The Awakening- 3.kapitola

9. května 2016 v 14:28 | Any
Tak přidávám další kapitolku této povídky! :)
3.kapitola- Marcelova armáda

Vyděšeně jsem je pozorovala a čekala, až mě Klaus chytne a násilím odvede. Ale nestalo se.
"Musíme okamžitě jít," rozhodl Elijah, podíval se na ostatní, "jdeme," souhlasila Hayley.

"Jestli nám chce Marcel dělat problémy, tak tentokrát už za to rozhodně zaplatí. Zničím ho!" Rozčiloval se Klaus.
Nechápavě jsem je sledovala, "co chcete udělat?" Klaus se ještě víc zamračil, "prostě je zničíme! Marcel už nebude kontrolovat to, co jsem já vybudoval!"

"Ale vždyť, je jich tam hodně! Můžou vás..." Začala jsem, ale Elijah mě přerušil. "Jsme mnohem silnější, než několik upírů a navíc jsme nesmrtelní."


Zakroutila jsem hlavou, "nemůžu vás nechat se zabít kvůli mně." Klaus se rozesmál, "myslíš, že tohle všechno děláme pro tebe?"
Cítila jsem, jak se mi sevřel žaludek, "s Marcelem máme problémy už dlouho, tohle se jen dalo očekávat," vysvětloval Elijah.

Pomalu jsem přikývla. "Zůstaň tady i s tím klukem." Vykulila jsem oči, "ale proč?" Hayley mě pobaveně pozorovala, "jste jenom lidi, zabijou vás naprosto okamžitě. Navíc ty jsi úplně netrénovaná." Smutně jsem přikývla, vlastně měla ve všem pravdu.

Odevzdaně jsem je sledovala, zaslechla jsem, jak něco tvrdého dopadlo na okno. Ozvala se obrovská rána, chtěla jsem se podívat co se stalo, ale Elijah se postavil přímo přede mě, takže jsem vůbec nic nemohla vidět.
Vyděšeně jsem stála za ním.

Po chvíli se otočil obličejem ke mně. V ruce držel nůž. "Zachránil jsi mi život," řekla jsem překvapeně. Přikývl a odložil nůž na stolek. "Děkuju," zašeptala jsem.

Hayley to celé trochu zamračeně sledovala, "musíme jít," řekla nakonec, pak se otočila na mě, "a ty se mi prosím postarej o Hope."
"Jasně," souhlasila jsem.

Ze shora právě dorazili Matt s Rebekou, něco si spokojeně šeptali. "Jdeme sestřičko," rozkazoval Klaus. Rebekah se znovu podívala na Matta, který ji ustaraně sledoval, "to bude dobrý, jsem nesmrtelná."

Všichni odešli ven za Klausem. Zůstali jsme tam tak jenom my dva s Mattem. "Tohle už se tady někdy stalo?"
Zakroutil hlavou, "Marcel sice vždy dělal problémy, ale něco takového se ještě nestalo." Chápavě jsem přikývla.

"Měli bychom se jít podívat na Hope, aby se jí něco nestalo. Přece jen není dobré jí nechávat nehlídanou." Matt souhlasil, a tak jsme se vydali nahoru do jejího pokoje.
 
Ležela ve své postýlce, oči měla zavřené, spala. Při pohledu na ní jsem se musela pousmát. "Je tak nádherná," Matt pomalu přikývl.
Posadila jsem se vedle její postýlky a na chvíli zavřela oči. Dostala jsem se hluboko do svých myšlenek, přemýšlela jsem nad vším co se stalo.

Už nikoho nemám, žiju s Původními pod jednou střechou a teď tady jen tak naprosto zbytečně sedím. Klaus není až takovej, jako si ho pamatuju. Rebekah je pořád stejně protivná. Kol mi nahání strach. A Elijah... Elijah...

Z přemýšlení mě vyrušila nějaká rána a křik. "Eleno!" Rychle jsem otevřela oči. Matta právě shodil na zem nějaký upír.
Jeho pozornost se zaměřila na mě. Šel ke mně a silně mě přitlačil ke zdi.

Jeho tesáky se se škubnutím zabořily do mé kůže. Mrskala jsem sebou, ale nemělo to žádný efekt. Kopala jsem do něj, ale dopadlo to stejně. Při pohledu na můj slábnocí výraz se rozesmál. Najednou se začal rozpadat. Naposledy se na mě podíval a pak už z něj zůstal jen prach.

Přede mnou stál Matt a ještě měl v ruce kus dřeva z Hopeiny postýlky. Oddechla jsem si, "děkuju ti."
Vyděšeně se podíval na můj krk. Podal mi kapesník. Jemně jsem si ho přiložila na hodně krvácející ranku.
"Krev ti bohužel nabídnout nemůžu, jsem jen člověk." S úsměvem jsem přikývla.

Začaly se ozývat hrozné hlasité výkřiky. S Mattem jsme se na sebe podívali, napadlo nás to samé. Rozběhli jsme se dolů po schodech do vstupní haly a z okna se podívali ven.
Spatřili jsme tam aspoň 20 upírů, Elijah s Klausem bojovali proti nim.

Proti Elijahovi se rozebíhalo několik upírů, ale úplně v pohodě je probodával kůlem. Musela jsem se pousmát. Bylo mi trapně, že tu musím jenom tak stát.
Pak jsme si všimli nějakého dalšího upíra, který měl na rozdíl od ostatních kuš. Rychle vystřelil na Elijahe, který byl k němu zády, protože právě vytáhl srdce nějakým dvěma upírům.

Jakmile se kulky dostaly do jeho těla, vyděšeně se na něj podíval a dopadl na kolena. Začal řvát bolestí. Klaus si všiml, že je něco v nepořádku, v jeho očích jsem poznala hrůzu. Rychle se rozeběhl a začal likvidovatt upíry, kteří se přibližovali k Elijahovi. Jednomu urval hlavu, dalšího probodl. Pak se přesunul před toho s kuší. Sebral mu jí a s její pomocí mu urval hlavu.

Elijah se na zemi svíral bolestí. Uvědomila jsem si, že je čas jednat. Věděla jsem, že to je možná riskantní, ale uvnitř jsem cítila, že musím.

Otevřela jsem dveře a rozeběhla se do toho bojiště. Slyšela jsem Matta, jak na mě ještě zevnitř řve. O nic jsem se nestala a probíhala okolo upírů až k Elijahovi. Klekla jsem si vedle něj na kolena. Pořád křičel.

"Copak ses úplně zbláznila?" Vykřikl Klaus kousek od nás a pokoušel se odehnat upíry, kteří se na mě zrovna chystali. Zakroutila jsem hlavou.

"Elijahi prosím, pojď," zašeptala jsem. Ani se na mě nepodíval a dál křičel. Obmotala jsem ruce okolo jeho těla a pomáhala mu se zvednout. S hlasitými povzdechy se mu to podařilo.
Zapřela jsem jeho ruku o má ramena a šla pomalu s ním směrem ke dveřím. Snažil se vydržet jít celou dobu, ale poznala jsem, jak moc trpí.

Klaus zabíjel ostatní upíry, abychom se mohli dostat dovnitř. U dveří mi Matt pomohl s jeho podepřením. "Pomoz mi s ním do jeho pokoje," řekla jsem pohotově. Chytli jsme ho každý z jedné strany a pomalu jsme ho táhli po schodech.

Pokračovali jsme tak až k posteli. Matt se zapřel, Elijah se také pokoušel a položili jsme ho tak zády na postel.
Těžce si povzdechl a pořád sebou neklidně házel. Posadila jsem se na kraj postele vedle něj.

"Elijahi, co se děje?" Zajímala jsem se. Upřeně jsem ho sledovala. Znovu vykřikl. "Dřevo...dřevo z bílého dubu." Dostal ze sebe nakonec. S Mattem jsme si vyměnili vyděšené pohledy.
"Matte! Přines kleště," uvědomila jsem si. Mattovi to nejspíš také došlo, rychle se rozběhl dolů po schodech.

Elijah sebou začal příšerně škubat. Naklonila jsem se blíž k němu, jemně jsem mu položila ruce na ramena a podívala se mu do očí. Jeho tělo se opět začalo zklidňovat a jeho pohled se zaměřil na mě.
"Bude to dobrý," zašeptala jsem a jemně se pousmála.

Prsty jsem se přesunula k jeho košili. Pomalu jsem mu ji začínala rozepínat. Když jsem rozepla poslední knoflík, pomalu se zvedl, abych mu mohla úplně sundat košili. Rychle jsem ji odhodila vedle. Při pohledu na jeho tělo jsem začínala červenat. Byl opravdu hodně svalnatý. Těžce jsem si povzdechla, abych se vzpamatovala. Elijah tentokrát ležel klidněji.

Na jeho těle bylo vidět několik stop po kulkách. Jemně jsem položila ruce na jeho břicho. Pomalu jsem projížděla po každém místě, zasaženém kulkou. Elijah těžce otevřel oči a pozoroval mě. Když jsem si ho všimla, rychle jsem odsnula své ruce pryč a podívala se jinam.

Elijah těžce natáhl svou ruku směrem ke mně. Překvapeně jsem se na ni podívala. Nakonec jsem se rozhodla vložit tu svou do té jeho. Jemně ji položil zpět na své tělo, přímo na srdce. Chvíli mě tak přidržoval. Ucítila jsem tlukot jeho srdce. Smutně jsem se pousmála. Nesmí zemřít, uvědomila jsem si.
I když s tím teď počítá, je připravený, tak ho nesmím nechat zemřít. Pomalu jsem si lehla na postel vedle něj, ruku jsem měla položenou stále na jeho srdci, mé tělo se příšerně chvělo. S lehkým úsměvem jsem ho sledovala, opět zavřel oči.

Druhou ruku jsem přilepila k jeho tváři. Hrozně moc se potil. Byla horká. Jemně jsem po ní přejížděla.
"Ehm..." Odkašlal si někdo. Rychle jsem dala pryč ruce z jeho těla, zvedla se z postele a otočila se ke dveřím.
Stál tam Matt, v ruce měl velké kovové kleště.

Přikývla jsem a rychle si je od něj vzala. Elijah pomalu otevřel oči a sledoval nás. Byl na tom tak špatně, že ani nemohl pořádně mluvit.
Kleště jsem položila na stopu po první kulce. Byla jsem ráda, že jsem už měla nějakou praxi, když jsem chtěla být doktorka. Kdysi jsem dokonce i studovala.

Pomalu jsem je rozevřela a zasunula do první ranky, pokoušela jsem se ji najít. Elijah začal křičet bolestí. Smutně jsem si povzdechla a pokračovala dál. Nakonec se mi podařilo nalézt kulku. Rychle jsem ji sevřela a vytáhla ven. Odložila jsem ji na stůl.

Elijah rychle oddechoval. Opět jsem vzala kleště a přemístila se k té další. Po chvíli se mi podařilo vyndat i tu. Takhle jsem to dělala ještě s několika dalšími, než jsem se konečně dostala k té poslední.
Spokojeně jsem ji vytáhla ven. Elijah byl zpocenej, urychleně oddechoval. Vypadal, že každou chvíli usne.

Lehce jsem se pousmála a vydala se ke dveřím, kde ještě stál Matt. "Počkej," promluvil náhle Elijah.
Lehce jsem se zachvěla, stál přímo za mnou. Cítila jsem na zádech jeho dech. Pomalu jsem se otočila na něj, najednou vypadal úplně zdravě. Přece jen to byl Původní upír.

Elijah vypadal rozhodně. Pak jsem se otočila na Matta, "v pořádku, zůstaň tady. Počkám na tebe dole." Než jsem mu mohla něco říct, zmizel za dveřmi.

Podívala jsem se opět na Elijahe. Upřeně mě sledoval. "Chci ti upřímně poděkovat. Zachránila jsi mi život."
Pousmála jsem se, "to nic nebylo. Ty jsi mě už několikrát zachránil." Ušklíbl se. Přiblížil se ještě víc ke mně. Začala jsem červenat.

Jemně položil ruku na mou tvář, zkoumavě si prohlížel můj obličej. Srdce mi začínalo bít jako o život.
Jeho obličej se přibližoval k mému. Byli jsme od sebe už takový kousek, když jsme zaslechli nějaký rámus a pak také křik.

Rychle se ode mě vzdálil a rozběhl se dolů. Chvíli jsem tam stála jako opařená. Právě mě skoro políbil, je tohle vůbec možné? Mé tělo se pořád ještě klepalo. Do reality mě vrátily opět další křiky, které se znovu ozvaly.

Vyběhla jsem stejně jako předtím on. Právě se dole bavil s Hayley a Rebekou. Vedle byli Klaus s Kolem a právě pomocí řetězů připoutali Marcela. Překvapeně jsem je sledovala. Marcel sebou pořád mrskal, kolem byla spousta rozbitých věcí a nábytku.
Nejspíš se spolu museli pořádně porvat.

Všichni se na mě podívali, když si mě všimli. Pořád jsem ještě stála na schodech. Rozhodla jsem se tedy sejít až k nim.
Hayley s Rebekou si něco při pohledu na mě znepokojeně sdělovaly, Kol se pouze ušklíbl. Nejspíš reagovali na to, že nejprve sem přišel Elijah, který byl svlečený do půl těla a o chvíli později přijdu já z toho samého místa.

Jediný Klaus se tvářil normálně. Nejspíš pouze on věděl, co se stalo Elijahovi. Postavila jsem se až před Marcela. Nenávistně se na mě podíval. Nespokojeně zamručel.
"Zabiju tě, jakmile budu mít možnost," procedil skrz zaťaté zuby, "a když to nebudu já, tak.."

Nemohl to dokončit, protože ho Klaus silně praštil do obličeje. Pobaveně se ušklíbl, pokoušel se vyprovokovat Klause.
"Co s ním uděláte?" Zeptala jsem se zvědavě.

Klaus se ušklíbl, "zavřeme ho dolů do sklepa." Překvapeně jsem se na něj podívala, "a proč ho nezabijete?"
Kol si povzdechl. "To by bylo moc jednoduché. Budu si s ním užívat," spokojeně na něj mrknul, "a až mě někdy přestane bavit, tak ho zabiju," řekl lhostejně.

Napůl vyděšeně jsem přikývla. "A jak dopadli ostatní?" Kol se ušklíbl, "všichni jsou mrtví." Přikývla jsem.

Klaus s Elijahem odtáhli Marcela dolů do sklepení. Hayley se rozeběhla nahoru k Hope. A Rebekah odešla nahoru s Mattem.

Slyšela jsem, jak někdo zazvonil. Překvapeně jsem se vydala ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela a stál tam někdo, koho jsem opravdu nečekala.
"Caroline!" Vykřikla jsem. Usmála se. "Co tady děláš?"

"Slíbila jsem ti, že se tu někdy objevím a já své sliby plním, tak jsem teď tady." Usmála jsem se, "pojď dál."
Nejistě vešla dovnitř. Šli jsme do kuchyně, kde byl bohužel Klaus.
"Jak rád tě opět vidím, lásko. Čemu vděčím za to potěšení? To už jsem ti chyběl? Vlastně bych se ani nedivil," ušklíbl se.


Caroline se zamračila, "přijela jsem za Elenou, jedině ona mi chyběla!" Klaus rezignovaně zvedl ruce, ale podle jeho pohledu bylo vidět, že to tak jednoznačně nemyslí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama