In All My Years- 9.kapitola

6. července 2016 v 21:38 | Any

Kapitola devátá: Kol znovu zasahuje

Zoufale jsem si přála, abych se přeslechla, nebo aby to byla jiná Rebekah. Nicméně takové štěstí jsem neměla.

"No díky tvé reakci jsem došla k závěru, že už nejspíš víš, kdo já jsem. Ale nemusíš si dělat starosti, můj bratr Nik mi přikázal, abych na tebe nestáhla ani ruku." Bezvýrazně jsem ji dál sledovala.

"Tak proč jsi potom tady?" Zeptala jsem se.


"No dobře, možná ti nebudu schopná ublížit, ale chtěla jsem, abys mě už později mohla poznat." Znovu se rozesmála. Dveře za mnou se otevřely a Jeremy vyšel.

"Čau, jsi připravená?" Zeptal se. Když jsem se otočila, tak tam už Rebekah nebyla.

"Jasně," odvětila jsem. Rozhodla jsem se mu neříci o návštěvě od Původní sestry. Jen by to vyvolalo otázky, na které stejně nemohu odpovědět.
 
Vzala jsem Jeremyho domů a řekla mu, že ještě někam musím jít. Myslím, že tenhle oběd nám jedině prospěl. Přece jen jsme se už trochu víc sblížili. Nechci to zase přehánět, pořád je mezi námi trhlina, a mám pocit, že ta tady už bude napořád, ale z našeho pokroku mám radost.

Nemohla jsem jít kvůli Rebece ani k Damonovi a ke Caroline bohužel také ne. A tak jsem poslechla svou hlavu a šla za tou jedinou osobou, která o tomhle věděla. Za Elijahem.

Zaparkovala jsem před domem a vydala se přímo k němu. Dvákrát jsem zaklepala a během chvíle se dveře otevřely. Stál tam Finn.

Vlastně jsem s Finnem nikdy předtím nemluvila. Když jsme z něj vytáhli dýku, neměl absolutně žádné tušení, kde je. Přesně taková reakce se dá očekávat od někoho, kdo sto let ležel v rakvi.

"Eleno. Pojď dál," řekl britským přízvukem. Nikdy jsem si to nepřiznala, ale měla jsem pro britský přízvuk slabost.

"Předpokládám, že hledáš Elijahe?" Zeptal se a vedl mě do obývacího pokoje.

"Ano, to hledám. Jdu nevhod?"

"Ne, vůbec ne. Posaď se," řekl než odešel. Elijah přišel během minuty a k mému velkému překvapení, měl na sobě opět elegantní oblek.

"Ahoj Eleno," pozdravil mě.

"Elijahi," řekla jsem, když se posadil. "Mám problém."

"Jde o Klause?" Neodpověděla jsem, a tak si to vyložil jako ano.

"No poté co mě propustili z nemocnice jsem viděla Stefana. Potom jsem byla s bratrem v kavárně a zavolal mi. Říkal, že je na útěku. A pak jsem cestou ven vrazila do Rebeky," povzdechla jsem si.

"Do Rebeky? Do mé sestry Rebeky?" Zajímal se. Přikývla jsem. "A co chtěla?"

"Řekla mi, že jí Klaus přikázal, aby mi neublížila, a že se jenom chtěla ukázat, takže si pamatuju její tvář," řekla jsem.

"To nedává smysl," divil se.

"To ne. A než jsem se jí na něco mohla zeptat, tak zmizela."

"Potřebuju si s ní promluvit," řekl rozhodně.

"Co?" Zeptala jsem se.

"Rebekah nejspíš bude vždy věrná Klausovi, ale původně jsme to byli my tři, co si byli nejbližší. Myslím, že se k ní budu moci dostat a zeptat se, co se děje."

"No dobře, ale i kdyby tě vyslechla, tak jak ji máme najít?"

"Já vím jak," ozval se hlas ode dveří.

"Kole, myslel jsem si, že jsi dávno pryč," divil se Elijah.

"Rozhodl jsem se tady ještě chvíli zůstat. Doufám, že ti to nějak nevadí," samolibě se usmál.

"Ty tu chceš zůstat?" Zeptal se Elijah.

"No předpokládal jsem, že mi můj šlechetný bratr nachvíli nabídne přístřeší."

"Elijahi," promluvil Finn a vešel dovnitř, "máme problém."

"S čím?" Zeptal se.

"Nemyslím si, že je dobré se o tom bavit tady," odpověděl.

"V pořádku, omluv mě," řekl mi, když se zvedl a odešel. Ještě předtím se otočil znovu na Kola, "chovej se slušně."

Společně odešli a když byli dost daleko, Kol se na mě ušklíbl.

"Z nějakého důvodu Elijah vypadá pevně odhodlaný tě chránit." Zastavil se, jako by přemýšlel, co přesně říct.
"Rád jdu proti slovu svého bratra." Opět se Kolovy zuby zaměřily k mému krku, ale tentokrát tu nebyl Elijah, aby mě mohl zachránit.

Přitlačil mě ke zdi takovou sílou, že jsem slyšela něco prasknout. Zasténala jsem, ale nebyla jsem dost silná, abych mohla křičet.

Nachvíli odsunul hlavu, "promiň, to není nic osobního."

Když mě chtěl znovu kousnout, tak se jeho krk zkroutil a spadl na zem, já jsem šla dolů s ním.

"Eleno, jsi zraněná?" Zeptal se Elijah.

Zasténala jsem a ukázala na můj krvácející krk. Okamžitě mě nakrmil svou krví a ihned jsem se vyléčila.

* * *
Po omluvy od Kola řekl Elijah, že bude lepší, když půjdu domů. Bylo pozdě odpoledne, když jsem tak učinila. Otevřela jsem vchodové dveře a natáhla se na gauč. Po chvíli vešel Jeremy dovnitř.

"Eleno," promluvil veselým hlasem, "mám pro tebe překvapení."

Za Jeremym stál Stefan. To není možné, byl to Stefan.

"O můj bože!" Vykřikla jsem a obmotala jsem okolo něho ruce.

"Jsem zpátky."

"Na dobro?" Aniž bych si to uvědomovala, z očí mi stékaly slzy. Přikývl.

Zbytek dne a noc jsme strávili společně. Řekla jsem mu o Lexi, hodně ho to překvapilo. Řekl mi, že ho Klaus našel a nechal ho jít. Pravděpodobně věděl, že mě Stefan bude do úplňku chránit. Když mě on už dostal jako první.

Měla jsem sice dost problémů, ale alespoň je Stefan zpátky.

* * *
Další ráno jsem se vzbudila brzy vedle spícího Stefana. Odešla jsem do koupelny, abych si mohla vyčistit zuby. Nemohla jsem pojmout všechno to štěstí, co mě tak náhle potkalo. Sice jenom na chvíli, ale Stefan byl zpět. Byl zpátky!

Vzala jsem si pastu a vyčistila zuby. Otevřela jsem skříňku a vrátila ji zpátky. Když jsem ji zavřela, viděla jsem svůj odraz v zrcadle, dvakrát.

"Ahoj Eleno." Otočila jsem se.

"Katherine?" Lapala jsem po dechu.

"Už mám dost toho, že ty máš pořád jednodušší a lepší život než já," promluvila, její hlas byl plný zášti.

A s těmito slovy mi zlomila vaz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama