The Awakening- 4.kapitola

22. května 2016 v 22:09 | Any
Přidávám další kapitolku této povídky! :)
4.kapitola- Napadení

Pomalu jsem sledovala Caroline, seděla naproti mně a pořád mi něco vyprávěla. "Eleno, co je s tebou?" Nechápavě se na mě podívala, když zjistila, že ji neposlouchám.
Povzdechla jsem si, "Car, všechno se změnilo..." Smutně přikývla, "ale nic nedokážeš, když na to budeš pořád myslet. Musíš se trochu uklidnit."

Zakroutila jsem hlavou, "a jak? Já prostě nemůžu přestat, pořád myslím na Bonnie, zabili ji kvůli mně. Alaric přišel o manželku vlastně taky kvůli mně a Jeremy zemřel překvapivě kvůli mně." Po tváři mi stekla slza.

"Eleno, takhle už to dál nejde!" Lehce se pousmála, "to není tvoje vina," předvědčovala mě. Pozorně se na mě podívala, "copak si myslíš, že mně vůbec nechybí? Zemřeli oba mí rodiče, a nezapomínej, to i já jsem ztratila Bonnnie, pro mě je to úplně stejný, jako pro tebe."


Omluvně jsem se na ni podívala, "takhle jsem to nemyslela," pomalu sklonila hlavu k zemi, "Car," zašeptala jsem, pomalu zvedla hlavu a podívala se smutně na mě.

"Odpust mi, nenapadlo mě to." Caroline přikývla a zase už byla tou, kterou jsem znala nejlépe.

Oči jí opět zářily, s úsměvem mě sledovala, při jejím nadějném pohledu jsem se musela také usmát.
"Prostě se musíš trochu odreagovat," začala znovu naléhat, "napust si vanu a na chvíli si jednoduše odpočiň."
Nakonec jsem neochotně přikývla, chtěla jsem jí udělat radost. Její úsměv se rozšířil, ráda by mě viděla takovou, jakou jsem kdysi bývala.

Rozhodla jsem se uposlechnout její rady. Svlékla jsem se úplně do naha a uvázala jsem si na sebe jemný černý látkový župan.
Vlasy jsem si stáhla do volného drdolu a vydala se do koupelny. Rozhodla jsem se použít tu, která byla naproti Elijahovo pokoji.

Byla opravdu hodně prostorná, na kraji byla obrovská vana. Pomalu jsem za sebou zabouchla dveře. Prohlédla jsem se v dlouhém zrcadle, které viselo nad umyvadlem. Povzdechla jsem si a začala napouštět vanu.

Chytla jsem lemy županu a opatrně ho ze sebe sundala. Vodu jsem zastavila a jemně vsunula pravou nohu do vany.
Byla příjemně teplá. Ponořila jsem se do ní tak, že už mi vykukovala pouze hlava. V hlavě se mi začalo hromadit hrozné množství otázek.

Klaus na to, že je Klaus, se nechová až tak špatně. Čekala bych, že mě obětuje Marcelovi, ale neudělal to, chce ho mučit. Vlastně je teď zamčený ve sklepě.
Rebekah je pořád stejně protivná, nemá mě ráda. Nikdy mi neodpustila tu tehdejší zradu s dýkou.
Elijah mi tady přijde snad jedinej o koho se mohu opřít. Věřím mu, nevím co bych dělala, kdyby tady nebyl a tehdy by zemřel.
Na Kola snad ani myslet nechci, v jeho přítomnosti mám strach. Děsí mě ty jeho pohledy a doteky. Už teď se mi dělá husí kůže.
I Hayley na mě působí poněkud zvláštně. Absolutně netuším, co od ní čekat. A jako skoro všichni tady, také není mou největší fanynkou.

Pomalu jsem zavřela oči a nechala se dál unášet myšlenkami. Voda byla opravdu příjemná, Caroline musím uznat, že měla přímo výtečný nápad.

Mé snění vyrušilo hlasité praskání dveří, uvědomila jsem si, že se jedná o tyto dveře. Rychle jsem otevřela oči. Viděla jsem, jak se dveře vylomily a nějaká osoba vešla násilím dovnitř.
"Marceli," zašeptala jsem. Upíří rychlostí se postavil až přede mě a než jsem se mohla pokusit zvednout, chytl mě za krk. Vyděšeně jesem ho sledovala, šibalsky se usmíval.

Sevřel mě mnohem víc a zatlačil mě až na dno vany. Začala jsem sebou mrskat a pokoušela se křičet, ale pod vodou se mi to příliš nedařilo. Kopala jsem nohama, i rukama, ale s jeho sílou ho to nemohlo vyvést z míry.

Po chvíli, která se mi zdála jako věčnost, se mé tělo přestávalo bránit. Nohy i ruce nyní volně klesaly k zemi, docházel mi dech, pomalu se mi zavíraly oči.

Marcel mě náhle rychle pustil a skočil oknem pryč. Mé tělo dopadlo na dno vany. Neměla jsem už sílu se zvedat.
Cítila jsem, jak mě někdo zespoda podepřel a vytáhl nahoru.

"Eleno," zašeptal. Stěží se mi podařilo otevřít oči. Elijah klečel vedle mě a držel mě nad hladinou.
"Co se stalo?" Zeptal se rychle. Zhluboka jsem se nadechla, "Marcel.." Podařilo se mi ze sebe dostat.

Jeho pohled zbystřil. "Nějak se sem dostal a pokusil se mě utopit." Dovnitř vtrhl Klaus a překvapeně nás sledoval.
"Co se to proboha stalo?" Jeho nechápavý pohled se zastavil na mě.

"To Marcel," promluvil Elijah. Klaus se na něj udiveně podíval, "pokusil se ji zabít."
Klaus se zamračil, "to není možné, byl připoutaný a zamčený dole ve sklepení." Elijah zakroutil hlavou, "to už očividně není."
Klaus se rychle otočil a vydal se dolů do sklepení. Elijah mi podal ručník a otočil se směrem ke dveřím.

"Elijahi," zašeptala jsem. Znovu se na mě otočil. "Prosím, neodcházej. Nechci být sama, bojím se," řekla jsem, hlas se mi třásl strachem.

Znovu se postavil přede mě. Podíval se mi přímo do očí, celá rozklepaná jsem ho sledovala, "já tě ochráním. Slibuji ti, že tě budu chránit. Máš mé slovo."
Překvapeně jsem se na něj podívala, "děkuju ti," zašeptala jsem. Ulevilo se mi. Elijah mi právě slíbil, že mě bude chránit. Cítila jsem se opravdu zvláštně.

Elijah se na chvíli otočil, rychle jsem se utřela a vzala si na sebe znovu svůj župan. Následovala jsem ho dolů do obývacího pokoje.
Klaus tam chodil po pokoji a příležitostně křičel na Hayley s Rebekou. Pak tam stála ještě nějaká blondýnka, tu jsem ještě nikdy neviděla.

Klaus se otočil na nás, jamile si nás všiml. "Je pryč!" Řekl vztekle. Elijah přikývl, "to už dávno víme."
Všimla jsem si, jak Klaus červená, "nemohl utéct, byl přivázán velmi pevnými pouty a navíc jsme ho i zamkli!" Vztekle praštil do stolu. "Není možné, že mi ten zrádce zase uprchl!"

"Co tím chceš říct, Niklausi?" Zeptala se Rebekah. Podíval se na ni, v jeho očích se hromadilo obrovské množství vzteku.
"Tím chci říct, má milá sestřičko, že mu musel někdo pomoct. A to musel být někdo, kdo mohl snadno sehnat klíč a věděl, že se tu nachází."

"A tím nás snad chceš všechny obvinit, že jsme ho pustili my?" Vykřikla Rebekah. Klaus přikývl, "někdo mě zradil!"

"A to musel být někdo, kdo má stejně velký zájem mít Elenu mrtvou," dodal Elijah. Klaus přikývl a vztekle hodil lahev Whiskey do skleněné skříně. Ta se okamžitě rozletěla na kusy.
"Klausi," promluvila poprvé ta blondýna, "musíš se uklidnit." Klaus se na ni podíval, podle jeho pohledu bylo vidět, že jedině jí důvěřuje.

* * * *
Byla jsem v Rebečině pokoji, naštěstí tam teď nebyla, hned se mi ulevilo. Vzala jsem si třičko s delším rukávem a džíny. Župan jsem schovala zpět na své původní místo.
Zastavila jsem se u zrcadla, na krku se mi udělala pořádná modřina. Povzdechla jsem si a zamyslela se. Kde asi teď může být Marcel.

Další ráno jsem rychle vyskočila z postele. Překvapivě jsem se vyspala dobře, žádný zlý sen jsem tentokrát neměla. Vydala jsem se dolů, dát si něco k snědku. Překvapivě dole nikdo nebyl, hned se mi ulevilo.

Vzala jsem si cereálie s mlékem a posadila se ke stolu. Ucítila jsem něčí ruce, jak mě chytají okolo ramen. Začala jsem sebou házet. Nemělo to žádný efekt, opravdu jsem byla příliš slabá. Nakonec mě nechali být. Otočila jsem se a spatřila vysmátý obličej Kola Mikaelsona.

Otráveně jsem zakroutila hlavou, "jsi opravdu bezbranná," zamračila jsem se. Ušklíbl se, "ale to nevadí, vlastně mě to i vzrušuje." Pobaveně položil ruku na mou tvář a pohladil mě po ní. Tentokrát jsem se už neudržela a vrazila mu facku. Podle jeho výrazu bylo poznat, že to nečekal. Chytl se za tvář a vypadal se překvapeně.

Vztekle jsem se zvedla ze stolu a odešla pryč od něj. Ještě mě uznale sledoval, nejspíš nečekal, že budu mít takovou ránu. Vyběhla jsem rychle do schodů a otevřela dveře do Rebečina pokoje. Opět tu nebyla, upřímně ta by mi tady ještě tak chyběla.

Vzpomněla jsem si, jak mě kdysi trénoval Alaric, abych mohla bojovat proti upírům. Matt mě informoval, že tady je i nějaké tělocvična, takže jsem okamžitě dostala nápad. Nechtěla jsem být úplně ta nejslabší, chtěla jsem alespoň trénovat.

Vzala jsem si černé tílko a legíny. Vlasy jsem si stáhla do velkého culíku. Seběhla jsem dolů po schodech, protože mi Matt i řekl, že je tělocvična dole.

Po chvíli jsem dorazila na místo. Zevnitř jsem slyšela nějaké zvuky. Opatrně jsem vešla dovnitř. Spatřila jsem Elijahe. Mlátil pěstmi do boxovacího pytle. Bylo vidět, že má opravdu sílu. Měl na sobě černé tilko, snad poprvé jsem ho viděla jinak než v obleku.

Mlčky jsem ho sledovala, rozhodla jsem se ho nechat v klidu trénovat. Tiše jsem se otočila ke dveřím, "Eleno."
Rychle jsem se otočila zpět, stál kousek ode mě. Vyděšeně jsem se zatřásla. Sledovala jsem jeho tělo, všude se mu rýsovaly svaly. Musel si všimnout, jak ho sleduju, protože se pobaveně ušklíbl.

"Promiň, já...nechtěla jsem tě rušit," vykoktala jsem, "raději už půjdu." Znovu jsem se otočila ke dveřím. Elijah se upíří rychlostí posunul mezi mě a dveře. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se pousmát. Také se lehce usmál.

"Nerušíš mě, klidně tu můžeš být." Vděčně jsem přikývla a vydala se do středu tělocvičny. "Jdeš trénovat?" Zeptal se rychle.

"No jako dvojnice bych nemusela na tom být tak, jak jsem teď," řekla jsem pobaveně. Přikývl. "Tak proč ne?"

"Pomůžu ti," řekl klidně. Nechápavě jsem se na něj podívala, "s kým jiným by sis mohla zatrénovat lépe než s původním upírem?"
Usmála jsem se, "jsem člověk, můj souboj s původním by určitě nedopadl dobře."

Pousmál se, "nepoužiju své síly naplno, nemám v plánu tě tady zabít." Rozesmála jsem se. Elijah odešel dozadu ke skříňce, po chvíli se vrátil zpět, v ruce držel dřevěný kolík. "Tím mě nezabiješ," ujistil mě, když si všiml mého vyděšeného pohledu. Přikývla jsem a vzala si od něj kolík.

Postavili jsme se proti sobě do středu místnosti. Pevně jsem sevřela kolík. Elijah si připravil ruce, zhluboka se nadechl.
Na jeho povel jsme se do sebe pustili. Rozeběhla jsem se s kůlem naproti němu. Jediným pohybem mě zastavil a v ruce měl kolík. Povzdechla jsem si. Rychle jsem si ho znovu vzala a opět jsme se postavili.

Znovu jsem se rozběhla. Tentokrát jsem rychle uhnula do strany. Oběhla jsem ho a chtěla probodnout, ale znovu mě chytl. Přidržel kolíko a pevně se mi díval do očí, měla jsem odhodlaný výraz. V jeho očích byl vidět pobavený úšklebek. "Zkus to znovu," vyzýval mě klidně.

Dalo mi to další sílu a v nečekanou chvíli jsem mu vytrhla kolík a pokusila se ho znovu probodnout. Viděla jsem, že už byl připravený, a tak jsem rychle začala couvat dozadu, kolík jsem křečovitě svírala. Šel za mnou, tvářil se úplně klidně. Zastavila jsem se a dala mu pěstí do obličeje. Chytl se za tvář.

Chtěla jsem využít jeho krátké nepřítomnosti a namířila kolíkem na něj. Bohužel byl příliš rychlý, předtím než se kolík mohl dotknout jeho těla, na něj položil ruku a rychle mě přitlačil dozadu. S hlasitým prásknutím jsem vrazila do tvrdé zdi.

Podíval se mi do očí, všimla jsem si, jaké měl krásné hnědé oči. Po chvíli jsem se v nich začínala utápět. Všimla jsem si jeho zlomyslného úšklebku. Pořád jsem držela kolík, kterému z druhé strany bránila jeho ruka k průchodu do těla.

Nakonec jsem s ním přestala hystericky kroutit a znovu se mu podívala do očí, "nebylo to tak špatné," ušklíbl se.
Jeho ton hlasu mě přímo vytáčel, dělal si ze mě srandu. Položil ruku na zeď nad mou hlavu a přilepil mě ještě těsněji ke zdi, povzdechla jsem si a přiznala porážku.
Cítila jsem na svém těle to jeho. Byla to zvláštní chvíle.

Slyšeli jsem prásknutí dveří, rychle jsme se otočili tím směrem. Hayley rychle vtrhla dovnitř a šla až k nám. Překvapeně si nás prohlížela.

Povzdechla jsem si. "Potřebuje tě Klaus," zvědavě se na mě podívala, "okamžitě," zdůraznila. Elijah ji rychle následoval pryč z tělocvičny. Ještě se na mě varovně podívala. Zakroutila jsem nad tím hlavou, její chování ke mně bylo opravdu přehnané.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama