Always and Forever- 11.kapitola

31. července 2016 v 15:46 | Any

11.kapitola- Přeměna

Těžce jsem otevřela oči. Ležela jsem na nějaké pohovce, nechápavě jsem se na sebe podívala. Tričko jsem měla od krve, džíny roztrhané. Rozhlížela jsem se okolo, kde to jsem?
Rychle jsem se posadila. Zaslechla jsem nějaké kroky. Jak je možné, že slyším takhle dobře, když nikoho nevidím?

Hodiny začaly příšerně tikat, vedle někdo zapnul vodu, někdo si zrovna sundal pantofle. Co se mi to děje? Začala se mi motat hlava. Pevně jsem se za ní uchopila.

"Ach, jak ráda tě znovu vidím." Zvedla jsem hlavu. Stála přede mnou v celé své kráse, na tváři triumfální úsměv.
"Katherine," zašeptala jsem. "Co se to se mnou děje?" Nechápavě jsem se na ní podívala. Pobaveně na mě mrkla, "měla jsi nehodu." Začala předstírat smutek.


Znovu jsem se na sebe vyděšeně podívala. "Já jsem mrtvá?" Nic neříkala. "Jsem mrtvá?" Vykřikla jsem.
Povzdechla si, "bohužel si ještě docela živá." Nechápavě jsem jí sledovala. "Já jsem upír!" Usmála se.


"Ale jak...Jak se tohle mohlo stát? Jak je tohle možné? To se nikdy nemělo stát." Postavila se přímo přede mě.
"Věř mi, Eleno..." Odfrkla si, "od začátku jsem tě chtěla zabít, protože..."

Nemohla jsem se kontrolovat, "tak proč jsi to neudělala?" Vykřikla jsem. "Vždycky si po tom tak toužila." Slzy vzteku mi stékaly po tvářích.

Usmála se, "ale nakonec se mi nabídlo něco lepšího," povzdechla si. "Bylo to pro mě velké překvapení, ukázalo se, že máš v sobě upíří krev," povytáhla obočí, "a nakonec jsem došla k závěru, že jako upírka budeš mnohem spokojenější."

"Věděla jsi moc dobře, že je to něco, čím jsem nikdy být nechtěla," procedila jsem skrz zuby, "a proto mě nenecháš zemřít. Chceš abych trpěla." Přikývla.

"Sledovala jsem tě celou dobu a..."

"Co jsem ti teď udělala, že mě takhle trestáš?" Přerušila jsem ji. Chytla mě pod krkem a držela při protější stěně, "nedělej, jako že nic nevíš!" Zasyčela.
Chytla jsem se za krk, svírala ho pevně, "au," zašeptala jsem. Usmála se, ale nepovolila.

"No jistě, ta naše nevinná sladká Elena," povzdechla si. Pustila můj krk. Konečně jsem se mohla nadechnout.
"Připletla ses mi do cesty," zasyčela. Nechápavě jsem ji sledovala, "cože?"

"Nedělej, že nic nevíš. Tobě prostě nemohla vystačit ta velká pozornost Stefana a Damona." Zamračila se. "Kam tím míříš?"
"Pozorně jsem tě sledovala v Mystic Falls, dokonce vím všechno i o New Orleans."

Má mysl začala opět pracovat. "Tys unesla Jeremyho." Rozesmála se, "bravo."
"Co je s ním?" Zvýšila jsem hlas. "Je v pořádku, už jsem ho ovlivnila. Vůbec nic si nepamatuje."
Překvapeně jsem se na ni podívala, "tys nikdy neplánovala zabít jeho. Chtěla jsi se zbavit mě."

"Bingo," usmála se, "jak už jsem řekla, připletla ses mi do cesty." Povzdechla si, "velká smůla."
"A co se mnou teď chceš udělat?" Zeptala jsem se vyděšeně. Pokrčila rameny, "to je jednoduché. Doknčíme tvou proměnu a udělám z tebe pořádného upíra."

Povzdechla jsem si, "ne! To nejde, nemůže se to stát." Povytáhla obočí, "samozřejmě, že to půjde." Zakroutila jsem hlavou, "ne, když nedokončím přeměnu."

"Ale dokončíš. Nebudeš mít sílu se tomu ubránit," rozesmála se. Povzdechla jsem si. Zvedla se a odešla do další místnosti. Podívala jsem se tím směrem, seděla tam nějaká blondýnka.
Katherine ji přivedla až přede mě.

"Ne!" Začala jsem couvat. Zakroutila hlavou a podívala se na tu blondýnku, "nikam nebudeš utíkat, nebude tě to bolet, rozumíš?"
Přikývla, "nikam nebudu utíkat, nebude to bolet."

Postavila jsem se ke zdi, abych byla od té ženy co nejdál. Katherine se usmála a pomalu se do ní zakousla. Žena měla vyděšený pohled, ale nic neříkala.
Katherine se od ní odtáhla a podívala se na mě. Zakroutila jsem hlavou.

Pomalu se s ní přiblížila až ke mně. Odhrnula jí vlasy, abych viděla ranku na jejím krku. "Tak čerstvá, ještě teplá," zašeptala Katherine. "Ne!" Opakovala jsem.
"Nejlepší je čerstvá krev," provokativně na mě mrkla. Slyšela jsem, jak jí v těle proudí krev. Viděla jsem na krku její zbytky.


"Já...Já nemůžu!" Zakousla jsem se jí do kůže a začala sát její krev. Nic tak dobrého jsem dlouho nezažila. Najednou jsem na všechny problémy zapomněla, cítila jsem se tak odlehčeně.

Žena přede mnou spadla na zem, Katherine se na obličeji rýsoval triumfální úsměv. "A máme to!"
Povzdechla jsem si a podívala se na tu nebohou ženu. Co když měla rodinu? Určitě nějakou musela mít a teď někdo možná přide o dceru, sestru a matku.
A to jedině mou vinou.

Kriticky se na mě podívala, "podívej se, jak to vypadáš? I to budu muset napravit." Zmizela ve vedlejší místnosti.

Opřela jsem se o opěradlo gauče a pokoušela se vzpomenout na všechno, co se mi stalo před smrtí. Byla jsem s Elijahem v New Orleans. Ale co bych tam s ním dělala? Dal mi stříbrný přívěšek.
Podívala jsem se na své hrdlo a opravdu tam byl. Stiskla jsem ho.

Najednou jsem se ocitla v nějaké neznámé místnosti. Byl to sklep. Viděla jsem samu sebe sedět u zdi. Z rány na krku mi tekla krev. Přede mnou stál Elijah.

"Elijahi, já..." začala jsem. Musela jsem znít asi opravdu uboze. Pomalu se přede mě sklonil a nadále mě sledoval.
"Mrzí mě to," dořekla jsem. Zakroutil hlavou. "Eleno, myslíš, že po tom všem tomu mohu věřit? Ale chápu tě, na tvém místě bych se nejspíš zachoval podobně."

Přikývla jsem. "Rozumím. Na tvém místě bych si taky nevěřila," připustila jsem. "Ale udělala jsem to, protože jsem musela. Hledala jsem způsob, jak se zbavit Klause, abych ochránila ty, na kterých mi záleží." Zase jsem začínala brečet. "Ale pak jsem si uvědomila, že právě jednoho z nich místo abych chránila, tak posílám na jistou smrt."

Zakroutil hlavou. "Napřed jsem si to neuvědomovala, ale pak mi došlo, že prostě nechci, abys umřel!" Řekla jsem rozhodně. Položila jsem ruku na jeho tvář. "Nechci, aby se ti něco stalo," zašeptala jsem.

"Mrzí mě to, Eleno," řekl a strhl mou ruku ze své tváře. Odhrnul několik pramenů vlasů, které mi volně padaly do obličeje a podíval se mi do očí.
"Nechci to udělat, ale musím," připustil. "Jedině tak to je správně. Zapomeň na všechny své city, se kterými ses mi tady přiznala."

Opět jsem se ocitla na tom gauči, sklep zmizel. Předemnou stála Katherine a pobaveně mě sledovala.


Proč mi tohle udělal? Proč mi to musel vymazat? Cítila jsem se tak hrozně divně.

"Tak které si vezmeš?" Katherine se postavila přede mě, držela dvě tílka. Jedno bylo modré a druhé zelené. Zakroutila jsem otráveně hlavou.
"Jak chceš, tak ti budu muset vybrat já," ušklíbla se. "To modré bude lepší."

Neochotně jsem se postavila a oblékla si to co mi dala. Měla jsem černé džíny, kozačky na vysokém klínku, modré tílko a černou koženou bundu.
Poté jsme se přesunuly do koupelny a Katherine mě nalíčila a nakulmovala mi vlasy. Teď jsme teprve vypadaly jako úplné dvojnice.

"Co tímhle získáš?" Zeptala jsem se, když všechny úpravy byly dokončeny. Ušklíbla se, "to ještě uvidíš."

Odvezla mě do nějakého klubu. Hrála tam hudba a spousta lidí tam tancovala. "Co tady děláme?" Zeptala jsem se nechápavě.
"Tady je to nejlepší místo pro upíra. Tady se dobře pobavíš a ještě se můžeš kdykoliv z kohokoliv napít," usmála se, "tady si toho nikdo nevšimne."

Odběhla mezi lidi a začala tancovat. Neochotně jsem ji následovala. Začala jsem tancovat jako ostatní, do ničeho jiného jsem se pouštět nechtěla.
Nějaký kluk se ke mně přidal a tancovali jsme spolu. Nemohla jsem se ubránit a ucítila jsem jeho krev. Náhle jsem dostala hrozný hlad.

Podívala jsem se na něj, "nekříč. Nebude tě to bolet." Omámeně přikývl. Zakousla jsem se do jeho krku, přesně jako to tehdy dělala Katherine u té dívky.
Jeho krev chutnala tak dobře.

"Přestaň!" Okřikla mě Katherine. Nechápavě jsem se na ni podívala. "Už musíme jet. Pojď!" Rychle jsem šla za ní až před klub.
"A kam to vlastně jdeme?"

Ušklíbla se, "to se ti bude líbit." Tázavě jsem na ní pohlédla. "Za bratry Salvatorovými."
"Cože? Proč?" Nechápala jsem. Povzdechla si, "tohle bude moje osobní pomsta. Takže tam prostě půjdeš."

Zastavili jsem před jejich dojem. Katherine se postavila přede mě. "Takže nejprve tam půjdeš ty a budeš se chovat jako by se nic nestalo," usmála se. "Tvým úkolem bude zlomit Stefanovi vaz." Zamračila jsem se, "to neudělám."

"Ale uděláš," mrkla na mě, "jinak se lidem, které máš ráda stane něco nepěkného, jasné?"
Neochotně jsem přikývla. "A pak tam přijdu teprve já. Takže jsme domluvené. Tak běž!" Vyzvala mě.

Neochotně jsem zaklepala na dveře. Po chvíli vyšel Damon. Zkoumavě se na mě podíval. "Katherine?" Zeptal se naštvaně. Zakroutila jsem hlavou, "ne, já jsem Elena. Jsem zpátky."
Udiveně mě sledoval.

Za ním se objevil Stefan, "Eleno," promluvil překvapeně, "co to s tebou je?"
Polkla jsem, "spš co je to s vámi?" Zamračila jsem se, "mohu dál?" Stefan nakonec přikývl.

Následovala jsem je do obývacího pokoje, Damon mě podezřívavě sledoval. "Mysleli jsme, že od toho tvého telefonátu už o tobě neslušíme," řekl upřímě Stefan a postavil se přede mě. Přikývla jsem.

"Co to s tebou vlastně sakra bylo?" Vyjel na mě Damon. Pokrčila jsem rameny, "byla jsem na dně. Katherine mě vydírala."
Váhavě jsem položila ruku Stefanovi na tvář. Neunikl mi Damonův škleb. Vzpomněla jsem si, co mi řekla Katherine.

Dotkla jsem se oběma rukama jeho krku a zlomila ho. Stefan okamžitě dopadl na zem. Damon se objevil přede mnou a chytl mě pod krkem.
"Katherine," zašeptal. Mírně jsem zakroutila hlavou.

"Zase špatně, Damone," usmála se. Katherine stála za ním. Damon mě pustil a otočil se k ní, ale než mohl cokoliv udělat, zlomila mu vaz.

Povzdechla jsem si. "Tak pojď," vyzvala mě a vytáhla Stefanovo tělo na pohovku. Vedle něj jsem položila Stefana.
Katherine se na mě spokojeně podívala, zakroutila jsem hlavou.

Posadily jsme se na křesla proti nim a čekaly, až se vzbudí. Po chvíli se začali pomalu probouzet. Stefan pootevřel oči a nechápavě se střídavě díval na mě s Katherine.
"Co jsi to provedla, Katherine?" Zeptal se ospale Damon.

Pobaveně na ně mrkla, "vylepšila jsem jí." Stefan zakroutil hlavou, "víš moc dobře, že jsi jí akorát tak ublížila."
"A nejen jí," poznamenala pobaveně. "Ty jsi zrůda!" Vykřikla jsem.

Katherine chtěla zrovna něco říct, když se v místnosti objevil Elijah. Nechápavě nás sledoval, "cos udělala Eleně, Katherine?" Podíval se na ni. Katherine pokrčila rameny.
Nejspíš mě poznal díky náhrdelníku. Uvědomila jsem si, jak vtipně tato scéna musí vypadat. Já se svou dvojnicí, naproti nám dva ospalí bratři Salvatorové a ještě dokonce jeden původní.

A aby toho nebylo málo, tak do místnosti nevtrhl nikdo jiný než samotný Klaus.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama