A Marriage Most Convenient- 2.kapitola

24. září 2016 v 11:39 | Any
Řekla bych, že na tuto povídku jsem úplně zapomněla.. :D :P Za to se moc omlouvám :D :/ Každopádně doufám, že si 2.kapitolu užijete. :) Moc se těším na vaše komentáře. :)


2.kapitola- O 4 roky a devět měsíců později

Velký příjem je nejlepší recept na štěstí, o kterém jsem kdy slyšela- Jane Austenová
Velký příjem je jediná věc, kterou chce žena od muže- Draco Malfoy
Velký příjem ve vztahu není to nejdůležitější, ale také nemůže uškodit- Hermiona Grangerová

"Řeknu ti to rovnou, Malfoyi. Jsi opravdu blázen," promluvil Marcus Flint, "čekal jsi, čekal a čekal a teď máš pár měsíců než ti bude třicet a podívej se na to, jsi pořád single a tvému stupidnímu bratranci už nejspíš tečou sliny z pusy a čeká až zdědí všechno, co má být po právu tvé!"

"Pořád mám čas," stěžoval si Draco. Ano, pořád měl tři měsíce, aby se oženil. Věděl, že nemá jinou možnost. Nepotřeboval Marcuse Flinta, aby mu to říkal.
"Udělej mi laskavost, Flinte a vrať se zpět do práce, nebo jdi zpět do hotelu a připrav se na ten dnešní zatracenej banket. Udělej něco jiného místo stání tady a otravování mě. Jeden z nás by měl dělat něco konstruktivního, nemyslíš?"

"Myslím, že bys dnes večer na tom banketu měl oznámit své zasnoubení, i když by to byl sňatek čistě jen z rozumu a i kdyby sis musel někoho najmout, aby si tě vzal. Musíš se zachránit, Malfoyi," varoval ho Marcus.


"Chtěl jsi říct, že mám zachránit své peníze a jmění?" Zeptal se Draco. "I když to zní opravdu šíleně, tak se chci oženit z lásky."

"Nikdy jsem si nemyslel, že Draca Malfoye uslyším říkat takový pitomě hloupý romantický nesmysly!" Vyštěkl Marcus.

"Proč si myslíš, že jsem čekal tak dlouho? Nejsem blázen nebo hloupej romantik, ale jsem ten nejlepší muž, kterého znám a zasloužím si to nejlepší. A nejlepší je se oženit z lásky."

Marcus se rozesmál. "měl by ses radši spokojit s tím, že si tě někdo vezme pro peníze, protože nemáš čas se zamilovat. Co máš v plánu dělat dneska odpoledne?" Zeptal se.

"Není to snad zřejmé?" Divil se a přidržoval si ruce nad hlavou, "sedím na lavičce ve středu parku kousek od hotelu v hotelovém rezortu. Dokud jsem na dovolené, tak mám v plánu to dělat. A ať si lidé klidně myslí, že jsem hlupák."

"Jak chceš, Malfoyi," zakroutil Flint nesouhlasně hlavou, "a až bude tvůj bratranec Albert nový prezident Malfoy Global, nový majitel Malfoy Manor a získá všechny tvé zatracené peníze, tak ty budeš mít alespoň lavičku, na které si můžeš jen tak vysedávat, že jo?"
Znechuceně odcházel pryč. Pak se otočil a řekl: "Hodně štěstí v hledání někoho, do koho se zamiluješ a vezmeš si ho, zatímco budeš sedět tady na té lavičce, Malfoyi!"

"Díky," odpověděl Draco, sarkasticky. Zavřel oči, věděl, že čas už vypršel. Věděl, že teď by si z lásky nikoho vzít nemohl. Čekal na to příliš dlouho. Byla pouze jedna žena, se kterou cítil zvláštní spojení. Žena, o které si myslel, že by si ji jednou mohl vzít a zatraceně, strávil s ní pouze jednu jedinou noc před pěti lety a ani neví, jak vypadá nebo jak se jmenuje. Flint měl pravdu, je bláznivý romantik a také hlupák.

Ucítil, jak ho někdo poplácal po koleni. Otevřel oči. Malá holčička, nebyly jí víc než 4 roky, měla blonďaté kudrnaté vlasy a šedomodré oči. V ruce držela dvě kytky.
"Vypadáte smutně, pane. Nechcete kytičku?"

"Za kolik je prodáváš?" Zeptal se Draco jako věčný pesimista.

"Jste hloupý. Jsou zadarmo. Chcete tu modrou nebo růžovou?"

"Jsem chlap, takže pochybuju, že budu chtít tu modrou. Dej mi tu růžovou," zavtipkoval Draco. "Kde jsi získala ty kytky?"

"Sebrala jsem je támhle," rukou ukázala k malému prostoru plných kytek kousek od hájku.

Draco se zamračil a řekl, "copak ti nikdo neřekl, že se ve veřejném parku nemají trhat květiny? Kdyby si je každý takhle bral, tak by v parcích zachvíli žádné nezbyly"

"Teď se zamračila ta malá holčička, "ale vzala jsem si jen dvě. Jednu pro mě a tu druhou pro tebe. Chceš tu růžovou nebo ne?"

"Jak se jmenuješ?" Zajímal se. "A to ti nikdo neřekl, že nemáš mluvit s cizími lidmi? Kde je tvá matka?"

"Nebavím se s tebou, dokud ti neřeknu své jméno,," vysvětlovala. Chtěla se posadit vedle něj na lavičku, ale měla problém se zvednout. Draco si otráveně povzdechl, rozhlédl se po nějakém dospělém a pak jí pomohl se posadit.
"Děkuju," řekla upřímmně.

"Alespoň jsi slušná a nemáš nudli v nose. Nemám rád děti s nudlemi v nose," řekl Draco.

"Já zase nemám ráda hrozny," odpověděla, "jmenuju se Alice."

"Já jsem Draco," řekl ze slušnosti. Natáhla k němu růžovou kytku a vzal si ji.

Usmála se a pokračovala, "Draco je z latiny a znamená to drak. Věděl jsi to?"

Draco vypadal zmateně. "Jak tohle sakra můžeš vědět? Kolik ti je?"

"Sakra je špatné slovo," zareagovala rychle, "a zrovna včera mi byly čtyři roky. Měla jsem narozeninovou párty. Můj tatínek sice nepřišel, ale to je v pořádku. Maminka s tatínkem jsou rozvedení."

"Sakra není zase tak špatné slovo. A mrzí mě, že nepřišel. Opožděně všechno nejlepší! Jak víš, že Draco je latinsky drak?" Zeptal se.

"Moje máma mě učí latinu," odpověděla.

"Proč?" Zeptal se Draco naprosto vážně.

"Jsi vtipnej," odpověděla.

"Matka tě ve čtyřech učí latinsky a ještě mě nazveš vtipným. Kde je ta tvá matka? Myslím, že ji potřebuju naučit pár věcí, jak své dítě ochránit před únosem pro její vlastní dobro. Neměla bys tu být sama."

"Nejsem sama. Jsem tu s tebou." Seskočila z lavičky a pokračovala, "a jsem tady se svou chůvou mimochodem. Už zase usnula. Dělá to často. Je támhle."
Holčička ukázala na postarší ženu, která spala na lavičce v druhé části parku.

"Dobrá, tak ji pojďme vzbudit," řecl Draco. Zvedl se a šel přes park. Holčička se natáhla a chytla ho za ruku. Draco se zamračil a vytáhl svou ruku z té její. "Co to děláš?" Zeptal se.

"Držím tě za ruku," odpověděla jednoduše.

"Fajn, tak s tím přestaň. Tvá ruka hrozně lepí." Řekl Draco posměšně. Holčička vypadala najednou hodně smutně. Draca to z nějakého neznámého důvodu vyvedlo z míry.
"A to máš štěstí, protože já mám rád ruce, co lepí. Tady, chytni se mé dlaně." Rozmrzele natáhl svou ruku a ona ji šťastně přijala.

Předtím než se dotkl staré spící ženy, uslyšel ženu křičet jméno té dívky. Otočil se tam, odkud vycházel ten hlas.
"To je má maminka!" Řekla Alice nadšeně. Draco se podíval na ženu, která volala dívčino jméno a běžela k nim. Jeho dech téměř ustal. Byla to Hermiona Grangerová.

Hermiona holčičku objala a šťastně se s ní zatočila dokola a pak řekla, "co si myslíš, že děláš, mladá dámo?" Pak si teprve všimla Draca Malfoye a cítila, jak se jí začíná hůř dýchat.
"Draco? Ach bože. Děkuju ti, Malfoyi. Šla jsem po chodníku u hotelu a viděla jsem svou chůvu, ale ne dceru. Měla jsem takový strach. Má chůva musela zase usnout. Jsem ti tak vděčná, žes ji našel. Moc ti děkuju, že jsi mi dal mou dceru." Už se skoro nemohla nadechnout, když řekla poslední větu. A každé slovo, které řekla, myslela opravdu vážně a doslovně, protože jí opravdu "dal" její dceru.

Usmál se na ni a řekl, "nemáš zač, Hermiono." Pak se usmál na Alice, "a ty také, slečno Alice."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama