Always and Forever- 14.kapitola

4. září 2016 v 18:35 | Any

14.kapitola- Sbohem

"Pojďte dál," promluvil nakonec Klaus. Caroline mě odvedla až do obývacího pokoje a usadila na pohovku.
Sám Klaus se posadíl naproti nám. Ušklíbl se.

"Klausi prosím," zašeptala Caroline. Zklamaně zakroutil hlavou. "Prosím! Zachraň ji!" Povzdechl si, "sice se mi moc líbí, jak prosíš, ale nebudu ti moc vyhovět."
Caroline se rychle zvedla z gauče, "tak proč si nás sem vůbec zval!" Vykřikla. "Ty jsi opravdu obyčejná zrůda bez jakýchkoliv citů!"


Přikývl, "tak mi také řikají." Caroline zrudla, "jak chceš! Nechám tě tady s ní, zůstaň si tu do její poslední chvíle!"
Klaus zakroutil hlavou, "nemusím tu bejt, můžu odejít kamkoliv chci."

"V tom případě tě navždy bude strašit můj přízrak, protože ti tohle už nikdy neodpustím!" Caroline odešla ke vchodovým dveřím a vztekle s nimi za sebou práskla.

Klaus se na mě podíval, "tak tvá kamarádka tě tu nechala," zašeptal, "slibuju ti, že už to dlouho trvat nebude." Ukázal na gauč, "zatím si můžeš udělat pohodlí."
"Ty jsi obyčejnej srab!" Vykřikla jsem, se zájmem se na mě podíval, "dávej si pozor na to co říkáš, zlato."


"Teď už na tom nezáleží! Ten slavný Klaus Mikaelson, který si věčně hraje na oběť, ale nikdy se nazamyslí nad svými činy, ten, který zabíjí nevinné lidi bez milosti, je vlastně obyčejný srab!"
Všimla jsem si, jak polkl a otočil se ke dveřím.

"Přesně tak, to je to jediné, co umíš!" Odešel pryč z obývacího pokoje. Povzdechla jsem si a natáhla se na gauč, hrozně jsem se potila. Zavíraly se mi oči.

Slyšela jsem nějaké kroky. Rychle jsem otevřela oči. Přede mnou stál Elijah, dobře upravený jako vždy.
"Elijahi," zašeptala jsem, pomalu se přibližoval ke mně, "omlouvám se, všechno mě to mrzí."

"To je v pořádku," usmál se a pohladil mě po tváři. Začala jsem se třást, jeho rty se pomalu přibližovaly ke mně. Už se téměř dotýkaly, když jsem zaslechla někoho volat mé jméno.
Přede mnou stál opět Klaus, v ruce držel lahev Whiskey, Elijah nikde nebyl.

"Myslela sis, že můj starší bratr se na tebe nezlobí?" Mlčky jsem ho sledovala. Rozesmál se, "zabila jsi jeho bratra, i mého bratra."
Zamračila jsem se, rozčiloval mě pouhý pohled na jeho obličej. "Na co si tady pořád hraješ? Chováš se, jako bych ti něco dlužíla!" Upřeně mě sledoval, nic neříkal.

"Dobře, já jsem zabila tvého bratra. Ale co ty? Zabil si mou tetu Jennu a teď tady zase ze sebe děláš oběť. Já ti nic nedlužím!"
Zamotala se mi hlava, musela jsem se opřít o opěradlo gauče, abych zůstala při smyslech. Rychle se napil ze své lahve.

"Už jako malého tě nesnášela tvá vlastní rodina. Tví sourozenci tě začali po chvíli nenávidět taky a kolik je ještě ĺidí, kterým si ublížil tak jako mně? Katherine si vyvraždil celou její rodinu, protože nechtěla zemřít při tvým rituálu, díky kterému ses mohl stát tím svým debilním hybridem!"

Rychle položil lahev na stůl. "Já se toho sice už nedožiju, ale ty jednou skončíš v pekle za všechno to zlo, co jsi spáchal! Jednou začneš mít výčitky svědomí a to bude začátek konce! Začátek tvého konce!"

Klaus vztekle vytáhl z prvního šuplete dřevěný kolík a postavil se přede mě. Pevně se mi díval do očí, přidržoval ho kousek od mého srdce. Ležela jsem a čekala, až to přijde.

"Tak dělej! Udělej to!" Jeho ruka se rozklepala. "Klausi udělej to! Na co ještě čekáš? Zbav se té naivní dvojnice, která chtěla vidět dobro i tam, kde žádné není a ani nikdy předtím nebylo! V někom, kdo jí kdysi tak moc ublížil, ale někteří prostě nemají šanci se změnit! Nikdy."

Pořád držel kolík kousek od mého srdce, na chvíli jsem v jeho očích zahlédla slzy, ale odešlo to stejně tak rychle jako začalo.
"Tak už to konečně udělej! Alespoň teď nebuď srab!"

Jeho oči se naplnily vztekem Ruku s kolíkem měl zvednutou nad mým srdcem a napřáhl se. Na chvíli se mi podíval do očí. V těch jeho jsem viděla vztek a možná i bolest.

Jeho ruka se přibližovala k mému srdci. Chtěla jsem vypadat hrdě, celé jsem to s patřičným klidem sledovala.
Když byl kousek od mého srdce, stalo se něco neuvěřitelného, kolík odhodil na druhý konec místnosti. Nechápavě jsem ho sledovala.

Rozkousl si zápěstí a přiložil ho k mým ústům. Rychle jsem začala pít jeho krev. Když usoudil, že mám dost, tak ji znovu odtáhl. Rychle se postavil a vydal se pryč z místnosti.

"Klausi," promluvila jsem a rychle se zvedla. Trhnul sebou a zastavil se. "Jdi pryč," vypadlo z něj rychle.
Rychle jsem se k němu přibližovala, pořád byl ke mně zády, "Klausi já..." Náhle se otočil, ale jeho oči a všechno... Proměňoval se v hybrida.

"Okamžitě vypadni!" Zopakoval. Naháněl mi hrůzu, rychle jsem vyběhla ven. Zastavila jsem se až venku před jeho domem.

Nemohla jsem tomu uvěřit, Klaus mě právě zachránil. Uvědomila jsem si, kam teď musím jít. Díky upíří rychlosti jsem tam byla rychle. Zaklepala jsem pohotově na dveře.

Po chvíli se otevřely, za nimi stál Damon. "Eleno," řekl překvapeně, "měl jsem obavy, že už tě neuvidíme." Přikývla jsem. Následovala jsem ho dovnitř do obývacího pokoje.
Alaric se Stefanem seděli na gauči a o něčem se bavili. Caroline se nervozně procházela po pokoji.

Všichni se otočili na Damona a vypadali překvapeně, když si všimli i mě. "Eleno!" Vykřikla Caroline a rozběhla se ke mně. Překvapeně si mě prohlížela, "ty jsi zdravá, pořád jsi tady s námi." Pousmála se.

"Klaus ti dal svou krev?" Zeptal se udiveně Ric. Souhlasně jsem přikývla. Damon se Stefanem si vyměnili nechápavé pohledy.

"To není možné, že by Klaus zachránil zrovna tebe," divil se Damon, "čekal bych, že tě s chutí sám zabije." Stefan souhlasil.
Caroline se pousmála, "já jsem vám říkala, že to zabere a nenechá ji zemřít!"

"Tak promiň, že zrovna u Klause jsem o tom pochyboval," řekl sarkasticky Damon. Caroline se zamračila.

Vyrušil nás zvonek od dveří. Nechápavě jsme se na sebe podívali, takže nás napadlo to stejné. Kdo to teď může být?
Damon se rozhodl jít ke dveřím. Slyšeli jsme nějaký neznámý ženský hlas. Překvapeně jsme se na sebe podívali.

Po chvíli se objevil Damon, vedle něj šla nějaká mladá brunetka. Na tváři měla milý úsměv, vypadala sympaticky.
"Kdo jsi?" Zeptala se Caroline rychle.

"Já jsem Davina," představila se po chvíli, "jsem čarodějka." Nechápavě jsme ji sledovali. "Co od nás chceš?" Zeptal se Damon. "S čarodějkama nemám zrovna dobré zkušenosti."

"Znám Bonnie." Jakmile jsem zaslechla její jméno, tak jsem okamžitě zbystřila. "Chceš říct znala, Bonnie je mrtvá," opravil ji Stefan.
Davina přikývla, "kontaktovala mě z druhé strany."

Povytáhla jsem obočí, "odkud?" Všichni ji teď pozorně sledovali. "To je místo, kam se přesunou všichni mrtví, kteří mají na zemi nějaké nevyřízené záležitosti."
"Bonnie je tam?" Přikývla. "A co od nás vlastně chceš?"

Davina si povzdechla, "Bonnie byla velmi mocná čarodějka. Potřebujeme ji."
"K čemu?" Zajímala jsem se.
"K zabití netvora, který už nemá žít..." Vysvětlovala Davina.


"Klause," doplnila jsem ji. Souhlasně přikývla, "nemáme nakonec stejný zájem?" Stefan s Damonem se na sebe nadějně podívali.
"Potřebuju k tomu ovšem získat zpět Bonnie. Musíme ji přivést zpět." Vykulila jsem oči, "jak to chceš udělat?"

"Možná s pomocí čarodějek z druhé strany bych mohla strhnout oponu. A vaše kamarádka by poté mohla žít a Klaus zemřít. Bude to i odpovídat přírodní rovnováze, protože Klaus, který měl být dávno mrtvý, zemře."
V mém těle se objevily náznaky naděje, nikdy mě nenapadlo, že je šance, že se Bonnie ještě vrátí.

"Bude to možná trochu trvat, ale pokusím se to udělat co nejdřív. Zatím bych potřebovala krev dvojnice," podívala se na mě. Váhavě jsem přikývla a nastavila prst. Píchla mě do něj, sledovala jsem, jak má vlastní krev naplňuje zkumavku.
"Tak máme dohodu," usmála se šťastně.

* * *
Seděla jsem ve svém pokoji, byla sobota, měla jsem volný den. Davina se nám zatím neozvala, měla jsem z toho takový zvláštní pocit. Jako tehdy s Esther. Klaus mi sice ublížil, možná byl netvor, ale pořád měl nějakou šanci, měla jsem dojem, že někde hluboko uvnitř se ukrývá i něco dobrého.
A Elijah, i když mají různé vztahy, je to jeho bratr, tohle mi opravdu už neodpustí. Zničím dalšího jeho bratra, povzdechla jsem si. Ale bohužel je tohle jediná možnost, jak chránit lidi, na kterých mi záleží.

Měla bych se sejít s Elijahem, od smrti Finna jsem ho neviděla, potřebuju si s ním vše vysvětlit, myslím, že jedině on by mohl pochopit mé důvody.
Seběhla jsem dolů, rozhlédla se okolo, jestli není někdo poblíž, když jsem se ujistila že ne, tak jsem za sebou zabouchla potichu dveře a rychle nasedla do auta.

Mířila jsem opět na tu adresu, kterou mi kdysi dal. Auto jsem nechala před domem a vydala se ke vstupovým dveřím.
Chtěla jsem zaklepat, ale dveře byly otevřené, zvláštní, pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se vejít dovnitř.

Nikde nikdo nebyl. "Elijahi," volala jsem a doufala, že se objeví. Pořád bylo ticho. "Elijahi," opakovala jsem.
Proběhla jsem pokoji do toho, ve kterém mě tehdy uvítal, když jsem tady byla naposledy. To bylo, když jsem mu chtěla poděkovat za záchranu před Klausem. Vlastně u toho byla i Rebekah.

Už tolikrát jsem dorazila do jeho domu, a dnešek nebyl výjimkou, ačkoliv jsem ani pořádně nevěděla, proč tam vlastně jdu.
Také tam nic nebylo. Už jsem chtěla odejít, když jsem si všimla na stole nějaké obálky.
Zvědavě jsem si ji prohlížela, bylo na ní napsané mé jméno. Podle toho úhledného krasopisu jsem okamžitě poznala, o koho se jedná.

Okamžitě jsem ji otevřela a dala se do čtení:

Milá Eleno,
nechávám ti tady tento vzkaz,
protože jak předpokládám,
tak se sem určitě vrátíš.
Myslím, že je správné se s tebou
alespoň nějak rozloučit. Odjíždím do New
Yorku, vyřešit nějaké záležitosti.
Kdybys cokoliv potřebovala, na
druhé straně máš napsanou adresu,
kde mě budeš moci najít.
Navěky a navždy,
Elijah


Nevěřícně jsem zírala na dopis. Odešel. Prostě jenom tak zničehonic odešel. Povzdechla jsem si, nemohla jsem si pomoct, ale všechno to, co jsem s ním prožila prostě skončí jedním dopisem. A ne vždy to byly špatné věci.

Díky upířímu sluchu jsem slyšela prásknutí dveří. Rychle jsem schovala dopis do kabelky, že by se přece jen vrátil?
Vydala jsem se zpět ke vchodu a střetla se opět tváří v tvář s Rebekou.

"Jsem ráda, že tě znovu vidím...živou," dodala zhnuseně Rebekah, "podle tvého výrazu usuzuji, že už víš o mém bratrovi."
Vůbec jsem se s ní nechtěla bavit, vydala jsem se ke dveřím.

"Víš, Elijah hodně cesuje, v žádném městě se trvale neusadí..." Zastavila jsem se u dveří, "něco mi říká, že se tam vrací, protože tam má přítelkyni," řekla naoko zamyšleně.

"A co já s tím?" Předstírala jsem lhostejnost. Ušklíbla se, "já mám na tyhle věci velký postřeh, mě jen tak neobelžeš."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama