I can't love them both- 1.kapitola

11. června 2016 v 17:36 | Any
Tak konečně přidávám první kapitolku této povídky! :)
1.kapitola- Původní rodina

Seděla jsem ve svém pokoji a prohlížela si fotku, kde jsem byla s tetou Jennou. Spokojeně jsme se tam smály.
Musela jsem tou dobou být v prvním ročníku. Pak jsem se podívala na další fotku. Měla jsem tam uniformu roztleskávačky, vedle mě byli rodiče. Po tváři mi stekla slza.

Vím, že teď na mě možná nebudete hrdí, ale je to jediný způsob, jak ostatní ochránit, zašeptala jsem. Setřela jsem si slzy a položila tašku se sbalenými věcmi vedle postele.
Povzdechla jsem si a lehla si. Celou noc jsem nemohla usnout, pořád jsem se budila, vůbec jsem se netěšila na ráno.

Další den, chvíli před desátou, jsem už stála připravená ve svém pokoji a čekala na Klause. Rozhodla jsem se o Klausovi a mém odchodu s ním nikomu neříkat.

Nikdy by mě nepustili, lepší bude, když jim napíšu, až budu daleko tady odsud. Na stolku jsem si všimla fotky se Stefanem. Když jsem viděla, jak jsme kdysi byli šťastní, musela jsem se usmát. Třeba se k sobě jednoho dne vrátíme. Povzdechla jsem si, věděla jsem, že je to nemožné.


Rychle jsem si fotku přidala do tašky. Bylo už skoro deset. Přehodila jsem si tašku přes rameno a vydala se po schodech dolů. Ráno jsem řekla, že se necítím dobře, a tak Jeremy s Alaricem odjeli do školy beze mě.

Otevřela jsem vchodové dveře a naposledy se podívala na náš dům. Jednou se sem ještě vrátím, slibuju, že jo. Setřela jsem si další slzu.

"Co se to tady sakra děje?" Strnula jsem. Vyděšeně jsem se otočila. "Damone, já..." Stál přímo přede mnou, naštvaně mě pozoroval. "Tak mluv!"
Povzdechla jsem si, "našla jsem způsob, jak nechat mé blízké naživu."

"Cože?" Vztekle vytáhl obočí. "Odcházím s Klausem, pomůžu mu se stvářením hybridů." Damon úplně zčervenal.
"To tě nemůžu nechat udělat," řekl rozhodně. Zakroutila jsem hlavou, "Damone, já musím. Není jiná možnost."

"Vždycky je! A já tě nemůžu nechat se zase obětovat." Chytl mě silně za zápěstí, "au, Damone, to bolí! Musíš mě nechat jít." Jeho sevření bylo ještě pevnější.
"Damone to bolí!"

Náhle jeho sevření úplně povolilo a Damon přimo předemnou se skácel na zem. Vyděšeně jsem sledovala muže za ním. Měl na sobě svůj typický úšklebek.
"Klausi," zašeptala jsem.

"Také tě rád vidím, zlato. Buď ráda, že jsem ho rovnou nezabil. Kvůli té tvé dohodě jsem se rozhodl překonat svou neskutečně velkou touhu ho zabít. Ale pokud se mi znovu připlete do cesty, tak nevylučuju, že by to pro něj nemuselo skončit dobře." Podíval se na hodinky.

"Musíme už jít, nemáme příliš času." Povzdechla jsem si a podala mu tašku. Dal ji na zadní sedadlo. Neochotně jsem se posadila vedle něj.

Mlčky jsme projížděli lesy. Celou dobu jsem se dívala z okýnka, nechtěla jsem se na něj ani podívat.

"Kam jedeme?" Zeptala jsem se po nějaké době. "Do jednoho tábora vlkodlaků. Potřebuju je proměnit." Stroze jsem přikývla. Klaus a ta jeho posedlost hybridy.

Asi za hodinu jsme konečně dorazili na místo. Klaus šel do lesa. Rychle jsem se vydala za ním. Nechtěla jsem se ihned dostat do problémů.
Zastavil se přímo v tom táboře. Bylo tam asi osm vlkodlaků. Povzdechla jsem si.

Klaus se rychle postavil ke mně a upíří rychlostí mě poslal k prvnímu vlkodlakovi. Okamžitě se zakousl. Pokaždé jsem sebou škubla bolestí. A takhle to dělali pokaždé. Klaus je poté zabil a vyčkával na jejich přeměnu.

Pak se podíval na mě. Rychle se ke mně přiblížil a rozkousl si zápěstí. Váhavě jsem se na něj podívala. Vzpomněla jsem si, jak mi Stefan řekl, že sdílení krve je důvěrné, ale teď jsem to nemohla řešit. Byla jsem slabá a nějakou sílu jsem potřebovala.

Rychle jsem se přitiskla k jeho ruce a dostala do sebe co nejvíc jeho krve. Když jsem si připadala silnější, odtáhla jsem se. Klaus odstranil své zápěstí a vydal se ke svým budoucím hybridům.

Sledovala jsem to nejspíš ještě další hodinu, než se Klaus konečně vydal ke mně. "Odcházíme," řekl rychle. Ani nečekal na mou reakci a vydal se k autu.
Okamžitě jsme šla za ním. Opět jsem se posadila na místo vedle, během chvíle jsme vyjeli.

"Takže co bude teď?" Zajímala jsem se. Klaus se na mě podíval, "protože jsi člověk, tak tě na chvíli nechám odpočinout a později budeme pokračovat s dalším vytvářením hybridů." Spokojeně se ušklíbl, "zatím vše fungovalo jak má."

"Kam vlastně jedeme?" Zeptala jsem se, když jsme sjeli na dálnici. "Do New Yorku," odpověděl po chvíli.
Přikývla jsem a nadále už jsme pokračovali mlčky.

Když Klaus konečně zastavoval, byla už tma. Před námi byla obrovská budova hotelu Palm Beach. Dal si na rameno mou tašku a vešli jsme do hotelu. Prošli jsme okolo recepce a nastoupili do výtahu. Zmáčkl tlačítko s číslem 12. Takže pojedeme hodně nahoru, pomyslela jsem si.

Vystoupili jsme na dlouhé chodbě a šli až k posledním dveřím. Klaus odemkl a vešel dovnitř. Po chvíli jsem ho následovala. Sledovala jsem ženu, která seděla na křesle naproti dveřím. Zvědavě se na nás podívala.

"Proč jsi s sebou přivedl tu dvojinci, Niklausi?" Postavila se před Klause. "Také tě rád vidím sestřičko," ušklíbl se. Rebekah se zamračila. "Bratře," zaslechla jsem promluvit známý hlas.

Otočila jsem se jeho směrem a viděla přijít Elijahe ze zadní části apartmánu. Byl dokonale upravený jako vždy. Pomalu šel až k nám.
"Co tady dělá Elena Gilbertová?" Zvědavě se podíval na Klause.

"Pomáhá mi vytvořit novou armádu hybridů," odpověděl spokojeně. Elijah se na mě překvapeně podíval.
"Je to pravda, Eleno?" Postavil se přímo přede mě. Strnule jsem přikývla.

"Ty o mně snad pochybuješ, bratře?" Elijah se znovu zaměřil na Klause. "S dvojnicí jsem uzavřel dohodu. Já nechám žít její blízké a ona mi pomůže s hybridy. Jak jednoduché," řekl spokojeně.

"Už zase ty a ta tvoje posedlost hybridy," procedila Rebekah skrz zaťaté zuby. "Potřebuješ je, protože máš obavy, že skončíš sám. Upřímně si myslím, že přesně takhle to jednoho dne dopadne."

"Nikdy nebudu sám!" Vykřikl Klaus a začali se hádat. Elijah se je pokoušel dostat od sebe. Překvapeně jsem je sledovala.

Po nějaké chvíli jsem je viděla pouze jako tři šmouhy. Promnula jsem si oči, viděla jsem rozmazaně. Začala se mi silně točit hlava. Poslední co si pamatuju bylo, jak mě Elijah chytl těsně nad zemí a pak už to všechno zčernalo.

* * *
Pomalu jsem otevřela oči, světlo mě příšerně pálilo. Podívala jsem se na budík vedle, bylo 8.30. Pak jsem si uvědomila, že nejsem ve svém pokoji.
Vybavila se mi celá Klausova výprava a pak příjezd do nějakého hotelu.

Ležela jsem ve velké posteli. Byla jsem v nějaké ložnici. Byla modrá a plná všech možných obrazů. Vedle mě ležel jeden s nějakým městem, New Orleans, podařilo se mi přečíst to písmo.

Ozvalo se zavrzání a dveře vedoucí z koupelny se otevřely. Klaus vešel do místnosti, ale měl na sobě pouze bílé slipy. Vyděšeně jsem se podívala pod přikrývku, ale měla jsem své oblečení. Úlevně jsem vydechla.

"Uklidni se zlato, ty bys byla má poslední volba," ušklíbl se Klaus a začal si oblékat džíny. Zamračila jsem se. Sledovala jsem jeho svaly, které teď byly dobře vidět.
"To se opravdu musíš převlíkat předemnou?" Zeptala jsem se znechuceně.

"Tady jsi v mé ložnici lásko, takže jo," ušklíbl se. Rozhlédla jsem se okolo sebe a vyděšeně vyskočila z postele. Všimla jsem si Klausovo pobaveného výrazu.

Oblečení jsem měla celé pomačkané, a tak jsem si vzala svou tašku, která ležela naproti posteli a vydala se do koupelny. Vzala jsem si na sebe modré džíny a růžové volné tílko. Vlasy jsem si znovu rozčesala a opustila koupelnu.

Klaus už naštěstí v ložnici nebyl, a tak jsem se vydala ven. O něčem se bavil s Rebekou, zatímco Elijah si zamyšleně četl nějakou knížku.
"Dobré ráno," řekla jsem zdvořile, "nemáte něco k jídlu?" Zeptala jsem se.

Klaus se na mě podíval, "cože?" Elijah zaklapl knihu, "lidé potřebují jíst, Niklausi."

"Nech toho, bratře! Sám vím nejlíp co dělat. Osobně ti něco seženu, ale až cestou." Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Je čas na vytvoření dalších hybridů," ušklíbl se, "mám další tábor." Nakonec jsem přikývla. "Klaus si vzal černou bundu a vydal se ke dveřím, "tak na co sakra čekáš, odjíždíme."

Povzdechla jsem si a následovala ho k výtahu. Jak dlouhé tohle asi bude, pomyslela jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama