I can't love them both- 2.kapitola

7. července 2016 v 21:46 | Any

2.kapitola- Každý má v sobě něco dobrého

Seděla jsem v autě vedle Klause. Měli jsme namířeno do dalšího tábora vlkodlaků. Znovu jsem se zakousla do svého hamburgeru, který mi Klaus sehnal cestou na benzínce.
Celou dobu jsme byli potichu, neměli jsme se o čem bavit. Klaus vjel autem do lesa a na kraji cesty zastavil.

Nemusel mě ani vyzývat, pochopila jsem, že musím vystoupit. Následovala jsem ho hluboko do lesa. Cestou se ozývala spousta podivných zvuků, bylo to sice zvláštní, ale raději jsem se držela v blízkosti Klause.

Z dálky jsem spatřila plápolat oheň. Nejspíš už tam budeme, pomyslela jsem si. Byl to opravdu rozlehlý areál, bylo tam jedno ohniště a v okolí několik dřevěných chatek. Pohybovalo se tam přibližně deset lidí, byli to muži i ženy.


Klaus se vydal k jednomu muži. Byl nejvyšší a zdál se být i tím nejsilnějším z nich. Začali se na něčem domlouvat. Klaus po chvíli ukázal prstem na mě, a tak jsem se vydala k nim.

"Můžeš začít," ušklíbl se. Povzdechla jsem si a postavila se k tomu největšímu. Okamžitě se zakousl do mého krku. Škubla jsem sebou bolestí, Klaus to celé spokojeně pozoroval. Vlkodlak se nakonec odtáhl a nechal si Klausem zlomit vaz.

"Tak na co čekáš? Nakrm všechny ostatní," rozkázal mi Klaus. Povzdechla jsem si a neochotně se vydala k dalším vlkodlakům a krmila je svou krví. Když jsem tak učinila u všech, už jsem byla až příliš vysílená.

Klaus se ke mně vydal a rozkousl si zápěstí. Rychle jsem si vzala jeho ruku a napila se z ní. Jakmile usoudil, že mám dost, odstranil svou ruku a otočil se.

Nyní se okolo válelo alespoň deset těl mrtvých vlkodlaků, žádný z nich se zatím neprobíral. Klaus to celé nervozně pozoroval.

Nadechla jsem se a odhodlala se zeptat, "to se potom vrátíme opět do toho hotelu?" Klaus se na mě podíval, "přesně tak, lásko. Pojedeme tam."
Chtěla jsem mu říct, ať už mi tak neříká, ale raději jsem si to opět rozmyslela a byla dál zticha.

Jeden z vlkodlaků se začal pohybovat, Klaus se vydal k němu. Pozorovala jsem, jak se takhle začali probírat další a další.

Trošku jsem se začala procházet po tábořišti. Dorazila jsem k jednomu srubu, byl na úplném kraji. Bylo tam vypsáno několik jmen. Před srubem bylo několik křížů, nejspíš to bylo pohřebiště. Ježily se mi z toho chloupky na zádech.

Rozhodla jsem se jít raději pomalu zpátky, Klaus už bude nejspíš hotov. S hlasitým prásknutím jsme silně narazila do stromu.
Dívala jsem se do očí nějakému muži. Zlomyslně se usmál a zakousl se do mého krku.

Pokoušela jsem se křičet, ale dlouho se mi to nedařilo. S každým dalším mililitrem krve, který vysál, jsem byla jenom slabší.
Náhle muži přímo předemnou odletěla hlava. Celé mé tílko se zaplnilo krví.

Mužovo tělo se bezvládně skácelo na zem. Přede mnou tak stál Klaus a tvářil se hodně rozzuřeně. Viděla jsem ho rozmazaně, byla jsem příliš slabá.

"Co jsem ti řekl? Nemáš nikam chodit!" Vykřikl. Vyděšeně jsem se opírala o strom. Nyní už se hybridi začali hromadit okolo nás.

Klaus se na ně otočil, "pamatujte si, všichni," zdůraznil. "Kdokoliv z vás se jenom pokusí ublížit této dívce, tak skončí jako tady váš přítel, nebo také i mnohem hůř," při té myšlence se pobaveně ušklíbl. Hybridi ho jen mlčky sledovali a chápavě i vyděšeně zároveň přikývli hlavou.

"A teď pojď," zasyčel a pevně mě chytl za ruku a násilím táhl pryč z lesa. Tohle byl přesně ten Klaus, kterého jsem znala. Krutý a naprosto neohleduplný. Šel příšerně rychle. S každým dalším krokem mi docházely síly.

Nakonec se mi udělalo tak zvláštně, že jsme náhle začala ztrácet rovnováhu a padat k zemi. Klaus se zastavil a přidržel mě před jistým pádem. "Co se to sakra..."

"Já nemůžu," podařilo se mi ze sebe dostat. Zavírala se mi víčka, viděla jsem ho rozmazaně. Klaus si povzdechl a jednu ruku nechal na mých zádech, druhou přesunul k mým nohám a vzal mě do náruče. Ruce jsem mu obmotala okolo krku, abych nespadla. Pokoušela jsem se úplně neupadnout do bezvědomí.

Dívala jsem se mu do očí, byly už o něco klidnější, ale stopy po vzteku se stále úplně nevytratily. Díval se rovně před sebe. Všimla jsem si, jak se jeho oči snižují na mě. Rychle jsem ty své zavřela, aby si nevšiml mého pohledu.

Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se je opět odhodlala otevřít. Opět se díval rovně před sebe. Doufám, že si předtím nevšiml mého pohledu. Ale tohle je Klaus, určitě by mi to dal nějak najevo. Spatřila jsem dokonce už i jeho auto.

Když jsme tam dorazili, rychle otevřel dveře a položil mě na zadní sedačky. Rozhodla jsem se předstírat, že spím. Posadil se na své místo a nastartoval. Po chvíli mě spánek přece jenom překonal a usnula jsem doopravdy.

* * *
Vzbudil mě nějaký ženský hlas. "Dobrý den, pane Mikaelsone." Pootevřela jsem oči, Klaus mě právě nesl vstupní halou. Šel směrem k výtahu. Venku byla tma, nejspíš už bude večer, uvědomila jsem si. Strávili jsme s těmi hybridy takovou dobu.

Vystoupil z výtahu a rychle zaklepal na dveře. Po chvíli se otevřely. Stála tam Rebekah, měla hodně překvapený výraz.
"Co se to stalo?" Zeptala se a ustoupila ode dveří. "Je jenom slabá," odpověděl Klaus a procházel obývacím pokojem.

Rebekah nakonec přikývla a zabouchla vchodové dveře. Položil mě už na známou postel ve svém pokoji. Natáhl se, aby přese mě mohl natáhnout přikrývku. Cítila jsem jeho dech kousek od mého obličeje, jeho hlava se zastavila přímo nade mnou.

Rychle jsem zavřela a oči a dál předstírala, že spím. Ucítila jsem, jak jeho teplá ruku jemně přejela po mé tváři. Náhle se zastavila a prudce odtáhla. Rychle se otočil a zaslechla jsem už jenom zabouchnutí dveří. Tohle bylo opravdu zvláštní, pomyslela jsem si. Ještě teď jsem na své tváři cítila stopu po jeho doteku.

* * *
Probudilo mě příšerné horko. Měla jsem na sobě tílko a džíny. Byla jsem od krve. Vzpomněla jsem si, jak mě sem Klaus přinesl. Byla jsem opět v jeho ložnici. Vyděšeně jsem se podívala vedle, ale neležel tam. Byla jsem tu sama.

Zvedla jsem se z postele a zvědavě se vydala ven. Elijah seděl na gauči a četl nějakou knihu. "Eleno," pousmál se, jakmile mě zbystřil. Pohled přitom ani nezvedl od knihy.

"Kolik je hodin?" Zeptala jsem se zmateně. "Čtyři," odpověděl rychle. Vydala jsem se blíž k němu, "to tady nikdo nespí?" Divila jsem se.

"Mohl bych se ptát na to samé," ušklíbl se nad svou velkou knihou. Opřela jsem se rukama o opěradle gauče, přimo za Elijahem, abych mohla vidět na jeho knihu. Má hlava byla kousek od té jeho.

"Rád čteš?" Zeptala jsem se. Přikývl. "Ty také?" Náhle se otočil, jeho zvědavý pohled byl kousek od mého. Překvapeně jsem ztuhla.
"No, vlastně ne tak složitou četbu, ale ano." Pobaveně se ušklíbl. Znerovozňovalo mě, jakým způsobem mě sledoval, ulevilo se mi, když se začal opět věnovat své knize.

Pomalu jsem zamířila zpět do Klausova pokoje, ale překvapily mě otevřené dveře naproti. Váhala jsem, ale zvědavost nakonec zvítězila. Zastavila jsem se přímo v nich. Uvnitř bylo několik překrásně namalovaných obrazů. Přímo ve středu místnosti stál Klaus a zrovna maloval nějaký obraz. Byla na něm krásná lesní krajina.

"Co chceš, bratře?" Zeptal se po chvíli. Vyděšeně jsem ztuhla. Když nikdo neodpovídal, otočil se a překvapeně se na mě podíval.
"Eleno," ušklíbl se po chvíli, ale na krátkou dobu jsem v jeho tváři opravdu viděla šok.

Rozhodla jsem se přemoct a vejít dovnitř. Prohlížela jsem si všechny jeho obrazy na stěně. Klaus mi nic neříkal.
"Proč jsi mi nikdy neřekl, že tak nádherně maluješ?"

Povzdechl si, "to je něco, co dělám ve svém volném čase. Připadám si tak mnohem svobodněji. Není to nic, čím bych se chtěl chlubit všem okolo, lásko."

Prstem jsem přejela po jednom obraze s noční oblohou. Cítila jsem na sobě jeho upřený pohled. "To je nádhera."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama