Fourier's Flaw- 12.kapitola 2/2

26. června 2016 v 15:25 | Any

"Nikdy jsem k tobě nic necítil," řekl rychle, "byla to jenom hra." Dál kroutila hlavou, jeho hlas jí nezněl jistě, lhal.
Grindelwald si šťastně spojil ruce, "spokojená, Grangerová?"

"Důvěřovala jsem ti," pokračovala naštvaně, "myslela jsem, že jsi jiný než on, řekl jsi mi, že nechceš být jako tohle, Raddle..."

"Věříl jsem ti, Grangerová," odplivl si rozzlobeně, "a ty jsi mě zradila." Hermiona se rozesmála, Grindelwald se zdál být pobavený konverzací, která se odehrávala před ním.


"Já že jsem tě zradila?" Křičela vztekle, pokoušela se uvolnit z Malfoyovo sevření. "Stála jsem při tobě, Raddlee! Oni by tě zabili, ale já jsem jim řekla, že ještě nejsi jako on. Řekla jsem jim, že ještě nejsi Voldemort."

"Zvykni si na zklamání," odsekl rozčíleně. Grindelwald se dál smál, když se posadil zpátky na svojí dřevěnou židli. Hermiona se na něj znechuceně podívala.

"Všechno co jsi mi kdy řekl," pokračovala tiše, uvědomovala si, že křik jí teď nijak nepomůže. "To všechno byla lež?"
Raddle, který sledoval Grindelwalda se stejným pohledem, jako ona věnovala jemu, se otočil směrem k ní. Ale neodpověděl.
"Řekl jsi mi, že nemáš na výběr, řekl jsi mi, že musíš zabít ty nevinné lidi, protože musíš udělat to, v co věřil sám Salazar Zmijozel." Raddle přikývl. "To bylo to, čím ve skutečnosti jsi."

"To jsem," odpověděl jednoduše. Nespokojeně zakroutila hlavou, "ne, Raddle, nejsi. Viděla jsem, jakým způsobem jsi koukal na své knihy. Ty tohle nechceš dělat. Já vím, že ne." Grindelwald se opět rozesmál, ale stále nic neříkal.

"Jen jsem to předstíral," řekl po chvili nerozhodnosti. Zakroutila hlavou a chtěla odpovědět, když skupina Smrtijedů v čele s Averym vešla do místnosti.

"Vzali jsme další dva, můj pane," řekl Avery s tajemným úsměvem na tváři. Hermiona se otočila, aby viděla Rona s Ginny, jak je Smrtijedi táhnou do místnosti, její srdce pokleslo.

"Vynikající," řekl Grindelwald a spokojeně si poklepal na kolena, "výborná práce, Raddlee." Raddle přikývl hlavou směrem k němu, ale nic neřekl, stále pozoroval Hermionu.

"Nechte mě být!" Křičel Ron vztekle na Smrtijeda, který ho držel. "Zabiju tě, ty jeden odpornej slizkej hade!" Ron dál bojoval se smrtijedem, pro kterého bylo těžké ho udržet. Raddle zvedl hůlku a jedním rychlým švihnutím Ron narazil do protější zdi.

Viděla, jak se Harry s Ginny začali pokoušet bojovat se svými Smrtijedy, oba se chtěli ujistit, jestli se Ronovi něco nestalo. Smrtijed, který měl na starosti Rona, se uklonil směrem k Raddleovi, když Rona zanechal na zemi a připojil se k malému kruhu Smrtijedů, kteří hlídali dveře.

"Pojďme už tohle ukončit," promluvil Grindelwald otráveným hlasem, "máme ještě další věci, o které se musíme postarat, Raddlee."
Raddle přikývl a rozkázal Malfoyovi, aby ji držel pevněji. Malfoy přitlačil hůlku silněji do jejích zad, přinutil ji tak jít okamžitě kupředu.
"Rozhodl jsem se jinak, než jsem s vámi čtyřmi původně zamýšlel." Hermiona pořád sledovala Raddlea, jeho obličej byl krutý a plný odhodlání, ale jeho oči to nezrcadlily.

"Pouze tři z vás budou uvěznění v Nurmengardu," pokračoval Grindelwald, "a ty," prstem ukázal na ni.
"Grangerová tady nezůstane. Ty jsi tohle začala a také s tebou to skončí. Raddlee."

Raddle se podíval na Grindelwalda, který se zvedal ze své dřevěné židle. Raddleova hůlka se třásla, když Malfoy zastavil kousek před ním. Slyšela Harryho s Ginny křičet, ale nedokázala rozpoznat, co říkají.
Raddleovy oči už nebyly rozmazané, ale nevypadal, že by si byl jistý sám sebou. Znovu skrýval své emoce.

Věděla, že jediná šance, kterou měla, byla změnit jeho názor. "Raddlee prosím," zašeptala, "nedělej to."

Grindelwald se smál, když šel za Raddleem. "Ona žebrá," ušklíbl se, "což je věc, kterou mudlovští šmejdi dělají."

Hermiona už ho neposlouchala. Musí se dostat k Raddleovi než bude příliš pozdě. "Znám tě, Raddlee a vím, že ty tohle nechceš. Nechceš spolupracovat s Grindelwaldem."

"Sklapni," řekl Raddle vztekle a kroutil s hůlkou ve své ruce, ale nezvedl ji.

"To nejsem já, komu nedůvěřuješ, Raddlee. Jsi to ty. Nevěříš svým citům," řekla rychle, "necháváš svou touhu po moci potlačit všechny tvé city, Raddlee, ale vím, že to chceš změnit. Vidím to v tvých očích. Prosím, Tome, nedělej to. Můžeš se změnit."

Raddleovo oči se zaměřily na stranu, kde stál Grindelwald, a pak zvedl hůlku, mířila přesně na Hermionu. Něco si začal šeptat.
"Prosím," zašeptala, "tohle nejsi ty."

"Jak?" Zeptal se potichu. Grindelwald nevypadal, že ho slyšel, ale pokud ano, tak to nijak nedával najevo.
Rozhlédla se po místnosti, každý je sledoval jako předtím, ale nikdo nezaslechl, co řekl.
"Jak to můžu změnit?"

"Zastav to," řekla rychle, "a začni od začátku."

"Nemůžu," odpověděl, ačkoliv jeho hůlka klesla o palec dolů.

"Ale můžeš," pokračovala nadějně, "řekla jsem ti, Tome, že na to nejsi sám." Raddle přikývl směrem k Harrymu, "jsi s ním."

"Nikdy jsem ti nechtěla ublížit," řekla upřímně, "ty to sám víš, protože jsem to nebyla já, koho jsi viděl ve slídivém kukátku nebo senzoru lží, jak jsi předpokládal. Proto jsi všechny ty Smrtijedy přivedl do této místnosti, ne?" Raddle přikývl, ale nepromluvil.

"Tome," promluvila, když její mysl dál pracovala. Zakroutil hlavou a zavřel oči, "jsi s ním, přišla jsi mě sem zničit, viděl jsem ho!"

"Nepřišla jsem s Harrym," řekla naštvaně, "Harry, Ginny a Ron přišli se mnou. Měla jsem přijít sama, prosím, Tome..."

"Proč?" Zeptal se, když se postupně podíval na Harryho, Ginny a Rona.

"Prohrávali jsme," řekla potichu, "Voldemort se svou armádou přebíral Bradavice a my jsme neměli žádnou jinou možnost. Harry nenávidí tebe, Raddlee, ale to, čím ses stal. Zabil jsi jeho rodiče a udělal si z něj svou odplatu. Nenávidí Vodlemorta, ne tebe."

Raddle pevně zakroutil hlavou, "nenávidí mě, Grindelwaldová, protože já jsem Voldemort." Vztekle praštila nohama do země, "NE! Ne, Tome, nejsi! NEJSI Voldemort!"

"Ano jsem," odpověděl pochybně. Zakroutila hlavou, "Voldemort není schopný žádných citů, Raddlee. A ty jsi, políbil jsi mě."

"To ty jsi políbila mě," odpověděl, stále kroutil hlavou. "Já jsem tě nepolíbila." Hermiona byla tak odhodlaná změnit jeho názor, že si ani nevšimla, že si nikdo není vědom toho, o čem se baví. Pořád je zmateně sledovali. Viděla Grindelwalda ječet, ale nemohla ho slyšet.

"Nevěříš tomu," zašeptala jednoduše. Raddle snížil hůlku opět k pasu a mohla tak opět slyšet Grindelwaldovo nasupený hlas.

"ZABIJ JÍ, Raddlee," říkal naštvaně, "udělej to teď."

Raddle s hůlkou v ruce vůbec nepohnul. "Pust ji, Malfoyi," řekl rychle. Girndelwald poklepal Raddlea po zádech a vydal se pryč od něj. Malfoy povolil své sevření, ale pořád ji nenechal být. "Pust ji, Malfoyi. Teď."

Rychle ho uposlechl a tlačil ji dopředu, zatímco odcházel pryč od ní. Hermiona se nepřibližovala blíž k Raddleovi, který stále nezvedl svou hůlku. Grindelwald se pomalu vracel s úsměvem na tváři na svou židli.
"Tome," zašeptala. Nebyla si jistá, o jak moc déle její slabý hlas bude ještě schopný vydržet.

Podívala se na Raddlea, jeho oči byly znovu rozmazané. Jeho pusa se pohybovala, ale nemohla slyšet nic z toho, co říkal. Neměla tušení, jak slouho už tady stojí, nebo kolik času uběhlo od doby, co opustili Bradavice, ale věděla, že už bylo po všem.
Pokoušela se ze všech svých sil změnit Raddlea, ale neuspěla. Zklamala celý kouzelnický svět a jediné na co se teď mmohla těšit, byla její vlastní smrt. Bude rychlá a bolestivá pod rukou Voldemorta.

Rozhlédla se po místnosti a podívala se na své přátele. Harry pořád sledoval Raddlea, ale vypadal víc zmateně než vztekle. Stejně tak Ginnu, která pozorovala ji. Podívala se jinam, aby spatřila Rona, který se pomalu vzpřímil. Nikdo nevypadal, že by si všiml, že už nebyl nadále zajat.

Rychle se podívala na Raddlea, který sledoval Grindelwalda. "Zabij ji," promluvil naštvaně Grindelwald a rukou ukazoval na ni. "Teď."
Raddle přikývl a rychle se vydal směrem k ní, jeho hůlka na ni byla namířená.

Věděla, že to nemělo cenu, už ho neprosila, aby se změnil, jen se dál dívala do jeho očí. Do očí, které opět skrývaly své skutečné emoce. Zvedl svou volnou ruku k její tváři, když před ní zastavil. Nepokoušela se uhnout pod jeho dotekem, nic neříkala. Už bylo po všem, za chvíli zemře.

Viděla jeho obočí, jak se svraštilo, když se jeho oči opět začaly rozmazávat. Znovu si něco neslyšitelně zamumlal. Jeho palec otřel slzu, o které ani nevěděla, že stéká po její tváři. Přemýšlela, jestli Raddle mohl vidět dobře, protože jeho oči momentálně nezaostřovaly.

Znovu ucítila, jak se místnost opět začíná třást, a poté Raddle prolomil ticho, které se rozléhalo po pokoji.
"Vyhrála jsi," řekl tiše. Upustil na zem svou hůlku, když se místnost nadále nekontrolovatelně třásla. Všichni se rozhlíželi po zdroji toho všeho, když začali padat k zemi. Jediní, kteří nebyli ovlivnění otřesy, byli Hermiona, Harry, Ron, Ginny a Raddle. Nikdo z nich se ani nepohnul.

Raddle natáhl svou ruku znovu směrem k jejímu obličeji a jemně zašeptal, "vyhrála jsi, Hermiono."
Jedním krokem odstranil zbývající vzdálenost mezi nimi a políbil ji. Nebyl si jistý sám sebou a ani nepřemýšlel, co dělá. Políbil ji vášnivě, cítila, jak se jí podlamují kolena. Ruce ovinula okolo jeho krku.

Slyšela Grindelwalda, jak ječí, ale zdálo se jí, jako by byl od nich na míle daleko. Nikdy předtím ho nepolíbila tak jako teď. Bylo to, jako by jejich životy mohly navždy skončit, kdyby byli oddělení. Beznadějně ji líbal, jako kdyby to mohlo odčinit to, co udělal.

Zdálo se, že Raddlea muselo stát hodně odhodlání, aby se od ní oddálil. Pomalu ji pustil, jeho oči byly stále zavřené.
Rychle otevřela oči, když si uvědomila, že už neslyší bouřku z venku, ale ani Grindelwaldovo křik.

Místnost, ve které stála, vypdala podivně povědomě a výstražně, ačkoliv venku viděla velký tmavý mrak.
"Raddlee," zašeptala, když se rozhlížela po místnosti, všichni Smrtijedi byli pryč, stejně tak i Grindelwald. Jediní lidé, kteří tam zůstali, byli její přátelé. Harry pomalu šel se šokovaným výrazem na tváři k oknu. Ginny se rozeběhla k Ronovi, který se stále pokoušel zvednout a narovnat.

"Přivedl jsem vás zpátky," promluvil tlumeně Raddle. Podívala se překvapeně na něj, "vzal jsi nás zpět?"

"Do vaší doby," vysvětloval. Všimla si, jak Harry oknem sleduje Bradavice. Armáda, která tady před pár minutami byla, zmizela. Lidé z Mnisterstva a Fénixova řádu zmateně pobíhali po pozemcích. Ginny nadzvedla Rona a vedla ho k oknu, aby se mohli připojit k Harrymu.

"Omlouvám se," řekl Raddle. Šla směrem k oknu, ale rychle se otočila, Harry udělal to samé. "Nepočítám s tím, že mi odpustíš, ale chci, abys věděla..." Podíval se na Harryho a pak znovu na ní. "Harry měl s tím se mnou pravdu."

"Neměl bych mít tu možnost žít, Hermiono. Nezasloužím si ji." Zakroutila hlavou. "Tak dlouho jak žiju já, tak bude žít i Voldemort. A svět, pro který si obětovala vše, aby byl zachráněn, zemře."

"Neznáš sám sebe tak, jak tě znám já," řekla rychle, "nejsi Voldemort."

"Voldemort je muž toužící po moci, který zabíjí nevinné muže a ženy," řekl vztekle, "z části jsem jako on. Já chci zabíjet. Jedna má část vraždění miluje, Hermiono."

"Ale je to jiné, než to bylo předtím," odsekla Hermiona, "cítíš to." Raddle ji i nadále pozoroval. "Raddle, kterého jsme znali původně, nikdy nic nemiloval."

"Milovat zabíjení není pocit," promluvil Ron se znechuceným pohledem, "je to závislost, nemám pravdu?" Raddle souhlasně přikývl hlavou.

"Voldemort nikdy nemiloval zabíjení," řekl jednoduše Harry.

"Tak proč to tedy dělal?" Zeptal se zvědavě Ron. Zaslechli si někoho za Raddlem odkašlat. Všichni se okamžitě otočili a spatřili Brumbála stát přede dveřmi vedoucími do věže. Usmíval se, když se na každého z nich podíval, jeho oči zářily, jako když se setkali poprvé.

"Voldemort zabíjel, Ronalde," začal Brumbál, hlavou pokývl k Raddleovi, "protože v tom viděl způsob, jak se dostat k moci a on by pro moc udělal úplně cokoliv. Nemiloval zabíjení, zmocnilo se ho to. A tohle, jak překdpokládám, způsobuje všechny ty rozdíly."
Harry přikývl, zatímco Ron je sledoval se zmateným pohledem.

"Jsem potěšen, že tě vidím, Tome," řekl lehce Brumbál. Položil ruku na jeho rameno a druhou napřáhl před něj.
Raddle ji přijal a pevně si s ním potřásl, než opět uvolnil jejich sevření. "A vítej do svého nového domova."

"On se nevrátí zpátky?" Zajímala se Ginny a otočila se od okna. Hermiona se dívala na pozemky, hodně lidí zemřelo, ale také spousta lidí se vracela živá zpátky k hradu. Očekávala, že jí odpoví Brumbál, ale nakonec to byl Raddle.
"Ne," řekl jednoduše, "hranice je zničená."

"Hranice?" Zeptal se Ron, byl ještě zmatenější než předtím. "Jaká hranice?"

"Hranice, která spojuje naše světy," vysvětloval Raddle, "Fourierova vada vytvořila hranici místo paralelního vesmíru a ta se zničila vaším návratem zpět do vaší doby. Já se nemůžu vrátit a ani bych neměl. Pokud se vrátím já, tak stejně tak i Voldemort."

Brumbál přikývl a poplácal Raddlea po zádech, "dole je tepleji," řekl roztržitě. Vedl je dolů do Velké síně, kde se shromažďovali všichni, kteří přežili.

* * *
Každý na ně zíral, když procházeli pozemky a prstem ukazovali na Raddlea a šeptali si, že vypadá podivně povědomě. Brumbál jim naznačil, aby se postavili vedle něj, když se rozhodl oslovit sál.
"Jsem přesvědčený, že přemýšlíte, k čemu právě došlo venku," promluvil zamyšleně, "a každý z vás si zaslouží znát vysvětlení."

"Poslal jsem tyto studenty," ukázal na Harryho, Rona a Ginny, "zpátky v čase, aby zastavili Raddlea než se stane Voldemortem."
Dav si začal mumlat mnohem hlasitěji, někteří muži, kteří předtím na Raddlea ukazovali, ho teď šokovaně sledovali.
"A uspěli. To je důvod, proč teď vidíte stát Raddlea přímo před vámi." Brumbál se vydal k Raddleovi, který měl pohled sklopený k podlaze. Jemně položil ruce na jeho ramena.

Hermiona do Raddlea mírně strčila, podíval se na ní a poté upřel svůj pohle na síň. Co mohla vidět, byli zaměstnanci z ministerstva, jak se přibližují k nim se zdviženými hůlkami. Řád se nicméně ani nepohnul.
Viděla Kingsleyho, jak zastavil nějakého zaměstnace z ministerstva, když se vydal do přední části místnosti.
"Voldemort už není," usmál se Brumbál, "už není nic, čeho bychom se měli i nadále obávat. Válka je u konce."

"Ale samozřejmě, že máme, Albusi," zaslechla příliš známý hlas. Podívala se na ministerstva kouzel, který se zrovna vynořil z davu lidí. Všichni v hale začali lapat po dechu a otočili se k Rufusovi Brouskovi. Odhodlaně ukazoval prstem na Raddlea, který ho sledoval, "Raddle je temný čaroděj."

Skupina začala souhlasně křičet, nikdo z nich se ani nepokoušel zaslechnout, co ostatní říkají. "Musí zůstat na doživotí v Azkabanu," řekl Brousek, když se přibližoval k Raddleovi s pozvednutou hůlkou.

"Tohle není nutné, ministře," řekl jednoduše Raddle a celá hala ztichla, "já půjdu."

"Ty půjdeš?" Zeptal se Brousek a zastavil se. Hermiona se otočila na Raddlea, který se vzdaloval od Brambálova sevření.

"Tome," promluvila tázavě, "ty jsi nic z toho neudělal, to byl Grindelwald." Raddle se podíval na ni, slabý úsměv se mu objevil na tváři.

"Pokaždé vidíš dobro tam, kde žádné není, Hermiono," odpověděl tiše, "ale já jsem vinen. Možná ne tak jako Voldemort, ale pořád jsem také zabíjel."

"Ale ty jsi nezničil svět," řekla jemně, "všechno jsi to vzdal."

"Zachránila jsi mě, Hermiono," odpověděl a natáhl ruku k její tváři, "a teď musím zachránit já tebe."

"Co tím myslíš?" Zeptala se a jemně se dotkla jeho ruky. Raddle si povzdechl, "zasloužíš si někoho, kdo je neposkvrněný, zasloužíš si muže, který se o tebe bude moci postarat a to já nejsem. Nemůžu tady pro tebe být. Musím jít do Azkabanu, to je jediná možná cesta."

"Ale já chci tebe," odpověděla tiše. Raddle si povzdechl, když si prohlížel síň, každý je pozorně sledoval, jako by vzdávalli hold celému světu. Otočil se na Hermionu, která znovu začala brečet. Otřel slzu, která jí stékala po tváři a pomalu se k ní naklonil. Připomnělo jí to jejich první polibek, tehdy si byl nejistý sám sebou, ale teď byl nejistý ze všech těch lidí ve Velké síni.

Jemně ji políbil a rychle couvnul dozadu. Upustil ruku z její tváře a rychle zašeptal, "ne vždy dostaneme to, co opravdu chceme."
Odvrátil se od ní a podíval se na Brouska, který je pořád šokovaně pozoroval.

Pustila Raddleovo ruku, když Brousek snížil svou hůlku. "Můžeme jít?" Zeptal se zvědavě Raddle. Brousek přikývl a otočil se zády k síni, když procházel davem. Několik Bystrozorů se posunulo doopředu během jeich rozhovoru s Raddlem. A společně vyšli s Raddlem ven z Velké síně.

Konec

Skutky jsou víc než slova, ale zdaleka ne tak často
-Mark Twain


Tak a je to tady! :) Tohle je poslední kapitolka této povídky. :O Hrozně moc chci poděkovat všem mým čtenářům, za jejich úžasné komentáře k této povídce, které mě hrozně nakopávaly dopředu. Divím se, že se mi opravdu podařilo ji přeložit celou, ale právě bez vás bych tohle nedokázala. Přiznávám, že jsem měla hodně chvil, kdy jsem s překladem chtěla skončit, nechtěla jsem jít dál, ale to vy jste mi dali tu motivaci! :) Moc vám děkuju. :) Vím, že to není šťastný konec, ale přece jen to je Tom, a tak si myslím někde uvnitř, že to ani jinak skončit nemohlo.
JInak se s vámi budu chtít domluvit, mám tu hodně povídek na TVD, a tak by možná bylo dobré opět najít překlad na další povídku s Harry Potter tématikou! :) Momentálně zvažuji pár Dramione, ale teď chci ještě posunout nějaké své rozpracované povídky, ale určitě HP tématika bude brzy pokračovat. Proto budu chtít na to znát i váš názor. :) Každopádně za tuhle povídku moc děkuju! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 27. června 2016 v 19:00 | Reagovat

Nemám slov a do myslím upřímně. Tenhle příběh jsem si naprosto zamilovala a myslím, že se k němu budu i ráda vracet.

2 Mia Mia | 3. července 2016 v 13:20 | Reagovat

Ach jo. No tak snad příště bude lepší konec. Jinak bych určitě zase ráda četla HP povídky.

3 Any Any | Web | 3. července 2016 v 23:26 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

[2]: Ahoj, zrovna dneska ráno jsem našla povídku na pár Dramione, tak pokud se mi bude dobře překládat a bude mi vyhovovat, tak by se tady mohla během prázdnin objevit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama