The Awakening- 6.kapitola

12. července 2016 v 22:30 | Any

6.kapitola- Stojím při tobě

Elijah se postavil a pokoušel se chovat, jako by se vůbec nic nedělo. Pozorně jsem se podívala na jeho kousnutí na krku.
"Tohle je hrozný, Elijahi. Musím ti to alespoň vyčistit. Potom tě odvezu, nedovolím, aby se ti něco stalo."

Elijah si povzdechl, "Eleno, já jsem Původní, zvládnu to." Rozhodně se otočil směrem ke svému autu.
Pevně jsem ho chytla za ruku. Překvapeně se na mě otočil a tázavě se mi zadíval do očí. "Prosím, nech mě ti pomoci. Svým způsobem jsem tě do toho dostala já, tak mě nech ti trochu pomoct."

Povzdechl si a nakonec jsme se vydali do opuštěné chatky, která byla poblíž. Elijah se cestou lehce zamotal. "Já jsem ti to říkala," nemohla jsem si odpustit tu poznámku.

Pomalu si lehl do staré postele. Sice vypadala, že se každou chvíli rozsype, ale překvapivě zatím držela.
Nechala jsem ho tam a odešla ven k řece. Voda byla studená, a tak jsem se do ní rozhodla namočit šátek.

Když jsem se vrátila, Elijah pořád ležel na posteli, ale měl zavřené oči. Povzdechla jsem si a vlezla jsem na jednu stranu postele a přiložila mu mokrý šátek na čelo. Všimla jsem si, že má pootevřené oči a stěží mě pozoruje.


I jeho dech se neklidně zrychloval. Rozhodla jsem se sedět hned vedle něj. "To vyprchá, musí." Opakovala jsem mu. Oči už měl zavřené, ale pořád sebou neklidně škubal. Hrozně se i potil. "Elijahi," zašeptala jsem. "Elijahi!" Neklidně jsem s ním zavrtěla.

Rychle otevřel oči a podíval se na mě. "Musíš jít pryč, nech mě tady a jdi." Zakroutila jsem hlavou, "ne, nenechám tě tu," řekla jsem rozhodně.

Povzdechl si, "za chvíli mě ten jed bude ovládat. Ublížim ti." Zamračila jsem se, "já s tebou zůstanu," pokračovala jsem rozhodně.
Už ani nechtěl dál nic říkat a znovu si lehl. Hned zase usnul. Seděla jsem naproti a jen ho pozorovala.

Opět se začal hrozně potit. Rozhodla jsem se ho znovu nebudit. Spal už přes dvě hodiny. Pozorně jsem si prohlížela jeho obličej. Vypadal tak nevinně, když spal.

Tak moc jsem se lekla, když náhle otevřel oči a podíval se na mě. "Elijahi," zašeptala jsem po chvíli. Náhle se jeho pohled přeměnil v srdečný úsměv. Udiveně jsem ho pozorovala.
"Tatio," zašeptal nežně.

Zakroutila jsem hlavou, "ne, Elijahi, já jsem Elena," přesvědčovala jsem ho. Nereagoval, ale omámeně se přibližoval k mým rtům.

Opařeně jsem tam seděla a sledovala ho. Stále se přibližoval ke mně. Když jsem si myslela, že se jeho rty dotknou těch mých, ucítila jsem, jak se jeho tesáky dotkly mého krku.

Vyděšeně jsem vykřikla. "Mrzí mě to, Tatio, ale tvá krev byla vždy tak výborná." Pousmál se a znovu se zakousl.
Klepala jsem zoufale rukama. Jednou rukou jsem zezadu nahmatala část struktury ze dřevěné postele a ulomila ji, postel byla naštěstí slabá.

Jakmile si toho Elijah všiml, tak jsem mu vrazila dřevo do srdce. Paralyzovaně dopadl na záda. Tak přece se ten trénink s ním nakonec vyplatil. Mám tak hodinu, musím rychle jednat, uvědomovala jsem si.

Opřela jsem si ho o své tělo a pokoušela se ho odtáhnout ven. Šlo mi to těžce, vlastně skoro vůbec. Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem se konečně dostala k jeho autu. Z kapsy obleku jsem mu vytáhla klíč a odemkla ho.

Posadila jsem ho na zadní sedačky a sama zaujala místo řidiče. Podívala jsem se na řízení jeho auta, tohle zvládnu, povzbuzovala jsem se a nastartovala.

Zaparkovala jsem před domem, kterému už tak dlouho říkám domov a rychle se vydala ke dveřím, Elijahe jsem tam zatím nechala ležet.
Rychle jsem zaklepala.

Po chvíli se otevřely a stála tam právě Rebekah. "Potřebuju nutně pomoct," vyklopila jsem rychle. "A proč myslíš, že zrovna tobě bych já někdy pomohla?" Pohrdavě se zasmála. Povzdechla jsem si, "jedná se o Elijahe." Její pohled zvážněl, "co je s mým bratrem?"

"Klaus ho pokousal, potřebuje pomoc." Náhle se zatvářila naštvaně, ale okamžitě se se mnou vydala k autu. S její pomocí se mi nesl už úplně v pohodě. Společně jsme ho položily do postele v jeho pokoji.

Elijah ležel, měl zavřené oči a potil se. Rebekah to celé rozzuřeně sledovala. "Proč tohle Niklaus udělal?" Podívala se na mě, "potřebuju znát tvojí verzi, než mi Niklaus bude namlouvat tu svou."

"Elijah mě zachránil, protože Klaus...." Rebekah mě udiveně sledovala, "co udělal?" Povytáhla obočí. "Prodal mě Marcelovi, aby mu pak přenechal New Orleans."
Celá červená mě sledovala, "chceš mi říct, že se Niklaus znovu rozhodl odpustit Marcelovi?" Zakroutila jsem hlavou, "on se na něj nikdy doopravdy nezlobil, možná jen chvíli, ale skoro celou dobu byli spolčení."

Chvíli jen mlčky pozorovala Elijahe. "Předpokládám, že Elijah se postavil proti němu." Přikývla jsem, "a pak vyrval Marcelovi srdce."
V jejích očích jsem nachvíli zahlédla stopu po bolesti, ale ihned ji opět nahradil vztek. "Marcel je mrtev?" Opakovala překvapeně.

Přikývla jsem. "No sám si zvolil tuhle stranu, svůj osud si jenom zasloužil," řekla po chvíli, ale moc přesvědčivě nezněla.
Vyrušil nás Elijah, který se opět začal neklidně vrtět. Rychle jsem sebrala šátek a vběhla s ním do jeho koupelny. Namočila jsem ho studenou vodou.

Vrátila jsem se na postel a přiložila mu ho na čelo. Trochu se uklidnil, ale pořád se potil. Rebekah za mnou rozhodně zakroutila hlavou, "a dost, takhle to dál nejde. Okamžitě promluvím s Niklausem, přemluvím ho, aby mi dal svou krev." Nevyčkala na mou reakci a během chvíle byla pryč. Seděla jsem dál vedle Elijahe, opět ho začala trápit nějaká noční můra. Rukou jsem mu posunula šátek víc na čelo.

"Elijahi," ozval se pro mě už dost známý hlas. Rychle jsem odsunula ruku z jeho čela a otočila se. Hayley se posadila z druhé strany postele vedle Elijahe a vyděšeně ho pozorovala. Pak se podívala na mě.

"Děkuji ti, že jsi mu pomáhala, ale myslím, že teď už tady není nic, co bych nemohla zvládnout i já sama," podívala se na mě naštvaně, "tvou přítomnost už nebudu potřebovat." Rukou ukázala na dveře. Zakroutila jsem hlavou, "chci s ním zůstat, dokud to nepomine," odpověděla jsem rozhodně.

"Já to zvládnu sama, jsem jeho přítelkyně," zvyšovala hlas. Cítila jsem, že to co říkala, mě zasáhlo, ale uvědomovala jsem si, že to řekla schválně, a tak jsem jí nechtěla dopřát takovou radost. "Jdi, Eleno, teď potřebuje jenom mě."

Zrovna v tu chvíli začal Elijah neklidně mluvit ze spaní. Rychle jsem mu rukou přidržela šátek na čele. "Eleno," zašeptal. Hayley po mně vrhla nenávistný pohled. Mé srdce poskočilo vlnou vzrušení. "Eleno," zopakoval znovu, tentokrát hlasitěji.

"Já jsem s tebou, jsem tady," šeptala jsem směrem k němu. Hayley si nás přeměřila nasupeným pohledem a s hlasitým prásknutím dveří byla pryč. Vydechla jsem úlevou a podívala se znovu na Elijahe. Jeho pohled byl nyní klidnější, ale očividně měl pořád nějakou noční můru.

* * *
Rebekah vztekle vtrhla do Klausova pokoje. Seděl na posteli a prohlížel si nějakou fotku. Jakmile si jí všiml, tak se ušklíbl, "čemu vděčím za tvou návštěvu, sestřičko?"

Zakroutila hlavou, "jako bys to nevěděl." Naoko překvapeně povytáhl obočí, "a co když nevím?"

Založila si ruce v bok. "A co si mám podle tebe myslet o tom, cos udělal Elijahovi?" Pousmál se, "Elijah mě podrazil. Rozhodl se přidat na stranu nepřátel."
Rebekah se rozesmála, "tím myslíš Elenu? Ona je podle tebe ten hlavní problém?"

"Problém je, že můj bratr se jí příliš zastává a víš jak to pokaždé skončí, když k někomu začne chovat city."
Zakroutila hlavou, "ne, Niklausi. Jediný problém je, že ty se vždy postaráš, aby naše vztahy skončili tragicky, protože ty z nějakého důvodu osoudíš, že se ti to takhle prostě nelíbí!"

Klaus se prudce zvedl z postele. "Ne, Rebeko!" Vztekle na ni ukázal prstem, "dělám to, protože jste má rodina. Není vhodné, abyste se zahazovali s takovými lidmi."

"Tobě na nás nezáleží! Protože kdyby záleželo, tak by ses znovu nespojil s Marcelem!" Vykřikla Rebekah, "copak jsi zapomněl, co nám kdy udělal?" Klaus chtěl něco říct, ale přerušila ho, "ne, Niklausi. Tobě jde jenom o moc a vždycky to tak bylo. Chceš svou pozici krále a je ti úplně jedno, koho kvůli tomu musíš zničit!" Povzdechla si, "tak fajn, jak chceš! Nech Elijahe dál trpět zato, že právě on to s tebou nevzdával a stál při tobě!"

Rebekah se otočila a vydala se ke dveřím. Otevřela je a vztekle s nimi práskla.

* * *
Elena seděla na posteli a ustaraně sledovala Elijahe. Náhle otevřel oči a s těžkým pohledem ji sledoval.
"Jak ti je?" Zeptala se rychle. "Už je to lepší," odpověděl pohotově, ale od pohledu nato vůbec nevypadal.

Náhle se otevřely dveře a Klaus vešel dovnitř. Elijah se okamžitě zvedl z postele a postavil se naproti Klausovi. V jeho očích byla vidět nenávist. Elenino tělo ztuhlo strachem a nevědomky se postavila vedle Elijahe.

Klaus si vzal do ruky skleničku a rozkousl si zápěstí. Jeho krev volně stékala do kelímku. Celou dobu Elijahe mlčky odevzdaně sledoval. Pak skleničku vložil Eleně do ruky a vydal se pryč. Elijah z něj nespouštěl oči ani když odcházel. U Klause to bylo atejné. Pak se za ním zavřely dveře a byl pryč.


Elena se odhodlaně podívala na Elijahe. Ten ji chvíli sledoval, ale nakonec si od ní vzal skleničku s Klausovo krví a vyprázdnil její obsah.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama