Fourier's Flaw- 12.kapitola 1/2

26. června 2016 v 15:16 | Any

Středa 26.11.1994

Hudba přestala hrát. Když se Hermiona pomalu odtáhla od Raddlea, všimla si, jak prázdná místnost byla. Pouze Raddleovo hlas prolomil ticho, "Hermiono."
Nezněl šťatně, cítila, že zněl ustaraně, znepokojeně a zmateně.

Neměla čas se zeptat proč, když položila ruce do těch jeho, které byly pořád ve své původní pozici. Hlasitá rána přerušila ticho. Bystrozorové, kteří vypadali hodně rozzuřeně, pobíhali po Velké síni se zvednutými hůlkami.

BUM. BUM. BUM.

Studenti se také zmateně rozhlíželi okolo, nikdo z nich nevěděl, odkud se ty rány ozývají. Jeden z Bystrozorů, který hlídal vchod se otočil a zakřičel, "je to venku na pozemcích!"
Během kratičké chvíle skupina Bystrozorů vyběhla ven do Vstupní síně. Hermiona slyšela výkřiky a lapání po dechu, když se Bystrozorové, kteří byli neviditelní, začali objevovat odnikud.


Studenti neodešli s Bystrozory na pozemky, místo toho zoufale vybíhali pryč z haly a cpali se ke vchodu, zřejmě se báli jít za nimi.
Polovina studentů zírala na Raddlea s Hermionou, kteří stále nepřerušili svůj oční kontakt.
"Co to bylo?" Zeptal se potichu Raddle, jako by teprve před chvílí zaslechl nějakou ránu a ne, že se ozývaly celou dobu před tím. Zaslechla další ránu, jak se rozléhala přes pozemky a získala si pozornost studentů.

Hluk jí zněl poněkud povědomě, ale neměla v plánu k tomu něco říct, když polovina studentů rychle běžela k otevřeným dveřím. Jediní studenti, kteří zůstávali, byli Smrtijedi. Byla si dobře vědoma, že je všichni z nich sledují.

Stáhla své ruce a prohrábla si vlasy, "je čas jít," zamumlala, jakmile si odkašlala. Raddle uvolnil ruce a vytáhl si hůlku.
"Co to mimochodem bylo, Fouriere?"

"Ohňostroj," zamumlal Harry, "čarodějný ohňostroj." Raddle přikývl a prohlížel si prázdnou Velkou síň.
"Výtečná práce, Fouriere. Budeme muset použít učitelský vstup k našemu útěku. Změny nebudou potřeba."

Všichni Smrtijedi se s nimi pokoušeli udržovat krok, když pomocí malých krůčků běželi a byli schovaní za barem s pitím. Raddle samozřejmě vypadal, jako by se vznášel, když běžel s takovou lehkostí. Byl mnohem rychlejší než kdokoliv z nich.

Na chodbě nikdo nebyl, všichni byli venku a sledovali ohňostroj. Bystrozorové, jak Hermiona mohla vidět letmým pohledem, se pokoušeli ohňostroj přerušit, ale žádné z kouzel tomu nepomáhalo, naopak se s každým dalším pouze zvětšoval.
Ta situace se jí zdála být nějaká povědomá, ale nevěděla odkud.

Raddle se náhle zastavil nahoře na schodech, vůbec nevypadal udýchaně, když se rozhlížel po chodbě.
Naznačil jim, aby ho následovali, když došel k jednookému čaroději, ke kterému ho Harry dovedl. Tříkrát na něj poklepal, zamumlal Dissendium a ustoupil dozadu, když se čaroděj pohnul vpravo a uvolnil tak průchod.

Raddle vešel do chodby a vrátil se tak rychle, jako zmizel, batoh odhodil na zem. "Změna, okamžitě!" Rozkázal.
Smrtijedi to nepotřebovali říkat dvakrát. Každý si z batohu vyndal černý plášť a rychle si ho přehodili přes svůj taneční hábit.

Raddle pozvedl svou hůlku a několikrát s ní poklepal, vyletěl z ní jiskřivý záblesk a jeho oblečení se náhle úplně změnilo.
Nyní měl na sobě svou zelenou zmijozelskou robu. Během chvíle poklepal hůlkou také na Hermionu, všimla si, že Harry se posunul víc dopředu, varovný pocit se prohnal její myslí, ale zmizel stejně tak rychle jako přišel.
Nemusela se na sebe podívat, protože už dobře věděla, že má na sobě robu Temné paní.

"Pojďme," řekl rychle Raddle, "vyčkejte, dokud nebudete ve spodní části schodiště a pak teprve rozsviťte své hůlky. Ty se ujmi konce zástupu, Fouriere."
Během chvíle vstoupil do tajné chodby, ona šla ihned za ním.

Hodinu kráčeli v úplné tichosti, jediný hluk, který se ozýval, bylo jak jejich nohy narážely na podlahu. Díky tolika rozsvíceným hůlkám mohli vidět jak před nimi průchod stoupá. Raddle ukázal hůlkou vzhůru, když se chodba proměnila v schodiště.
Hermiona se dívala přes Raddleovo rameno. "To jsou padací dveře," řekla rychle. Raddle přikývl a vydal se do schodů.
"Vypněte světla," přikázal. Rychle uposlechli a průchod za nimi zčernal. Jediné světlo nyní vycházelo pouze od ní s Raddlem.

Teď šli opatrněji než předtím, Raddleova hlava nepřestávala sledovat padací dveře, když stoupali na vrchol.
Udělal poslední krok a pokynul jí a ostatním, aby se zastavili. Byla si jistá, že se rohlíželi po tmavém průchodu.

Raddle na své hůlce zhasnul světlo, ale jí přikázal, aby to své nechala rozsvícené. Zatlačil svou prázdnou rukou na prázdné dveře a přikývl směrem k ní, než ho mírně nadzvedl. Nakoukl do Medového ráje a pak rychle zavřel dveře, aniž by udělal nějaký zvuk. "Dva venku přesně načas."

Raddle znovu otevřel dveře, když Hermiona zhasla světlo, které tu jako jediné vyčnívalo. Ucítila před sebou nějakou ruku. Věděla, že je Raddleova, a tak ji vzala do té své. Svou volnou rukou ji nadzvedl do sklepení Medového ráje, hůlku znovu rozsvítil.

"Majitel musí žít nad obchodem," zašeptala, Raddle souhlasně přikývl. Pár Smrtijedů začalo vylézat z padacích dveří. Raddle ji zatáhl za rukáv a ukázal na schodiště, které zdobilo stěnu.

"To jsou dveře, o kterých se Harry zmíníl," poznamenala, zatímco se vydal ke schodům. Otočil se, aby se ujistil, že Smrtijedi jdou za ním a poté se tiše vydal po schodech. Hermiona ho pomalu následovala, když viděla Malfoye s Lestrangem, jak vyšli z tajné chodby.

Raddle rychle procházel obchodem, jako kdyby tu už někdy po tmě šel. Smrtijedi se v něm pomalu pohybovali a za celou tu dobou se žádný z nich neobjevil venku. Hermiona s Raddlem byli kousek od vstupu do malého města.

Neslyšela žádný ohňstroj, bylo tu úplné ticho. Čekali na Smrtijedi, dokud se k nim nepřidali, než Raddle promluvil. "Ti z vás, který už jsou dostatečně staří, se přemístí do Azkabanu. A ti, kteří nejsou dostatečně staří se přidají k těm starším."
Skupina si začala něco ustaraně mumlat. "Můj pane," zaslechla promluvit Malfoye z přední části skupiny.
"Azkaban je hlídaný kouzly, která..."

"Postaral jsem se o to, Malfoyi," odpověděl naštvaně, "někdo další, kdo mě chce rozčilovat?" Při odpovědi na jeho otázku skupina ztichla. Raddle chytl její ruku a výhled na Prasinky okamžitě zmizel. Zjistila, že se jí těžce dýchá a nemůže se pohnout. Když se její noha konečně dotkla pevné podlahy, cítila se, jako by se měla udusit.

Těžce se jí dýchalo, cítila slanou vodu, slyšela slabé bouchání, když se objevovali ostatní Smrtijedi.
Raddle chodil okolo vězení, zatímco se rozhlížel po ostrově. Sledovala, jak všichni Mozkomorové pomalu letěli směrem k nim a uvědomila si, že na ni nepůsobí tak, jak by měli.

Rozhlédla se okolo sebe a všimla si, že ani na ostatní Smrtijedy Mozkomorové nepůsobí. Otočila se zpět k Raddleovi a viděla ho, jak se baví s jedním Mozkomorem. Ačkoliv si na to nevzpomínala, tak Mozkomorové měli schopnost mluvit. Přikývl, když Mozkomor, se kterým se bavil, klouzal zpátky k ostatním, kteří se vznášeli nad Smrtijedy. Pronikavý jekot prolomil ticho, rozpouštěl se ve větru, dešti a mořských vlnách. Hermioně to způsobilo zimnici na zádech.

"Vědí, jak sundat Grindelwaldovy zábrany u Nurmengradu," říkal Raddle, když se vracel zpátky k ní.
"Musíme čekat, dokud neodstraní první z nich, abychom se mohli pohnout dál." Chápavě přikývla hlavou a pokynula ostatním Smrtijedům, aby šli blíž k věznici.

Nikdy neviděla děsivější místo, ačkoliv si byla jistá, že Mozkomorové toho byli příčinou, tak nepochybovala, že Nurmengard je stejně tak špatný.
Raddle se zastavil před vstupem do Azkabanu a otřel přes něj ruku.
"Struktura Nurmengardu je stejná jako ta u Azkabanu," vysvětloval, téměř křičel kvůli hromům nad nimi.

Hermiona přikývla, když se ostatní Smrtijedi přesunuli blíže, aby mohli slyšet. "To hřmění může nakonec být naší výhodou," usmála se a jemně pokývla hlavou. Raddle se podíval nahoru na Mozkomory, kteří se hemžili okolo věznice, jako kdyby tady oni vůbec nebyli.

"Je čas," promluvil Raddle pevným a rozhodným hlasem. Svou hůlkou ukázal rovně do nebe, Hermiona udělalal to samé, ostatní Smrtijedi si nebyli jistí, co se děje, a tak ukázali svými hůlkami do nebe nakonec také.
Raddle začal odříkávat zaklínadlo, které jí naučil minulou noc, každé slovo znělo s každým tak plynně, že to vypadalo jako nějaká básnička. Působilo to tak klidně na takovém děsivém místě.

Hermionina hůlka se zvedla výš k nebi, zavřela oči a dělala to, co jí Raddle vysvětloval- myslet na Nurmengard.
Ucítila, jak se její nohy zvedly ze země, došla k závěru, že Smrtijedi se museli zvednout také, zaslechla výkřiky šoku, které se rozléhaly po nebi.

Cítila, jak se někdo dotkl její ruky, která svírala hůlku. Rozhodla se otevřít oči, a zjistila tak, že už nejsou v Azkabanu.
Rozhlížela se okolo, viděla, že jsou na nějakém dalším ostrově, který je velmi podobný Azkabanu. Bouřka je stále pronásledovala, ale už nebyla tak chladná jako předtím. Smrtijedi začaly snižovat své hůlky, ale nikdo nic neříkal.

Raddle vytáhl ruku z té její a vydal se k té ohromné budově před nimi. Byla menší než Azkaban, ale zároveň vypadala mnohem honosněji. Na své struktuře měla Grindelwaldovy hnusné touhy a temné sny.

Přiblížila se k velkým černým dveřím, mnohem více se obávala jít dovnitř, byla to obrovská černá budova, vyrobená z tvrdých kamenů, které tam děsivě trčely. Samotná pevnost byla pro něj jako velká zbraň.
Mohla vidět slova, která byla vyřezaná na vstupu, když se přiblížili. Pro lepší dobro.

Raddle s ostatními to také sledovali, když před budovou zastavili. "Je v horním patře," promluvil tiše, "moment překvapení nám může vydržet jenom pár minut, tak pojďte rychle." Skupina souhlasně přikývla, když se otočil ke dveřím.

Hermiona se otočila ke Smrtijedům a hůlkou ukázala na jejich nohy. "Silencio." Rozsvítila svou hůlku a ostatním přikázala, aby udělali to samé. Oddaně uposlechli. Otočila se právě včas, aby viděla Raddlea otevírat ohromné dveře.

Bez jakéhokoliv slova se rozběhl po chodbě, Hermiona se Smrtijedy ho rychle následovali, jejich nohy nyní nedělaly žádný zvuk.
Nevěděla jak dlouho běží a nebyla si jistá, jak dlouho ještě může zvládnout držet krok s Raddlem, když konečně náhle zastavil.

Ukázal rukou na svou pusu a naznačil ostatním Smrtijedům, aby couvli dozadu, což také rychle udělali.
Zvedl hlavu a rukou, ve které svíral hůlku, ukázal za roh chodby a poté rychle Hermioně naznačil, aby přišla blíž k němu. Podívala se za roh, ale nic neviděla.
"Je v té první místnonsti," promluvil potichu Raddle, "ví, že jsme tady."

"Cože?" Zeptala se rychle, "proč neutíká?"

"Celou dobu nás očekoval," vysvětloval tiše Raddle a otočil se zpátky ke Smrtijedům. "Potřebuju, abyste se rozdělili do dvou skupin, jedna bude hlídat chodbu dole," ukázal na chodbu, kterou předtím procházeli, "další bude hlídkovat na této chodbě." Rukou ukazoval na chodbu, na kterou se právě dívali.
"A chci, aby vůdci všech skupin šli se mnou."

Harry se podíval tázavě na Hermionu, která rychle přikývla směrem k němu, než začala svou pozornost znovu věnovat Raddleovi. Nervozně poklepával na svou hůlku. Jeho oči se začaly znovu rozmazávat, když sledoval stěnu před sebou.
"Raddlee?" Zeptala se tázavě. Jeho oči sebou škubly a znovu se začal soustředit, když přikývl hlavou směrem k chodbě.

"Pojďme," řekl tiše. Byla přesvěčená, že cítila, jak se jeho hlas třese. Rychle vstoupila na chodbu hned vedle Raddlea, s hůlkou pozvednutou a připravenou.
Raddleova hůlka, která byla podél pasu, se rychle zvedla, když zastavil u dveří. Slyšeli, jak se z té místnosti ozývá vrzání židle. Raddle se na ni znovu nepřímo podíval, když si všimla, že už je znovu nervozní. Chtěla ho utěšit, ale náhle ji někdo pevně popadl zezadu.

"Neopovažuj se nějak bránit," zaslechla Malfoye, jak jí šeptá do ucha. "Nebo nás všechny zabiješ." Podívala se na Raddlea, jeho obličej byl od ní odvrácený. Zaslechla Harryho a ještě někoho dalšího za ní, jak byli držení jako rukojmí, ale Malfoy jí nenechal otočit hlavu, aby to mohla vidět.

"Ublížil jsi jí?" Zaslechla se zeptat svého otce. Cítila, jak se jí v těle vaří snad všechna krev.

"Podívej se sám," ušklíbl se Malfoy a odtáhl ji blíž ke Grindelwaldovi. Seděl ve dřevěné židli, úplně sám a neozbrojený. Raddle mířil svou hůlkou na jeho obličej, nikdy ho neviděla tak odhodlaného.

Grindelwald se podíval na Hermionu, která tomu nemohla zabránit a musela jeho pohled opětovat.
"Jsi v pořádku, Hermiono?" Zeptal se ustaraně. Nepřibližoval se k ní, dobře věděl, že Raddle by ho to nenechal udělat.

Přikývla a přesunula svůj pohled od Raddlea a Grindelwalda, rozhlížela se po místnosti, viděla, že Harryho držel Lestrange a Dolohova Carrow. Cítila trochu viny kvůli Dolohovi, když si uvědomila, co viděla tehdy ráno u zmijozelského stolu, když se s Harrym bavili o Raddleově knize.
Smrtijedi stáli v té mistnosti, odděleně od Harryho s Dolohovem, a od samého začátku tohle s Raddlem plánovali.

Grindelwald se podíval na Raddlea, když promluvil, "tak mě tedy máš, máš to co chceš, tak ji teď nech jít."
Raddle se neusmál, jak očekávala, místo toho sklopil svou hůlku.

"Řekni jí to," pokračoval těžce, "řekní jí to, co si řekl tehdy mě, Grindelwalde." Zakroutil hlavou a podíval se dolů na své dlaně.
"TEĎ!" Místnost se začala nekontrolovatelně třást, nebyla si jistá, jestli to udělal Raddle, nebo bouřka venku byla skutečnou příčinou toho všeho.

Grindelwald si odkašlal a odtrhl oči od svých mozolnatých dlaní. "Já vím," řekl jednoduše, "poznal jsem, Hermiono, že ty nejsi má skutečná dcera. Vím, že ty a tři další jste cestovali časem, abyste mohli zničit Raddlea."
Podívala se na Harryho, který rozzuřeně sledoval Raddlea. "Z toho důvodu jsem přišel do Bradavic, abych zjistil, jestli to je pravda. Našel jsem stopy, které mě přesvědčily, že mé předtuchy byly správné, a tak jsem odešel vybudovat tuhle pevnost, abych tady mohl držet vás čtyři. Jak vidíš," postavil se s úsměvem na tváři, Raddleova hůlka se klepala, "Raddle je můj učeň."

"Cože?" Zaječela vztekle, byla si jistá, že zaslechla stejný výkřik i z Harryho pusy. Grindelwald se smál, když se k ní přibližoval.
"Vrátil jsem se do Bradavic krátce poté, co jsem odešel a řekl jsem Raddleovi všechno, co jsem se o tobě dozvěděl. No samozřejmě mi nevěřil, tak se s tebou nejprve více sblížil a také si všiml drobných náznaků, které ho nakonec dovedly ke stejnému závěru jako mě. Věděl, že jsi sem přišla, abys ho zničila, tak přišel do Nurmengardu a společně jsme naplánovali tvé dopadení."

"Byla tam voda," zamumlala tiše, "na Raddlevo hábitu byla voda, když se tehdy vrátil do Bradavic."
Grindelwald se dál smál, ale Hermiona se na něj už nedívala, pozorovala Raddlea. Sledoval jí pořád s hůlkou po svém boku. Všimla si, opět, že jeho oči byly rozmazané.

"Snad si nemyslíš," rozesmál se Grindelwald, "že mu na tobě skutečně záleželo, Grangerová?" Její oči se zaměřily opět na Grindelwalda. "To všechno byla jenom hra."

"Ne," odpověděla, ačkoliv o tom sama pochybovala, když to řekla. "Nebyla." Grindelwald se zašklebil a znovu se podíval na Raddlea, který se nyní díval do země.

"Řekni jí to," rozhodl Grindelwald autoritativně. Raddle zvedl pohled ze země, jeho oči stále nezaostřovaly.
"Je to pravda?" Hermoina ho zmateně pozorovala, Grindelwald vypadal šokovaně nad jeho prohlášením.

"Dobře víš, že to je pravda, Raddlee, teď jí to řekni..." začal znovu. Raddle slabě zvedl ruku, "chci, aby to řekla ona sama. Tak je to pravda?"


Hermiona si dobře uvědomovala, že už neměla žádný důvod, proč mu zase lhát. "Ano, je to pravda," řekla jednoduše. Slyšela Harryho naštvané povzdechnutí. Raddle snížil hůlku, všimla si, jak měl druhou ruku silně sevřenou v pěst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama