I can't love them both- 7.kapitola

28. srpna 2016 v 21:10 | Any

7.kapitola- Vítej v pekle
 
"Eleno," promluvil po chvíli a dál ji jen pozoroval. "Tak je to pravda," řekl spíš sám sobě než mně.

"Co?" Divila jsem se.

"Jsi opravdu těhotná," odpověděl zamyšleně. Překvapeně jsem se na něj podívala, "jak to můžeš vědět?"

"Slyším tlouct srdce tvého dítěte."


"Bylo by krásné stát se matkou. Ale přiznávám, že v osmnácti jsem měla úplně jiné plány." Zamračila jsem se, "navíc Klaus je prostě Klaus..."

Elijah se posadil na hrobku hned vedle mě a povzdechl si. "Promluvím s Niklausem. Přivedu ho sem."

Podíval se mi do očí, "nedovolím, aby se tomu dítěti nebo tobě něco stalo. Ochráním vás. Máš mé slovo." Překvapeně jsem ho sledovala.

Pak se zvedl a odešel zpět k Sophie. "Jen mi vysvětli,co bys udělala, kdybych ti prostě zlomil vaz a odvedl Elenu pryč?"

Sophie zakroutila hlavou, "myslíš si, že bych vám jen tak vydala Elenu a pak věřila, že mi Klaus dá své slovo a pomůže jen tak z dobroty srdce?" Zamračila se, "ne, takhle to nefunguje. Potřebovala jsem se nějak pojistit."

"Tušil jsem to," odpověděl klidně Elijah, "tak co přesně jsi provedla?"

"To ti vlastně mohu ukázat." Sophie si vzala jehlu a bodla se do prstu. "Au." Z ukazováčku mi stékala krev. Elijah se okamžitě podíval mým směrem.

"Spojovací kozlo, jak působivé." Elijah se otočil a odešel pryč. Sophie se posadila a dala si hlavu do dlaní. Z očí jí stékaly slzy.

Z pohledu Elijahe
Elijah stál v jednom z mnoha obývacích pokojů jejich rodinného sídla a sledoval svého mladšího bratra.
"Je to pravda. Ta dívka čeká tvé dítě." Klaus zakroutil hlavou, "prosím tě, Elijahi. Musela spát s tolika lidmi. Pochybuju, že by to mohlo být opravdu mé dítě. To je malá pravděpodobnost."

"Nemá důvod lhát. Drží ji čarodějky a celé dny na ní dělaly pokusy. Jedna dokonce zemřela, aby dokázala pravdivost této domněnky."

"Zabijou ji, pokud s nimi neuzavřeš spojenectví a nepostavíš se proti Marcelovi."

"A to mi má vadit? Ze všech lidí zrovna mně?" Elijah ho bez zaváhání praštil do obličeje. "To dítě je tvoje, bratře."

Klaus se ušklíbl, "těší mě, že ti na mém dítěti tak moc záleží, ale bohužel je stejně odsouzeno k smrti."


"Protože ty jsi ho tak odsoudil!" Rozčiloval se Elijah. "Není pozdě. Už ses s Elenou vyspal, tak by ses měl postavit svým činům tváří v tvář. Nemůžeš je oba nechat zemřít."

"Škoda, že já nejsem tak šlechetný jako ty, Elijahi," pokrčil rameny pobaveně Klaus.

Z pohledu Eleny
Seděla jsem na té hrobce a poslouchala, jak se Sophie bavila s dalšími čarodějkami.

"Kde je?" Ozval se známý hlas. Sophie zavrávorala. Cítila jsem, jak se dusím. To spojení. "Niklausi," odtáhl ho Elijah. Ta ostrá bolest ustala.

Zvedla jsem se a pomalu se vydala do další místnosti k ostatním. Zastavila jsem se ve dveřích a sledovala je.
Klaus se odtáhl od Sophie a mlčky se na mě podíval. Nervozně jsem si položila ruku na břicho. Jeho zamyšlený pohled se přesunul právě tam.

Postavil se přede mě a váhavě mi položil ruku na břicho a zároveň se mi přitom díval pevně do očí. Pokusila jsem se o slabý úsměv. Věděla jsem, že Klaus slyší tlukot srdce našeho dítěte.

Pak se otočil znovu na Elijahe a čarodějky, "smůla, že já nestojím o takový život." Pak se ušklíbl, "ale musím uznat, že sis to naplánoval výborně, bratře."
"Niklausi," varoval ho Elijah.

Klaus rychle odešel pryč z hrobky. Překvapeně jsem tam stála s jednou rukou na břiše. Elijah se na mě podíval a pak znovu na Sophie.
"Je jediná možnost. Niklause dovedu obměkčit jedině, když ji vezmu s sebou."

Sophie zakroutila hlavou, "taková dohoda není."

"Takhle ani žádná nebude. Znám svého bratra. Vím co dělat, přemluvím ho ke spolupráci s vámi," řekl odhodlaně Elijah.

"Jak mám ale vědět, že mě nepodrazíš?" Zeptala se pochybovačně čarodějka.

"Své slovo vždy dodržím. Navíc jsi pořád propojená s Elenou, takže když se ti cokoliv nebude líbít, můžeš jí prostě ublížit. Myslím, že tohle ti jako jistota stačí." Sophie nakonec přikývla. "Dobře, ale pokud se mě jakkoliv pokusíte podrazit, bude ji to stát život."

Elijah přikývl a pokynul mi, ať jdu za ním. Nejistě jsem ho následovala ven z hrobky k jeho tmavě modrému Mercedesu.
Sundal si sako a dal mi ho na záda. "Je tady zima."

"Děkuju," usmála jsem se a když jsem si ho začala upravovat, tak jsem se střetla s jeho rukama. Letmo jsem se na něj podívala a pak jsem rychle ucouvla a nechala ho, ať mi ho nandá sám. Přidržela jsem si vlasy na straně a počkala, dokud mi ho úplně nenandal.

Vystoupili jsme před velkým bílým domem. "Tohle je náš domov," vysvětloval Elijah. Přikývla jsem a následovala ho dovnitř.
Stáli jsme v obrovském obývacím pokoji. "Počkej tady, zachvíli přijdu," omluvil se Elijah a odešel po širokých schodech nahoru.

Z pohledu Klause
Stál jsem ve svém pokoji, když přišel Elijah. "Nech mě hádat, přivedl jsi ji sem," ušklíbl se Klaus. Elijah přikývl. "Nemohl jsem tam nechat tvé dítě zemřít. Tohle může být nový začátek, Niklausi. Nová naděje pro celou naši rodinu."

"A hlavně pro mě," doplnil ho Klaus. Elijah přikývl a podezřívavě pozoroval svého bratra. "Musím uznat, Elijahi, že v tomhle máš pravdu. Bude to nový začátek."

Pak se usmál, "ale pro tebe to bohužel bude, můj milý bratře, konec." Upíří rychlostí se přiblížil ke svému bratrovi a než si mohl uvědomit, co se děje, měl v srdci dýku. Elijah se na něj naposledy podíval a pak se mu skácel do klína.

Z pohledu Eleny
Elená stála v obývacím pokoji a čekala na Elijahe. Sledovala, jak hoří oheň v krbu. Pak zaslechla nějaké kroky, jak jde někdo ze schodů. Otočila se, ale celá ztuhla, když to nebyl Elijah ale Klaus. Měl na tváři svůj typický úšklebek.

"Kde je Elijah?" Zeptala se ho okamžitě.

"Odjel," řekl Klaus s předstíraným zármutkem.

Překvapeně zakroutila hlavou, "ne, Elijah by jen tak sám od sebe neodešel bez rozloučení. Co jsi mu udělal?" Zvyšovala hlas.

"Uklidni se, lásko, to už zřejmě budou ty tvé hormony." Elena zrudla vzteky. Nemohla se dívat na ten Klausovo pobavený obličej. Rozeběhla se a začala do něj bušit pěstmi. "Co jsi mu sakra provedl?" Vykřikla.

Klaus ji bez problému chytl oběma rukuma za zápěstí. Držel ji pevně. Elena vzdychla bolestí a podívala se mu do očí. Tělem byla opřená o to jeho. Takhle blízko mu nebyla od doby, co se s ním vyspala.

Jeho oči byly plné zlosti, a tak pochopila, že to přehnala. "Neopovažuj se tohle udělat znovu, nebo tě příště zabiju."
Uvolnil sevření a nechal ji jít.

"Nezabiješ mě," řekla Elena přesvědčeně.

"A podle čeho tak usuzuješ, lásko?" Zeptal se a upřeně ji pozoroval. Z jeho očí opět nemohla poznat nějaké emoce.

"Protože čekám tvé dítě!" Vpálila mu do tváře. Klaus pobaveně zakroutil hlavou, "bůhví, čí to dítě, které nosíš pod srdcem, vlastně je."

Elena cítila, jak ji tělem projela vlna horka. Bez přemýšlení Klausovi dala facku. Nejspíš byla silná, protože i jeho obličej ucukl.
Zalitovala toho, jakmile si všimla, že jeho oči žloutnou zlostí. Vyděšeně ho pozorovala.

Klaus ji chytl pod krkem a zády přišpendlil proti zdi. Nemohla pořádně dýchat. "Klausi," zachraptěla. "Ubližuješ mi."

"Můžu tě přinutit, že mě jednoho dne budeš prosit, abych tě prostě zabil," zašeptal, povolil sevření a vydal se pryč. Elena se chytla za krk a skácela se na zem. Po tvářích jí stékaly slzy. Hlavu si dala do dlaní.

Proč se mi tohle děje? Jak jsem mohla udělat takovou chybu? Co jsem to provedla? Čekám dítě s Klausem? Ne, tohle opravdu není možný. Otřela si slzy a chytla se za břicho. Slibuju ti, že se o tebe postarám. Ať je tvůj otec kdokoliv, nechám si tě. Nenechám si tě vzít. Ty nemůžeš za chybu své matky.

Budeš sice vyrůstat bez otce, ale já tě chci přivést na svět. Budu s tebou. Musím se vrátit do Mystic Falls. Ale jak mám proboha říct svým přátelům, že čekám dítě a ze všech lidí zrovna s Klausem? Budou mě nenávidět. A vlastně se jim ani nemůžu divit. To já jsem se s ním vyspala. Ale měli by se s tím nějak smířit, přece jen jsou to mí přátelé a každý někdy chybuje.

Nemůžeš za to, kdo je tvůj otec. Ale já jsem tak jako tak tvá matka a budu vždy s tebou. Neopustím tě. Elena se pomalu zvedla ze země a otřela si slzy.

Nechtěla tady zůstat s Klausem a trpět všechny ty jeho narážky na ni a její dítě. Nebo vlastně na jejich dítě. Elena si povzdechla a zvedla se ze země.

Odjedu znovu do Mystic Falls. Možná po čase mi nějak odpustí nebo mě alespoň budou tolerovat. Ale tady prostě zůstat nemohu.

Otevřela dveře a vyšla po vstupní cestě ven z domu. Studený vítr jí projel celým tělem. Byl listopad a ona šla pouze v tričku a džínách. Neměla jinou možnost. Měla několik dnů to samé oblečení, které si vzala kdysi do školy. Kdyby měla aspoň peníze, ale neměla u sebe vůbec nic. Mohla jen doufat, že ji někdo odveze.

Pak vrazila do nějakých dvou chlapů. "Omlouvám se," řekla rychle.

"Počkat," promluvil ten větší z nich. "Né tak rychle, květinko," ušklíbl se. Elena se na něj vyděšeně podívala a běžela na druhou stranu pryč od něj. "To je ta od Klause," přidal se ten mladší. "Nenech ji utéct."

Chytli mě a složili na zem. Křičela jsem, ale na chodníku nikdo nešel. "Je jen tvá vina, že jsme přišli o sourozence," pokračoval ten vyšší a pohladil ji po tváři, "té tvé krásné tvářičky bude opravdu škoda."

Hybridi, začala si uvědomovat Elena. Klaus musel nějaké zabít, když se ji tehdy jeden z nich pokoušel znásilnit. Elena si ochranářsky položila ruce na břicho.

Jeden z hybridů vytáhl ostrou čepel a namířil ji na její hruď. Byla zoufalá, věděla, že už nemá jinou možnost.
"Klausi!" Zakřičela jak nejvíc dokázala. Věděla, že není tak daleko od domu. Mohl by ji slyšet. Hybridi se jen pobaveně zasmáli a čepelí ji pořezali levou ruku. Elena vykřikla bolestí, pořád si ochranářsky držela břicho. Nechtěla přijít o své dítě.

Krev jí volně stékala po ruce. Pak se čepel přemístila nad její břicho. "Ne," začala řvát a klepat s sebou. Těžce zavřela oči a ucítila, jak jí na obličeji přistála krev. Ale nic ji nebolelo. Překvapeně otevřela oči. Klaus toho prvního hybrida připravil o hlavu. Jeho tělo dopadlo hned vedle ní. Ten druhý chtěl utéct, ale Klaus se objevil před ním a udělal to samé jako u toho prvního.

Klaus se před ní sklonil a zamračeně ji sledoval. Rozkousl si zápěstí a nakrmil ji svou krví. Elena ji přijala a pak se mu podívala do očí. Vypadal hodně vztekle. Odstranil ruku a zvedl se. Pochopila, že čekal, až udělá to samé. Zvedla se a následovala ho.

Celé tričko i džíny měla pokryté krví. To samé její obličej. Klaus se zastavil ve vstupní síni svého domu. Elena si povzdechla a sledovala ho. Klaus její pohled opětoval, ale nic neříkal.

"Volala jsi mé jméno," promluvil po chvíli, "proč?"

Elena pokrčila rameny, s touhle otázkou nepočítala, "asi jsem někde uvnitř věděla, že přijdeš." Řekla upřímně.

Klaus přikývl, otočil se a vydal se pryč. "Klausi," zašeptala Elena jeho jméno. Otočil se a překvapeně se na ni podíval.

"Ty jsi opravdu přišel. Proč?"

Klaus se ušklíbl, "nemohl jsem..."

"Ne," přerušila ho Elena. "Radši mi to ani neříkej. Nemohl jsi nechat zemřít svůj krevní balíček na výrobu hybridů. Znám to."

"Nemohl jsem tam nechat zemřít své dítě," dořekl to Klaus a podíval se na ni. Elena ho překvapeně pozorovala. Uznal právě to dítě za své?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama