The Awakening- 8.kapitola

17. srpna 2016 v 14:25 | Any
Konečně další díl této povídky! :) Doufám, že se ude líbit. Nezapomeňte mi prosím napsat váš názor.


8.kapitola- Změny

Caroline si povzdechla, "máš pravdu, Eleno. Sbal se a pokus se tam odsud co nejdříve zmizet. Sejdeme se za dvě hodiny tady." Přikývla jsem a otočila se k odchodu. "Buď opatrná." Pobízela mě.

Vešla jsem do domu. Lekla jsem se, když jsem si všimla Camille. Seděla na gauči a koukala na nějaký papír. Jakmile mě viděla, tak se zvedla a pousmála se.
"Eleno, jak se máš? Dala jsi Klausovi šanci?"

Zakroutila jsem hlavou, "mrzí mě to, Camille, ale on už je ztracenej." Překvapeně vykulila oči, "co udělal?"

Povzdechla jsem si, "unesl mě a chtěl prodat Marcelovi, aby znovu získal kontrolu nad New Orleans."


Camille nasadila zoufalý výraz, chvíli jen mlčela, dokud se konečně neodhodlala k nějakým slovům, "mrzí mě to, Eleno."

Přikývla jsem, "já vím, že jo. Věřila jsi mu, ale on si sám zkazil jakoukoliv šanci. Je z něj obyčejný netvor," řekla jsem rozhodně a vydala se pryč. Camillin bolestivý výraz jsem se snažila nevnímat.

V pokoji jsem si vzala svou tašku a naházela do ní všechny své věci. Naštěstí jsem jich tady ještě ani moc neměla. Chtěla jsem si dát tašku přes rameno, když jsem někoho spatřila stát ve dveřích.

Celé mé tělo úplně ztuhlo. "Elijahi," vykoktala jsem a pokusila se alespoň o plachý úsměv. Sledoval mě s vážným výrazem.
"Moc dobře vím, co se děje," řekl klidně.

Přikývla jsem. "Odcházím," opakovala jsem. Podívala jsem se na něj, "ta celá situace s Klausem by mi nedovolila tady zůstat. Já prostě nemůžu. Necítím se tu o moc bezpečněji než kdekoliv jinde venku, právě naopak."

Elijah přišel blíž ke mně, stáli jsme od sebe jen několik stop. Hleděla jsem mu pevně do očí. Stále nic neříkal a jen mě pozoroval.
"Musím ti něco říct, Eleno," začal po chvíli.

"Ne, Elijahi, prosím nedělej to," zašeptala jsem a otřela si slzu, která mi volně stékala po tváři, "já vím, co mi chceš říct. Ale nedělej to, protože je tu něco, co teď musím říct já tobě."
Elijah pouze přikývl.

Povzdechla jsem si. "Od té doby, co jsem tě poprvé spatřila, jsem věděla, že k tobě chovám nějaké zvláštní city," Elijah mlčel, zhluboka jsem se nadechla, "ale ty jsi mi nikdy nic nenaznačil, a já jsem celou tu dobu nevěděla, co vlastně cítíš ty ke mně."

Jemně jsem mu položila ruku na tvář a rychle se k němu přiblížila. Mé rty se spojily s těmi jeho v krátkém, ale stejně tak úžasném polibku. Odtáhla jsem se a podívala se na něj.

"Záleží mi na tobě, Elijahi. Opravdu záleží." Setřela jsem si další slzy. "A právě proto tě teď musím nechat jít a přestat se chovat tak sobecky. Vím o Hayley." Pokusila jsem se usmát, "přeji ti, aby si byl v životě šťastný a právě ona tě může učinit takovým mužem. Nenech si ji utéct. Sbohem, Elijahi."


Vzala jsem si svou tašku a vyběhla pryč z pokoje. Teď už mi slzy stékaly dolů proudem. Ani jsem se je nepokoušela kontrolovat. Posadila jsem se do svého malého auta a tašku si dala na sedadlo spolujezdce. Ani jsem se na dům Mikaelsonových nepodívala a vyrazila.

Mířila jsem na místo, kde měla čekat Caroline. Byla to ta kavárna, kde jsme se sešly už minule. Právě jsem projížděla okolo parku, když jsem uprostřed silnice spatřila stát nějakou ženu. Měla tmavé dlouhé vlasy.

Vyděšeně jsem vykřikla a pokoušela se volantem točit na druhou stranu. Mé auto se ve velké rychlosti řítilo ven ze silnice přímo k nějakému stromu.
"Ne!" Vykřikla jsem a rukama si zakryla obličej.

S hlasitým prásknutím jsem nabourala do kmene stromu. Hlavou jsem se praštila o volant přede mnou. Zmateně jsem koukala před sebe.

Poslední, co si pamatuju je, že mi začala stékat krev po čela a také, jak ta žena jde ke mně a otevírá dveře. Pak už to všechno úplně zčernalo.

* * *
"Už by se měla dávno probudit. Co jsi jí to provedla, Sabinne?" Zašaetala nervozně nějaká žena.

"Říkala jsem ti, že jsem ji musela udržet naživu pomocí hodně náročnýho kouzla. Ta nehoda byla mnohem vážnější, než jsme plánovali. Zemřela by, kdybych to neudělala, Nicole."

Zmateně jsem pootevřela oči. Ležela jsem na nějaké velkém černém stole. Byla jsem uprostřed nějaké místnosti.
Nade mnou se skláněla černovlasá dívka. Mohla být dokonce i o něco mladší než já. Měla černé oči a byla malého vzrůstu.


"Sabinne!" Zvolala překvapeně, "už se probouzí!" Další žena doběhla až přede mě a rychle mi položila ruku na čelo. Ucítila jsem, že tam mám daný obvaz. Pak se mi podívala na hruď, tam jsem měla spoustu modřin, ale ta žena se při pohledu na mě široce usmála.
"Vítej zpět, Eleno." Měla hnědé dlouhé vlasy, zelené oči a byla snědší pleti.

"Kdo jsi?" Zeptala jsem se nechápavě a pokusila se zvednout. Musela jsem se ale znovu rychle položit, protože modřiny na hrudi a i něco na břiše mě pořád hodně bolely.
"Lež," požádala mě Sabinne, "pořád jsi hodně slabá. Měla jsi autonehodu."

"Ty," řekla jsem překvapeně, začínala se mi vracet pamět. "Ty jsi ji způsobila. Postavila ses mi do cesty."
Přikývla. "Za to se ti upřímně omlouvám, Eleno, ale potřebovali jsme tě sem nějak dostat."

"K čemu mě potřebujete?" Zajímala jsem se. Sabinne se pousmála, "jsi dvojnice, která vinou původní rodiny přišla o své blízké."
"Co tím myslíš?"

"Potřebujeme tvou pomoc při definitivní smrti původní rodiny." Zakroutila jsem hlavou, "ale oni už jsou nesmrtelní, nemůžou zemřít."

"Ne, nikdy neříkej čarodějce, že je někdo nesmrtelný, takhle to nefunguje," opravila mě Sabinne a otočila se na tu malou čarodějku, Nicole. "Máme svolení, abychom provedly ten rituál."
"Jaký?" Nechápala jsem.

"Ten, díky kterému získáme nějakou zbraň na smrt původní rodiny," promluvila Nicole poprvé od chvíle, co jsem se probudila.
"Je čas začít," řekla Sabinne rozhodně.

"Ne, já nechci!" Řekla jsem rychle. "To nikoho nezajímá, musíme dělat to, co si přejí naší předci, a to je okamžitě začít s tímto kouzlem."

"Jedině tohle kouzlo nám má přinést tu zbraň," doplnila ji Sabinne. Postavily se každá z jedné strany vedle mě a začaly odříkávat nějaké kouzlo. Sabinne mi na břicho položila nějaké bylinky a Nicole mě řízla do prstu a položila ho nad bylinky, aby na ně krev mohla volně stékat.

Pořád opakovaly ta samá slova v latině. "Aghhh......" Začala jsem náhle vzdychat. Celým tělem mi projížděla ostrá bolest. Začala jsem zoufale křičet, bylo to, jako bych měla shořet.
"Ona umírá!" Vykřikla Sabinne, "měly bychom přestat."

"Ne," řekla rozhodně Nicole, "předci chtěji, ať provedeme tohle kouzlo a my je musíme poslechnout."
Náhle bylo té bolesti tak moc, že jsem úplně ztratila vědomí.

Sabinne překvapeně hleděla na prázdný stůl před sebou. "Ona je pryč," řekla nechápavě. "Zabily jsme ji a nemáme žádnou zbraň."

"To není možné," přidala se Nicole, "předci by tohle po nás nechtěli jenom tak ze srandy. Oni dobře vědí, co dělají.

* * *
Ležela jsem na pohodlné zelené trávě. Vyděšeně jsem se okolo sebe rozhlížela. Byla jsem na nějaké louce, byla obklopená lesy. Vlastně jsem neviděla nic jiného.
Zaslechla jsem, jak se z lesa ozývají nějaké hlasy a vydala se tam. Zjistila jsem, že jsem úplně nahá. Pokoušela jsem se si alespoň částečně zakrýt tělo rukama. I vlasy jsem měla volně rozpuštěné, po zranění ani památky.

Ukryla jsem se za nejbližší strom, když jsem zahlédla nějaké muže. Jeden byl připoutaný provazy kousek od stromu. Muž, který byl z nich nejstarší ho bičoval. To je Mikael, uvědomila jsem si. Nemohla bych zapomenout na tu krutou tvář. Otec původní rodiny.

Pak tam byl nějaký mladší muž, který stál po jeho pravici a domlouval mu. Elijah. I když měl delší vlasy a tuniku, tak stejně nebyl problém ho poznat, pořád to byl on.
A ten muž v poutech nemůže být nikdo jiný než Klaus. Řval při dalším úderu bičem. Z jeho těla odkapávala krev.



Vyděšeně jsem se vzdalovala a pak se rozeběhla dál po louce. Co my sakra ty čarodějky provedly? Je tohle snad nějaký sen? Běhala jsem sem a tam a něvěděla, co si počít. Zamotala se mi hlava a zoufala jsem dopadla na zem pod sebou a sledovala, jak se ke mně přibližuje nějaké černovlasá žena tmavé pleti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama