Always and Forever- 12.kapitola

19. srpna 2016 v 22:21 | Any

12.kapitola- Vítej doma

Klaus nás zaujatě sledoval, oči se mu rozšířily zlostí, když si uvědomil, že v místnosti není žádný člověk.
Než jsem se stačila vzpamatovat, popadl Katherine a drsně ji přitlačil proti zdi. Pevně ji svíral pod krkem.

"Copak ty toho pořád nemáš dost?" Vykřikl, "musela jsi mi překazit další rituál?" Na tváři se ji rýsoval pobavený úsměv, Klaus ještě víc zrudl. Sevřel ji mnohem pevněji.

"Dost Niklausi," promluvil po dlouhé době Elijah. Upíří rychlostí se objevil u Klause a odstrčil ho. Katherine využila situace a okamžitě zmizela pryč.
"Proč si ji proboha nechal odejít?" Vztekal se Klaus, oči mu svítily zlostí.


"Nezaslouží si to. Tímhle by se stejně nic nevyřešilo," vysvětloval klidně Elijah. Damon se Stefanem se ke mně pomalu přiblížili.
Elijah s Klausem se hádali.

"Rychle pryč," řekl mi Stefan a upíří rychlostí zmizeli za dveřmi. Následovala jsem je. Cestou ke dveřím mě ale pevně uchopila nějaká ruka.
Podívala jsem se do očí plné zlosti. "Né tak rychle, dvojnice." Pokoušela jsem se vyprostit z jeho sevření, ale byl mnohem silnější než já.

Táhl mě do zadní části místnosti. Stefan a Damon se nevraceli. Pevně mě stiskl a odstrčil tak, že jsem s žuchnutím dopadla na zem.
"Niklausi!" Upozornil ho Elijah.

"Čí krev tě proměnila?" Zeptal se a zvědavě mě sledoval. "Já..Já nevím!" Vypadlo ze mě. "Lžeš!" Vykřikl.
Násilně mě popadl za ruku a zvedl do úrovně jeho očí. "Čí krev tě proměnila?" Ovlivnil mě.

"Elijahovo," odpověděla jsem jednoduše. Klaus se naštvaně otočil na Elijahe. "Jak jsi mohl?" Vykřikl.


Elijah zakroutil hlavou, "neměl jsem jinou možnost. Zemřela by, kdybych ji nedal svou krev." Klaus si hluboce povzdechl.
"Není tohle komické?" Zeptala jsem se. Zvědavě se na mě podívali. "Já nejsem jako Katherine. Neutíkám před tebou, ale stojím tady. Upírem jsem se nikdy stát nechtěla, vlastně to byla nehoda. Nebyl to můj záměr. Ale stalo se to," vysvětlovala jsem.

Klaus se ke mně rychle přiblížil a popadl pevně za zápěstí. Vztekle se mi díval do očí. Naháněl mi strach, pokoušela jsem se to zakrýt, a tak jsem ho odhodlaně sledovala.
"Raději mě moc neprovokuj, během sekundy tě můžu zabít," zašeptal výhružně. Pomalu jsem přikývla.

"Tak už dost, bratře," řekl Elijah. Klaus se na něj podíval a pustil mou ruku. "Má plnou pravdu. Není její vina, že se stala upírem. Takže bys z toho neměl obviňovat ji, ale Katherine," odhodlaně ukázal na sebe, "nebo mě. Klidně to můžeš dávat za vinu mně ."

Překvapeně jsem ho sledovala, že by se mě teď Elijah zastával?

Klaus se rozesmál, "jak je bratře možné, že z tebe ty dvojnice pokaždé udělají takového slabocha?" Tázavě povytáhl obočí, "ale musím připustit, že jsem si nevšiml, kdy jste se vy dva tak sblížili."

Elijah si povzdechl, "nijak jsme se nesblížili. Jediné co dělám je, že stojím za tím, co je pravda." Mé vzrušení lehce pokleslo, překvapivě to na mě mělo nějaký vliv. Klaus se ušklíbl, "takže vy jste se nijak nesblížili? V tom případě ti nebude vadit tohle!"

Popadl mě za ruku a začal prudce líbat. Pokoušela jsem se od něj dostat pryč. Začal mi osahávat hruď, dělalo se mi z toho zle.
Elijah ho ode mě odtrhl a odstrčil proti protější zdi. Klaus se pomalu zvedal ze země.

Pobaveně nás sledoval, "takže jste se nesblížili?" Zeptal se. "No nevadí, dneska se bez ní obejdu. Stejně už jsem ti ji stačil otestovat," připustil. "Ale abych řekl pravdu..."

Než to mohl doříct, Elijah se k němu přiblížil a dal mu pěstí do obličeje. Klaus se po něm rychle ohnal. Elijah se mu vyhnul a znovu ho praštil.
Klaus tentokrát proletěl skleněnou skříní. Jakmile se mu podařilo vstát, opět se vrhl po Elijahovi. A tak jsem přihlížela jejich bitce.


"Běž!" Vykřikl Elijah, když ho Klaus znovu praštil. Během chvíle jsem také zmizela.

Několik hodin jsem strávila bezcílnou chůzí po městě. Přemýšlela jsem nad vším, co se během takové chvíle stalo.
Neměla jsem vůbec chuť chodit domů. Věděla jsem, že bude těžké to přijmout. Budou mě nenávidět.
A mají k tomu důvod, je ze mě zrůda. Ale uvnitř jsem věděla, že se tam stejně budu muset vrátit.

Pomalu jsem zaklepala na dveře. Po chvíli se za nimi objevil Jeremy. "Eleno!" Vykřikl nadšeně.
Povzdechla jsem si, "Jeremy, něco se změnilo. A už to nebude jako dřív, možná se mě budeš..."
"Eleno!" Přerušil mě. Chápavě se na mě podíval. "Ať se z tebe stane cokoliv, jsi moje sestra. Nikdy bych tě nedokázal nenávidět," slabě se usmál, "a teď pojď dál."

Následovala jsem ho do vstupní haly. "Jak o tom víš?" Sledovala jsem ho nechápavě. "Před chvíli tu byli Damon se Stefanem a všechno nám řekli."

Přikývla jsem, "a na mě se vůbec neptali?" Zakroutil hlavou, "pochop to Eleno, po tom cos jim řekla do toho telefonu se cítí poněkud ublíženě. Zranilo je to." Znovu jsem přikývla.

Zaslechla jsem nějaké kroky z kuchyně, "Jeremy, kdo je tam?" Alaric zvědavě vešel do vstupní haly.
"Eleno!" Usmál se a rychle mě objal. Přitiskla jsem se k němu.

"Tak rád tě vidím," přiznal. Přikývla jsem. "Vím, že to je těžké, ale ty jsi silná a překonáš to," přesvědčoval mě." Znovu jsem přikývla.

Zastavila jsem se ve svém pokoji a prohlížela si fotky se svými rodiči. "Mrzí mě, pokud jsem vás zklamala," zašeptala jsem.


Ráno jsem se oblékla a šla dolů. Rick se na mě podíval, "předpokládám, že máš hlad." Pomalu jsem přikývla.
"Stefan s Damonem tady nechali pár balíčků. Jsou v lednici." Poděkovala jsem mu a šla si do lednice pro jeden.
Rychle jsem ho vypila. Ric mě celou dobu sledoval, cítila jsem na něm, že nemá rád mé nové já, přímo ho nesnáší.

"Máš se prý u nich zastavit," pokračoval Alaric. Zvědavě jsem se na něj podívala, "a proč?" Pokrčil rameny.
"Nic jiného nevím."

Pomalu jsem zaklepala na dveře Salvatorovic domu. Po chvíli vyšel Damon, "pojď dál," řekl jednoduše a nečekal na mě, ale rovnou se mlčky vydal dovnitř.
Rychle jsem za sebou zabouchla dveře a následovala ho do obývacího pokoje.

Na gauči seděli Stefan s Caroline, horlivě o něčem diskutovali. Když si všimli Damona, jejich pozornost se obrátila ke mně.
"Eleno!" Vykřikla Caroline, oči se jí rozzářily a rychle přiběhla až ke mně. "Chci se ti omluvit, jak jsem na tebe byla hrubá po tom večírku. Moc mě to mrzí, byla jsem..."

Mávla jsem rukou, "to je v pořádku, Caroline. Nezlobím se, chápu to." Spokojeně se usmála. Pohledem jsem se zaměřila na Damona a Stefana, stáli kousek od nás a mlčky nás sledovali, "tak proč tady jsem?" Zajímala jsem se.

Caroline si povzdechla, "jedná se o to, co vždycky." Tázavě jsem povytáhla obočí. "Prostě dokud je Klaus pořád naživu, tak nikdo z nás není v bezpečí," řekl prostě Damon.
"Shodli jsme se, že ani původní upír nemůže být nesmrtelný, musí být něco, co ho může zabít," vysvětloval Stefan.

"A my se už delší dobu snažíme zjistit, co by je mohlo zabít," dodala Caroline. Udiveně jsem je všechny sledovala, "myslela jsem, že mě s nimi Esther tehdy propojila. Umírala jsem tenkrát společně s nimi."

Stefan přikývl, "ale to spojení bylo zničeno po smrti Bonnie. Poté co zemřela, Ester ztratila zdroj své moci a tím se i zrušilo to pouto."
Tak proto původní žijí dál i po mé smrti, uvědomila jsem si.

"A jediná možnost, jak s Klausem konečně skoncovat, je tato," pokračoval Damon. Nechápavě jsem se na něj podívala. Pomalu se otočil dozadu. Rychle jsem se podívala jeho směrem. Šel tam muž, kterého si dobře pamatuju. Finn Mikaelson.

Uvědomila jsem si, že jsem jediná, co je překvapená. "Co mi ještě uniklo?" Podívala jsem se na Caroline.
"To je v pořádku, Eleno. Finn je ovládán svou matkou." Vykulila jsem oči, "zbláznili jste se?"

Finn (Esther) došel až k nám. "Rád tě opět vidím, má drahá," promluvil, ale poznala jsem v jeho Esther.
"Prosím, posaď se." Zakroutila jsem hlavou. "No, jak myslíš."

"Bohužel už nemám moc, abych mohla být ve svém těle, ale na tohle jsem ještě silná dost," připustila Esther.
"Mohu vám říct, že jsem své děti neudělala úplně nesmrtelnými." Vyměnili jsme si zvědavé pohledy.

"Může je zabít pouze jediný druh dřeva." Se zájmem jsme ji sledovaly. "Jaký?" Usmála se, "dřevo z bílého dubu," odpověděla jednoduše.

Damon vyskočil ze svého místa, "ale to už dávno není," řekl naštvaně. Esther se nenechala vyvést z míry. Klidně se na něj podívala, "ale existuje."

"V tom případě kde?" Zeptal se Damon. Pozorně jsme ji sledovali. Usmála se, "co třeba takový most Whickery?"

No jasně! Uvědomila jsem si. "Ach můj bože," řekla překvapeně Caroline. "Dřevo, které je na mostu Whickery je z bílého dubu," zamumlal zamyšleně Stefan.
Esther přikývla.

"Takže teď máme silnou zbraň proti Klausovi," řekl Damon vzrušeně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama