In All My Years- 12.kapitola

21. srpna 2016 v 14:44 | Any

12.kapitola- Čarodějka

Jen jsem na ni upřeně zírala. Smála se jako nějakej psychopat. Z toho co jsem slyšela, tak asi psychopat i byla. Chvíli jsme na sebe jen zíraly a čekaly, až jedna z nás udělá nějaký pohyb. Nakonec jsme byly přerušeny zvukem nějakých dalších kroků.

"Rebeko, kdo je..." Zarazil se, jakmile mě viděl. "Eleno." Jeho čelist poklesla. "Co tady děláš?"

To byla dobrá otázka. Kolikrát už jsem se vydala k těmhle dveřím, aniž bych věděla proč?

"Já.. no.. Jen jsem chtěla vědět, jestli jsi v pořádku. Víš, po tom dnešku."


"Proč bych neměl být v pořádku?" Zeptal se.

"No Klaus dnes ráno vypadal dost vztekle."

Ušklíbl se, "někdy zapomínám, že jsi pořád ještě dítě. Pokud si myslíš, že Klaus vypadal vztekle, tak jsi nic nepochopila."

Dítě. Měla jsem vědět, že mě celou dobu takhle viděl. Jen jsem si nemyslela, že by někdy mohl být takhle otevřený a upřímný.

"To jo," přizvukovala Rebekah, "pokud ho jenom trochu nasereš, tak do tebe zapíchne dýku a nechá tě století ležet v rakvi."

"Fajn, tak ti aspoň děkuju, že ses postavil na mojí stranu," otočila jsem se k odchodu.

"Nezastával jsem se tebe," řekl Elijah, "stál jsem za tím, co bylo správné. Vždycky to tak budu dělat, i kdybych pak musel jít proti vlastní krvi. To je jediná věc, která má přednost před mou rodinou. Snad sis upřímně nemyslela, že pro mě znamenáš víc než vlastní bratr."

Jen jsem na něj zírala. Dobrá, možná jsem trochu na sebe imyslela, ale tohle bylo tak ne-Elijahovský. Nikdy na mě nebyl tak zlý. Vždycky na mě dával pozor a zastával se mě. Je to kvůli tomu, že jsem upír? On sám je upír, tak proč by s tím měl mít nějaký problém?

Nevěděla jsem, co dělat, a tak jsem tam prostě jen stála. Rebekah vypadala nadmíru spokojená s mým nepohodlím a užívala si to.

"Ty sis opravdu myslela, že by původnímu upírovi na tobě mohlo záležet? Ty malá naivní chudinko." Nad tou Rebečinou poznámkou jsem se vydala pryč.

Aniž bych si to uvědomovala, slzy mi volně začaly stékat po obličeji. Ten dvojitý útok od Elijaha a Rebeky mě zabolel, i když bych si to nikdy nepřiznala. Vlastně jsem si myslela, že mu na mně záleželo. I když se nepostavil Klausovi kvůli mně, tak jsem se alespoň domnívala, že je natolik dobrý, že to neřekne nahlas. V podstatě mi to vmetl do tváře.

Se svým zlepšeným sluchem jsem je zasechla, jak zavřeli dveře a začali mluvit.

"Taková stupidní dívka," začala Rebekah.

"To jsi trochu přehnala, Rebeko," odpoěděl Elijah.


"Já že jsem to přehnala? To ty jsi s tím začal!"

"Ale tohle si nezasloužila," pokračoval.

"A teď stojíš za tím, co je správné nebo za Elenou?"

"Nechci se s tebou hádat, Rebeko. Právě jste s Klausem v této rodině uzavřeli mír. Nenechám Elenu, aby ji to ze všech těch lidí znovu ubližovalo. Klaus je vzteklej, protože si myslel, že je mrtvá, ale ty k tomu sestřičko nemáš žádný důvod."

Po tomhle jsem odešla. Nevěděla jsem, jestli mě Elijah urážel nebo se mě zastával. Nechtěla jsem ještě jít domů, a tak jsem se vydala za Stefanem. Chtěla jsem ho vidět, ale také jsem chtěla vědět, jestli si můžu vzít nějaké balíčky s krví.

Zaklepala jsem na dveře a chvíli jsem čekala, než Stefan otevřel.

"Eleno." Vypadal překvapeně, že mě vidí, "pojď dál."

Jakmile jsem vešla dovnitř, cítila jsem se znepokojeně, jako kdyby tam číhalo nějaké zlo. Ale následovala jsem Stefana do obývacího pokoje.

Byl tam Damon a popíjel. Jaké překvapení. Sedla jsem si naproti němu.

"Tak," promluvil Damon a přerušil to ticho, které v místnosti bylo. "Jste vy dva pořád spolu, nebo to už skončilo?"

Protočila jsem panenky. Je opilý. "No vlastně jsme ještě ani neměli čas se o čemkoliv bavit, Damone. Možná bysme to mohli udělat teď. O samotě."

Damon v obraně zvedl ruce, "poznám, když nejsem chtěný." Ale pravděpodobnost, že nás bude poslouchat se lepila na každé slovo, které jsme řekli.

"Myslím, že bychom si o tom měli promluvit," začal Stefan.

"Jo, to měli."

"Takže-" "Co-" Začali jsme ve stejnou chvíli.

"Začni," požádal mě Stefan.

"Dobře. Myslím, že už přišla ta správná chvíle to říct. Už bychom spolu neměli být." Viděla jsem, jak jeho obličej poklesl, ale poznala jsem, že tušil, co řeknu.
"Vím, že jsi se zrovna zbavil Klause, ale věci jsou teď mnohem komplikovanější. Potřebuju čas. Možná za pár let se k sobě můžeme zase vrátit. Máme na to věčnost."

"Chápu to," odpověděl. Nevěděla jsem pořádně, co dělám, postavila jsem se a objala ho. Bylo skvělé být opět v jeho sevření, ale cítila jsem, že v něčem už to není takové jako dřív.

Odtáhla jsem se, když jsem zaslechla zapraskání v ohni. Tohle by mě normálně nepolekalo, kdyby nebylo léto a když jsem se naposledy dívala, tak v krbu předtím oheň nehořel.
Se Stefanem jsme se začali rozlhížet okolo.

"Je to čarodějka," promluvil Stefan.

"To musí být," zašeptala jsem.

"Nechtěla jsem vás polekat," ozval se hlas ode dveří. "Ale přála jsem si vás poznat osobně. Právě jsem sem dorazila. Mé jméno je Esther."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama