In All My Years- 14.kapitola

25. září 2016 v 13:13 | Any

14.kapitola- Andrea

Klopýtala jsem lesem, z únavy jsem zůstavala v zadu. Nemohla jsem použít svou upíří rychlost, protože železník pořád neopustil mé oči. Andrea mě pronásledovala zezadu.
Mé podpatky byly dávno rozbité a zůstaly někde ležet a mé krásné šaty byly roztrhané. Jedna myšlenka mi prolétla hlavou, z tohohle se nikdy živá nedostanu.


O 8 hodin dříve
"Eleno! Okamžitě pojď dolů!" Křičela zezdola Caroline. Zděšeně jsem spěchala dolů a připravovala se na nejhorší.

"Co? Co se děje?!" Stála v obývacím pokoji a držela pytel z čistírny.

"Tohle jsou vážně tvé šaty na dnešní večer?" Vydechla jsem úlevou.

"Ach můj bože, nikdy mě už takhle nestraš. Myslela jsem si, že někdo umřel," rozzlobila jsem se.

"Obávám se, že ten rozum, který si kdysi nejspíš měla, tak zemřel, protože tohle si nevezme ani úplnej zoufalec, je to proti všem modním zákonům. Vzít si žlutou, tu zvláštní žlutou na takovou oslavu, jako je tahle."

"Co je tak špatného na žluté?" Našpulila jsem rty a sebrala jí šaty.

"Co je špatného na- Počkat, Katherine?" Zeptala se Caroline a divně se na mě podívala.

"Ne, Care, jsem Elena a co je špatného na žluté?"

"Copak chceš, aby si každý myslel, že jsi banán?" Vykřikla.

"Fajn, tak co mám dělat? Ta oslava je za sedm hodin."

Caroline nad tím chvíli uvažovala a pak mě popadla za zápěstí a odtáhla ke dveřím, "pojď."

"Kam to jdeme?" Bojovala jsem s jejím sevřením.

"Copak to není jasné? Jdeme nakupovat."

"Co? Proč?" Zasténala jsem.

"Protože když jsi zemřela, tak předpokládám, že ses vrátila jako upír a ne jako zombie," řekla Caroline.

"Au."

* * *
Vyčerpaná jsem se vracela zpátky domů. Myslela jsem, že jedna z výhod být upírem je, že se jen tak neunavíš, nicméně den strávený nakupováním s Caroline mohl unavit úplně každého.

"Takže teď máš vhodné šaty, jedny záložní, boty, šperky a banánové šaty v popelnici." Řekla rychle a nechala tašky u schodů.

"Jo a taky mám kýlu z nošení všech těch tašek," zareagovala jsem.

"Pro krásu se musí něco vydržet," pokrčila rameny, "tak když je to v pořádku, tak už půjdu. Mám jen tři hodiny na přípravu. Což je noční můra. Máš štěstí, že jsi moje nejlepší kamarádka, protože jinak bych ti s tímhle vůbec nepomohla."

"Jasně, jasně, ty jsi ta nejlepší a já jsem vedle tebe jako nic," povzdechla jsem si a Car přikývla. "Jo a předtím než odejdeš, potřebuju se tě zeptat na něco ohledně Tylera."

Ztuhla. "Tylera?"

"Jo. Choval se hrozně divně, když jsem ho potkala v obchodě s potravinami. Nevíš proč?"

"No- ne. Možná si teď něčím prochází." Zamračila jsem se. Chovala se zvláštně.

"Co se děje?" Zeptala jsem se.

"Nic, jen-"

"Caroline Forbesová, myslela jsem, že jsi příliš chytrá, než abys přede mnou měla tajemství."

"Fajn, dostala jsi mě," řekla odevzdaně, "máme spolu teď něco jako vztah."

"Co?" Vykulila jsem oči, "to je skvělé!" Vypískla jsem a objala ji.

Poté co jsem jí slíbila, že to nepovím jediné živé duši, odešla a slíbila, že se sejdeme na oslavě.
Osprchovala jsem se a když jsem si dodělala vlasy a make up, tak bylo šest hodin. Šaty jsem si oblékala až na poslední chvíli, a tak jsem šla celá zpocená otevřít dveře.

"Ahoj?" Řekla jsem té zvláštní ženě, která stála za dveřma. Její oblečení bylo roztrhané a vypadala, jako by několik dnů nespala.

"Eleno?" Zeptala se a já jsem přikývla. "Jsem tak ráda, že tě vidím! Jsem Andrea. Ptala jsem se lidí v Grillu a řekli mi, že tě tady můžu najít."

"Omlouvám se, ale známe se?" Zeptala jsem se.

"Ne. Ale mám ti hodně co říct. Můžu dál?"

Došlo mi, že by mohla být upír, a tak jsem se rozhodla ji nepozvat dál.

"Jasně, kuchyně je támhle," otevřela jsem dveře a ukázala jsem tím směrem.

"To je v pořádku," řekla a vešla dovnitř, "já nejsem upír."

"Odkud mě znáš?"

"Jak jsem řekla, mám ti hodně co říct."

Vydala se po chodbě a posadila se na židli v kuchyni. Usadila jsem se naproti ní.

"Tak začni," vyzvala jsem ji.

"No jako většina dalších lidí jsem utíkala před Klausem. Vím, že ho znáš. Konečně budu mít klid, když mu nabídnu dohodu. Ale pokud se dostanu blíž k němu bez ochrany, nebude si to muset promýšlet dvakrát a roztrhá mě na kusy. Slyšela jsem o jejich rodiném setkání a myslela jsem, že bys mě mohla vzít s sebou a pomoci mi s ním uzavřít dohodu."

"Proč před ním utíkáš?" Zeptala jsem se.

"To bych radši neříkala," odpověděla.

"Tak jak mám pak vědět, že ti mohu důvěřovat?"

"Jsem mladá holka, která může pouze utíkat před Klausem. Ty jsi upír, který mě může během chvilky roztrhat na půl. Myslím, že výhoda je na tvé straně."

"A jak víš, že jsem upír?" Zajímala jsem se.

"Chvíli jsem sledovala Klause a když jsi si získala jeho pozornost, tak jsi získala i tu mou."

"Dobře, ale když jsi tak slabá, jak říkáš, tak jak je možné, že jsi vydržela tak dlouho, pokud tě Klaus sleduje?"

"Měla jsem pomoc jedné čarodějky, ale před nedávnem mě opustila. Proto tě potřebuju," vysvětlovala. "Skončily jsme už s tím dotazováním?"

"Dobře, ale ta oslava je nobl událost. Pokud tam chceš zapadnout, tak se musíš pořádně obléct," řekla jsem.

"No jsem trochu krátká na plesové roby, pokud jsi to nepoznala." Ukázala na svou roztrhanou mikinu a kalhoty.

"S tím si nedělej starosti, mám jedny rezervní." Usmála jsem se nad Carolininou pečlivostí a odvedla Andreu nahoru.

Měla jsem natočené vlasy a hnědé plesové šaty, které Caroline sehnala za poloviční cenu. Andrea měla krásné blonďaté vlasy, které jsem jí nechala rovně splynout na zádech. Moje rezervní šaty, které měla, byly třpitivé, dlouhé a limetkově zelené. To se hodilo perfektně k jejím očím. Přípravy jsme dokončily v 6.50.

Ulice, u které měla být oslava, byla plná aut. Šly jsme tou uličkou, kterou já už jsem šla tolikrát předtím a vešly do domu. Bylo to panské sídlo, protože to žádného jiného domu se nemohlo vejít tolik lidí.

"Drž se u mě," řekla jsem, "pokud se někam zatouláš, tak tě nebudu moct ochránit."

"Věř mi, ráda budu s tebou."

Nebyly jsme uvnitř ani minutu a byla jsem oslovena Stefanem, Damonem a Caroline.

"Eleno. Kdo to je?" Zeptal se Stefan. Věděla jsem, že nikdo z nich by tohle nečekal. Bylo by divné jim říct, že jsem sem vzala dívku, která chce s Klausem udělat mír, když my ho chceme zabít."

Představila jsem je a všechno vysvětlila. "Tak já jdu najít Elijahe a řeknu mu o Andree. Vy ji prosím ochraňte za každou cenu." Všichni chtěli protestovat, ale přerušila jsem je, když jsem odešla pryč.

Po pár minutách jsem našla Elijahe a vydala se k němu.

"Eleno. Jsem rád, že jsi mohla přijít. Koho jsi to vzala s sebou?"

"No, to je Andrea. Potřebuju si s tebou o ní opravdu promluvit." Vydali jsme se do místnosti, kde nikdo nebyl, zanechala jsem Andreu se Stefanem a znovu jsem mu vysvětlila celou situaci.

"Takže se chce usmířit s Niklausem. Co mu může nabídnout?"

"To nevím, ale potřebuju, aby ses ho zeptal. Pokud se k němu dostane, tak ji zabije dřív než mu to bude moct vysvětlit."

"Dobře, rozumím."

"Děkuju." Otočila jsem se připravená odejít, ale zastavil mě.

"Eleno, potřeuju si s tebou o něčem promluvit, dokud jsme sami." Poznala jsem změnu v jeho hlase, která mě vyděsila.

"Dobře." Pokynula jsem mu, aby pokračoval.

"Pamatuješ si na ten výlet, který jsme podnikli a chtěli navštívit Abby Bennetovou?" Zeptal se.

"Ano," řekla jsem jednoduše. Nevěděla jsem, kam tím míří. Udělal krok dopředu, dokud jsme u sebe nebyli blíž, než mi bylo příjemné.

"Řekl jsem tehdy něco, co..." Byl přerušen od otevřených dveří. Byl to Stefan.

"Eleno, musíš jít, rychle."

"Co se děje?" Zeptala jsem se, znepokojená jeho naláhavostí a naštvaná faktem, že Elijah nedořekl to, co chtěl.

"To Andrea." Odvedl mě ven z místnosti. Slyšela jsem, jak jde Elijah za námi.

K mému naprostému šoku Andrea připevnila Damona s Caroline proti zdi s jizvami od železníku a říkala nějaké kouzlo.

"Andreo, co-"

"Nepřišla jsem, abych se usmířila s Klausem. Přišla jsem, protože ho miluju. Když jsem zjistila, že jsi měla dohodu s jeho matkou, abys ho zabila, musela jsem zasáhnout." Všimla jsem si, jak Stefan šel do zadní části místnosti ke dveřím, které vedly ven a řekl mi, že vezmeme Damona s Caroline a utečem.

"Ne tak rychle," Andrea se otočila ke Stefanovi a kouzlem ho přitlačila ke zdi.

Slyšela jsem, jak mi Damon šeptá, ať uteču, ale nemohla jsem je tady nechat. Dveře se rozletěly, když Elijah vešel dovnitř a rozběhl se na Andreu.
Netrvalo jí dlouho se znovu postavit na nohy a měla všechny kromě mě připevněné u zdi.

"Jenom pro tentokrát, Elijahi, si myslím, že Elenu zabiju jako první." Hodila mi do obličeje vodu z kelímku a pálilo to jako oheň. Železník. Dostalo se mi to do očí i do pusy.

Ale pokud by se mi podařilo utéct těmi dveřmi, tak by mohla jít za mnou a ostatní by byli volní. Byla hodně silná čarodějka a netrvalo jí dlouho mě najít. Běžela jsem kamkoliv v zoufalém pokusu zachránit své přátele.

Dveře vedly přímo do lesa. Cítila jsem se, jako bych běžela hodiny, ale nemohlo to být takhle dlouho.

Klopýtala jsem lesem, běželo se mi těžce. Nemohla jsem použít svou upíří rychlost, protože železník pořád neopustil mé oči. Andrea mě pronásledovala zezadu.

Mé podpatky byly dávno rozbité a zůstaly někde ležet a mé krásné šaty byly roztrhané. Jedna myšlenka mi prolétla hlavou, z tohohle se nikdy živá nedostanu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama