In All My Years- 11.kapitola

4. srpna 2016 v 14:44 | Any
Další kapitolka tentokrát z této povídky. Doufám, že se bude líbit. :)


11.kapitola- Vítej doma

Elijah na nás dvě jen bezvýrazně zíral. A jsem si jistá, že to nebylo tím, že by mezi námi nemohl vidět rozdíl.

Stefan s Damonem začínali přicházet plně k vědomí. Rozhlédla jsem se okolo místnosti a uvědomila si, jak bizárně tohle celé muselo vypadat. Seděla jsem vedle své dvojnice se Stefanem a Damonem, napůl spícími na gauči a ještě jeden původní uvnitř. Aby to bylo ještě zajímavější, tak dovnitř vešel samotný Klaus.

"Co se to tady děje?" Konečně si všiml nás. "Katerino? Eleno?" Jeho oči se rozšířily, jakmile poznal, že v místnosti už není žádný člověk.


"Co jsi udělala Eleně, Katherine?" Zeptal se Damon.

"Nic jsem neudělala!" Vyhodila ruce do vzduchu, jako kdyby byla úplně nevinná. "Jenom jsem se pokoušela zabít nepřítele a náhle jsem se musela obtěžovat s upírím nováčkem."

"Musela obtěžovat? Ty jsi byla ta, která mi ukázala, jak být "opravdovým" upírem!" Zaječela jsem.

"Ale prosím tě! Ty sis opravdu myslela, že se starám? Byla jsi můj plán na vydírání Salvatorů. Dělat z tebe někoho bezcitného byl jenom bonus." V mžiku byla Katherine připíchnutá Klausem na zdi.

"Copak to pro tebe nebylo dost? Zničila jsi můj první obětní rituál! A teď jsi mě zase potřebovala zbavit i další dvojnice?!" Zařval.

"To stačí!" Promluvil Elijah poprvé od chvíle, co mě uviděl. Když Klaus neodpověděl, vyběhl na něj a osvobodil Katherine. Vyběhla ze dveří a byla pryč z dohledu dřív, než si kdokoliv mohl uvědomit, co se přesně stalo.

"Skvěle! Teď je zase pryč," řekl Klaus.

"Nezaslouží si zemřít," odpověděl Elijah, klidně.

"Nezaslouží... Posloucháš se vůbec, bratře?" Uprostřed jejich hádky se Stefan s Damonem zvedli a postavili se každý z jedné strany vedle mě.
"Můžeme vypadnout," zašeptal Stefan, "jenom pojď za námi." Čekali, dokud Klaus a Elijah nevypadali zabrání do své hádky. Ani jeden z původních si ničeho nevšiml. Připravila jsem se udělat to samé, ale předtím než jsem mohla, tak mě nějaká ruka popadla za zápěstí.

"Ne tak rychle, ještě jsem s tebou neskončil. Řekni mi, čí krev tě proměnila?" Zeptal se. Když jsem neodpověděla, tak mě ovlivnil. "Čí krev tě proměnila?"

"Elijahovo," odpověděla jsem uvolněně.

"Cože?" Otočil se. "Jak jsi mohl?"

"Kol ji téměř zabil. Musel jsem jí dát svou krev, nebo by zemřela. Nikdy jsem neměl v plánu, aby se stala upírem."

"Podívejte se na sebe," promluvila jsem, konečně se mi podařilo najít svůj hlas, "jak patetické, já nejsem jako Katherine. Nebudu před tebou zbytek svého života utíkat. Nebyla moje chyba, že jsem se stala upírem, tak to prostě nech plavat. Není pro tebe být upírem dost, Klausi? Proč se musíš stát i Hybridem?"

"Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit? Máš štěstí, že jsem tě ještě nezabil!" Zakřičel.

"Niklausi! Přestaň. Není žádný způsob, jak bys mohl zvrátit to, co se stalo. Má pravdu, nebyla jeji chyba, že se přeměnila. Jestli máš v plánu někoho obviňovat, viň Katherine. Anebo dokonce obviňuj mě!" Zírala jsem na něj. Bránil mě?

"Neříkej mi, že ti na ní začalo záležet. Co je to s těmi dvojnicemi, že tě vždycky tak oslabí, Elijahi?"

"Pouze jsem se postavil za to, co je správné," odpověděl.

Po chvíli Elijah konečně řekl, "jsi volná, můžeš jít, Eleno." A Klaus mě nezastavil.

Dvákrat jsem nad tím nepřemýšlela a rozeběhla se, co nejrychleji jsem mohla.

* * *
Byl to teprve den od doby, co jsem byla mimo Mystic Falls, ale připadalo mi to jako roky. Měla jsem hlad, ale věděla jsem, že hodně těl bude plných železníku.

Udělala jsem jedinou věc, která mě napadla. Šla jsem domů. Klepání na své dveře mi přišlo opravdu divné. Chyba. Jeremy otevřel a jeho tvář se rozradostnila, jakmile mě viděl.

"Eleno!" Vyskočil na verandu a objal mě. Také jsem ho objala a odolávala nutkání zakousnout se mu do krku.
Když se odtáhl, chytl mě za ruku a začal mě táhnout dovnitř.

"Kde jsi...." Zastavil se, když jsem se udeřila u místa, kde byly dveře. Na tohle jsem zapomněla.

"Jer..."

Přerušil mě, "co se to děje?" Zeptal se.

"No..."

"Ty jsi-?" Přikývla jsem. Protáhl obličej a znovu mě obejmul.

"Chceš mě pozvat dovnitř?" Zeptala jsem se.

"Jasně že jo, pojď dál," řekl a vešla jsem.

"Co se stalo?" Zajímal se.

"Byla jsem v Elijahovo domě a Kol na mě zaútočil. Elijah mě nakrmil svou krví a další den mi Katherine zlomila vaz. Odvedla mě pryč a trénovala mě, jak se stát pořádným upírem."

"Katherine je zpátky?" Zeptal se. Protočila jsem oči v sloup.

"Ano, ale teď je na ni Klaus ještě více naštvaný, takže neočekávám, že se nějak zdrží."

"A jsi v pořádku z toho všeho, co se stalo?" Zeptal se.

"Popravdě řečeno, byl to pokrok, který se mi nestal od doby, co jsem začala chodit se Stefatem."

Následovala jsem ho do obývacího pokoje a víc jsme si o tom promluvili, jak by se věci mohli změnit.

"Mám něco s čím se ti musím přiznat, Eleno."

"O co se jedná?"

"No ten skutečný důvod, proč jsem se choval tak divně je, protože jsem viděl věci."

"Věci?" Zeptala jsem se.

"Vlastně lidi, Annu a Vicki."

"Annu a Vicki?" Přikývl. "Jako tvé bývalé přítelkyně?" Znovu přikývl. "Řekl jsi o tom Bonnie?"

"Věděl jsem, že se na tohle zeptáš. Ne, neřekl. Ale Caroline s Bonnie jsem za chvíli přijdou, takže jí o tom řeknu." Ale ne, budu jim to muset říct.

"Počkej, Bonnie je zpátky?" Zeptala jsem se.

"Jo. Nezůstala u svého táty celou dobu, protože když se zjistilo, že jsi zmizela, tak se vrátila o týden dřív."

Právě v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Řekla jsem Jeremymu, že otevřu, protože to pravděpodobně bude Bonnie s Caroline. Otevřela jsem dveře a jakmile jsem tak učinila, tak Caroline vykřikla a Bonnie zalapala po dechu.

"Eleno?" Objala mě Caroline, "kde jsi byla?" Neodpověděla jsem.

Jakmile jsem se odtáhla, tak jsem objala i Bonnie, ale ta ztuhla, jako by byla v šoku.

"Co se děje?" Zeptala jsem se.

"Jsi..." Nedořekla to, ale vzpomněla jsem si na její schopnost rozeznat upíry jen podle pouhého doteku.

"Ano," odpověděla jsem.

"Co?" Zeptala se nechápavě Caroline.

"Upír," odpověděla Bonnie.

* * *
Každému jsem řekla, jak mě Elijah zachránil před Kolem. O Katherine, která mi zlomila vaz a o následném týdnu s ní. Jeremy řekl Bonnie o Anně a Vicki. Byla rozzlobená, ale souhlasila, že mu pomůže. A asi v šest odešli.

Nastoupila jsem do auta, plánovala jsem navštívit Stefana s Damonem, ale místo toho jsem se vydala za Elijahem. Chtěla jsem vědět, jestli je v pořádku po tom všem s Klausem.

Šla jsem po cestě, u které jsem měla pocit, jako bych po ní šla předtím už několikrát a zazvonila na zvonek. Čekala jsem, že otevře Elijah nebo Finn, ale místo toho jsem byla přivítána blonďatou ženou.

Rebekah.

"Eleno," promluvila, nevypadala zrovna překvapeně, že mě vidí, "vítej zpět." Ušklíbla se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama