Always and Forever- 13.kapitola

28. srpna 2016 v 16:40 | Any

13.kapitola- Bitva u mostu Whickery

Společně se Stefanem jsme byli v lese. Dělali jsme to takhle skoro každé odpoledne. Trénoval mě, aby ze mě byl schopný upír, připravený porazit původní.
Rychle jsem uhnula a vyhla se tak dalšímu kolíku. Stefan se usmál, "výborný, lepšíš se." Přikývla jsem.

"Pro dnešek už asi skončíme," řekl po chvíli a zamyšleně mě sledoval.


"A co budeme dělat teď?" Zvědavě jsem se na něj podívala.
Povzdechl si, "myslím, že je čas jít pomoci Damonovi se ziskem dřeva z bílého dubu." Překvapením jsem vykulila oči, "znamená to, že už brzy skoncujeme s Klausem?" S úsměvem přikývl.

Dorazili jsme k mostu Whickery. Kolik vzpomínek mě k tomuhle místu ještě bude přitahovat? Pomyslela jsem si. Damon s Caroline už měli vyřezaných několik kůlů, zrovna je pěčlivě ukládali do tašky.
Pomalu jsem šla až k ním. Car se na mě soucitně podívala.

"Brzy se už zbavíme toho, kdo nám tolik ublížil," řekla a smutně se pousmála. Chtěla jsem přikývnout, ale zničehonic spadla přímo přede mnou na zem. Zlomený váz.
Vyděšeně jsem se znovu podívala, přede mnou stál Klaus osobně a vypadal dost naštvaně. Stefan s Damonem si pohotově vzali kůly.

Damon mi také jeden hodil. Klaus se rozvážně přiblížil ke mně. Pokusila jsem se ho do něj zabodnout, ale okamžitě mi ho vyrazil. Začala jsem před ním pomalu couvat. Stefan s Damonem nahodili vyděšené pohledy. Nechápavě jsem se podívala jejich směrem. Viděla jsem přicházet Rebeku, Elijahe, Kola a Fina.

Povzdechla jsem si, tohle je nejspíš náš konec. Damon vystřelil z obyčejné kuše na Klause, který se svalil dolů bolestí a já tak měla možnost utéct.
Rychle jsem se rozběhla k tašce se zbraněmi. Cestou mě někdo surově chytl za vlasy, Rebeka.

Posměšně mě sledovala. Pohotově jsem natáhla ruku a praštila ji do obličeje. Podle jejího výrazu bylo poznat, že to nečekala. Dokonce se mi ji i podařilo poškrábat.
"Ty mrcho!" Procedila skrz zaťaté zuby a vrhla se na mě. Snažila jsem se vyhýbat všem jejím ranám.

Zakřičela jsem, když mi vyškubla několik vlasů. Slyšela jsem nějaký výkřik. Otočila jsem se a viděla, jak Elijah bodl Damona do břicha.
Vykřikla jsem, "Damone!"

Rebekah neváhala ani chvíli a využila mé nepozornosti. Drsně mě přitlačila ke stromu. Utrhla z něj nejbližší větev a se zlomyslným úsměvem se na mě podívala.
Těžce jsem zavřela oči, věděla jsem, co za chvíli přijde. Nechtěla jsem jí dopřát, aby mě viděla vyděšenou.

To čekání už mi přišlo nějaké dlouhé, a tak jsem se rozhodla otevřít oči. Zjistila jsem, že Rebekah tam už není.
Přede mnou stál Elijah. Rukou byl volně opřený o strom, u kterého jsem byla pořád připoutaná. Přišpendlil mě vlastním tělem.

Pevně se mi díval do očí. Pohled jsem mu opětovala a čekala, co se bude dít dál. Naše těla se držela u sebe, takhle blízko jsem u něj nikdy předtím nebyla.

"Co to děláš?" Uslyšela jsem Rebeku se rozčilovat, když se zvedala ze země. Elijah se narovnal a odsunul se ode mě.

"Co se to tu proboha děje?" Divil se Damon a postavil se odhodlaně vedle mě. Rebekah s Elijahem stáli naproti.

Rebekah se vrhla na mě a Damon na Elijahe. Znovu jsme začali bojovat. Podařilo se mi jí zlomit vaz.
Stála jsem a chvíli byla zmatená, protože jsem nevěděla, proti komu mám bojovat. Stefan mi hodil další kolík. Elijah s Damonem se pořád bili, ačkoliv Damonovi tekla krev už prakticky všude.

Všimla jsem si Stefana, jak se sklání pod Finnem, který se ho chystá probodnout. Mé smysly ihned zbystřily. Upíří rychlostí jsem se k nim přiblížila a rychle Finna zezadu probodla kůlem. Podle jeho překvapeného výrazu jsem se musela trefit přesně.

Stefan se od něj rychle odsunul dál. Finn se na mě dlouze podíval a začal pomalu klesat k zemi. Všichni ostatní přestali bojovat a šli se podívat na scénu před nimi.

Kol vypadal zaraženě, Elijah to celé mlčky sledoval, jeho oči byly plné smutku. Rebekah se rozběhla směrem k Finnovi.
"Finne," zašeptala, "ne," slzy jí začaly stékat volně po tváři. "Ty neumřeš, všechno bude zase v pořádku," pokračovala.

Finn pomalu klesl do její náruče a vyčerpaně se na ni podíval. Rebekah jemně položila ruku na jeho tvář.
Finn se ještě jednou zhluboka nadechl a pak se začal rozprašovat.

Klaus se otočil směrem ke mně, "proč?" Vykřikl. Smutek vystřídal vztek. Neváhal ani sekundu a najednou stál vedle mě. Hrubě mi odhrnul vlasy a kousl mě do levé části krku.
"Ne!" Zařval Stefan, ale bylo příliš pozdě.


Klaus se na ně zamyšleně podíval, "myslím, že takhle to je správný. Já jsem přišel o bratra a vy teď přijdete o vaší milovanou dvojnici," ušklíbl se.

Reebekah se postavila přede mě, "ráda bych tě zabila osobně, ale myslím, že tohle pro tebe bude mnohem lepší způsob smrti."

Pořád jí stékaly dolů nové slzy. Otočila se k Elijahovi, který jen mlčky přihlížel, "je pryč," zašeptala.
Elijah jí pevně objal. I na něm byly vidět nějaké slzy.

Klaus se dal na odchod, zpět ke svému autu. "Ty jsi zrůda!" Vykřikla Caroline. Upíří rychlostí se objevil znovu před ní. Caroline se strachy zachvěla.
"Myslím, že si nemáme co vyčítat," zašeptal kousek od ní a zmizel ve svém autě.

Rebekah s Kolem se vydali za ním. Elijah zůstával na svém místě a sledoval Finnovy zbytky. Postavila jsem se vedle něj. "Elijahi, já..."
Zakroutil hlavou, "nic nechci slyšet." Postavila jsem se blíž k němu, "mrzí mě to."

"Byl to můj bratr. Na to nejde zapomenout." Přikývla jsem, "ale podívej se na mě!" Ukázala jsem na své kousnutí.
"Pokousal mě vtvůj bratr, stejně brzy zemřu. Myslím, že jsem za to zaplatila už dost!" Elijah se na mě znovu podíval, těžce si povzdechl a odešel ke svému autu. Během chvíle byl pryč.

Stefan s Caroline mě soucitně sledovali. Pokrčila jsem rameny, "Za chvíli mě už tenhle jed zabije."

Caroline zakroutila hlavou, "to se nesmí stát, Eleno. Nedovolím to." Stefan přikývl. Překvapeně jsem se na ni podívala.
"A co jiného chceš dělat? Klaus mě nevyléčí, před chvílí jsem ho chtěla zabít a nakonec jsem připravila o život jeho bratra."

Car vypadala, že chce něco namítat, ale nevěděla co. "Něco vymyslíme," utěšoval mě Stefan. I na něm bylo vidět, že tomu sám nevěří.
"Chci vám poděkovat za všechno, co jste pro mě kdy udělali. Mám vás..."

"Takhle nemluv!" Přerušila mě Caroline. "Ještě ne."

"Finn!" Promluvil nečekaně Damon.Nechápavě jsme se na něj podívali. "Cože?"
"On má pravdu!" Řekl nečekaně Stefan. "Esther žila ve Finnově těle, ale ten teď zemřel."

"Takže Esther je tím pádem taky mrtvá!" Vykřikla Caroline. Damon přikývl. "Takže je šance! Třeba když o tom přesvědčíme i Klause."

Zakroutila jsem hlavou, "myslím, že teď už je konec."

Stefan mě odvezl k nim domů. Kousnutí se už začalo rozšiřovat. Položil mě do postele. Zavřela jsem oči a začala nad tím vším přemýšlet.
Bylo zvláštní vědět, že zachvíli už nic nebude. Po chvíli se dveře opět otevřely.

Vykulila jsem oči. Stál tam člověk, kterého bych v žádném případě neočekávala.
"Jenno!" Vykřikla jsem překvapeně. "Co... Co tady děláš?" Nechápavě jsem ji sledovala.



Pomalu se vydala až ke mně. "Jak to, že jsi tady? To není možné."
Jemně se usmála a pohladila mě po tváři. "Mám tě moc ráda, Eleno." Oči se mi začaly plnit slzami.

"A proto teď zemřeš." Nechápavě jsem se na ní podívala, "cože?" Povzdechla si, "bude to pro tebe to nejlepší. Byla si opravdu skvělá, ale stala se z tebe zrůda. Myslíš, že tví rodiče jsou rádi, když ví, čím jsi teď? Stejně už umíráš."

"Ty nejsi Jenna," řekla jsem překvapeně. "Co jsi zač?" Vykřikla jsem. "Jenna" se usmála a po chvíli zmizela.
Několikrát jsem si promnula oči a rozhlédla se znovu po pokoji. Byla jsem tam sama. Nejspíš už začínám bláznit.

Zvedla jsem se a vydala se do koupelny. Musela jsem se přidržovat zábradlí, protože jsem se příšerně motala.
Ucítila jsem, jak se kolem mých boků ovinuly něčí ruce a podepřely mě. Otočila jsem se, "Elijahi," zašeptala jsem.

Díval se na mě a rukou mě vedl dolů ke schodům. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se zmateně, když jsme procházeli obývacím pokojem ke dveřím. "Kam to jdeme?"
Dlouze se na mě podíval, "potřebuju tě odvézt do bezpečí," řekl nakonec a posadil mě do svého auta.

Opřela jsem se o sedačku a vlivem kousnutí opět začínala ztrácet vědomí. Po chvíli všechno zčernalo.

Zrovna jsme zastavili, pokusila jsem se otevřít oči. Viděla jsem hodně rozmazaně. Elijah vystoupil a já jsem ho následovala. Po chvíli jsem rozeznala most Whickery.
"Proč jsme tady?" Vykřikla jsem. Elijah úplně ignoroval můj dotaz. "Tady to všechno začalo," řekl náhle.
Nechápavě jsem ho sledovala. "Je čas."

"Na co?" Opakovala jsem překvapeně. "To zlo, které tady začalo musí skončit." Začala jsem couvat dozadu, "ty nejsi Elijah."

Usmál se, "Stefan zachránil tvůj život. To se ale nemělo nikdy stát. Měla jsi tehdy zemřít společně se svými rodiči."
Zakroutila jsem hlavou, "ne! Na tohle ti neskočím, dostala jsem tak novou šanci."

Pobaveně se ušklíbl, "šanci na co? Dál způsobovat bolest svým blízkým?" Zachvěla jsem se, "ne, to ne!"
"Vzpomeň si na ně, Eleno. Máma, táta, Jenna, John, Bonnie. Čí vinou jsou teď po smrti?" Po tváři mi začaly stékat slzy. Měl pravdu, mohla jsem za to jedině já.

"Je pouze jediná možnost, jak to celé napravit a zabránit smrti dalších lidí," pokračoval klidně a ukázal směrem k mostu.
"Nevím, co mám dělat," zašeptala jsem roztřeseně.


"Ale víš." Zhluboka jsem se nadechla a vydala se k mostu. Naposledy jsem se podívala dolů na řeku, tam kde jsem se už tolikrát ocitla. Uvědomila jsem si, že je to celé pravda. Můj život má skončit tady.

Prstem jsem přejela po svém denním prstenu. Podívala jsem se nahoru na oblohu a s trhnutím ho odhodila pryč. Cítila jsem, jak jsem začínala hořet. Bolest se postupně zvětšovala. Začala jsem křičet.
"Eleno!" Zaslechla jsem něčí výkřik. Caroline se upíří rychlostí rozeběhla až ke mně a skočila se mnou dolů do řeky. Pevně mě držela pod vodou.

Na ruku mi navlíkla můj vlastní prsten. Nejspíš ho musela sebrat ze země. Vynořili jsme se a odtáhla mě znovu na most.
Nechápavě jsem se rozhlížela, "kde je?"

"Kdo?" Udiveně mě sledovala. "Elijah," odpověděla jsem jednoduše, "odvezl mě sem." Zakroutila hlavou, "tady nikdo není, Eleno. Dokonce ani nebyl, přijela jsi sem sama."

Vykulila jsem oči, "cože?" Podívala jsem se tam, kde mělo stát Elijahovo auto, ale místo toho tam bylo jen Damonovo.
"Sebrala jsi Damonovi auto a utekla pryč z domu. Jakmile jsem to zjistila, vydala jsem se za tebou."

Povzdechla jsem si, "takže další halucinace z toho kousnutí." Přikývla. "Proč si mě nenechala to udělat? Bylo by to pro mě lepší, než takhle dlouho trpět!"
Zakroutila hlavou, "já to s tebou nevzdám!" Řekla rozhodně. "Ještě pořád je šance. A musíme jí využít."

Ukázala na své auto, "pojď se mnou. Musíme něco zkusit." Zakroutila jsem hlavou, "a co když se mi to zase jen zdá?"

"Musíš mi prostě jen věřit." Přikývla jsem a nastoupila do auta vedle ní. "Vím co plánuješ, ale stejně to nepomůže," zašeptala jsem.
Nenechávala se vyvést z míry, "to se ještě uvidí."

Vedla mě až ke dveřím domu Mikaelsonových. Energicky zaklepala. Dveře se po chvíli otevřely a za nimi stála Rebekah.
"Co tady ještě chcete?" Zamračila se. Její tvář se rozjasnila při pohledu na mě. Vypadala jsem už opravdu jako před smrtí.

"Potřebujeme mluvit s Klausem," nevzdávala se Caroline. "A ty si myslíš, že vás sem po tom všem pustím?"

"To od tebe neočekávám, my vejdeme i samy," usmála se a prošla se mnou kolem Rebeky. "Okamžitě tě zabiju," řekla Rebekah a chytla Caroline pod krkem.

"To nebude zatím potřeba," zaslechli jsme Klause promluvit od schodů. Postavil se až k Rebece, "já si to vyřeším sám."
Rebekah neochotně pustila Caroline a odešla do jiné místnosti.

"Předpokládám, že jsi mě přišla požádat o krev," řekl Klaus po chvíli. Caroline nijak nereagovala. "Jaká škoda, i když to jsi ty, nebudu ti moc vyhovět."

"Musíme se nějak dohodnout!" Vykřikla Caroline, "udělám všechno, pro její život." Klaus se samolibě ušklíbl, "vážně?"

Přikývla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama