I can't love them both- 6.kapitola

26. srpna 2016 v 16:47 | Any

6.kapitola-Ptáček v kleci

Milý deníčku, dneska jsem konečně dostala chuť sem něco napsat. Mám se opravdu skvěle. Žiju opět svůj život. Vrátila jsem se do školy. Zase studuju. Od doby, co mě Klaus zavezl domů uplynulo už několik týdnů.

Své slovo opravdu dodržel, zatím jsme o něm nic neslyšeli. A jak vlastně přátelé brali, že jsem strávila dva měsíce s Klausem?

No jasně, že byli částečně naštvaní, takovou dobu o mě měli strach. Ale Stefan, Caroline a Bonnie pochopili, že jsem to celé dělala pro ně. Podstatně horší to je s Damonem. Ten mi to neodpustil a nechce se se mnou vůbec bavit.
Ale upřímně, kdyby se přes to právě on dostal, tak už by to nebyl ten Damon, kterého já znám.

A se Stefanem se to konečně začíná obracet k lepšímu. Když nás Klaus nepronásleduje, tak zase můžeme být spolu. Dneska spolu jdeme na večeři. Včera mě dokonce políbil. Možná z toho důvodu je ta večeře. Musíme si vyjasnit své city. O Klausovi jsem mu nic neříkala. Zbytečně by to zazdilo náš vztah a stejně je to jen chyba z minulosti.

Deník jsem odhodila na postel a rychle se šla obléct. Vzala jsem si fialové obtažené tričko s tříčtvrtečním rukávem a modré úzké džíny.


Bylo pondělí ráno, a tak jsem se jako obyčejně chystala do školy. To jsem ale ještě netušila, že se do školy pak znovu jen tak nedostanu.
Před zrcadlem jsem si rozčesala vlasy a jemně se nalíčila.

Povzdechla jsem si a opět na mě přišla ta zvláštní vlna nevolnosti. Musela jsem se opřít o zrcadlo a zhluboka se nadechnout.

"Hej, jsi v pořádku?" Zastavil se Jeremy na chodbě, jakmile mě uviděl. Rychle jsem přikývla a pokusila se o úsměv. "Měla jsem k snídani salát s majonézou. Mám pouze špatný žaludek, nic se neděje, Jere."

"Dobře, jak myslíš," řekl nakonec, ale nevypadal zrovna přesvědčeně. Dala jsem si přes rameno svou školní tašku a seběhla po schodech dolů k autu.

S Jeremym jsme společně dojeli na školní parkoviště. Rozloučili jsme se a každý z nás se vydal svou vlastní cestou.

Před školou mě okamžitě odchytla Caroline. Pozdravili jsme se a vydali se do učebny na naši první hodinu. Měli jsme mít dějepis s Alaricem. Posadila jsem se vedle Stefana s Caroline.

Alaric dorazil do třídy právě včas a začal s dalším výkladem o Občanské válce. Poslední dobou jsem se nemohla soustředit. Pozorovala jsem Alarica, ale neměla ani tušení, o čem vlastně mluví.

Ale ne, zase ta hlava. Levou rukou jsem si sáhla na čelo. Bolela mě příšerně hlava, že se mi chvílema začerňovala před očima. Zrudla jsem a začala se hrozně potit.

"Slečno Gilbertová, jste v pořádku?" Zeptal se Alaric. Celá třída se okamžitě zaměřila na mě. "Jen jsem něco špatného snědla, můžu prosím na záchod?" Alaric přikývl, a tak jsem se rychle zvedla a odešla ven z učebny. Všimla jsem si i ustaraných pohledů Stefana a Caroline. Dokonce ani Alaric se nenamáhal to nějak zakrýt.

Jakmile se za mnou zaklaply dveře, tak jsem se rozeběhla po chodbě. Bolest hlavy se nezlepšovala. Začalo se mi zase dělat blbě od žaludku. Cítila jsem, jak se mi něco dělá na nose. Sáhla jsem si tam a na prstě jsem měla krev. Teče mi krev z nosu?

Rozeběhla jsem se ke vstupním dveřím a vyběhla ven ze školy. Zastavila jsem se v parku blízko u školy a vyzvracela se do trávy. Trvalo nějakou dobu, než to konečně přestalo.

Postavila jsem se, ale vůbec mi nebylo lépe. Krev z nosu i bolest hlavy přetrvávala. Zmateně jsem se opřela o lavičku. Tohle byla ta lavička, na kterou si ke mně kdysi přisedl Klaus. Teď na ni zvolna dopadala krev. Zhluboka jsem dýchala.

"Jsi v pořádku?" Promluvila nějaká žena a rozeběhla se ke mně. Byla vysoká a měla dlouhé tmavé vlasy.
"Kdo jste?" Zeptala jsem se.

"Jsem tady, abych ti pomohla," řekla rozhodně. Zakroutila jsem hlavou. "Jak mi můžeš pomoct, když ani já sama nevím, co mi je?" Vykoktala jsem a znovu zatnula zuby bolestí a pokoušela se ji zároveň sledovat.

"Myslím, že tohle vím až příliš dobře." Nechápavě jsem se na ni podívala, "co?" Bolest zesílila. Dopadla jsem dolů do zelené trávy. Stále jsem tu ženu zmateně pozorovala.

Sklonila se a ustaraně mi položila ruku na čelo. "Neboj, Eleno. O nic nejde. Jen se pořádně prospíš."

"Jak víte, že jsem..." Mávla mi rukou okolo čela a má víčka ztěžkla. Zavřela jsem oči a všechno zčernalo.

* * *
"Tohle nemůžeš udělat, Jane-Anne. Víš moc dobře, co se stane, když použijeme nějaké kouzlo!" Varovala mladá čarodějka svou starší sestru.

"To stačí, Sophie. Já vím, co se stane, když budeme čarovat. Ale tady nemáme na výběr. Pokud se potvrdí mé největší podezření, tak získáme neskutečnou zbraň k zisku našeho ztraceného postavení."

"A co to s ní vlastně je? Proč se vůbec nehýbe?" Vyptávala se Sophie.

"Nic jí není, jen jsem jí vypomohla se trochu prospat. Ta dívka se pořádně nevyspala několik nocí."


* * *
Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na nějaké kamenné hrobce. Okolo mě byla spousta bylinek. Kousek ode mě se bavily nějaké dvě ženy. Tu starší jsem poznala, byla se mnou v tom parku před školou. Ale co bylo pak? Ztěžka jsem se posadila. Vypadalo to, že jsme v nějaké velké uzavřené hrobce.

"Musíme najít Mikaelsona. Já jsem věděla, že mám pravdu," radovala se ta starší. Ta mladší pouze přikývla a pak si všimla mě. "Je vzhůru," varovala tu druhou.

Okamžitě se vydala ke mně. "Zdravím tě, Eleno." Usmála se, ale bylo vidět, že to není myšleno upřímně. Ta mladší nás sledovala zpovzdálí.

"Kdo jsi?" Zeptala jsem se.

"Ach, já jsem se ti ještě oficiálně nepředstavila, moje chyba. Jsem Jane-Anne. Tohle je moje mladší sestra Sophie." Rukou ukázala na tu mladší čarodějku.

"A kde to jsem?" Zajímala jsem se.

"V New Orleans," odpověděla Sophie.

"Co to tady se mnou provádíte?" Zeptala jsem se.

"Musím ti něco říct." Povzdechla si a podívala se na Sophie. Pak zase na mě. "Jsi těhotná." Vykulila jsem oči. Pak jsem pobaveně zakroutila hlavou, "jestli tohle měl být vtip, tak opravdu ne moc dobrej."

"Vypadám snad jako člověk, co si rád dělá legraci? Když už něco řeknu, tak to myslím opravdu vážně."

"To není možné. Nespala jsem s žádným člověkem, nemůžu být..."

"Copak tobě to pořád nedošlo? Spala jsi s Klausem Mikaelsonem, nemám pravdu?" Pomalu jsem přikývla, "jo, spala, ale on je..."

"Ne," přerušila mě, "Klaus je z jedné části také vlkodlak. A pokud převládla jeho vlkodlačí podoba-"

"Ti můžou mít děti," doplnila jsem ji a ona spokojeně přikývla. Zmateně jsem se podívala na své břicho. Vypadalo pořád stejně. To ale také může být tím, že je to něco málo před měsíc, co jsem se s ním vyspala.

Zadívala jsem se na něj a položila si na něj nejistě ruce. "Tohle není možné, já nemůžu být těhotná." Zakroutila hlavou, "ale jsi."

"A jak ses o mně dozvěděla?" Zajímala jsem se.

"Jsme čarodějky, služebné přírody, vycítila jsem nadpřirozené těhotenství, jako je tohle, na míle daleko."
Podívala jsem se na ni, "a co se mnou máte v plánu udělat? Předpokládám, že tady nejsem jen tak z dobroty srdce."

"No upřímně chceme uzavřít dohodu s Klausem, že když nám pomůže znovu získat naše postavení a svrhne Marcela, tak tě necháme i s dítětem naživu." Rozesmála jsem se. "To neznáš Klause, ten mě klidně nechá zemřít, věř mi, bude mu to úplně jedno. Z toho nic nezískáte."

* * *
Seděla jsem na kamenném víku hrobky. Hlavu jsem měla opřenou o kolena a koukala do zdi před sebou. Byla jsem tady už pár dnů, zatímco se čarodějky pokoušeli najít Klause. Nějak jsem tušila, že tohle nebude fungovat a Klaus mě klidně nechá zemřít i s jeho dítětem pod srdcem.

Bolela mě záda, celou dobu jsem musela spát tady na té hrobce. To se mi opravdu zrovna nezamlouvalo. Ale utéct jsem nemohla, bylo to tu chráněné kouzlem. Přemýšlela jsem, jak Klaus musel reagovat, když se dozvěděl, že bude otec?

Slyšela jsem nějaké kroky z vedlejší místnosti. Asi někdo vešel dovnitř.

"Mluvil jsi se svým bratrem?" Zeptala se Sophie.

"Ano," promluvil mužský hlas. Takový hlas jsem znala dobře, Elijah. "Ale Niklaus odmítá věřit, že to dítě je vůbec jeho." Při tomto prohlášení se mi stáhl žaludek.

"Chci se ujistit, jestli je ta dívka opravdu těhotná."

"Moje sestra zaplatila životem, aby její těhotenství mohla prokázat, ty o tom snad pochybuješ?"

"Nebudu přemlouvat svého bratra, dokud se nedozvím, jestli je to pravda," řekl tvrdě Elijah. Sophie si povzdechla, "dobře. Je támhle vzadu."

Elijah se svižným krokem vydal do zadní části hrobky. Odlepila jsme bradu od kolen, jakmile se objevil v místnosti. Překvapeně jsem ho sledovala.

"Elijahi," zašeptala jsem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 20:19 | Reagovat

Ahoj. Prepáč, že to píšem sem ale dôležitý oznam :-) http://fanfictionstories.blog.cz/1608/guess-who-s-back

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama