Always and Forever- 15.kapitola

21. září 2016 v 16:04 | Any

15.kapitola- Oběť
20.5.
Dlouho už jsem nic nenapsala. Popravdě nebylo co. Díky mé dvojnici Katherine jsem se proměnila v upíra a začala ta veliká životní změna. Ale pořád tu je naděje. Nějaká čarodějka, jménem Davina, nám slíbila, že pomůže přivést Bonnie zpět. Opět věřím, že se s ní znovu setkám. Ani nevím, proč sem tohle píšu, ale Elijah opustil město. Prostě odjel.

Ale od toho už uběhlo několik dalších měsíců, nyní je to pro mě jako pouhá chvíle. Davina se pokouší přivést Bonnie zpět, podle jejích vlastních slov to bude konečně moci udělat už za pár dnů. Ale bude to velmi těžké kouzlo.


Se Stefanem jsme se opět sblížili, ale ne, jsme pouze přátelé, nikdy už k němu nebudu moci cítit to co dřív. Elijah se mi nějakým způsobem dostal do života a stejně tak i odešel. S Damonem to je těžší, hodně často se hádáme.

Zaklapla jsem deník a schovala ho na patřičné místo. Rychle jsem se natáhla do postele, bylo už příliš hodin, opět jsem nemohla spát, a tak jsem se rozhodla psát. Vždy mě to nějakým způsobem uklidňovalo.
Po chvíli přemýšlení se mé oči konečně zavřely.

Stála jsem u dveří svého pokoje. Viděla jsem něco překvapivého. Zírala jsem na sebe, jak sedím na posteli. Měla jsem na sobě uniformu roztleskávačky. Poznala jsem, že se jedná o druhý ročník. Tehdy byl můj život prostě dokonalý.

"Tak kde jsi, Bon?" Vykřiklo pobaveně mé předchozí já. Překvapeně jsem se otočila ke dveřím a viděla jsem tam odsud přicházet Bonnie. Spokojeně se usmívala a mířila k posteli. Prošla kolem mě, jako by mě neviděla, stejně jako mě nevidělo mé minulé já.

Posadila se naproti na postel a rychle se objaly. "A co ty a Matt?" Zeptala se se zájmem. Minulé já se naoko zamyslelo, "je úplně úžasný, miluju ho, nemůžu být šťastnější." S Bonnie se rozesmály.

"A co ty? Máš konečně někoho nového?" Bonnie si povzdechla, "ale notak! Viděla jsi, jak po tobě kouká Sam Robinson ze třeťáku? Je z tebe úplně hotovej."

"Nebylo to úžasné? Tenkrát jsme byly opravdu tak šťastné. Mé tělo ztuhlo. Překvapeně jsem se otočila, vedle mě stála Bonnie. V té podobě, jakou jsem si ji pamatovala naposled. Sice se usmívala, ale v jejich očích jsem spatřila slzy. Sledovala naše rozjařená minulá já.


"Bonnie! Vykřikla jsem a objala ji. Překvapeně jsem se od ní odsunula. "Já... Já tě necítím!" Z očí jí stekly další slzy. "Jak to, že nic necítím, když se tě dotknu?" Vykřikla jsem.
Povzdechla si, "i v tvém snu jsem jako duch," odpověděla smutně.

"Ale jsem tak ráda, že tě vidím, Bonnie!" Znovu se pousmála. "Nebreč," požádala jsem ji, "brzy se k nám zase vrátíš. Přivedeme tě zpět, slibuju ti to."
 
Smutně zakroutila hlavou, "kvůli tomu tady jsem. To se nesmí stát." Nechápavě jsem se na ni podívala, "Bonnie, o čem to mluvíš? Ta čarodějka je mocná, zvládne tě přivést zpět, my také můžeme..."

"Eleno!" Přerušila mě, "to se nesmí stát, musíte to zastavit! Nedovol, aby k tomu došlo. Stane se něco hrozného, prosím tě o to."

"O čem to sakra mluvíš? Co hrozného myslíš?" Začínala jsem ji vidět rozmazaně. Něco říkala, ale nerozuměla jsem jí.
"Bonnie! Bonnie! Ne!"

Rychle jsem se zvedla do sedu a zmateně seděla na posteli. Jak se mi mohla Bonnie dostat do snu? Byla to opravdu ona? A to co mi řekla, je to pravda? Co se má stát? Mám tomu věřit?

Mé tělo bylo plné otázek. Cítila jsem, že si s někým opravdu potřebuji promluvit. Nejistě jsem zaklepala na dveře. Po chvíli se otevřely.
"Damone," zašeptala jsem. Překvapeně mě sledoval. "Co se děje, Eleno?" Zeptal se hořce. "Potřebuji si s tebou promluvit, prosím."

Posadili jsme se do obývacího pokoje. Damon otevřel láhev vína. "Dáš si?" Zeptal se rychle. Zakroutila jsem hlavou.
"Alespoň bude víc pro mě." Nalil si skleničku a posadil se naproti mně. "Tak čemu vděčím za to, že jsi mě poctila svou návštěvou?"

"Damone..." Povzdechla jsem si a vysvětlila jsem mu všechno o Bonnnie a tom snu. Překvapeně se na mě díval, "a co když tě to jen mělo přesvědčit, abychom Bonnie neoživili? Mohl to být někdo, kdo chce, aby se nevrátila zpět k životu," promluvil po chvíli.

"Měla jsem pocit, že to byla opravdu ona." Přikývl, "možná to chtěli, aby sis myslela." Pokrčila jsem nejistě rameny.
"Vrtá mi to hlavou, ale nemohu nechat svou nejlepší kamarádku mrtvou," trvala jsem na svém, "hlavně když je šance, že se může vrátit zpět k životu."

* * *
S Damonem, Caroline, Stefanem a Jeremym jsme šli lesem na místo, kde jsem se měli sejít s Davinou. Oživení Bonnie mělo proběhnout dneska.
Uviděli jsme stát Davinu uprostřed lesa. Byly tam ohraničené tři kruhy a uprostřed stál nějaký oltář.

"Jsem ráda, že jste tady," řekla jakmile si nás všimla. Vedle ní stál nějaký upír, kterému zjevně dala nějaké další pokyny. Rychle odešel pryč.
Davina se mezitím postavila k tomu oltáři. Po chvíli se upír vrátil a táhl dvě ženy, které křičely, ale byly příliš silně spoutané.

Sevřel se mi žaludek, když jsem si uvědomila, o koho se jedná. Ta první byla Hayley, Tylerova kamarádka. V druhé jsem poznala Abby, matku Bonnie. Udiveně jsme to sledovali, ostatní je nejspíš také poznali.

Upír každou z nich strčil do jednoho kruhu a předstoupil před Davinu. Chvíli se o něčem pouze dohadovali. Pak mávla rukou a upíra nějakou silou dotlačila do posledního volného kruhu. Oheň na hranicích kruhů začal hořet.

"Ne! Přece nemůžeš zabít nevinné!" Křičela jsem. Davina klidně pokrčila rameny, "není jiná možnost."
"Ale to je zrada!" Protestovala jsem. Ušklíbla se, "každé oživení si žáda nějakou oběť. Nikdy jsem vám netvrdila opak."

Se Stefanem, Caroline a Damonem jsme se rozběhli k Davině, ale stačilo jí pouhé mávnutí rukou a cítila jsem, jak poti mně jde nějaká síla, která mě odrazila dozadu a skončila jsem na zádech stejně jako Caroline s Damonem a Stefanem.

Pokoušeli jsme se zvednout, ale pokaždé nás to odrazilo zpět na zem. Použila na nás nějaké prokleté kouzlo.

Nezbývalo nám nic jiného, než přihlížet, co dělá. Postavila se do středu a začala odříkávat nějaké kouzlo. Všichni tři v kruzích sebou začali nespokojeně vrtět. Všichni začali krvácet, dokonce jim tekla krev i z očí. Vyděšeně jsem tomu přihlížela. Pochopila jsem, že je zabíjí nějaká hodně mocná síla. Dopadli na zem a nehýbali se, myslela jsem, že jsou mrtví, ale mýlila jsem se. Davina přišla ke každému z nich a probodla je nějakým zvláštním nožem. A poté už všichni nehybně leželi, dokud jejich těla nezačala hořet.

Poté se Davinin pohled zaměřil na mě. Stefan s Damonem to nechápavě sledovali. Popadla mě za ruku a odvedla do středu kruhu k oltáři. Ruku jsem na její pokyn natáhla nad něj. Píchla mě do ní jehlou. Krev rychle začala odkápávat dolů. Přišlo mi, že už tam stojím celou věčnost, cítila jsem na sobě, že začínám ztrácet až příliš krve.

Stefan s Damonem křičeli a pokoušeli se projít kouzelnou hradbou. Pak jsem viděla Stefana, jak se mu to podařilo a běží směrem ke mně. Davina si ho okamžitě všimla a natáhla ruku jeho směrem. Vystřelil z ní blesk, který zasáhl Stefana do břicha a odhodil ho dozadu. Viděla jsem jeho tělo v dálce nehybně dopadnout.

"Ne!" Křičela jsem, "Stefane!" Z očí mi stékaly slzy. Caroline s Damonem se zoufale pokoušeli ke mně dostat.
Davina se na mě podívala, "je na čase to ukončit. Slibuju, že už to nebude bolet." Vytála nůž, uvědomila jsem si, že je dřevěný. Namířila s ním na mé srdce. Pokoušela jsem se dostat pryč, ale udržovala mě její magie.

Cítila jsem, jak se do mě zabořuje její nůž. Zavřela jsem oči a čekala. Postřehla jsem, jak se Davina ušklíbla.
"Eleno, ne!" Řvala Caroline. Damon hystericky kopal do ochranné zdi. Slyšela jsem nějaký zvuk, rychle jsem otevřela oči, Davině přimo předemnou uletěla hlava na stranu. Její tělo se bezmocně skácelo na zem. Oheň z kruhů úplně zmizel.

"Tak brzo po mém odchodu jsi se opět dostala do problémů, lásko?" Nechápavě jsem sledovala mého zachránce.
"Klausi," zašeptala jsem. Ušklíbl se a vytáhl mi dýku z těla. Nechybělo moc a zasáhla by mé srdce.

Magická zeď povolila, Caroline s Damonem se ke mně rychle rozeběhli. "Eleno!" Vykřikla Car úlevou a objala mě.
Damon se podíval na Klause, "po tom všem cos udělal nepočítej s tím, že ti budu děkovat za její záchranu."

"To jsem u někoho jako ty snad ani nečekal," odpověděl Klaus upřímně. "Stefan, kde je?" Vykřikla jsem zneklidněně a rozběhla se k místu, kam dopadl. Ostatní mě následovali.

Pořád tam nehybně ležel. Klekla jsem si k němu, "Stefane? Prosím, Stefane, probuď se!" Damon se ho dotkl, "je naživu," řekl překvapeně.
"Ale proč prostě nevstane?" Divila se Caroline.
"Nejspíš na něj ta čarodějka musela použít nějaké kouzlo, které ho uvrhlo do trvalého spánku," vysvětloval Klaus.

"Kdy se vzbudí?" Zeptala se vyděšeně Caroline. Damon si povzdechl. "Možná už nikdy," odpověděl Klaus.

"Ne," chytla jsem jeho ruku a začaly mi po tvářích stékat slzy, "Stefane." Caroline se posadila vedle mě, položila ruku na jeho tvář a chytla mě okolo ramen. Pevně jsme se objaly, "možná kdybychom neselhaly při oživení Bonnie, tak by ho mohla vrátit zpět."
Uvědomila jsem si, že Bonnie mě v tom snu varovala, že se stane něco hrozného, a tohle je to, co myslela. A já jsem to věděla, ale nic jsem s tím neudělala. Dala jsem si jeho hlavu do dlaní.

"Ale já už jsem tady." Nechápavě jsme se otočily dozadu. "Bonnie!" Vykřikla jsem. Přicházela přímo k nám.


"Tohle není možné, ty nemůžeš být naživu." Rychle jsem ji objala, "já tě cítím! Můžu se tě dotknout, tohle jsi opravdu ty!"
Caroline se k nám rozeběhla a také nás objala. Společně jsme se usmívaly, tekly nám slzy.

Bonnie se po chvíli sama odtáhla, "ale notak, řekněte mi, co se přesně stalo." Povzdechla jsem si, "jedná se o Stefana, ta čarodějka na něj vrhla nějaké kouzlo."
Bonnie se smutně podívala na místo, kde ležel. "Udělám, co budu moct." Spokojeně jsme přikývly. "Odvedeme ho do našeho domu," rozhodl Damon.

Společně s Caroline vzali Stefana a vydali jsme se ven z lesa. "A myslíš, že bude v pořádku?" Vyptávala jsem se znovu Bonnie. Těžce si povzdechla, "Eleno nevím, nemůžu ti to teď říct, ale podle všeho ta čarodějka musela být opravdu silná, může to být těžké."

Přikývla jsem. "A mohla bys mi ještě prosím říct, kde je Jeremy, jestli je v pořádku?" Zajímala se. Rozhlédla jsem se překvapeně okolo, "to není možné, šel do lesa s námi. On tady nikde není," řekla jsem vyděšeně.
"Uklidni se, Eleno," prosila mě Bonnie, "třeba odešel napřed, najdeme ho." Přikývla jsem, ale ani její hlas nezněl příliš přesvědčivě.

Z pohledu Jeremyho
Seděl jsem na pařezu v lese a zamyšleně se rozhlížel okolo. Nemohl jsem přihlížet tomu všemu, té oběti, a pak při zjištění, že musí umřít Elena, a to jsem nemohl dopustit, musel jsem se smířit s realitou, že Bonnie už nikdy neuvidím. Potřeboval jsem čas, abych se s tím mohl vyrovnat. Dělal jsem si příliš velké naděje, že se k nám vrátí.

Slyšel jsem, jak ke mně někdo jde. Rozhlédl jsem se. "Eleno," řekl jsem smutně, když se postavila přímo přede mě.
"Co tady děláš?" Zeptal jsem se. Pokrčila rameny, "věděla jsem, že ta věc s Bonnie s tebou pohne, a tak mi došlo, že se tady někde budeš skrývat." Smutně jsem přikývl. Posadila se ke mně a ustaraně mě obmotala svéma rukama. "Je mi to líto, Jeremy."

Zamyšleně se zadívala na můj prsten. "Eleno, co to děláš?" Chytla mě za ruku a podívala se mi pevně do očí. "Nebudeš klást odpor, ani se nepohneš. A teď si sundej svůj oživovací prsten." Rychle jsem prsten odhodil na zem.
"Katherine," řekl jsem překvapeně. Usmála se. "Proč tohle děláš?"

"Řekla bych, aby ses zeptal své setry, ale bohužel k tomu už nedostaneš příležitost. Fakt mi to odpust, Gilbertíku, není to nic osobního." Cítil jsem prudku bolest, jak mi zapíchla kudlu do břicha. Katherine se spokojeně ušklíbla. Vykřikl jsem. Slyšel jsem nějaké kroky, poslední co jsem viděl bylo, jak Elena běží k nám.


Z pohledu Eleny
Viděla jsem Jeremyho ležet na pařezu. Katherine byla nad ním a držela v ruce dýku. "Ne!" Rychle jsem se k němu rozeběhla. Katherine rychle utekla pryč.
"Jeremy!"
Ležel na zemi a krvácel, oči měl otevřené, ale nereagoval. Rychle jsem vytáhla ven dýku a rozkousla si zápěstí. Přiložila jsem mu ruku k ústům.
Nic se nedělo. "Prosím, Jeremy. Prosím!" Stékaly mi slzy. "To bude v pořádku, budeš žít, napij se, prosím."

Nehýbal se. Otočila jsem se dozadu, stál tam Damon, Bonnie, Klaus a Caroline. Smutně mě sledovali. Měli slzy v očích. Samozřejmě až na Klause.
"Prosím, pomozte mi! Vzbudí se, nemůže být mrtvej. Ještě se vzbudí, on nemůže zemřít, ne..." Vykoktala jsem. Bonnie smutně zakroutila hlavou, na tvářích měla slzy.

"Eleno," začala Caroline, "Jeremy je mrtvej, je mi to líto." Naštvaně jsem se na ni podívala. Upíří rychostí jsem ji zády přirazila k nejbližšímu stromu.
"On není mrtvej! Není, rozumíš?" Vykřikla jsem, "musíme něco vymyslet, vždyť i Bonnie byla mrtvá a teď je tu s námi dál!" Podívala jsem se na Bonnie.

"Tady vůbec nezáleží na nějaké vědě! Všechno je to o magii. Bonnie ho dokáže přivést zpět, je silná." Bonnie smutně zakroutila hlavou a dál plakala.
Pevně jsem svírala Carolinin krk. "Eleno přestaň! Ubližuješ mi!"

Ucítila jsem, jak mě od ní někdo odtáhl. Otočila jsem se a podívala se do očí Klause Mikaelsona. "A co ty a tvoje krev?" Vykřikla jsem, "kde jsi byl, když ji Jeremy potřeboval? Možná ty jsi mu mohl pomoct, ale nebyl jsi tady!"
Vztekle jsem do něj začala mlátit. Klaus se nijak nenechal rozhodit, jako kdyby nic necítil. Chytl mě za krk a zlomil mi vaz.

"Bylo tohle nutné?" Zeptal se Damon. Klaus přikýl, "nebyla jiná možnost."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama