The Awakening- 7.kapitola

30. července 2016 v 12:00 | Any

7.kapitola- Zlomená srdce

Stála jsem u okna našeho společného pokoje a přemýšlela nad tím vším, co se stalo. Měla jsem strach, nevěděla jsem, jak dlouho tu ještě vydržím. Tady jsme měla být v bezpečí, ale Klaus mě zamýšlel zabít. Copak je tohle to bezpečí?

Uvědomovala jsem si, že tady už být nemůžu. Obklopovala mě nejistota a strach. Ale kam teď půjdu? Všude jinde bude asi bezpečněji než tady. Musím něco rychle udělat. Vzala jsem svůj mobil a napsala osobě, která mi byla nejblíž.


Sejdeme se? Potřebuju si s tebou nutně o něčem promluvit. Elena

Teď mám něco důležitého na práci. Nepočká to na večer? Děsíš mě. Caroline.

To bude stačit, tak sedm v kavárně naproti divadlu. Elena

Skvěle. Jsem zvědavá, co mi řekneš. Uvidíme se tam. Caroline

Mobil jsem si zandala do kapsy džínsů a povzdechla si. Caroline mě jistě pochopí a něco mi pomůže vymyslet.

Mou pozornost zaujaly dvě osoby, které jsem viděla stát venku před domem. Rebekah si spokojeně povídala s Mattem. Neunikla mi chemie, která byla vidět mezi nimi i z okna. Matt ji pak jemně políbil na čelo a odešel ke svému autu a odjel. Rebekah se pochvíli vrátila zpátky do domu.

* * *
Elijah vešel do obývacího pokoje, kde se střetl s Klausem. "Jsem tak rád, že tě vidím opět na nohou, bratře."

"Tohle si raději ušetři, Niklausi." Odpověděl pohotově Elijah. Klaus nenuceně pokrčil rameny, "tak co ode mě chceš?"

"Zradil jsi nás. Celou dobu jsi stál na Marcelovo straně." Klaus zakroutil hlavou, "to celé jsem dělal i pro vás! Chtěl jsem, aby nám Marcel vyklidil cestu."

"Ne, Niklausi! Jediné co jsi chtěl, bylo získat moc! Tobě na nikom nezáleží. Ani na vlastní rodině ne," zvyšoval hlas Elijah, "a k svým sobeckým plánům ses rozhodl obětovat život nevinné dívky, která s tímhle neměla nic společného."

Klaus se ušklíbl, "takže ti na té malé dvojnici přece jenom záleží. Co to s tebou je, že tě každá dokáže tak oslabit?" Rozesmál se Klaus.

Elijah zakroutil hlavou, "ne, Klausi, jen se mi nelíbí, abys kvůli své touze po moci zabíjel lidi, kteří s tím nemají nic společného."

Klaus na něj pobaveně ukázal prstem, "podívej se na sebe bratře, ani si nedokážeš připustit své skutečné city, které k ní chováš. Znám tě už tisíc let, poznám, jak to vypadá, když se zamiluješ. A taky vím, jak to s tou dívkou pokaždé dopadne. Takže ti doporučuju nechat to být, protože by to pro slečnu Gilbertovou vůbec nemuselo skončit dobře."

"Už zase to samé?" Klaus se překvapeně otočil ke dveřím, "má malá sestřička se rozhodla přidat k našemu milému rozhovoru?"

Rebekah se zamračila a postavila se vedle Elijahe. "Problém jsi ty!" Zdůraznila Rebekah, "to jen kvůli tobě skončí každý náš vztah tragicky!"

"Takže já můžu za to, že se vy pokaždé zamilujete do špatných lidí?" Vykřikl Klaus. "To že jsou špatní si vždycky vymyslíš ty!" Odpověděla Rebekah.

"Nemáš žádné právo za nás rozhodovat," promluvil rozhodně Elijah. Klaus se na ně překvapeně podíval, "co je tohle? Vy jste se rozhodli přidat na stranu Eleny Gilbertové a postavit se mně?" Rebekah přikývla.

"Fajn! Dělejte si co chcete! Ale nikdy nevíte, co se stane!" Zdůraznil a vztekle odešel pryč.

Rebekah se překvapeně otočila na Elijahe. "On něco chystá," promluvil po chvíli. Přikývla. "Znám ho hodně dobře, něco plánuje. Raději buď teď opatrná."

Elijah odešel nahoru do své pracovny. Překvapilo ho, že už tam někdo je. "Hayley," pousmál se. Neodpověděla, jen ho s vážnou tváří pozorovala.

"Musíme si promluvit."
Stěžka polkla, "chci ti říct, že nejsem slepá a všímám si nějakých věcí." Bolestivě se na něj podívala, naznačil jí, aby pokračovala.
"Vidím, jak se díváš na Elenu a zastáváš se jí. Cítím, že je něco mezi vámi."

"Hayley, od té doby, co tě znám, přitahovala jsi mě, toužil jsem po tobě, chtěl jsem tě, ale teď..."

"Chápu," přerušila ho, "s příchodem Eleny jsem tě přestala přitahovat. Zakoukal jsi se do ní. Vlastně se není čemu divit, vypadá úplně stejně jako tvé dvě předchozí velké lásky." Po tváři ji stekla slza, "a tak jsem se rozhodla, že bude nejlepší splnit plán mých zesnulých rodičů. Jistě víš o čem mluvím." Elijah strnule přikývl.

"Nechce se mi do toho, ale je to vůči Jacksonovi fér. Vezmu si ho a s Hope založíme společné novou rodinu." Po tváři ji stekly další slzy.
"To nemusíš dělat, Hayley," řekl rychle.

"Slibuju, že tady zůstanu společně s Hope a nevydám se ke své smečce. Budu s tebou, můžeme být pár, Klaus mi dal své svolení." Těžce si povzdechla, "ale abych tohle všechno mohla udělat, tak si potřebuju být jistá, že k Eleně nic necítíš."

Elijah ji se smutným pohledem sledoval, v jeho očích byly na krátký okamik vidět i slzy. Hayley po chvíli přikývla, "věděla jsem to."
Rychle si ze tváří setřela slzy a pohotově se vydala ke dveřím.

"Hayley, já..."

"Ne," přerušila ho a otočila se přede dveřmi, "vím co chceš říct, ale to není potřeba. Chápu to. Měl bys vyhledat Elenu a být s ní. Zapomeň na mě. Pamatuj si jenom, že jsem byla matka dítěte tvého bratra. Tak to bude nejlepší pro nás pro všechny. Možná jsme se do sebe opravdu kdysi zamilovali, ale na tom už teď nezáleží."

Jednu ruku položila na jeho tvář, "sbohem Elijahi." Než stačil cokoliv říct, tak se za ní zabouchly dveře. Ruku si položil na místo, kde ještě před chvílí byla ta její. Stále na své tváři cítil její dotek.

* * *
Elena seděla na posteli a přemýšlela, jestli by Elijahovi neměla říct o svém rozhodnutí odejít pryč. Přece jen to byl on, kdo jí tak moc pomáhal a několikrát zachránil život. Uvědomila si, že právě on by si zasloužil vědět pravdu o tom, co se chystá udělat.

Zvedla se z postele a odhodlaně se vydala ven z pokoje. Došla až k jeho pokoji, ale nebyl tam. Zmateně se rozhlédla po chodbě. Pak spatřila něco, co si myslela, že nikdy neuvidí. Hayley zrovna vyšla ze svého pokoje, oči měla oteklé, její tváře byly zaplněné slzami. Nesla velkou tašku, jako by se stěhovala, v druhé ruce držela Hope.

"Předpokládám, že hledáš Elijahe," řekla těžce, "je ve své pracovně." Dál miříla ke schodům. "Co se stalo, Hayley?" Zeptala jsem se rychle. Zastavila se vedle schodů, "prostě odcházím za svou rodinou, to je celé."

"A proto vypadáš takhle?" Přikývla a vydala se zpátky, postavila se přímo přede mě. "Já si nezasloužím tvůj soucit, Eleno." Nechápavě jsem ji pozorovala.
"Udělala jsem hodně špatných věcí. Víc než si myslíš."

"O čem to mluvíš?" Divila jsem se. "Pamatuješ si, jak Marcel utekl ze sklepení a napadl tě?" Pomalu jsem přikývla, "málem mě zabil."
"Klaus nebyl ten, kdo ho osvobodil." Vykulila jsem oči. "To jsem byla já. Spolupracovala jsem s Marcelem, protože jsem se tě chtěla zbavit. Žárlila jsem na tebe."

Vykuleně jsem ji pozorovala, "ale já s ním nic nemám." Rozesmála se, "prosím tě Eleno. Jak dlouho si tohle ještě budeš namlouvat? Něco k němu cítíš. Měla bys ho najít a být s ním."

"Nebudu ti lhát, nenávidím tě. Ale Elijahe miluju a záleží mi na něm. A proto chci, aby byl s tebou, kdyby ho to mělo udělat šťastným."
"Hayley, já..."

"Ne, nic už mineříkej. Nezapomeň, že jsem tě chtěla zabít a vlastně to tak i pořád chci, dvojnice. Mé místo je teď jinde." Znovu se vydala ke schodům.
"To Klausovi jenom tak odvedeš dceru?"
"To není tvá starost!" Odsekla a zmizela dole. Povzdechla jsem si a vydala se k Elijahovo pracovně.

Viděla jsem ho, jak sedí u stolu a prohlíží si nějakou fotku. Povzdechla jsem si a vydala se dovnitř. "Eleno," promluvil po chvíli a napil se z lahve piva. Dvě už ležely prázdné vedle jeho stolu. Postavila jsem se hned vedle něj, viděla jsem, že na té fotce je Hayley. Žaludkem mi projel zvláštní pocit, on ji miluje, uvědomila jsem si.

"Vím to o Hayley," řekla jsem po chvíli. Pak jsem ho chvíli sledovala, nijak nereagoval. "Chci ti jen říct, že je mi to líto," vydala jsem ze sebe.

Stroze přikývl. "Záleželo ti na ní, miloval jsi ji." Zvedl se ze své židle a podíval se na mě, "někdy možná ano, ale teď je to všechno pryč."
"Jak si tím můžeš být tak jistý?"

"Bere si svého vlkodlačího snoubence Jacksona."

Přemýšlela jsem nad tím vším, on miluje Hayley. Nechápu, jak mi Hayley mohla říkat něco jinýho. Že by mi lhala o něčem takovém?

"Moc mě to mrzí," vzpamatovala jsem a postavila se před něj. "Myslím to vážně, Elijahi," řekla jsem a položila ruku na jeho tvář. "Ale věř mi, že čas vyléčí všechny ty rány. Ale když jsi ji miloval, tak proč jsi o ni nebojoval?"

Povzdechl si, "protože je tady ještě něco, Eleno." Pevně se mi podíval do očí. "A co?" Zeptala jsem se nechápavě.
Rukou mi jemně přejel po tváři, "tohle," řekl zamyšleně a ruce přemístil na můj krk. Náhle se jeho rty dotkly těch mých a lehce mě políbil. Rychlý polibek se začal proměňovat ve vášnivý, Ruce jsem mu dala okolo krku, chtěla jsem ho cítit. S takovou elegancí, jako on, mě ještě nikdo nikdy nepolíbil. Nemohla jsem se odtrhnout, a tak jsem polibek dál prohlubovala. Jeho polibky se přesunuly na můj krk.

Zády jsem prudce vrazila do dřevěné skříně, ze které okamžitě vypadlo několik skleniček, které se roztříšily po podlaze. Pak vypadla i zarámovaná fotka. Všimla jsem si, že je na ní Hayley s Hope.
Díky tomu mi došlo, že to co dělám je blbost a rychle jsem se odtáhla. Elijah se na mě překvapeně podíval.

"Já nemůžu," vykoktala jsem a rychle vyběhla ven z pracovny. Na chodbě jsem si dala ruku do vlasů a přemýšlela. Co jsem to jen udělala? Chce Hayley a já jsem se nechala využít jako nějaká její levná náhražka. Odešla jsem zpátky do pokoje.

* * *
Večer jsem seděla s Caroline v kavárně. Zrovna jsme si objednaly naše pití. "Co se ti stalo, Eleno? Vypadáš nějak rozrušeně."

Povzdechla jsem si, "je to na dlouho, ale musím ti to říct." Spokojeně přikývla a pokynula mi, ať začnu.
"Předpokládám, že víš všechno o Marcelovi." Přikývla. "Ukázalo se, že Klaus a Marcel byli celou dobu na jedné straně."

Udiveně vykulila oči, "takže oni nikdy doopravdy nešli proti sobě?" Zakroutila jsem hlavou. "Eleno to je hrozný." Přikývla jsem.

"Klaus se mě rozhodl odevzdat Marcelovi, aby mu na oplátku přenechal vládu nad New Orleans. Odvlekl mě na hřbitov kvůli tomu."
Caroline vykulila oči, "tohle není možné. Ten hajzl!" Rozčilovala se. "Co se stalo potom?"

"Přišel Elijah, zachránil mě a zabil Marcela." Caroline teď vypadala spíš vzrušeně než naštvaně. "Nejste ty a Elijah..."
"Ne!" Zastavila jsem ji rychle, "miluje Hayley."

"Tu protivnou vlkodlačici?" Divila se. "Usmála jsem se, "jo, přesně tu. A je tu ještě něco." Opět vypadala zvědavě. "Dneska jsme se líbali."

"Co?" Vykřikla tak, jak to umí jedině Caroline Forbesová. "Musí k tobě něco cítit!" Zakroutila jsem hlavou, "věř mi, ráda bych tomu věřila, ale ne." Její pohled zvážněl. "Políbil mě, protože utápěl žal, kvůli Hayley. Opustila ho a vezme si nějakého vlkodlaka."

Vykulila oči, "ach bože, to je hrozný." Souhlasně jsem přikývla. "Ale chtěla jsem ti říct, že už tam nemůžu zůstat. Necítím se tam v bezpečí. Klaus mě chtěl zabít, možná ještě pořád chce."


Caroline přikývla, "věříla jsem Klausovi, že tě ochrání, ale opět jsem se v něm hodně zmýlila." Povzdechla si, "Eleno, ty musíš pryč. Možná, že venku to je pro tebe opravdu bezpečnější než tam."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama