I can't love them both- 8.kapitola

11. září 2016 v 15:36 | Any

8.kapitola- Rebekah

Elena stála v obývacím pokoji Klausovo domu. Klaus ji pobaveně sledoval a pak se vydal ke stolku a nalil si skleničku Whiskey. Elena nad tím protočila očima.

"Co mi chceš říct?" Zeptala se rychle. Klaus se rozvalil na gauč a pokynul jí, ať se posadí. Nervozně zaujala místo naproti němu.
Natáhl se na stůl a přilil si. Opřel se o opěradlo gauče a upřeně ji pozoroval. Nervozně si mnula ruce.

"Jsi nervozní, lásko?" Zeptal se pobaveně Klaus. Rychle zakroutila hlavou, "ne, jasně že ne."


Klaus se ušklíbl, "tvé srdce mi říká něco jiného." Elena ztuhla. Zapomněla, že on slyší všechno. Pokoušela se uklidnit, ale byla jen mnohem víc nervozní. Proč před ním byla najednou tak nervozní? Možná díky tomu jeho pohledu, přemýšlela.

"Důvod, proč jsem si s tebou chtěl promluvit je, že jsem se rozhodl, že pro tebe bude nejlepší, když do narození mého dítěte zůstaneš tady."

Překvapeně vykulila oči, "jakým právem si myslíš, že o mně a mém dítěti můžeš rozhodovat?" Zvyšovala hlas.

"Protože to dítě, které nosíš pod srdcem je i moje. A ať se ti to líbí nebo ne, nenechám tě, abys dál riskovala jeho život. Se mnou bude pod největší ochranou."

"A tahle změna nastala kdy? Kdy ses rozhodl, že ti na něm vlastně záleží?" Vykřikla Elena. Byla z něj zmatená. Jednou říkal tohle, po chvíli úplný opak. Nevěděla, co si má vlastně myslet.

Klaus pokrčil rameny, "co bych byl za otce, kdybych neměl starost o život svého vlastního dítěte?" Překvapeně ho pozorovala. Má starost o své dítě, které před chvíli ani neuznával?

"A také by byla škoda nechat zemřít posledního potomka z linie Petrovových," ušklíbl se. Elena se zamračila.
"Proč musíš i takovouhle chvíli zkazit? Lepší by bylo, kdybys už nic jiného neříkal. Ale ne. Kdyby to tak bylo, tak to už bys nemohl být ty ale někdo jinej."

Klaus nic neříkal a vypil další skleničku. "Myslím, že bude nejlepší, když už půjdu." Zvedla se z gauče a vydala se ke dveřím.
Klaus se upíří rychlostí objevil mezi ní a dveřmi a zatarasil jí cestu. Elena se vztekle podívala do těch pobavených šedých očí.

"Nemůžeš mě tady dřžet!" Řekla zoufale. Klaus zakroutil hlavou, "vážně si myslíš že ne, lásko?"

"Chci pryč! Nech mě jít. Mí přátelé o mně nic nevědí. Musím se za nimi vrátit. Budou o mě mít starost!"

"Vážně si myslíš, že je vhodné jít právě tam?" Přikývla. "A jak budou reagovat, až jim budeš muset říct, že se mnou čekáš dítě?"
Klaus ji popadl za zápěstí a díval se jí pevně do očí. Stáli v takové blízkosti, která jí vůbec nebyla příjemná.

"Budou na mě naštvaní, ale nakonec to nějak zkousnou, protože jsou pořád mí přátelé a záleží jim na mně."

"V tom případě jsi ještě hloupější, než jsem si o tobě kdy myslel. Jak si můžeš myslet, že zkousnou fakt, že ses vyspala zrovna se mnou? Vzpomeň si, co všechno jsem vám udělal. A kdybys nenosila pod srdcem to dítě, tak bych nejspíš i pokračoval."

Elena se snažila přemoct, aby jí znovu nezačaly téct slzy. To byly jen ty hormony. Nechtěla ani pomyslet na možnost, že by jí opravdu tak ublížily jeho slova.

"Neříkej mi, že jsem na tebe tak zapůsobil?" Samolibě se ušklíbl. Elena rychle zakroutila hlavou, jasně, že to pozná. "To jsou jenom hormony," řekla rychle, "ne ty." Klaus se znovu pobaveně ušklíbl a pochopila, že jí to v žádném případě nespolkl.

"Bude lepší, když tady zůstaneš alespoň než se mi podaří zlomit to kouzlo, které tě spojuje s tou čarodějkou. Měla by sis uvědomit, lásko, že já jsem ten, kdo vás může nejlépe ochránit."

Elena chvíli přemýšlela nad jeho slovy. Věděla, že měl pravdu. Nikdo je nemůže ochránit tak jako on. A z nějakého dalšího důvodu prostě věděla, že on jim neublíží.

Nakonec přikývla, "fajn, zůstanu ale jen do té doby. Pak mě necháš jít kam budu chtít." Klaus se na ni zamyšleně podíval, ale nakonec přikývl.

"Ukážu ti tvůj pokoj." Elena přikývla a následovala ho po schodech nahoru. Šli nakonec chodby obklopené dveřmi a zastavili se až u těch posledních.

Elena vešla do velkého pokoje. Byl modře vymalovaný. Měl prostornou zlatou postel. Hned naproti byly dveře vedoucí na balkon. Vlevo byly dveře do koupelny.

Snažila se být v klidu, protože tušila, že Klaus musí velmi dobře cítit její vzrušení. "To je nádhera," řekla užasle.
Elena se otočila, ale zjistila, že tu stojí sama. Povzdechla si a posadila se na postel. Hned naproti bylo velké zrcadlo. Zoufale se dívala na svůj odraz.

Opravdu potřebovala nějaké oblečení, protože všechno měla v Mystic Falls. Zamyšleně si přejela po břichu, pořád vypadalo stejně.
"I když to Klaus..." Povzdechla si, "vlastně tvůj otec nepřiznává, tak vím, že mu na tobě vlastně záleží." Pousmála se a od přemýšlení ji vyrušil křik, který šel zezdola.

Rozeběhla jsem se po chodbě a ze zábradlí uviděla, jak se Klaus opírá o zeď a s někým se dohaduje. Pak viděla stát ve dveřích blonďatou ženu. Mělo mi dojít, že se tady ukáže.

"Kde je?" Zeptala se Rebekah. Než Klaus mohl něco říct, tak jsem sešla dolů po schodech. "Přímo tady," pousmála jsem se.

Všimla jsem si, jak se na mě Klaus překvapeně otočil. Rebekah si mě zamyšleně prohlížela. Její pohled se zastavil u mého břicha. Ochranářsky jsem si na něj položila ruce.

"A ty máš být ta zbouchnutá holka?" Zeptala se Rebekah. Přikývla jsem. "Nech mě hádat. Čekala jsi nějaké nadpřirozeně veliké břicho."

Rebekah upřímně přikývla, "tak nějak."

"Čemu vděčím za to potěšení, že se má mala sestřička rozhodla vrátit domů?" Zajímal se Klaus a tázavě povytáhl obočí.

"Copak se prostě nemůžu vrátit domů bez nějakého pořádného důvodu?" Divila se Rebekah.

"No vzhledem k tomu, že když ses vrátila posledně, tak to bylo, aby ses mohla vyspat s Marcelem, tak ani ne," ušklíbl se Klaus. Rebekah se zamračila.

"Kdo je Marcel?" Zeptala jsem se.

Rebekah se ušklíbla, "tys jí to neřekl?"

Zbystřila jsem, "neřekl mi co?" Podívala jsem se na Klause. Jen nad tím uvolněně mávl rukou. "Co jsi mi neřekl?" Zopakovala jsem.

"Měla by ses uklidnit, tomu dítěti by to nemuselo dělat dobře," pokračoval Klaus.

"Co je tobě do toho?" Vyjela na něj Elena. "Napřed jsi ho ani neuznal za své a teď mi najednou budeš říkat, co bych měla nebo neměla dělat?"

Rebekah se ušklíbla. Elena nechápala, co je na tom ještě vtipného. "No musím říct, že ty to těhotenství teda rozhodně nepopřeš," rozesmála se Beka. Klaus pobaveně přikývl. Elena je oba nasupeně pozorovala. Musela uznat, že jsou opravdu sourozenci. V něčem si byli právě oni nejpodobnější, Rebekah někdy byla jako ženské vydání Klause."

"Ale když teď nad tím tak přemýšllím, tak se mi tady vlastně hodíš, Beko." Klaus si zamyšleně poklepal prstem na bradu. Na tváři měl svůj typický úšklebek, když pokračoval, "mohla bys zajít s Elenou do města a pomoct jí vybrat nějaké oblečení."

Rebekah vykulila oči, "zbláznil ses?" Znechuceně se na mě podívala, "proč ze všech lidí zrovna já?"

Klaus se ušklíbl, "protože mám teď nějaký byznys, o který se musím postarat a nemohu ji poslat do města bez ochrany." Pak se pobaveně podíval na mě, "a upřímně, vybírání dámského oblečení není zrovna aktivita, kterou bych toužil dělat."

Rebekah si povzdechla, "fajn, tak pojď." Ukázala ke dveřím. Povzdechla jsem si a následovala ji ven. Byla už celkem zima a já jsem pořád měla jen jedno tričko. Rebekah si toho všimla a zamračila se, když mě viděla.

Sundala si svůj kabát a podala mi ho, "je už celkem zima. Ne, že by mi na tobě nějak záleželo, ale Nik by mě zabil, kdybys mi tady nastydla."

"Děkuju," pousmála se. Rebekah se na mě ani nepodívala. Nastoupily jsme do jejího auta. Vlastně měla důvod být na mě naštvaná. Vzpomněla jsem si, jak jsem ji tehdy doslova bodla do zad.

Zastavily jsme uprostřed města a procházely všechny možné obchody. Rebekah vždycky ovlivnila prodavačku, takže jsem si mohla vzít všechno, co se mi líbilo. Ne, že bych s tím souhlasila, ale sama jsem peníze neměla, takže jsem s tím nemohla nic dělat.

S Rebekou jsme šly po chodbě obchoďáku k dalšímu obchodu. Nesly jsme už několik tašek "Omlouvám se, že jsem tě tehdy tak podrazila," řekla jsem po chvíli. Rebekah nic neříkala, a tak jsem se rozhodla pokračovat, "chci, abys věděla, že to není nic, na co bych byla nějak pyšná."

Rebekah mě utla rukou, "radši už nic neříkej, nebo mě ještě víc naštveš." Strnule jsem přikývla.

"Upřímně, Eleno, řekni mi, jak ses zrovna ty ze všech těch lidí mohla vyspat s mým bratrem? Patříš mezi lidi, kterým ublížil nejvíc."

Elenino tělo ztuhlo. S touhle otázkou vůbec nepočítala. "Myslím, že jsem se nechala unést tím okamžikem. V tu chvíli jsem měla pocit, že ten Klaus Mikaelson, který přede mnou stojí je někdo úplně jiný. Najednou jsem v něm neviděla toho krutého a bezohledného člověka, jakým je. Pocítila jsem hrozně velkou touhu po tomhle člověkovi, cítila jsem, že někoho potřebuje, že je vlastně úplně sám."

Rebekah na mě chvíli jen mlčky koukala. "No je pravda, že Nik vždycky uměl v ženách vyvolat takovéto pocity." Řekla po chvíli.
Přikývla jsem. Nelíbila se mi ta myšlenka, že jsem se nechala svést, jako všechny ty ženy přede mnou.

"Lituješ toho, že jsi otěhotněla?" Zajímala se Rebekah a upřeně mě pozorovala. Pokrčila jsem rameny a povzdechla si, "lituju jedině toho, že jsem se s ním vyspala, ale toho, že jsem otěhotněla ne. To dítě si nezaslouží trpět za mou chybu a má právo žít. Už od chvílie, co jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem věděla, že si ho nechám a budu ho chtít vychovat. Sice to je dítě nepřítele, ale je také moje."

"Přiznávám, Eleno, že tě opravdu nemám ráda, ale tohle na tobě neskutečně obdivuju." Rebekah mě uznale sledovala. Překvapeně jsem se na ni podívala, Rebekah mi teď řekla, že mě obdivuje?

Vycházeli jsme ven z obchodního centra. Rebekah zoufale volala na nějaké číslo. "Viděla jsi teď v poslední době Elijahe?" Zeptala se mě.

Zakroutila jsem hlavou, "Elijah mi slíbil, že ochrání mě i mé dítě. On mě vlastně přivedl do vašeho domu. Pak řekl, ať na něj počkám a zmizel. Místo něj se dole objevil Klaus a řekl mi, že Elijah odjel."

Rebekah se zamračila, "ten hajzl," procedila skrz zaťaté zuby. "Pojď," přikázala mi a šly jsme rychle k autu.
"Znám Elijahe dobře, on nikdy neporuší svůj slib, jedině když...

"Jedině když mu v tom Klaus zabrání," doplnila jsem ji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama