In All My Years- 10.kapitola

27. července 2016 v 10:43 | Any

10.kapitola- Upírské začátky

Probudila jsem se v místnosti, kterou jsem nepoznávala. Seděla jsem na nepohodlné židli a všechno bylo rozmazané.

"Skvěle, jsi vzhůru," promluvil známý hlas, můj hlas. "Nakrmit tě upíří krví byl mazaný trik, uznávám, že jsem s tím nepočítala."

"Kde to jsem?" Zeptala jsem se, můj hlas byl sotva jako šepot.

"V mém hotelovém pokoji. Chtěla jsem tě zabít, ale překvapila jsi mě něčím mnohem lepším. Jsi v přeměně."

"Jsem- jsem mrtvá?" Vykoktala jsem.


"Tak nějak. Teď je potřeba to dokončit." Zamávala mi před obličejem balíčkem krve a mé tělo začalo šílet. Zasmála se nad mou reakcí, ale pokoušela jsem se krotit. Zanedlouho mi ho strčila do pusy a něco převzala. Polkla jsem a hodila do sebe celý balíček.

"O můj bože!" Položila jsem prsty na své rty, "co jsi mi to udělala?"

"Změnila jsem tě k lepšímu. Nedělej si starosti, mám čarodějku, která sem později přijde, aby ti vyrobila denní náramek. Dala bych ti prsten, ale ten by to prozradil příliš brzy a já bych tak přišla o své pobavení." Usmála se zlým úsměvem.

"Tvé pobavení?" Zeptala jsem se.

"Tvůj milostný trojúhelník se Stefanem a Damonem mě nudil a teď je perfektní příležitost věci trošku pozměnit. Budu tě trénovat."

"Co?"

"Udělám z tebe perfektního upíra."

"V žádném případě," řekla jsem, "už jsi mě proměnila. Není to snad dost?"

"Zlato, ničeho není nikdy dost," ušklíbla se. Ozvalo se zaklepání na dveře a Katherine se vydala je otevřít.

Jedna myšlenka se mi stále objevovala v hlavě, jsem upír. Jsem upír. Jsem upír? Ta myšlenka, jestli bych se někdy mohla stát upírem mě napadla pouze v tu chvíli, když jsem zjistila, že Stefan je jedním z nich, ale nikdo jsem to nebrala nijak vážně. Pouze jsem předpokládala, že všechno bude fungovat a také bude v pořádku.

Dveře se otevřely a za nimi stála vysoká hubená tmavovlasá žena, která si spojila své rty, když vešla dovnitř.

"Můžeme si pospíšit, ať to máme za sebou. Jsou ještě jiná místa, kde musím být," promluvila.

"Samozřejmě, tohle je upír a tohle je ten náramek." Katherine vytáhla kouzelný stříbrný náramek přesně jako byl její vlastní.

Žena, u které jsem se domnivala, že je čarodějnice, vzala náramek a vydala se k posteli. Odrecitovala nějaké kouzlo a po minutě jednoduše řekla, "hotovo."

"Děkuju," řekla Katherine. Vypadalo to, jako by něco skrývala.
"Ještě jedna věc," rychle se rukou dostala k hrudi té ženy a vytáhla jí srdce.

"Co to sakra má být?" Vykřikla jsem.

"Měla rychlý konec. Nasaď si to." Hodila mi náramek.

"V žádném případě. Jak si můžeš myslet, že udělám něco, co ty říkáš?" Vykřikla jsem.

"Hmm.. Sice jsem ti to chtěla ukázat až později, ale teď je na to opravdu vhodná doba jako nikdy předtím."
Popadla mě za zápěstí a odtáhla mě z místnosti. Vedla mě k jedněm z dalších dveří. Otevřela a na židli seděl přivázaný Jeremy.

"Jeremy! O můj bože, jsi v pořádku?" V puse měl roubík, takže nemohl odpovědět, ale na posteli byl brutálně vypadající chlap, u kterého jsem se domnívala, že je upír.

"Bude v pořádku tak dlouho, jak ty budeš dělat všechno, co ti já řeknu," řekla Katherine tvrdě.

"Co chceš?" Zeptala jsem se vztekle. Zavřela dveře a odvedla mě zpáky do té původní místnosti.

"Chci, aby sis nandala tenhle náramek." Natáhla ruku, ve které svírala můj denní náramek. Vzala jsem si ho a nasadila.

"Chci, aby ses držela všeho, co řeknu. I kdybych musela zabít Jeremyho, tak není nedostatek tvých dalších přátel. Možná příště zajdu za tím pomocným číšníkem s ůžasnýma modrýma očima," vyhrožovala mi.

"Co mám udělat?" Zeptala jsem se.

"Budu tě trénovat, aby z tebe byl pořádný upír, Kdyby jsi byla se Stefanem, tak by tě krmil těmi svými zajíčky a veverkami, ale to není to, o čem ve skutečnosti je být upírem."

"Takže mě vezmeš na zabijácké řádění?"

"Ne, naučím tě, jak si správně užívat být upírem. Až pak uskutečníme můj skutečný plán."

"A ten je jakej?"

"To ti zatím nemohu říct, ale zahrnuje dva totální idioty a také, že jsou dva bratři do tebe zamilovaní až po uši," vysvětlovala, "teď se ale pojďme nakrmit."

* * *
I když jsem tomu předtím nevěřila, tak být upírem mi nepřipadalo až tak odlišné. Jediná věc, která byla jinak, byl ten hlad, který jsem teď měla. Ne tak, že bych měla hlad na jídlo, to byl jiný pocit. Byl hluboko v mém těle. Katherine mě vzala do kavárny, který v Mystic Falls nebyla a odvedla mě na její záchody.

"Posaď se támhle a dávej pozor," řekla rychle.


Dívka, která vypadala asi na osmnáct, právě vešla do koupelny. Podívala se do zrcadla a upravila si make-up. Katherine předstírala, že dělá to samé.

"Sakra!" Řekla ta dívka Katherine. "Zapomněla jsem si doma řasenku. Můžu si půjčit tvou?"

"Samozřejmě," odpověděla hlasem, který zdaleka vůbec nezněl jako Katherine. "Ale napřed, nekřič." Ovlivnila dívku a pak se do ní zakousla svými tesáky. Má pusa okamžitě zbystřila pach krve.

Katherine se zakousla přesně pod dívčin límec, takže to mohlo být snadno zamaskováno.

"Odejdi, nevracej se a nikomu o tomhle neříkej," znovu ji ovládla. Dívka tupě odešla pryč.

"Teď je řada na tobě," řekla a vytlačila mě, takže jsem teď u zrcadla stála já. Podala mi taštičku s líčidly a řekla mi, abych udělala to samé, co ona. Posadila se a já jsem čekala, až někdo přijde.

Žena, která vypadala asi tak na třicet, vešla a v zrcadle si upravovala své oblečení.

"Na co koukáš?" Zeptala se, když si všimla, jak ji pozoruju.

Zpanikařila jsem, "nekřič." Nikdy jsem nikoho předtím neovlivnila, ale byla jsem si jistá, že jsem to udělala správně. Nekčičela. Napodobila jsem, co udělala předtím Katherine a zakousla jsem do ní své tesáky. Bylo to čisté blaho. Nemohla jsem přestat. Její krev tekla dolů ve velké rychlosti a já jsem nechtěla zmeškat jedinou kapku.

"Páni! Opatrně, nechceš ji ještě zabít!" Pokoušela se mě od ženy oddělit, ale odtlačila jsem ji ke kabinkám a dál pila.

"Už dost!" Vykřikla a odstrčila mě pryč. Podívala se ženě do očí, "odejdi a na tohle úplně zapomeň."

Podívala jsem se na ni a pokoušela jsem se zachránit ten malý zbytek krve, který zůstal na mých rtech. Nejhorší na tom bylo, že jsem se ani neomluvila, že jsem tu ženu téměř zabila.
"První lekce, neber si všechno. Na světě je tolik krve, nepotřebuješ si všechno vzít pouze od jednoho člověka."

"Katherine Piercová mi říká, abych nezabíjela?" Překvapeně jsem na ni povytáhla obočí, když jsem se zvedla.

"Pokud zabiješ někoho při krmení, lidé začnou mít podezření. Upíří nováčci tohle většinou neberou v úvahu. Máš takové štěstí, že máš mě."

* * *
Byla jsem s Katherine pár dní, ale přišlo mi to jako celý život. Trénovala jsem, abych se dokázala ovládnout, když je někde poblíž krev, ovlivňovala jsem lidi, využívala svůj upíří sluch a musím říct, že být upírem je úžasné. Katherine a já jsme se stěhovaly po celé Virginii do všech možných hotelů. Nakupovaly jsme, jedly, žily luxusní život a nemusely jsme platit jediný cent.

Nechala Jeremyho jít a ovlivnila ho, aby na všechno zapomněl. Vím, že by to tak být nemělo, ale neměla jsem pocit, že by mě nějak ohrožovala. Pořád se mohla dostat k jakémukoliv z mých přátel. Ale být s Katherine nebylo tak špatné. Zvykla jsem si vidět věci z jejího úhlu pohledu a dobře jsme se bavily. Vím, že bych se měla cítit špatně za všechno, co jsem udělala, ale z nějakého důvodu jsem se tak necítila.

Přemýšlela jsem, co by Klaus mohl udělat. Když se Katherine stala upírem, tak strávil 500 let stíháním jí po celém světě. Právě teď jsem si v hotelovém pokoji dělala vlasy, když Katherine vešla dovnitř.

"Je čas na druhou část plánu."

"A jaká je druhá část?"

"Jdeme zpět do Mystic Falls."

"Proč?" Vyhrkla jsem. Nechtěla jsem se tam vracet. Ne takhle.

"Kvůli mému plánu. Nevíš, že Stefan s Damonem tě zběsile hledají. Je akorát čas je navštívit," ušklíbla se.

"Co jim uděláme?" Zeptala jsem se.

"V tuto chvíli je pouze překvapíme. Nemají sebemenší tušení, že jsi upír, plán ti řeknu, až tam dorazíme."

Byly jsme v autě na cestě do Mystic Falls. Mířily jsme do domu Salvatorových, když mi konečně řekla plán.

"Půjdeme dovnitř a ty najdeš Stefana, zatímco já Damona. Stefan jí pouze zvířatka, takže bys měla být schopná ho vzít. Já můžu snadno vzít Damona. Stefan bude předpokládat, že jsi já a vezmeme je do obývacího pokoje, kde si můžeme trochu popovídat."

"Co? I když Stefan pije zvířecí krev, tak je pořád o sto padesát let starší než já," rozzlobila jsem se.

"Důvěřuj mi, je slabší, než většina nových upírů," vysvětlovala. Zastavily jsme asi 100 metrů od Salvatorovic vlastnictví a pak jsem se pomalu vydaly k domu. Když jsme byly před domem, byly jsme zticha a poslouchaly. Byli ve Stefanově pokoji a povídali si o mně.

"Až Damon odejde, tak vejdeme dovnitř." Podala mi stříkačku. "Sporýš. Nepokoušej se cokoliv zkomplikovat. Prostě najdi žílu a bodni. Není toho dost, aby mu to opravdu ublížilo. Je toho tak akorát, aby ho to udělalo ovladatelným."

Vzala jsem si to, když jsme slyšely, jak Damon vešel do svého pokoje. Tušila jsem, že na tohle nejsem připravená. Nechtěla jsem jim ublížit. A přesto jsem tiše následovala Katherine dovnitř.

Nahoře jsem vešla do Stefanova pokoje. Z toho, co jsem slyšela, jsem poznala, že si čistí zuby. Čekala jsem na něj venku za dveřmi. Slyšela jsem, jak Katherine praštila s Damonem, a tak jsem pochopila, že to budu muset udělat také, když vyšel ven.

"Eleno?" Zalapal po dechu. Nic jsem neřekla. Chtěla jsem už tohle mít za sebou, a tak jsem vzala jeho triko a strčila ho proti zdi.

"Katherine," zabručel a dostal se opět nahoru. Když tak učnil, zabodla jsem jehlu do jeho krku a skácel se k zemi. Stále při vědomí jsem ho táhla dolů po schodech a podle pokynů do obývacího pokoje.

Posadily jsme je na stejný gauč, probírali se a oba vypadali hodně zmateně.

"Katherine... Eleno... Co má tohle znamenat?" Vykoktal Damon.

"Jsi upír?" Zeptal se Stefan.

"Správně!" Řekla Katherine.

"Co se stalo?" Vyptával se Damon.

"Znáš to, upíří krev v jejím těle, smrt, krmení," pokračovala Katherine.

"Co chceš?" Zamumlal Stefan.

"Jsem ochotná ti nabídnout dohodu na její návrat," vysvětlovala Katherine.

Otočila jsem se k ní, "Co? Chtěla jsi mi o tom někdy říct?!"

"Chtěla jsi se vrátit zpátky, přiznej si to." Nic jsem neřekla. Dveře se otevřely a obě jsme se otočily k nim. Byl tam stín muže, který právě vešel dovnitř.

"Elijahi?" Řekly jsme s Katherine šokovaně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama