I can't love them both- 4.kapitola

7. srpna 2016 v 13:38 | Any

4.kapitola- Anděl a ďábel

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese. Zmateně jsem otevřela oči. Vyděšeně jsem couvla dozadu.
"Dobré ráno, lásko," usmál se Klaus. Obranářsky zvedl ruce, "neboj se, ty bys byla má poslední volba."

I když jsem se za to nenáviděla, tak mnou po jeho prohlášení projela vlna zklamání. Nerada jsem poslouchala, že mě vidí až jako tak špatnou volbu. Ale asi to pro mě tak bylo lepší.

"Oblíkej se," vyrušil mě z přemýšlení. "Dneska musíme za tou velkou vlkodlačí smečkou." Smutně jsem si povzdechla a vyskočila z postele.
V koupelně jsem si oblékla své modré džíny ze včerejška s bílým tílkem a červeným cardiganem. Vlasy jsem si pouze rozčesala a dala si na sebe jen trochu řasenky.

Vyšla jsem z koupelny a vydala se pro svou kabelku. Mezitím se opět otevřely dveře a dovnitř vešel Klaus.
Překvapeně jsem ho pozorovala, nesl tác s jídlem. Byly tam palačinky, broskve, džus a nutella.

Položil to na stolek vedle postele. "Doufám, že máš ráda palačinky, lásko," ušklíbl se, "je to už nějaké to století, kdy jsem naposledy něco uvařil."
Takže tím zodpověděl mou otázku, jestli to dělal on.


"Miluju palačinky," odpověděla jsem upřímně a posadila se na postel a do jedné se zakousla. Její chuť byla opravdu úžásná.
Klaus tam pořád stál a pozoroval mě s takovým zvláštním výrazem, že jsem nevěděla kam ho zařadit.

Usmála jsem se, "jsou výborné, děkuju ti, Klausi." Pouze přikývl a opustil pokoj.

Když jsem dojedla palačinky, tak jsem se vrhla na broskve. Byly tak pečlivě nakrájené, nikdy bych netipovala, že to mohl být právě Klaus. Dopila jsem džus a chvli jen seděla a přemýšlela nad tím vším, co se tady vlastně stalo.

"Pojď už!" Vyrušil mě Klausovo hlas. Pohotově jsem se zvedla a odešla ven z pokoje. V obývacím pokoji stál Elijah.
"Dobré ráno," pozdravila jsem ho.

"Dobré," odpověděl a přiblížil se víc ke mně. Při pohledu na mě se vždycky tak vážený a elegantní Elijah lehce usmál.
"Co se děje?" Zeptala jsem se nechápavě.

Vytáhl si kapesníček z kapsy saka, "máš na puse Nutellu." A elegantně se ke mně natáhl. Měla jsem potřebu to celé nechat na něm. Rukou mi jemně přejel po ústech. Celou dobu jsem sledovala jeho nádherné hnědé oči. Jak je možné, že jsem si jich nikdy nevšimla?

Pak kapesníček odsunul a držel ho v ruce podél těla. Pořád mě sledoval. Ani já jsem z něj nemohla pustit oči. Jemně se usmál. Cítila jsem, jak pod tím jeho pohledem začínám červenat. Podíval se dolů na mé rty. Pak zase do očí a pak se začal přibližovat, opět pozoroval mé rty.

"Ehm," odkašlal si Klaus a postavil se vedle mě, "musíme jít," řekl mi a ukázal ke dveřím. Smutně jsem se vydala za ním. Neuniklo mi, jak se cestou tam ještě otočil na svého bratra a podíval se na něj s varovným pohledem.

Proč někdo, kdo namaluje s takovou láskou můj portrét a pak mi s takovou něžností připraví snídani, se dokáže chovat i takhle hrubě a krutě?

Po několika hodinách jsme konečně zastavili na louce před lesem. Klaus se tam bezeslov vydal, a tak mi nezbylo nic jiného, než ho poslušně následovat.
Šli jsme pár metrů a nakonec se zastavili u velkého tábořiště obklopeného několika stany a karavany. Stálo tam překvapivě jen deset vlkodlaků. Klaus se vydal k nějaké blonďaté ženě a začal se s ní domlouvat.
Tohle jsem už za poslední dobu zažila tolikrát, že jsem hodně dobře znala ten průběh.

Pak jsem se musela nastavit všem deseti lidem. Klaus je pak všechny osobně zabil a čekal, až se začnou probouzet.

Trochu znuděně jsem to pozorovala. Klaus se vydal k jejich vůdci, který se právě začal zvedat a začal se s ním bavit a poskytovat mu další krev.

Když jsem nebyla nijak potřebná a Klaus si s nimi jenom povídal, tak jsem se vydala lesem a zastavila se u malého potůčku. Smočila jsem si v něm ruce. Upravovala jsem si vlasy, když jsem nadskočila, protože jsem vedle sebe viděla další odraz.

Byl to nějaký hnědovlasý kluk. Poznala jsem v něm jednoho vlkodlaka, kterého jsem předtím krmila.
"Ahoj lásko," pozdravil mě. Vyděšeně jsem ho pozorovala. "Co chceš?"

"To bych si jen tak nemohl popovídat s krásnou holkou?" Ušklíbl se a šel blíž ke mně.
Vyděšeně jsem začala couvat dozadu. I nadále se ke mně přibližoval, na tváři měl pořád ten svůj výraz.

Rychle jsem se rozeběhla, ale použil svou rychlost a za boky mě přitáhl zpátky. Začala jsem křičet, ale zacpal mi pusu a opřel mě o strom. Horlivě mě začal líbat. Kopala jsem rukama i nohama, ale držel mě pevně.

Jeho polibky se přesunuly i na krk. Sundal mi svetr a triko roztrhl. Začal mi ohmatávat prsa. Zoufala jsem se pokoušela křičet, ale kdo by přišel až sem? Pokoušela jsem se kopat, oči jsem zavírala, abych ho neviděla.

Pak mě srazil na zem a lehl si na mě. Věděla jsem, že to za chvíli přijde. Rukou nahmatal zapínání mé podprsenky.
Pak se ozval rychlý svištivý zvuk a ten kluk odletěl a vrazil do nejbližšího stromu. Přede mnou stál Klaus a byl vzteklý tak, jak jsem ho snad v životě neviděla.

Ten kluk se pokoušel zvednout a Klaus ho popadl pod krkem a přirazil k nejbližšímu stromu.
"Té dívky ses neměl ani dotknout, rozumíš tomu?" Vykřikl. Ten kluk zmateně přikývl hlavou. "Nikdo, kdo se jí pokusí jakokoliv ublížit, nebude žít," pokračoval a nahmatal mu srdce. Tělo toho mladíka spadlo podél stromu.

Klaus se pak otočil a podíval na mě. V očích jsem měla slzy, strnule jsem pořád seděla na zemi. Rychle jsem se zvedla a rozeběhla se k němu. Bez rozmyslu jsem se mu vrhla okolo krku a začala plakat. Byly to slzy plné vzteku, připadala jsem si tak znehodnoceně a bezcenně.

"To je v pořádku, lásko," zašeptal Klaus a pevně se ke mně přitiskl, "jsi v bezpečí, už je to pryč." Rozrušeně jsem si otřela slzy z tváří a odtáhla se od něj. Stála jsem tam předním jen v podprsence. Mé triko leželo rozervané na několik kousků na zemi.

Klaus mi podal svou bundu. "Děkuju," vykoktala jsem a zapnula si ji. Klaus se vydal zpátky k autu, a tak jsem ho následovala. Chtěl vyjít ven z lesa, ale něco ho tam drželo. Pokusil se o to znovu, ale nic se nestalo.

Zkusila jsem projít, ale byla jsem tam uvězněna taky. "Co to je?" Řekl Klaus překvapeně.

"Ochranná bariéra. Nikdo se z toho lesa ven nedostane," promluvila nějaký vysoká tmavovlasá žena.
"Kdo jsi?" Zeptal se Klaus. "Myslím, že stačí, když ti řeknu, že čarodějka." Klaus se k ní rozběhl, ale mávla rukou a Klaus se těsně před ní prudce popadl za hlavu a skácel k zemi.
"Klausi!" Vykřikla jsem a rozeběhla se k němu. Ležel na zemi a svíral se bolestí. "Co jsi mu provedla?" Podívala jsem se na ni.

"Pomohla jsem ti." Nechápavě jsem se na ni podívala. "Jak?"

"Postav se, Eleno." Přikázala mi, "vysvětlím ti to."

Neochotně jsem ji uposlechla. "Vím, že ti Klaus ublížil a chci ti pomoct." Vytáhla nějaký zahnutý ostrý nůž.
"Stačí, když mu tohle zabodneš do srdce a budeš volná. Klaus zaplatí za všechno, co udělal tobě a tvým blízkým. Stačí jen jedna rána a všechno tohle navždy skončí."

Zmateně jsem se otočila na Klause. Ležel na zemi a sledoval mě. Mírně zakroutil hlavou. "Tak dělej, Eleno,"upozornila mě ta žena.
Sledovala jsem, jak tam přede mnou leží. Vzpomněla jsem si na všechno, jak mi ublížil. Ale pak jsem si vzpomněla, co mi Elijah řekl o jeho dětství. Otec ho mučil. Klaus nebyl od začátku zlý. To z něj udělal život. Dokázal by někdo, kdo by byl až tak zlý mi namalovat portrét? Nebo mi připravit až do postele takovou snídani? Zachránil mě před tím chlapem. Ani mi to nevyčetl. Pak jsem si všimla, že mám na sobě i jeho bundu.

Znovu jsem se na něj podívala a tentokrát se i napřáhla. Viděla jsem, že čarodějka Klause i nadále mučí. Pak jsem se rychle otočila a zarazila té čarodějce nůž do břicha. Zmateně vyjekla a podívala se na mě.
"Toho jednou budeš litovat, ty hloupá naivní holko," řekla z posledních sil. Klaus se mezitím zvedl a zlomil jí vaz. Její bezvládné tělo se skácelo na zem.

Pak se zmateně podíval na mě. "Kdy se tady odsud budeme moct dostat?" Zajímala jsem se. Podíval se na hodinky, "hraniční kouzlo by mělo působit 24 hodin, takže až zítra ráno." Povzdechla jsem si a následovala ho.

Posadil se do travnaté části lesa vedle stromu. Usadila jsem se naproti němu. "To tady budeme do té doby jen čekat?" Zeptala jsem se.

"Co jiného mám asi dělat? Jen ta čarodějka mohla zrušit kouzlo. Teď musíme počkat, až pomine." Chápavě jsem přikývla.
Zkoumavě se na mě podíval, "mohla ses mě zbavit, ale neudělala jsi to. Proč?" Překvapeně jsem se na něj podívala. S touhle otázkou jsem nepočítala, protože jsem na ni pořádnou odpověď ani neznala.

"Nezasloužil sis zemřít," řekla jsem po chvíli. Klaus se rozesmál, "nezasloužil jsem si zemřít?" Opakoval pobaveně. "Já stejně nemůžu zemřít. Ten kůl by mi způsobil hrozné bolesti, mučil by mě, dokud by ho někdo nevytáhl. Ale nezabil by mě." Strnule jsem pouze přikývla. Sama jsem nevěděla, proč jsem to takhle udělala.

"Já jsem ten, kdo zabil tvou tetu Jennu, Eleno. A bez zaváhání bych v pohodě tehdy zabil tebe nebo tvé přátele. Já jsem ten bezcitnej, nemilovanej hybrid," pokračoval.

Zakroutila jsem hlavou, "ne, Klausi. Kdybys byl bezcitnej, tak bys nikdy nedokázal udělat něco tak nádherného, jako je tohle." Z kapsy jsem vytáhla trošku pomačkaný svůj portrét. Klaus se na něj překvapeně podíval, "věděl jsem, že si ho vezmeš," ušklíbl se. Přikývla jsem a trošku nervozně jsem se mu zadívala do očí. Byly plné pobavení. Tohle už byl ten typický Klaus.

Nervozně jsem se pousmála. Klaus natáhl ruku a odhrnul mi z obličeje pramínek vlasů. Pořád jsem ho sledovala. Na tváři měl svůj typický úšklebek a pozoroval mě. Nakonec jsem odhodlaně přikývla a jednu ruku mu položila na tvář a jemně ho políbila. Pak jsem se odtáhla a podívala na jeho reakci. Klaus se spokojeně ušklíbl. To mě povzbudilo.

Klaus mě zády přitlačil k nejbližšímu stromu a tentokrát políbil on mě. Nebyl to něžný polibek, ale divoký a vášnivý. Přesně takhle bych si Klausovo polibky představovala. Natáhla jsem se a sundala mu tričko. Klaus mi během líbání sundal svou bundu a odhodil ji někam dozadu. Jeho polibky se přesunuly na můj krk a odhalenou hruď.

Ruku jsem měla v jeho vlasech, zatímco ta druhá si pohrávala se zapínáním jeho kalhot. Klaus si sundal kalhoty a já s jeho drobnou pomocí jsem se dostala z těch svých. Naklonil se a zasypával mě polibky na břiše. Šel pořád níž a niž. Hladila jsem ho ve vlasech. Pak mě nadzvedl a obmotala jsem mu ruce okolo pasu. Přesunuli jsme se k protějšímu stromu.

Klaus se opět zaměřil na má ústa a jednou rukou mi roztrhl kalhotky a odhodil je pryč. Podprsenku vzal zezadu a rozepl. Bylo vidět, že má praxi. Spadla někde podemnou na zem. Rukou jsem nahmatala jeho největší poklad. Cítila jsem, jak byl už dostatečně tvrdý a v pozoru. Pomohla jsem mu sundat slipy a dál ho líbala. Možná toho jednou olituju, ale teď mi na ničem jiném nezáleželo. Chtěla jsem ho. Toužila jsem po něm celým svým tělem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama