I can't love them both- 3.kapitola

28. července 2016 v 9:42 | Any

3.kapitola- Staří známí

Otevřela jsem oči a rozespale se posadila na posteli. Spala jsem opět v Klausovo ložnici, naštěstí sama, protože Klaus tady nebyl.
Podívala jsem se na hodiny, bylo devět hodin. Nejvyšší čas vstávat, pomyslela jsem si.

Z tašky jsem si vyndala modré džíny a upnuté černé třičko s dlouhým rukávem. Vydala jsem se do koupelny a rozčesala si vlasy. Pak jsem se trochu nalíčila, jenom jemně a opustila koupelnu.

Mou pozornost si získal bílý papírek, který ležel na nočním stolku. Zvědavě jsem si ho vzala a přečetla.

Dneska mám jednu důležitou práci mimo město. Vrátím se večer. Buď opatrná a neprováděj nějakou hloupost. Víš co by následovalo.
Klaus


Povzdechla jsem si a strčila si papírek do kapsy džímsů. Takže dneska budu mít celý den volno. Klaus se objeví až večer.
Abych řekla pravdu, už několik týdnů jsme jezdili po Státech a vytvářeli nové hybridy. Opravdu mě to unavovalo, a tak konečně budu mít den bez těch šíleností.

Vydala jsem se do lednice pro snídani a zjistila jsem, že ani Klausovi sourozenci tu nejsou. Vzala jsem si jogurt a ovoce a rychle to do sebe naházela.

Dopoledne jsem si nemohla pomoct a zvědavost mě nakonec přemohla. Využila jsem, že jsem sama a vešla jsem do Klausova pokoje, kde jsem ho viděla malovat.
Všude na stěnách bylo tolik nádherných obrazů jeho vlastní tvorby.

Už jsem chtěla odejít, když jsem si všimla na stolku jednoho malého obrázku. Překvapeně jsem ho zvedla a zadívala se na něj. Byla jsem na něm já. Klaus namaloval můj portrét. A opravdu jsem vypadala úplně stejně jako ve skutečnosti. Každý rys byl přesně na svém místě. Kdy si mě takhle dopodrobna mohl prohlédnout? Divila jsem se.

Kdo by byl řekl, že ten Klaus, kterého znám, v sobě někde hluboko může mít i něco tak čistého a nevinného.
V dolní části bylo věnování od Klause. Usmála jsem se, Klaus celou dobu věděl, že mi to nedá a půjdu se sem znovu podívat.

Vrátila jsem se zpátky do jeho pokoje a zamyšleně po obrázku přejela. Musím si ho nechat, rozhodla jsem se. Opatrně jsem si ho schovala do tašky.

Dopoledne jsem se vydala do města na nákupy. Oblečení jsem měla jen pár kusů v tašce, a tak je vhodná doba sehnat nějaké další. Prošla jsem hodně obchodů a nakonec jsem měla asi tři tašky.

Když jsem se vrátila zpátky do hotelového pokoje, tak tam pořád nikdo nebyl. Tašky jsem si odložila do pokoje a rozhoda se zajít si na oběd do restaurace dole. Nechápu, proč jsem ji ještě nikdy nevyužila.

Jídelna byla opravdu obrovská a moderně zařízená, to byl vlastně celý hotel. Posadila jsem se k volnému stolku a objednala si.
Asi za deset minut mi servírka přinesla misku caesar salátu. Byl opravdu výborný.

Náhle jsem vycítila něčí přítomnost. Nadskočila jsem, když jsem přímo před sebou spatřila Damona.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se vyděšeně.

"Na to bych se mohl ptát já," odpověděl rychle. "Chci tě přivést domů."
Zakroutila jsem hlavou, "to nemůžeš udělat. Zabije...."

"Ne, Eleno! Ne vždy budou všichni skákat tak jak chceš ty!" Rozčiloval se, "nesmíš se nechat ovládat Klausem."
"Copak to nechápeš? Všechny vás zabije, pokud ho já zradím."

"To se nestane, pokud ho dřív zabijeme my."
Vykulila jsem oči, "zbláznili jste se? Budete mrtví dřív než se o to budete moci vůbec pokusit! Prosím, Damone, zapomeňte na mě a žijte beze mě."

Chvíli mě jen mlčky sledoval, než nakonec promluvil, "je mi to líto, Eleno. Půjdeš teď se mnou, nebudeš mi nijak odporovat," ovlivnil mě.
Volným krokem jsem vyrazila za ním ven z restaurace. Došli jsme až na osamocené parkoviště, okamžitě jsem poznala jeho auto, ke kterému mě odvedl.

"Posaď se!" Přikázal mi. Mlčky jsem se posadila na místo vedle řidiče. Čekala jsem na Damona, ale pořád nenastupoval.
"Damon Salvatore," ozval se známý hlas.
"Elijah Mikaelson," odpověděl Damon.

Překvapeně jsem se otočila a viděla jsem, jak Damon zaútočil na Elijahe, který ho během chvíle chytl pod krkem, "zapomeň na všechno, co jsi nově zjistil o Eleně. Zapomeň kde se nachází. Až se probudíš, tak odjedeš zpátky do Mystic Falls." A pak mu zlomil vaz. Damonovo tělo dopadlo bezvládně vedle jeho auta.

Elijah otevřel dveře na mé straně a čekal, až vystoupím. "Jak nás mohl najít?" Zeptala jsem se, když jsem vystoupila z auta. Elijah za mnou zavřel dveře, "nejspíš měl nějaké dobré kontakty," odpověděl zamyšleně.

Přikývla jsem a následovala ho zpátky k hotelu. Čekala jsem, že mi ještě něco řekne, ale celou cestu mlčel.
"Děkuji Elijahi," řekla jsem, když jsme vešli do hotelového pokoje, "kdyby jsi mě nezachránil, tak by mě Damon odvezl a Klaus by zabil všechny mé blízké. Zachránil jsi jejich životy."

Natáhl ruku a přerušil mě tak. "To stačí, Eleno. Udělal jsem to, abych zabránil Niklausovu hněvu." Pomalu jsem přikývla. Tak proto to udělal, pomyslela jsem si.

* * *
Do večera jsem seděla na posteli v Klausovo pokoji a znovu si prohlížela svůj vlastní portrét. Pak jsem slyšela prásknutí vchodových dveří. Rychle jsem si malbu strčila do kapsy od kalhot.
"Kde je?" Zaslechla jsem Klausovo naštvaný hlas. Ach bože, zděsila jsem se.

S hlasitým prásknutím dveří stál přímo přede mnou. Rychle jsem vyskočila z postele. "Co jsi si myslela?" Vykřikl na mě.
Nechápavě jsem ho sledovala. "Tak co jsi si sakra myslela?!"

"O čem to mluvíš?" Zeptala jsem se. "Víš moc dobře, o čem mluvím! Copak nevíš, že nemáš nikam chodit? A i přesto mi mí hybridi podají zprávu, že jsi odešla z pokoje."

Vykulila jsem oči, "ty jsi mě dal sledovat? Jak jsi mohl?" Zakroutil hlavou, "a co jsem měl asi dělat? Věřit ti? Tady vidíš, že to by se mi opravdu nevyplatilo."
"Nevěděla jsem, že se nemůžu hnout z pokoje!"

"Tak teď už to víš! Kdybych nepotřeboval tvou krev, tak bych tě zabil, ale nato jsi až moc cenná!"
Jak je možné, že někdo, kdo namaluje můj portrét, dokáže být zároveň i takhle krutý? Pořád to přece jen je Klaus.

"Zítra pojedeme do hor k další smečce. Tak se připrav. Bude alespoň dvacet dalších nových hybridů." Odevzdaně jsem přikývla a vydala se do koupelny. Když jsem vylezla ze sprchy, uvědomila jsem si, že nemám pyžamo.

Sakra, povzdechla jsem si. Sice jsem si mohla dojít pro nějaké vlastní tričko jako předtím, ale našla jsem v sobě nějakou neznámou touhu a chtěla si půjčit Klausovo.

V ručníku obmotaném okolo těla jsem vyšla zpátky do ložnice. Klaus seděl na gauči a něco si četl. Jakmile si mě všiml, tak mě se zájmem pozoroval, až mi naskočila husí kůže. Vím, že bych takhle neměla myslet, ale nevěděla jsem, jestli to bylo ze strachu nebo ze vzrušení.

Otráveně jsem zabručela. "Potřebuješ něco, lásko?" Promluvil pobaveně Klaus. Povzdechla jsem si, "už mi tak neříkej."

"Jak?" Tázavě povytáhl obočí, "lásko?" Přikývla jsem. "Víš, nemám v čem spát. Nemám pyžamo. To poslední je až příliš zapocené."
Pokrčil rameny, "tak spi bez něj. Mě tím neurazíš."

"Klausi!" Okřikla jsem ho. Obranně zvedl ruce, "fajn, půjčím ti své triko." Spokojeně jsem přikývla, když mi hodil černé triko ze skříně. Odešla jsem opět do koupelny a hodila ho na sebe. Vonělo jako on. Je blbý si to přiznávat, ale uklidňovalo mě to.

Když jsem opustila koupelnu, tak už tam nebyl. Povzdechla jsem si a natáhla se do postele. Přemýšlela jsem, co teď asi je s Damonem. Nejspíš odjel a nic si nepamatuje. Přesně tak, jak ho Elijah ovlivnil.
S těmito myšlenkami se mi nakonec podařilo usnout.

Ráno jsem se vzbudila stejně jako každé jiné, dokud jsem se neotočila. Vedle mě spal Klaus. Ach bože, přemýšlela jsem. To tady spal vždycky, nebo je to dneska poprvé? Na druhou stranu to je jeho ložnice, mohlo mě to napadnout.

Zvedla jsem se a mlčky opustila ložnici. Šla jsem do kuchyně, když jsem do někoho vrazila. "Elijahi, omlouvám se," řekla jsem rychle. "Chyba je na mé straně," odpověděl zdvořile. Pousmála jsem se a podívala se na něj.

"Chci ti poděkovat," pokračovala jsem. "Za co?" Pozvedl obočí. "Vím, že jsi to nebyl ty, kdo Klausovi řekl o mém odchodu. Je tvůj bratr, ale i tak vím, že ty ses mu o mně nezmínil. Děkuju."
Překvapeně se na mě podíval, "jak si tím můžeš být tak moc jistá?"

Povzdechla jsem si, "protože ti důvěřuju, Elijahi." Na chvíli jsem v jeho očích viděla zmatek, který byl okamžitě opět nahrazen sebejistotou.
"Vlastně to byli jeho hybridi. Dal mě sledovat," povzdechla jsem si.

Elijah povytáhl obočí, "opravdu?" Přikývla jsem. Chtěl něco namítnout, ale vyrušilo nás hlasité otevření dveří do pokoje.

Překvapeně jsem koukala na osobu, o které jsem si myslela, že už ji neuvidím. Tou byl Kol, původní bratr, nemohla jsem zapomenout na toho zlomyslného upíra.
"No to je ale milé překvapení," ušklíbl se a zabouchl za sebou dveře. "Podle toho, jak vypadáš, tak usuzuji, že jsi Klausova milenka."

"Ne!" Odporovala jsem rychle. Elijahovo pohled se zaměřil na mé tričko, jako kdyby si právě teď všiml, že mám na sobě tričko jeho bratra. Na chvíli jsem v jeho obličeji pocítila výraz, který jsem příliš nemohla rozeznat, na kratičkou chvíli to vypadalo jako bolest. Kol to celé zlomyslně pozoroval.

Pak se opět ušklíbl a během chvíle mě drsně přitlačil ke dřevěné skříni. Má záda se prohla pod tou bolestí. Kol zakousl tesáky do mého krku. Zoufale jsem hýbala rukama, ale nemělo to vliv.

Pak jeho sevření povolilo a Kol rychle vrazil do protější skleněné skříně, ze které okamžitě vyletělo veškeré sklo. Přede mnou stál naštvaný Elijah, bratra si nevšímal a ustaraně mě pozoroval.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se rychle pevným hlasem. Bezmocně jsem ukázala na svůj krvácející krk. Elijah se tam podíval a rychle si rozkousl zápěstí a přiložil mi ho k ústům. Druhou rukou mě podepíral.

S hlasitým prásknutím se otevřely dveře a dovnitř vešel vzteklý Klaus. Překvapeně se rozhlédl po celé místnosti. Jeho pohled skončil u nás dvou. "Co tohle je?"
Elijah rychle odstranil svou ruku a odtáhl se ode mě. "Kol ji napadl," řekl jednoduše.

Klaus se otočil za sebe na Kola, který se právě zvedal z rozbité skříně. Vztekle ho chytl pod krkem a podíval se na něj.
"Proč jsi to udělal?" Zeptal se tvrdě.

"Chtěl jsem ublížit někomu na kom tobě záleží," vykoktal Kol. Klaus se slabě ušklíbl, "ale mě na nikom nezáleží!"
"Už jenom podle tvé reakce předpokládám, že k té dívce cítíš něco víc než jen, že ti může vytvářet armádu hybridů."

Klaus zpevnil sevření a natlačil ho proti zdi. Druhou rukou bouchl do obrazu, který se okamžitě rozevřel. Klaus z něj vytáhl dlouhou zabalenou věc. Strhl obal a v ruce svíral kolík.
"Niklausi," promluvil varovně Elijah.

Klaus si ho nijak nevšímal a ukázal Kolovi kolíkem do obličeje. Elijah se rychle rozběhl k nim. Klaus se soustředil na držení Kola, a tak jen lehce couvl. Elijah urval ze stolu jednu nohu a udělal z toho kůl. Klaus se pouze ušklíbl.

Elijah praštil Klause, který ulomil část kolíku, kterým na něj mířil a rychle mu ho vrazil do břicha, že nebyl vidět sebemenší kousek.
Elijah se bolestně zkácel k zemi a dopadl přímo ke mně. Rychle jsem si ho zády položila na ruce.

Bolestně se kroutil a křičel. "Elijahi," zašeptala jsem. Klaus nás sledoval a zakroutil hlavou, "neměl ses mi plést do cesty, bratře."
I nadále jsme sledovali, jak Klaus svírá Kola opřeného u zdi pod krkem a v druhé ruce drží kolík z dřeva z bílého dubu.

Klaus náhle zvedl kolík a zabodl ho Kolovi do hrudi.
"Ne!" Začal se kroutit Elijah, "ne!" Opakoval. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozrušeného. Vždycky působil jenom klidně. Jemně jsem ho držela na ramenech, když se smutkem v očích pozoroval Klause.

Klaus náhle vytáhl kolík a Kol vykřikl bolestí. Překvapeně jsme to pozorovali. "Pokud se ještě někdy něco takového bude opakovat, tak už určitě neminu!" Zašeptal Klaus výhružně a rychle se otočil a odešel pryč z místnosti.
S Elijahem jsme pozorovali, jak se Kol postavil na nohy a odešel pryč z hotelového pokoje.

Elijah si rukou sáhl na hruď, "raději si zavři oči," požádal mě. Udělala jsem to, co mi řekl a poslouchala jsem jeho hlasité nářeky. Když jsem otevřela oči, kolík už byl venku a Elijah se zvedl ze země.

Rychle jsem se postavila a podívala na něj, "děkuju, že jsi mě zachránil před svým bratrem. Nemusel jsi, ale udělal jsi to."

Pomalu přikývl, "nezasloužíš si zemřít." Překvapeně jsem ho pozorovala, "pro mého bratra jsi příliš cenná zbraň. Zešílel by, kdyby o tebe přišel." Strnule jsem přikývla a rychle odešla opustila místnost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama