic Falls. Dojel až před můj dům. Teď už bylo hodně po půlnoci. Otočil se ke mně k zadnímu sedadlu. Jeho oči se spojily s mými a ovlivnil mě.

"Nikomu neřekneš o naší výpravě. Nebudeš moct říct, že jsem zpět ve městě, nebo že plánuju zopakovat rituál. Budeš pokračovat ve svém životě, nicméně nebudeš schopná na tohle zapomenout. Budeš říkat lidem, že poté co jsi opustila nemocnici, jsi šla ven. Teď vystup z auta a jdi do svého domu."

Vystoupila jsem a vydala se k předním dveřím. Když jsem se otočila, nebyl tam už ani Klaus, ani auto. Proč mě prostě neovlivnil, abych na to zapomněla? Bylo by to jednodušší a byl by tu menší risk, že bych to mohla zkomplikovat.
Co teď udělá Stefanovi? A proč mě nechal jít domů? Pak jsem si uvědomila, že to je strach. Každý se bojí Klause. To je jeho "věc."

Otevřela jsem dveře a k mému překvapení tam byla tma. Nevím proč jsem očekávala, že někdo bude vzhůru takhle pozdě... Vlastně takhle brzy. Nejspíš jsem si myslela, že si lidé všimli, že jsem pryč.
Vyšla jsem nahoru a slyšela nějaké hlasy v Jeremyho pokoji. Otevřela jsem dveře, ale byl tam pouze on.

"Eleno? Kde jsi byla?" Vykřikl.

"No... Jenom jsem šla ven."

"Ven? Měla jsi autonehodu a odešla jsi z nemocnice, abys mohla jít "ven"?" Ignorovala jsem ho.

"S kým jsi to mluvil?" Zeptala jsem se.

"Cože? S nikým jsem nemluvil," odpověděl.

"Ale slyšela jsem nějaké hlasy."

"Hele podívej se, já jsem s nikým nemluvil!" Vyštěkl.

"No dobře. Myslím, že se tedy nejspíš půjdu vyspat." Osprchovala jsem se, ale ani to mě před spánkem příliš neuklidnilo.

Seděla jsem na náměstí na lavičce. Matt byl naproti a oba jsme se hystericky smáli. To musel být sen.

Pamatuju si ten den. Bylo to ve druhém ročníku, když jsme spolu chodili. Vyskočil zezadu a vyděsil mě tak moc, že jsem spadla z lavičky.

"O můj bože!" Řekl pobaveně, "měla jsi vidět svůj obličej!"

"To není vtipné!" Odpověděla jsem, ačkoliv jsem na tvařích měla slzy od smíchu. Náhle se nahrnuly mraky a začalo pršet. Nemyslím si, že tohle byla součást toho dne.
Každý z náměstí zmizel včetně Matta. Zůstala jsem na lavičce sama, vyděšeně jsem se rozhlížela okolo.

Někdo se objevil. Stejně jako dříve dnes, byl to obličej, který bych neočekávala, že uvidím.

"Lexi?"

"Eleno. Nejspíš přemýšlíš, proč mě vidíš."

"Co se to děje? Proč jsem tohle viděla? Proč jsi tady ty?" Vykřikla jsem.

"Ten sen byl tvůj, já jsem se jenom zachytila tak, jak jsem mohla," řekla nenuceně.

"Proč?"

"Čarodějka našla kouzlo, které může přivést lidi zpět z druhé strany. Přes tebe." Vypadala, že očekává, že něco řeknu, ale nemohla jsem.
"Pokud čarodějka bude moct dokončit oběť pěti upírů, vlkodlaků a čarodějů, vznikne pro lidi otvor skrz dvojnici. Ale pouze lidskou dvojnici."

"Ale...To není... Jak tohle můžou udělat?" Vykoktala jsem. Z nějakého důvodu jsem tušila, že tu nebude moct zůstat příliš dlouho.

"Neznám veškerou čarodějnickou logiku, vím jenom, že jdou po tobě. A nezáleží na tom, kde jsi, nebo kdo tě ochraňuje, nic jiného než obětování z druhé strany nejde."

"Jak to můžu zastavit?" Zeptala jsem se.

"Jediná věc, o které si myslím, že vím je, že potřebují lidskou dvojnici. Pokud bys byla, víš dobře co..." Přerušila jsem ji.

"Ne!" Nikdy jsm nechtěla být upírem. "Musí tu být nějaká jiná cesta. Čarodějka nemusí být na druhé straně, nebo nemůže provést kouzlo. Víš kde ta čarodějka je?"

"Ne. Jenom vím, že pokud brzy něco neuděláš, projdou skrz tebe. A člověk, který by držel tolik energie... Zabilo by tě to."

"Dobře. A kdy se to chystají udělat?"

"Příští úplněk," odpověděla.

"Příští úplněk? V tu dobu chce Klaus udělat svůj rituál." Cože? Jak jsem tohle mohla Lexi říct? Možná proto, že je mrtvá.

"Jeho rituál?" Zeptala se.

"To je dlouhý příběh. Nejspíš už nemám čas ti o tom říct."

"To ne. A teď se musíš vzbudit."

"Co?"

Probudila jsem se. Proč Lexi přišla do mého snu? Jak se tam mohla dostat? Vím, že upíří mohou ovládat lidské sny, ale ona je mrtvá. Předpokládala jsem, že smrtí přijdou o všechny své upíří schopnosti.

Věděla jsem, že Damon dnes nepřijde. Byl na mě naštvaný kvůli tomu tajnému vyplížení s Elijahem. Ale cítila jsem, že mu o tom potřebuji říct, vyřadila jsem ho lehce s plánů a rozhodla se zjistit, co mě to stálo.
Dala jsem si rychlou snídani a poté zamířila do Salvatorovic sídla. Zaklepala jsem a počkala. Chvíli to trvalo, ale nakonec přišel ke dveřím. Měl na sobě pouze ručník.

"O můj bože! Promiň, já... Přijdu později," zamumlala jsem.

"Ne, pojď dál. Jenom se obleču," řekl lhostejně. Odešel do svého pokoje a vrátil se už normálně oblečený. Nabídl mi pití, ale odmítla jsem.

"Alespoň zbyde víc pro mě," řekl rychle. Připravovala jsem si co mu říct, než jsem přišla. Nejspíš nebudu moct povědět cokoliv o Klausovo plánu, ale rozhodla jsem se mu vysvětlit Lexiinu návštěvu.

"... objevila se a řekla mi, že lidé z druhé strany znají cestu zpět, ale musí projít skrz lidskou dvojnici. Čarodějka z naší strany musí obětovat pět upírů, vlkodlaků a čarodějů až bude úplněk. Řekla, že až ti lidé skrze mě projdou, zabije mě to."

"Měla nějaké nápady, jak to můžeme zastavit?" Zajímal se.

"No... řekla, že potřebují lidskou dvojnici, a kdybych já už nebyla... člověk, nemohli by to udělat. Ale musí tu být i jiný způsob," dořekla jsem. Doufala jsem, že Damon nedostane podobné nápady, jako tehdy před tím Klausovo obětováním.

"Co víš o té čarodějce, která dělá to kouzlo?"

"Ptala jsem se. Řekla, že neví, kdo to byl," odpověděla jsem. Zasténal.

"Máme měsíc, abychom tohle vyřešili," řekl.

"Doufejme."

Hledání Stefana nešlo zrovna dobře. Nemohla jsem říct Damonovi, jak mě přišel varovat, protože bych pak musela vysvětlit, že tady byl Klaus, a to jsem nemohla.

Další den proběhl s překvapivě malými potížemi. Potkala jsem se s Caroline a měly jsme Bonnie na video chatu. Řekla jsem jim o Lexi, a také jsem řekla Caroline, že Jeremy se v poslední době choval opravdu divně.

"A co očekáváš?" Zeptala se. "Myslím, že ztratil tak moc lidí, byl si s nimi hodně blízký."

"Mám jen obavy, co všechno to udělalo s jeho hlavou," řekla jsem, "je to můj bratr. Oba jsme si už toho hodně prošli a nechci, aby zůstal bez povšimnutí se všemi těmi problémy, co se pořád dějou."

"Tak proč ho na den nevezmeš ven?" Tázavě jsem se na ni podívala, "to jo, jako včera, někam ho vzít a strávit s ním den. Jak jste byli zvyklí," řekla klidně.

"Já nevím, jsem si jistá,, že mě nesnáší. Lhala jsem mu tak moc, požádala Damona, ať ho ovlivní. Kruci! Vždyť já jsem mu měsíce tajila, že jeho přítelkyně je mrtvá!"

"Máš pravdu, možná jsi byla tak trochu mrcha." Jemnost a Caroline Forbesová? Ne. "Možná bys měla začít společným obědem," pokrčila rameny.

"Víš, že to je vlastně dobrý nápad," řekla jsem.

"Vlastně?" Předstírala uražený výraz.

"Dneska se ho zeptám," rozhodla jsem se.

"To zní dobře," podívala se na své hodinky, "sakra! Musím doma pomoct mámě s nějakými zakladatelskými věcmi." Objali jsme se na rozloučenou a zamávala mi.

Zbytek dne byl pěkně nudný. Díky bohu, zeptala jsem se Jeremyho na ten oběd a nezdálo se, že by moc odmítal ten nápad. Rozhodli jsme se jít někam ven v Mystic Falls a konečně se dostat pryč od toho nadpřirozeného vlivu.

Tu noc jsem se konečně po několika měsících dobře vyspala. I když Klaus po mně šel, lidé z druhé strany se mě pokoušeli zabít a Stefan pořád nebyl zpátky, ale něco mě dělalo šťastnou.

A věděla jsem, že ten pocit nebude poslední. Ale rozhodla jsem si ho udržet tak dlouho, jak jsem mohla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama